Jak se žije s diabetem na počátku 21. století?

bokul
16 roky ago
• Categories: Onemocnění a léčba

Diabetes mellitus (DM), neboli cukrovka či v některých starších publikacích nemoc označovaná jako úplavice cukrová, je nemocí se kterou se s největší pravděpodobností setkáváme každodenně kolem sebe (ačkoli ji sami nemusíte mít). S největší pravděpodobností znáte alespoň jednoho diabetika ve vlastní rodině nebo okolí – ať je to kolega či kolegyně z práce, nebo soused či sousedka, kamarád nebo kamarádka.Příkladů bych mohla uvést nespočet – cukrovka je prostě a jednoduše kolem nás. I já ji mám… a to přes 17 let. A tak nějak cítím povinnost edukovat lidi kolem sebe a to nejenom rodinu, ale třeba i právě Vás, čtenáře, kteří jste ode mne možná desítky či stovky kilometrů.

V první řadě bych chtěla na pravou míru uvést trochu neznalosti některých lidí. Cukrovka může být „různá“, i když v jejím důsledku jsou projevy vždy stejné – a to příliš glukózy v krevním oběhu, ale nedostatek v buňkách. A proto si pro zaačátek dovolím rozdělení:

DM I. typu je často označována jako „cukrovka dětí a mladistvých“. Při ní dochází k tomu, že slinivka, resp. Langerhansovy ostrůvky, přestanou vyrábět inzulín a takto nemocný diabetik je plně odkázaný na substituční léčbu inzulínem v kombinaci s dietou. Nejčastěji bývá diagnostikována u dětí, případně mladších lidí. Více k této formě můžete nalézt i v článku „Dospívání s diabetem“.

DM II. typu je většinou označována jako „stařečká cukrovka“, i když současný životní styl vede k tomu, že postihuje stále mladší. Při této formě slinivka produkuje inzulín – a to buď v menším množství nebo jsou buňky k účinku inzulínu rezistentní (v podstatě hůře reagují na inzulín a potřebují ho tedy více, aby byl splněn primární úkol – tj. přenos glukózy do buněk). Tento typ lze léčit dle závažnosti dietou, nebo kombinací diety a antidiabetik (která mají zlepšit účinnost inzulínu), v nejtěžších případech kombinací aplikace inzulínu a diety.

Gestační neboli těhotenský diabetes se objevuje v těhotenství a většinou mizí po porodu, i když nutno upozornit na to, že se v dnešní době mluví o tom, že žena, která prodělala onu těhotenskou cukrovku má větší předpoklad k tomu získat ve vyšším věku DM II. typu. I při této cukrovce je princip onemocnění velice blízký DM II. typu, jen s tím rozdílem, že u těhotných je dána snížená citlivost na inzulín hormonálními pochody v organismu. Objevuje se většinou po 24. týdnu těhotenství. Léčba spočívá ve většině případů pouze úpravou diety, někdy je potřeba i aplikovat inzulín. Více se můžete dočíst v článku „Gestační diabetes mellitus – tzv. cukrovka v těhotenství“.

Co je nejdůležitější? Cukrovka se dá zvládnout, dá se s ní žít. V mnohých případech si člověk musí zvyknout na pravidelný režim, na dietu, případně další opatření. A o to se snad každý diabetik snaží.

V léčbě diabetikům (především I. typu) pomáhají čím dál tím více dokonalejší pomůcky – ačkoli žádná dosud plně nenahradila správně fungující slinivku. Patří k nim:

• inzulín – nyní dostupný v mnoha varintách od rychle působícícho, po dlouhodobě působící, humánního původu (pro vysvětlení – lidský inzulín se neodebírá lidem, ale pěstuje se na bakteriích s tím, že bakteriím se dá do buněk informace, jaký inzulín mají vyrábět)
• injekční stříkačky – dřívě často označované „inzulinky“, jsou ve většině případů již historickou záležitostí, leč je dobré mít je pro případ poruchy inzulínového pera. Jsou dostupné s dvěma různými stupnicemi (40 J/ ml nebo 100 J/ml – což je důležité v případě nutnosti použití zkontrolovat!).
• inzulinová pera – osobně jsem zažila nástup inzulinových per v cca polovině devadesátých let minulého století – nahradila stříkačky. Jejich výhodou je to, že v peru má diabetik nachystaný zásobník a dávkování nastavuje na stupnici, jehličky k perům jsou různých délek i průměrů, což u stříkaček nebylo. Většina diabetiků pro aplikaci inzulínu využívá právě je.


Obr. 1 Inzulinová pera

• inzulinové pumpy – v Čechách se první začaly objevovat ve stejnou dobu jako inzulinová pera, problém byl však s jejich úhradou. V současné době v ČR má k dispozici pumpu cca 2000 diabetiků – jedná se o lidi, kde je diabetes těžko kompenzovatelný jinými opatřeními a často se nasazuje u žen před plánovaným těhotenstvím. Výhoda spočívá v tom, že pumpa dávkuje dle nastaveného režimu inzulín celých 24 hodin. Dávka je určena ošetřujícím lékařem, případně si ji může změnit sám pacient. Pumpa ovšem nefunguje tak, jak slinivka, tedy že by reagovala na přísun sacharidů. Dávky inzulínu k jídlu si určuje pacient. Dávkování je přes kanylu, kterou má diabetik zavedenou do podkoží (mění se cca každé 3 dny).


Obr. 2 Inzulinová pumpa

• proužky na moč (DiaPhan) – diagnostické proužky o dvou políčkách na stanovení cukru a ketolátek v moči. Pomohou odhalit, zda v posledních hodinách diabetik měl zvýšenou hladinu cukru. Nedokáží však zmapovat aktuální stav pacienta.
• glukometr – první glukometr jsem já osobně obdržela jako dar od Nadace Olgy Havlové. Byla to skutečně rarita (jednalo se o stejnou dobu v jaké se k nám dostala inzulinová pera). V současné době je jím vybavena většina diabetiků – zejména těch, kteří jsou léčeni inzulínem. Pomocí glukometru lze stanovit aktuální glykémii, tedy množství glukózy v krvi.


Obr. 3 Glukometr

• Glukagen Hypokit – jedná se o lék, který pomůže v řešení těžké hypoglykémie.


Obr. 4 Glukagen Hypokit

• průkaz diabetika – kde je popsáno, jak se zachovat v případě, že najdete tuto osobu v kómatu, případně, kde má uložený cukr.

S výše vyjmenovanou výbavou může člověk spokojeně žít ačkoli má něco navíc – cukrovku. Nicméně chybou je, pokud diabetik s nemocí bojuje sám. Určitě neméně důležitou pro kompenzaci je pomoc a podpora rodiny. Osobně si myslím, že rodina i blízcí přátelé či kolegové z práce by měli být seznámeni s nemocí a poučeni jak pomoci diabetikovi.

Znáte-li někoho v okolí, kdo trpí diabetem? Zkuste si odpovědět sami sobě, zda byste dokázali:

• pomoci při aplikaci inzulínu – v případě, že si pacient třeba zlomí ruku
• pomoci při plnění inzulínového zásobníku pumpy – rovněž v případě zlomené ruky diabetika
• zjistit hladinu glykémie – tj. je dobré znát, jak obsluhovat glukometr, aby v případě, že diabetik už příliš nekomunikuje jste mu byli schopni zjistit z jakého důvodu to je (hypoglykémie – hyperglykémie)
• použít Hypokit – je to záchranný kit, který se podává, pokud už si sám pacient nedokáže pomoci, proto je dobré vědět „jak na to“
• odpojit inzulínovou pumpu – v případě těžké hypoglykémie
• rozeznat hypoglykémii bez glukometru a vědět, jak pomoci

Pochybujete? Cítíte, že byste se rádi něco přiučili? Pokud ano, dejte to vědět do diskuse pod příspěvek, alespoň budu vědět, že má smysl některá témata více rozpracovat. Přeci jen (a za to se musím omluvit) cítím, že mi nestačí řádky a článek je lépe čitelný, když je kratší…

Děkuji za pozoronost a těším se, že mi dáte šanci pokračovat v snad praktičtějších radách, pokud o ně bude zájem.