Každá maminka, která má doma holčičku, bude muset někdy řešit situaci, kdy navštíví s dcerou gynekologa. Ať již kvůli nějakým problémům, které se mohou vyskytnout, nebo čistě z preventivních důvodů. Dnešní maminky jsou velmi pečlivé a tak se pomalu začínají čekárny těchto ordinací plnit malými děvčátky, které většinou přicházejí s velkými obavami a strachem z neznámého. Tato uvědomělost maminek je velice přínosná, neboť tento obor se zabývá především prevencí různých poruch, které mohou u děvčátek vést v dospělém věku například k neplodnosti, ale i k nejrůznějším chronickým chorobám. I v tomto oboru vedou primát Češi, neboť zakladatelem dětské gynekologie byl profesor Rudolf Peter, který v roce 1940 otevřel v Praze první ambulanci dětské gynekologie.
Jak již bylo řečeno, dětská gynekologie je především oborem preventivním. Lékař – gynekolog sleduje především dívky v průběhu pohlavního zrání, aktivně vyhledává různé odchylky a předchází tak možným budoucím poruchám funkce rodidel u ženy dospělé. Lékař dětské gynekologie musí mít znalosti ve fyziologii a patologii rodidel dívek, musí respektovat anatomické odlišnosti v různém dětském věku a zároveň musí být i dobrým psychologem. Vcelku velkým problémem je, že děvčátka, která na vyšetření přicházejí, mají strach, protože nechápou důvody vyšetření a nejsou tak nijak vhodně motivovány k vyšetření. Rovněž je v tomto oboru nutná spolupráce s dětskými lékaři – pediatry, ale i s dětskými chirurgy, endokrinology, urology, psychiatry.
Velký je už samotný rozdíl vyšetření malého dítěte od vyšetření dospělé ženy. V dětské gynekologii se hodnotí především celkový vývoj a stav pohlavního dospívání, tj. hodnocení druhotných pohlavních znaků ( ochlupení ve stydké krajině a v podpaží, prsy). Posouzení rozvoje druhotných pohlavních znaků se provádí tzv. podle Tannera. Toto posouzení je zhodnocení stavu vývoje v pěti stádiích, kdy se hodnotí právě vývoj druhotných pohlavních znaků. Vyšetření dítěte se sestává z následujících základních kroků. Prvním je vyšetření pohledem, kdy lékař hodnotí stav vnějších rodidel. Také zjišťuje výšku a váhu děvčátka a srovnává je s populační normou. Druhým krokem je pak vyšetření rektoabdominální, které nahrazuje klasické vaginální vyšetření u dospělé ženy. Jde o vyšetření konečníkem a pohmatově přes bříško.
U malých děvčátek, hlavně kolem 5. roku věku, bývá častým problémem zavedení cizího tělesa do pochvy, nebo se také často vyskytují různé typy výtoků a podobné problémy. Pak musí lékař provést vyšetření vaginoskopem, což je endoskopické vyšetření. Jedná se o vyšetření skrze otvor v panenské bláně, aby byla zjištěna příčina. Rovněž je takto možnost odebrat vzorky na bakteriologické či kultivační vyšetření. I v dětské gynekologii se provádí vyšetření ultrazvukem. Děvče musí mít plný močový měchýř, což bývá většinou problém, neboť se dívky velmi často pomočí. Pak je nutné znovu měchýř naplnit.
Jak jsem se již zmínila, dětský gynekolog musí být také dobrý psycholog. Dívky přicházejí na vyšetření, ze kterého mají podvědomě strach a tudíž také nemají moc velký zájem spolupracovat. Také je nutné respektovat to, že každá dívka je jiná a každá prožívá tento strach jinak. V každém případě je vhodné, aby matka nejprve dívku doma seznámila s tím, co ji čeká a především jí nedávala najevo svůj vlastní strach o její dítě. Mnohdy se vyplatí první návštěva u gynekologa pouze jaksi „na obhlídku“, kdy lékař dívku seznámí slovně s vyšetřením, co se bude dít a zároveň jí seznámí s prostředím, dívka si může „ohmatat“ nástroje a vyzkoušet si třeba i gynekologické křeslo. Dívka pak na druhé vyšetření přichází již psychicky připravená a při samotném vyšetření již neprožívá plně strach tak, jako kdyby šla nepřipravená.
Jak jsem zmínila na začátku, nejčastěji je ordinace dětského gynekologa vyhledávána z preventivních důvodů. Mnohé maminky se kolikrát často vyděsí, když u své dcerky objeví například výtok. Zde je na místě i dobrá spolupráce s dětským lékařem – pediatrem, který by měl matku a potažmo i dívku uklidnit a vysvětlit, zda jde o normální fyziologické projevy, nebo zda je nutné navštívit právě gynekologa. Počátek prevence je v porodnici, kde lékaři provádí prohlídku zevního genitálu a vylučují možnosti vrozených vývojových vad. Pokud se lékařům něco nezdá, provádí se ultrazvukové vyšetření.
Maminka by měla vědět, že u novorozených holčiček se mohou vyskytnout menší výtoky až slabší krvácení. Je to jev zcela přirozený a souvisí s hladinou hormonů v mateřském mléce a sám odezní. Další péče v oblasti prevence je doma, v rodině, ve které dívka vyrůstá. Rodiče, kteří o dítě pečují, by měli vědět o nutnosti dodržování správného směru otírání genitálu, tj. od hráze ke konečníku a ne naopak. Také by měli používat k hygieně vlhčené ubrousky, nejlépe bez parfemace a s minimem alkoholu. Děvče by mělo k hygienické očistě používat pouze své ručníky a nosit nejlépe bavlněné spodní prádlo. Z tohoto vyplývá, že pěstování správných návyků od útlého dětství vede k vykonávání těchto návyků i v pozdějším věku.
Kolem 10. roku věku by mělo být děvče seznámeno s nastupující pubertou a blížícím se příchodem první menstruace. Pro začátek by měla dívka používat vložky, tampony nejsou v tomto období vhodné. Rovněž by měla být poučena o správných hygienických návycích při menstruaci. Pokud rodiče chtějí, aby dívce odborně vysvětlil veškeré tyto situace gynekolog, lékař jistě tuto roli přijme, nicméně největší míru informací by děvče mělo dostávat od rodičů, od lidí, kterým bezprostředně věří a které si bere jako příklad do svého budoucího života. V tomto období by měla být také dívka opatrně seznamována s intimní hygienou, později s pohlavním stykem, ochranou před otěhotněním a v neposlední řadě se správným výběrem partnera. Dětský gynekolog by měl být v situaci pouze konzultanta a poradce, zde je opravdu na prvním místě v podávání informací rodina. Správné návyky, dostatek informací a možnost neomezené komunikace podporují správný vývoj v pozdějším věku a pomáhají předcházet možným komplikacím v dospělém věku.