Znáte i některá z Vás tento problém?
U mě se vyskytl v době, kdy jsem už nějaký ten pátek užívala hormonální antikoncepci (HA). Nejprve jsem si myslela, že to mám poděděné, ale nikdo z rodiny na „křečáky“ netrpěl…
U 1. těhotenství mě ZP uhradila celkovou částku kompresních punčocháčů, které jsem měla na sobě jen párkrát; cítila jsem se v nich tak přiškrceně. (Samozřejmě jsem je párkrát natáhla i u 2.těhotenství.) Před 2.těhotenstvím jsem se rozhodla podstoupit operaci. Nebudu rozepisovat odborně co a jak lékaři udělali, ale prostě mě tu „špatnou“ žílu vytáhli. Aspoň tak mě to bylo řečeno, ež už stejně neplnila funkci jak měla a tak tam prý chybět nebude. Z nemocnice mě pustili za 3dny po operaci. Musela jsem mít non-stop kompresní punčochu na sobě 3 týdny a pak ještě další 3 týdny pouze na denní nošení..Nejvíc ze všeho mě bolelo tahání stehů-lékař je na sále moc utáhl a nešli jen tak lehce odstřihnout, au au. Měla jsem asi 5-8cm jizvu v třísle a pak ještě 2 menší (na 1 steh) na noze. Vytvořily se mě ponoze krevní podlitiny, které vymizeli za pár týdnů a nohu jsem měla zase pěknou, bez toho ošklivého „křečáku“ jen zůstali malé žilky, droboučké, sotva patrné na poheld, které měli přijít vypíchnout (odborný název je sklerotizace). Jenže v té době jsem po druhé otěhotněla a tak jsem již na vypíchnutí nemohla. A tím se ta drobná malá žilka změnila během mého těhotenství v další ošklivý „křečák“. Takže jen co dítko odroste a nebude na mě závislé, resp. na mém prsu :o)), půjdu si zase nechat žílu odoperovat…a asi to bude věčný kolotoč po celý můj život…
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem asi před 2,5 lety navštivila soukromou ordinaci v Praze, kde mě pan lékař poyprávěl o nějaké metodě, nové, po které se žíly už nevracejí…jen ta nová metoda příjde na 10-15tisíc. Prý mohu pak po ní zkusit požádat svou ZP o uhrazení nějaké částky tohoto výkonu. No jenže kdo mě zaručí, že už se „křečáky“ neobjeví? Nikdo a 10-15tis by bylo v….. no kde asi? V kapse toho lékaře samozřejmě. Takže jsem poděkovala a vycouvala ze dveří se speciální mastičkou na „křečáky“ v ruce. Za půl hodinovou konzultaci a asi 2min prohlídku mých nožek, jsem byla o 1000,- chudší…takže jsem se tam víckrát nevrátila.
Máte i vy stejný problém a schováváte své nožky pod dlouhými sukněmi a kalhotami a pouze ve vyjímečných případech je odhálíte (doma před manželem-který se s tím už určitě smířil nebo na koupalištích atd..)
Sem sem s radami a poznatky o našich nemilých „křečákách“, už se ně těším!!!
Napsal/a: Enží
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Já křečáky bohužel mám, dědičně :/ Objevily se u mě už někdy kolem dvacátýho roku (samozřejmě, že ale nebyly v takové míře), což mě dokopalo k tomu začít to řešit (obzvlášť v tom věku jsem měla trauma, že bych nemohla nosit sukně nebo nedejbože bikiny 😀 ) a také se mohu přiklonit ke kompresivním punčochám a na bolest a otoky mi pomáhá valoven kaštanový gel, jinak proti křečovým žilám nic moc nedělám a zatím se nijak rapidně nezhoršují, což je myslím důsledek toho, že jsem to začala řešit už tak mladá a nenechala jsem si to více „rozjet“.
Na křečové žíly se mi osvědčily stahující punčochy, což je pro mě nejpraktičtější řešení. Teď používám Avicenum od Aries, které mi byly doporučeny a jsem velmi spokojená. Nabídka je široká a dá se dobře vybrat i na http://www.aries-shop.cz.
Já křečáky nemám, dědičně:-), ale dočetla jsem se, že na ně má pomáhat pohankový čaj, protože pohanka obsahuje rutin. Já bych se po něm osypala, ale některým z vás by třeba pomohl…
Jsem po laiserové operaci křečových žil a můžu říci, že
do 3 měsíců se mi křečové žíly začaly vracet a dnes, téměř po roce, je mám ještě rozsáhlejší než minulý rok před operací.
Jsem strašně zklamaná, neboť jsem tomu obětovala 12000,-Kč a výsledek je ještě horší než před operací. Podotýkám,
že je mi 40 let, vážím 56 kg, neužívám hormonální antikoncepci a křečové žíly jsou u mě pouze dědičné.
Mám sedavé zaměstnání a nohy mám téměř celý den v jedné
rovině a to pasu a nosím celé dny kompresní punčochy.
Myslím si,že i po letošní opětovné sklerotizaci se můj
stav zhoršil.Nad tímto zdravotním problémem již lámu hůl a smiřuji se s tím, že jisté nemoci se nedají a neumějí
léčit.
Iva
Téma křečových žil se mne – bohužel krutě – týká taky. Patřím mezi ty, které mají dispozice v rodině. Moje maminka má křečáky již léta a strašně trpí. Několikrát už podstoupila před lety operace, které ve skutečnosti téměř nic nevyřešily. Je jí už sice 77 let, tak snad můžeme říci, že má na ně nárok, ale nepřála bych vám vidět její nohy! Moje sestra má tytéž problémy a já samozřejmě taky. Už od svých nějakých pětadvaceti let jsem pozorovala neobvyklou tvorbu viditelných žilek a žil, později i bolest nohou. Zhoršilo se to především po druhém porodu v osmadvaceti. V posledních deseti letech jsem absolvovala již čtvrtou sklerotizaci na obou nohou (jednou sklerotizací myslím 5x návštěvu ordinace a pětkrát ležení na stole s celkem nepříjemným vstřikováním zmíněného přípravku do žíly velice tenoučkou jehličkou – cítíte silné pálení v místě vpichu, ale jsou mnohem horší bolesti! – dá se to vydržet). Po takovéto prodeduře musí být nohy několik týdnů v bandáži bez větší zátěže. Sklerotizace je lepší absolvovat v zimních měsících, nohy po zákroku by neměly být vystavovány slunci. Je pravdou, že dvakrát jsem měla potom na nohou ukrutné modřiny, to bylo tehdy, když mi dělal sklerotizaci lékař, kterému to zřejmě moc nešlo a žilky asi špatně napíchnul. U jiného se mi to nestalo a po poctivém bandážování jsem opravdu měla vždy nožky „bez viditelných žil“ a tento stav vydrží tak jeden až dva roky. Potom se to vrátí zase zpátky do normálu, tedy křečáky jsou venku zase. Ta látka, co se do žíly vstříkne, vlastně tu žílu nějak zabarví či co, že potom není vidět. Ale pozor – tento zákrok se zřejmě nedá aplikovat na vnější, kudrnaté silné žíly. Ty lékaři odstraňují operativně. Záleží na posouzení lékaře. Z mé zkušenosti vím, že stoprocentní účinek není ani u tzv. metliček, některé na čas zmizí, jiné ne. A těch mám bohužel hodně. Prevencí proti křečovým žilám je opravdu zdravý životní styl, přiměřená zátěž, pohyb, mně pomáhají střídavé masáže teplou a studenou vodou a příjemné jsou denní procházky v ranní rose po zahradě. Když se ráno v ní neproběhnu (třeba v práci po noční to nejde), tak mne nohy bolívají celý den. Různá mazadla (hirudoid, heparoid, kostivalové, měsíčkové či kaštanové masti) mi pomáhají pouze zmírnit bolest, nezaznamenala jsem žádný efekt co se týká mizení žil. Hirudoid ale je výborná mast, která pomáhá rychlejšímu zmizení modřin, které se mi dělají při sebemenším otlaku či uhození. Myslím si, že pro to, aby v pozdějším věku neměla žena křečové žíly, nebo aby měla menší problémy a bolesti, by se mělo začít opravdu co nejdříve s prevencí. Já začala své problémy řešit asi už dost pozdě, protože dnes v padesáti už to prý opravdu nejde ničím zachránit, jen si mohu trošku ulevit. Z těchto problémů mám do budoucna veliké obavy, protože když vidím nohy své maminky, bojím se toho, že dopadnu taky tak. Proto se alespoň posledních pár let snažím dělat všechno pro to, abych také tak nedopadla.
Proto začněte, dokud jste mladé, myslet na to, že potom už bude zřejmě pozdě.
Jaholko, mě měli vpichovat při té sklerotizaci Aethoxysklerol 3% – je to 5 ampulek za cca 200,-, takže to je na 5 sklerotizací. Mám je doma, pro případ, že je ještě upotřebím. Mají vydržet do 12/07 :o) Tak snad to stihnu, pokud nebudu kojit tak dlouho :o)
Ahojky, moje maminka trpěla křečovým žilami, co ji z nám. Tak před třemi lety se rozhodla s nimi něco udělat a dlouho zvažovala a vybírala. Nakonec se rozhodla pro zákrok ve Frýdku-Místku. Pokud si vzpomínám, musela za něj také platit, šlo řádově o tisíce, ale ona měla křečové žíly na nohou opravdu ve špatném stavu, proto tam musela jezdit opakovaně, na to ji předem upozornili a podle toho se prý také odvíjí cena. Zákrok spočíval ve vstřikování „jisté látky“ do žíly. Omlouvám se za ten výraz „jistá látka“, ale opravdu nejsem odborník. Píšu to hlavně proto, že byla moc spokojená a doporučuje. Pokud vím, měla na ně i dobré reference, tak uvidíme. Nevím, enží, jestli je to ten samý zákrok, který myslíš Ty, ale podle lékařů by se jí křečové žíly také neměly vrátit…
Já se tedy také snažím, protože bojím dědičnosti – dávám často nohy nahoru:), snažím se jíst pohanku, naštěstí „nemusím“ solárko,piju proti nim:) čaje z naší bylinkové lékárny. Nepoužívám pásky a miluju doma chodit v ručné pletených ponožkách, které nestahují…ale jestli se mi podaří dědičnost přelstít, tak to vážně nevím:)
Mobile Sliding Menu