Ráno se dcera probudila naprosto v pořádku, chvíli s kamarádem poskakovali po matracích a z ničeho nic se zastavila, otočila se ke mně a kňouravým hlasem pronesla: „Maminko, já jsem moc nemocná, jsem moc nemocná, bolí mě bříško.“
Ihned jsem přiskočila a v tu chvíli se mi dcerka zhroutila do náruče a najednou omdlela, okamžitě zbledla až zšedla, rty měla fialové a byla celá studená. Nejhorší bylo, že jsem ji vůbec neslyšela ani necítila dýchat. Vše trvalo 15 sekund. Samozřejmě jsem se ji snažila přivést k vědomí, což se mi podařilo.
Když zase procitla, velmi plakala a stěžovala si na bolest břicha. Po pěti minutách jakoby jí nic nebylo, akorát nechtěla jíst.
S manželem jsme se rozhodli, že ji nepovezeme do nemocnice, stejně by teď nic nedělali, byl svátek a víkend před námi, víme, jak to v nemocnicích chodí.
V pondělí jsem okamžitě běžela k dětské lékařce a nakonec jsme skončili na dětské neurologii s podezřením na epilepsii.
Neurolog nás uklidnil, že se vůbec nemusí jednat o epilepsii, že mohla omdlít bolestí, nebo náhlou fyzickou aktivitou.
Čeká nás pro jistotu EKG a EEG a pak se uvidí.
Přeji všem maminkám, aby takové starosti nikdy nepoznaly.