Kouzlo osobního asistenta

Rubrika: Onemocnění a léčba

795833_caring_teacherKdyž matka postiženého dítěte neví kudy kam, může sníst na posezení tabulku čokolády, zavolat kamarádce a vybrečet se do telefonu, udělat 100 dřepů (mně by stačilo dvacet, ale volím raději čokoládu) nebo může pravidelně užívat antidepresiva a pak je všechno veselejší tak nějak průběžně…Vůbec ale nejlepší možnost, jak trochu nabrat sil a odreagovat se (hned po sexu s popelářem, ale ten jezdí jen ve čtvrtek), je pořídit si k dítěti osobního asistenta.

Celkem dlouho (asi tak 2,5 roku) jsem si hrála na hrdinku v domnění, že všechno hravě zvládnu sama. Se dvěma dětmi však ovzduší zhoustlo natolik, že jsem asistenta pro Ríšu vyhledala i já. A zvykla jsem si rychle.

Představte si (vy, co jste to ještě nezkusili), odevzdáte dítě na 2-3 hodiny asistentovi a můžete si napustit vanu horké vody nebo hodit nohy na stůl a dívat se na televizi, nebo si přečíst knížku nebo umýt podlahu, aniž by se dítě vrhalo do kýble s vodou a bublinami. Já nic z toho neudělám, protože mám ještě Jindřiška. Ale každá máma s více dětmi ví, že mít na starost jen JEDNO dítě je těžká pohoda.

Dělat asistentku autistovi má k odpočinku daleko. Asistentka musí přinutit dítě, které mluvit nechce, aby s ní komunikovalo. A umlčet příbuzné, kteří se potřebují vypovídat.

Ríšova babička si myslí, že asistentka je tu proto, aby poslouchala její nekonečné vyprávění, o věcech, které ji trápí, co viděla dnes v televizi a na co se bude dívat zítra.
„Babičko, to není tvoje asistentka, to je Ríšova asistentka,“ říkám si v duchu. Budeme muset připlatit za dvojnásobnou zátěž. Nebo trojnásobnou? Vyprávím i já.
Babička během 20 minut stihla Markétě říct, kdo má kdy narozeniny, kolik dětí, a jak se ty děti povedly. Já zase (když byla babička na záchodě), jak jsem vezla Ríšu včera do školky, jak dnes a jak ho povezu zítra.

Ríšova asistentka ve školce, ta to má také těžké. Když přivedu Ríšu do školky, je natěšený na děti.
Na otázku: „Chceš jít do školky?“ pronáší výrazné a spokojené: „Ano.“
Jakmile se však na něj usměje a přátelsky zavolá: „Ahoj Ríšo!“ začne Ríša hystericky brečet. Věší se na mne a chce jít domů. Po nějaké chvíli se zklidní a za dvě hodiny, když asistentka odchází, řve znovu. Tentokrát proto, že asistentka odchází. Vyznejte se v tom.

Ustát emoce autisty je těžký vnitřní boj. Svádí ho každý den taťka, když přijde večer domů a nikdo z kluků se na něj nevrhá. Jediný, kdo mu věnuje pozornost, je kočka, která se na nás a náš dům před pár dny přilepila. Dáváme jí jídlo, aby se nechala od Ríši tahat za ocas (je to dobré na jeho nemocnou ruku).

Taťka přijde večer z práce, kočka mu vrní před dveřmi u nohou a otírá se. Děti doma ale nic.
Tak řeknu: „Ríšo, kdo přišel?“
„Táta,“ odpovídá Ríša.
„A co máš říct?“ já na to.
Pak, po chvilce přemýšlení, Ríša vytlačí:. „Ahoj táto.“

Ríša funguje na příkaz: „ Řekni.“
Taťka často, když vidí, že už mám všeho dost, chodí za Ríšou a šeptá mu do ucha: „Běž za maminkou a řekni: Maminko, mám tě rád.“
A on přijde a řekne: „Maminko, mám tě rád.“

Je to skoro jako doopravdy.

Napsal/a: Žlababa

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Poslední anonymní, klobouk dolů, to je opravdu životní poslání! Hodně štěstí vám oběma!

  • Anonymní

    Jsem sám osobním asistentem moji přítelkyni,
    která je na vozíčku a její znevýhodnění vyžaduje 24 hodin denně, 365 dní v roce asistenci.
    Není to tak náročné jako s dětmi,
    ale…náročné to tedy je.
    Už jen to, že vykonáváte v praxi myšlenky a přání jiného dospělého a snažíte se ej splnit maximálně přesně
    znamená obrovskou zátěž.

  • Virenka

    Žlababo, nás autismus těsně líznul a Tomášek je taky citové dřevíčko, prostě to nechápal. Kolem 6-7roku začal rozumem zpracovávat víc věcí než dřív, tak jsem mu začala rozumově vysvětlovat třeba soucit, strach o maminku, a tak. Přebírá si to, a najednou je schopen silného pohnutí a pláče třeba při představě, že se máma a táta rozejdou, což dřív bylo neexistující. Na druhou stranu, pozitivní emoce v této rovině pořád tak trochu chybí. Já to beru tak, že jsou v životě i horší věci než citová tuhost, nakonec v rodině svého otce není sám.

    U nás musíme stále říkat, řekni: omlouvám se, promiň, řekni: můžeš mi prosím dát… Tyto komunikační věci mu taky moc nejdou. Zná, co je slušně poprosit, ale když mu neřekneme předlohu, sám řekne třeba: prosím papír. Prosím jíst. Není schopen, přestože je chytrý, utvořit měkčí a víc komunikaci otevřenou větu. Kupodivu mu to ve školním životě nijak nepřekáží, jsou i děti, které neprosí, takže je na tom ještě poměrně dobře, a kamarády má. Přeju Ríšovi taky samé zlepšování a přeskakování příček směrem vzhůru.

  • Evo, v Mamince nejsem já, ale jenom můj druhý syn Jindřišek. Povídám tam o něm v článku o centrální svalové hypotonii.
    Karamelo, smutná to já jsem. Ale ne úplně furt.

    Já vím, že mne má Ríša rád. Ale té větě: „Mám Tě rád“ opravu nerozumí. Kdyby mu manžel pošeptal do ucha: Běž za maminkou a řekni – Já jsem ale trumbera… tak přijde a řekne to :o)

  • Evo, byla to letošní únorová „čerstvá“ Maminka :))

  • Žlababo-moc pěkné čtení…já myslím,že Ríša Tě má rád doopravdy. Zdáš se mi trochu smutná:-(-ale kde má člověk pořád tu energii brát,že. Tak užívej asistentku a sbírej sílu. K

  • Evakub

    Ty jsi byla v Mamince? A ve kterém čísle?
    Moc Ti fandím a doufám, že se uvidíme na srazu.

  • Bramborka

    Žlababo,moc pěkné čtení. Ta asistentka,ta nás moc zajímá((-:. Až budeš mít více času,napiš nám, jak se Markéta „zaběhla“, jak na ní malej reaguje a jak se jí u vás líbí(((-:

  • Žlababo – opět krásný a milý článeček :))
    To umlčování příbuzných by mě taky docela zajímalo :))
    Upřímně ti asistentku k Ríšovi přeji, věřím, že na pár hodin je to opravdu úleva. A propos – Maminku jsem si koupila… Jindříšek je moc roztomilý bobíšek :))

  • Padmé

    Žlababo, díky za článek – půvabný toť příspěvek: takový hořko-sladký :-))
    Kdybys náhodou přišla na to, JAK umlčet příbuzné, dej vědět, budu ti neskonale vděčná 🙂

  • bovinkabovinka
    bovinkabovinka

    Zlababo,tak jsem dnes prvni reagující. Moc hezky napsané. I moje maminka toto kouzlo osobního asistenta oceňuje. Akorat me to teď nejak nefunguje. :-). Ale je to fakt,osobní asistent je dar!

  • Vypadá to, že jsem tentokrát zapomněla vložit odkaz na svůj blog. Více mých článků najdete na mém blogu – http://www.postizenedeti.cz

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist