Takové neštěstí – zbytečně zemřel 11ti měsíční chlapeček.
Určitě jste viděli 🙁Od té doby, co mám Matěje, už 4 a 1/2 roku, se mě takové zprávy dotýkají jako nikdy předtím. Vždycky si představím, že by se ta hrůza stala nám a už se dusím zoufalstvím.
Ten příběh se mi pořád vrací do hlavy a už vím proč. Uvědomila jsem si, co ta maminka vlastně řekla:
Odvezla nemocné dítě do nemocnice a bez nejmenšího protestu ho zanechala samotného v naprosto cizím prostředí. 3 dny se na něho nepřišla podívat !!!
Co se asi muselo dít v té malé hlavince … ?
Nedovedu si představit, co by se muselo stát, abych Matěje zanechala samotného u cizích lidí, natož když mu není nejlíp.
Určitě víte sami nejlépe, že když Vašemu drobečkovi není dobře, chce maminku. Když je nemocný ten náš, nenahradí mě ani tatínek ani babička a to je zbožňuje. Mám ho celý den (i noc) v náručí.
Nikdo mi nevymluví, že přístup té maminky (vedle laxnosti doktorů) k té tragedii přispěl. Psychický stav jde ruku v ruce s fyzickým. Nebo ne?
A co vy? Jsem zvědavá na Vaše názory. Nebo jsem jen já tak paranoidní, že bych dítě NIKDY v nemocnici nenechala? Radši bych si lehla na zem, než ho opustit.