Léky na benzínce?

Farmaceutická lobby a lidská touha po zdraví a kráse. Šestileté dítě před lékárenským pultem. Jak by se asi chovala neviditelná ruka trhu v oblasti zdravotnictví, kdyby se pole její působnosti zcela uvolnilo? Přejeme si svobodu nebo regulaci?

V červnu letošního roku vstoupily v platnost dvě vyhlášky ministerstva zdravotnictví, rozšiřující možnosti prodeje léků. Média reálný dosah vyhlášek ne vždy dobře interpretovala – ve skutečnosti je léky možné prodávat mimo lékárny již několik let, zatímco prodeje léků přes internet se nejspíš jen tak nedočkáme – nicméně otevřelo se zajímavé téma. Je vhodné prodávat léky mimo lékárny? Jak by se změnilo naše vnímání léků, byly-li by k mání doslova na každém rohu? Přinášíme vám názory několika odborníků.

Kde a jak by měly být dostupné léky?

Vladislav Chvála: Řada léčiv je nepochybně účinná prostým chemickým působením a nepotřebuje k tomu další zásahy, jako efekt bílého pláště, čekárny, receptu s tajemnými klikyháky, cestu do lékárny až po vydání léku specialistou. Třeba acylpyrin, algena, kodein, projímadlo. Je-li vědecké posuzování léčebných postupů v pořádku, pak by měla být placebo složka – a tedy i celá ta rituální lékařsko-lékárenská „hra“ co nejmenší. Jak věří horliví zastánci na důkazech založené medicíny, léky by měly být účinné samy o sobě a mohly by být proto vydávány v automatech, například po vyťukání hlavních příznaků v interaktivním automatizovaném dialogu. Na nejběžnější problémy: potíže se žlučníkem, nachlazení, rýmu, zažívací problémy a bolesti hlavy by to mělo stačit.

Naprostá dostupnost léků s odstraněním překážek při jejich distribuci by byla zajímavým experimentem. Výsledky by ovšem nemusely být pouze pozitivní. Mohlo by se třeba ukázat, že takto sebeobslužně nafasovaný preparát ztratí v mnoha případech svou účinnost. Není totiž jisté, co by způsobilo odstranění vazeb farmaka na léčebnou praxi lékaře a magii lékárníka. Může být totiž odstraněna podstatná složka terapeutického účinku léku, je-li zde přítomna. Co když i ta nejbanálnější lidská bolístka je hodná pozornosti, a pokud se jí ji nedostane, nebude nic platný ani lék? Nevíme. Nejspíš je čas to vyzkoušet. A podle výsledku utrpí buď teorie o nezávislosti léčebného procesu na vztahu, nebo bude naopak znovu vyzdvižen do popředí vztah. Přál bych si to druhé, ale to se uvidí.

Radkin Honzák: Domnívám se, že lékárník je důležitý i v případě, že se jedná o lék, o jehož chemické účinnosti není pochyb. Vezměme jako příklad obyčejný Aspirin, jímž se v rodině léčí řada neduhů po několik generací. Pokud se lékárník dozví, že lék je určen dvouletému dítěti, poradí svému zákazníkovi jiný, stejně účinný přípravek, který však nenese takovou míru rizik jako zmíněná kyselina acetylosalicylová (zvýšená krvácivost, ale také Reyův syndrom). Pumpař či trafikant tuto radu asi neposkytne. Můj tatínek -lékárník – říkával, že zástupci jeho povolání jsou posledními pojistkami před chybou lékaře. A pojďme si bez nadsázky říci, že laik může při ordinaci nadělat chyb daleko více. Pojistka by mu proto měla zůstat. Nevidím žádné nevýhody ve stavu, kdy v lékárnách jsou prodávány léky, v obchodech s obuví boty, nebo v zelinářství brambory.

Na rozdíl od bývalého ministra Ratha se nedomnívám, že lékárny jsou stejnou kategorií obchodů jako například papírnictví nebo prodejna obuvi (aniž bych chtěl snižovat kvalifikaci jejich zaměstnanců, protože odpovědný prodavač obuvi dokáže přesvědčit zákazníka, aby děťátku raději koupil o dvě stovky dražší botičky, protože tak předejde zborcení nožní klenby). Lékárník pracuje s látkami, které při nesprávném použití mohou být zatraceně škodlivé až smrtelné; acetonové ředidlo sice také, ale s tím se počítá, zatímco lék je univerzálně vnímán jako cosi, co upevňuje a navrací zdraví („Jak by to mohlo škodit, vždyť je to lék!“). Jedna z mých pacientek kdysi sehnala od pokojské v ruském hotelu „úžasné afrodiziakum“ pro svého muže. Bohudík se se mnou přišla poradit dřív, než nasypala onen erektilní zázrak manželovi do kafe. Měla doma vskutku farmakologickou bombu a nad smrtí jejího manžela by si lámali hlavu i soudní znalci. To je můj argument pro prodej léků na místech, kde jsou k tomu určení odborníci.

Jiří Šimek: Když se lékárníci vyjadřují proti prodeji léků mimo lékárny, bývají obviňováni z ješitnosti a z chránění vlastních ekonomických zisků plynoucích z monopolu na léky. Podobně je tomu u nás lékařů. Důvody našeho nesouhlasu jsou však hlubší. Léčba je obvykle léčbou nějaké nemoci. Aby byla léčba přiměřená léčené nemoci, musí být nejdříve správně diagnostikována nemoc a popsány její charakteristiky. Ani pak ale ještě není léčba jasná. V žádném případě totiž neplatí vztah nemoc = určitá léčba. Záleží nejen na stadiu a charakteru nemoci, ale i na reaktivitě nemocného.

Výběr vhodného léku tedy není snadnou záležitostí a lékař pro to potřebuje jak dostatečné vědomosti, tak i zkušenosti. Metoda pokus omyl není dobrá ze dvou důvodů. Prvním je, že prakticky každý lék má vedlejší účinky. Nevhodně zvolený lék může pacienta vážně poškodit. Druhým důvodem je placebo efekt. Není vždy snadné odlišit vlastní, chemický účinek léku od placebového efektu. To laik sám na sobě prostě nepozná. Dále je ve hře riziko závislosti, a to nejen na chemický účinek léku, ale i na samotné užívání čehokoli.

Vědecké poznatky stojící za užíváním léků, když jsou dostatečně zjednodušeně podávány, vzbuzují pocit, že používat léky se může naučit každý. Na tomto omylu stojí propagace nejrůznějších potravinových doplňků, které na základě jednostranných interpretací doporučují to či ono. Zkušenému lékaři je často již na první pohled jasné, že jde o přílišná zjednodušení a navrhovaná „léčba“ bude nejspíš neúčinná. Množství reklamy na volně prodejné léky mě znepokojuje.

Radkin Honzák: Mě také. Reklamní útoky farmaceutických firem jsou frontální, až občas připomínají kobercové bombardování Drážďan na konci druhé světové války (a stejně jako tehdy ono, jsou ospravedlňovány výroky světových kapacit). Ubránit se tomuto tlaku je obtížné pro lékaře, a o to hůře se mu mohou bránit laici masírovaní doslova mozek vymývající, oblbující mediální štvanicí.

Voda a cukr

Jelikož jsou homeopatika ze zákona považována za léčivé přípravky, je i jejich výdej situován do lékáren. Je to tak dobře?

Vladislav Chvála: O občasném klinickém efektu homeopatik nepochybuji, a tak bych jim neupíral možnost participovat na moci, kterou lékař a lékárník disponují. Navíc jsou homeopatika léčivy i charakterem své výroby, způsobem distribuce a používání. Aplikace přísných pravidel na skladování a vydávání předepsaných léků se může sice zdát v případě homeopatik až parodií, ale to nevadí. V zájmu pacientů bych se zastával toho, ponechat homeopatika v lékárnách.

Jiří Šimek: Na druhou stranu by mi tyto preparáty nevadily ani v supermarketech. Z farmakologického hlediska jde o poměrně čistou vodu nebo cukr, nenadělají tedy příliš škody.

Věra Černá: Z pohledu tradiční medicíny hrozí u homeopatik v zásadě pouze rizika ze zanedbání včasné účinné léčby některých onemocnění. Z tohoto pohledu je výdej v lékárně prospěšný, protože pacientovi může být poskytnuta odborná informace.

Napsal/a: Pavla Koucká