U mě se vyskytl v době, kdy jsem už nějaký ten pátek užívala hormonální antikoncepci (HA). Nejprve jsem si myslela, že to mám poděděné, ale nikdo z rodiny na „křečáky“ netrpěl…Jen moje sestra, té se ale objevily, až když otěhotněla. Samozřejmě ani u mě „křečákům“ má 2 těhotenství neprospěla. Studovala jsem poctivě vše, kde byla jen o nich trochu zmínka, dokonce jsem si o nich koupila i knížku. Zjistila jsem, že „křečáky“ – tedy jejich rozvoj posiluje právě užívání HA :o( A dále to, že prevencí proti nim je, že se nesmí dávat noha přes nohu (kdo z nás si ji tak podvědomě nedá x-krát za den??) a že jsem to četla manželovi, tak jsem si na sebe učila tím i bič a to pořádný…Pokaždé totiž, když vidí, jak mám nohu přes nohu, tak mě jí nemilosrdně „schodí“ a a když to je po několikáte, nelituje mě i přes nohu mírně plácnout..kdo to vidí a netuší, že to těm mým „křečákům“ neprospívá-mít nohu přes nohu, tak nechápe…Další pomoc je střídavá šlapací koupel v studené a teplé vodě a dále jízda na kole (co já se najezdila km! a prd platné) a plavání. Rozvoji „křečáků“ prý přispívá i obezita, ale řekněte, mohla jsem tehdy při konfekční veliksoti 36 být obézní? Dnes mám sice (asi díky právě také těhotenství) konfekční velikost 38/40 a pracuji na shození pár kil, ale obézní se rozhodně necítím a ani si tak nepřipadám.
U 1. těhotenství mě ZP uhradila celkovou částku kompresních punčocháčů, které jsem měla na sobě jen párkrát; cítila jsem se v nich tak přiškrceně. (Samozřejmě jsem je párkrát natáhla i u 2.těhotenství.) Před 2.těhotenstvím jsem se rozhodla podstoupit operaci. Nebudu rozepisovat odborně co a jak lékaři udělali, ale prostě mě tu „špatnou“ žílu vytáhli. Aspoň tak mě to bylo řečeno, ež už stejně neplnila funkci jak měla a tak tam prý chybět nebude. Z nemocnice mě pustili za 3dny po operaci. Musela jsem mít non-stop kompresní punčochu na sobě 3 týdny a pak ještě další 3 týdny pouze na denní nošení..Nejvíc ze všeho mě bolelo tahání stehů-lékař je na sále moc utáhl a nešli jen tak lehce odstřihnout, au au. Měla jsem asi 5-8cm jizvu v třísle a pak ještě 2 menší (na 1 steh) na noze. Vytvořily se mě ponoze krevní podlitiny, které vymizeli za pár týdnů a nohu jsem měla zase pěknou, bez toho ošklivého „křečáku“ jen zůstali malé žilky, droboučké, sotva patrné na poheld, které měli přijít vypíchnout (odborný název je sklerotizace). Jenže v té době jsem po druhé otěhotněla a tak jsem již na vypíchnutí nemohla. A tím se ta drobná malá žilka změnila během mého těhotenství v další ošklivý „křečák“. Takže jen co dítko odroste a nebude na mě závislé, resp. na mém prsu :o)), půjdu si zase nechat žílu odoperovat…a asi to bude věčný kolotoč po celý můj život…
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem asi před 2,5 lety navštivila soukromou ordinaci v Praze, kde mě pan lékař poyprávěl o nějaké metodě, nové, po které se žíly už nevracejí…jen ta nová metoda příjde na 10-15tisíc. Prý mohu pak po ní zkusit požádat svou ZP o uhrazení nějaké částky tohoto výkonu. No jenže kdo mě zaručí, že už se „křečáky“ neobjeví? Nikdo a 10-15tis by bylo v….. no kde asi? V kapse toho lékaře samozřejmě. Takže jsem poděkovala a vycouvala ze dveří se speciální mastičkou na „křečáky“ v ruce. Za půl hodinovou konzultaci a asi 2min prohlídku mých nožek, jsem byla o 1000,- chudší…takže jsem se tam víckrát nevrátila.
Máte i vy stejný problém a schováváte své nožky pod dlouhými sukněmi a kalhotami a pouze ve vyjímečných případech je odhálíte (doma před manželem-který se s tím už určitě smířil nebo na koupalištích atd..)
Sem sem s radami a poznatky o našich nemilých „křečákách“, už se ně těším!!!