Tohle se samozřejmě odehrává mimo rodičovský dohled a oběť o takové hrubé šikaně nejčastěji ani nešpitne. Nicméně, pokud se vám o tom vaše dcera zmíní, zkuste jí pomoci vytvořit krunýř, který ji alespoň trochu ochrání před těmi nejostřejšími šípy. Je na první pohled patrné, že ve věku, kdy se přechod od party ke dvojici zdá téměř životně nezbytný, se člověk často bojí stavět na zadní ve strachu před vyvržením z party kamarádů. A tak raději skloní hlavu… Přesto dceři vysvětlete, že opravdové přátelství se neměří počtem kilogramů, které se objeví na váze. Měla by pochopit, že hrubost je často jen odrazem vnitřního napětí dívky nebo chlapce, které ji (nebo ho) obrací proti ostatním. Vyrovnaná dívka jen výjimečně cítí potřebu ponižovat svou kamarádku…
Dejte jí zbraně k sebeobraně
Pokud se budou agresivní poznámky opakovat, poraďte dceři, aby se vyrovnaně zeptala: „Proč mi to vlastně říkáš? Copak si myslíš, že mě moje tloušťka netrápí?“ Můžete se vsadit, že pak problém s posměváčkem zmizí. Nejlepší ochrana proti ošklivým poznámkám okolí, kterou byste mohli své dospívající dceři poskytnout, je však přenést na ni pozitivní představu o sobě samé. Pokud cítí, že ji rodiče mají rádi takovou, jaká je, bude pro ni jednodušší zachovat si odstup od ironických poznámek z jakékoliv strany – ať už má skutečně nadváhu, nebo ne. Nepodaří se jí sice, aby ji vůbec nezasáhly, ale neutopí se v nich. Začněte tedy tak, že si zakážete jakékoliv shazující poznámky o jejím vzhledu nebo stravovacích návycích… Pobouřené nebo chápavé pohledy jsou stejně výmluvné jako slova. Pravda, někdy je to těžké. Ale uvědomte si, že dobré návyky se budují pomalu. Jděte své dospívající dceři příkladem a vařte kaloricky lehkou stravu. Zkrátka pracujte s podvědomím: je to méně bolestné než ironické poznámky a rozhodně ve velké míře účinné!
Shrnutí
– V dospívání vyvolají ironické poznámky nebo kázání o správné váze hluboké rány v sebepojetí dívky, které jsou určeny. Má totiž kvůli nim dojem, že je zodpovědná za to, co se s ní děje. Výsledkem je pokles sebevědomí s důsledkem, že buď začne držet drastickou dietu, nebo se utěšuje jídlem.
– Rodič by si měl uvědomit, jaký je jeho vlastní vztah ke štíhlosti. Zraňující poznámky, které vysílá k dítěti, často maskují jeho osobní složitý vztah k (nad)váze. – Pokud si to uvědomí, přestane přenášet na svou dospívající dceru své vlastní problémy.
– Měli bychom se soustředit ne na komentáře k dceřiným stravovacím návykům, ale spíše na jinou oblast.
– Například na význam sdílení jídla a jeho rozdělování mezi spolustolovníky.
– Pokud se na dívčinu adresu snášejí ironické poznámky od sourozenců nebo kamarádů, musíme jí pomoci se proti nim chránit. Nejlépe bude dávat jí najevo, že ji máme rádi takovou, jaká je.