Jak jsme přežily neštovice

Rubrika: Onemocnění a léčba

1142111_relaxing_girl_1Vždycky jsem si myslela, že neštovice dostanu od svých dětí a že si potom budeme všichni společně malovat ty legrační bílé puntíky a táta kolem nás bude běhat a opečovávat nás. Haha!! Dopadlo to samozřejmě úplně jinak…Jako malá jsem neštovice nedostala, protože jsem měla velmi uvědomělou maminku, která mě nedávala do školky a jakmile děti ve škole onemocněly neštovicemi, tak mě stáhla taky domů, abych to náhodou nedostala. Výsledek byl, že jsem vlastně nedostala žádnou dětskou nemoc. Dneska už vím, že to nebyl zrovna nejlepší nápad mé maminky, ale mě se to stát teď už nemůže. Mám roční dceru a ve svých třiceti jsem od někoho anonymního dostala neštovice. Nejdřív jsem myslela, že my na stará kolena vyskočilo akné, které jsem ani v pubertě neměla. Tak jsem ty tři první pupínky poctivě před zrdadlem vymačkala a v duchu jsem si říkala, cha – na mě si jebáky nepříjdou. Druhý den se objevily i v dekoltu a začaly se behem dne celkem napíjet tekutinou. Ještě jsme stačili všichni tři navštívit místní Zoo (takže jsem musela nakazit celou zoologickou zahradu, radši ani nepíšu, z kterého jsme města) a večer se to stupňovalo a můj muž vyslovil památnou větu: „Hele a měla Ty jsi vůbec neštovice?“A bylo to. Ještě ten večer jsem bombardovala svoji praktickou lékařku, která zoufale zahalekala do telefonu ať teda přijedu a v županu čerstvě okoupaná mi s úsměvem na rtech potvrdila, že mám neštovice. Super, říkala jsem si, zítra odvezu malou k sestře, odstonám si to a pak ji zase stáhnu domů, určitě to nedostane, má teprve rok a děti bývají dost imunní. Druhý den jsem ji tam skutečně odvezla, ale to už jsem měla horečku a bylo mi dost blbě a puchýře naskakovaly jeden po druhým. Zkrátím to – skončila jsem na infekční oddělením na osm dnů s kapačkama v rukách, skoro jsem jim tam zůstala a vůbec si nemyslím, že neštovice jsou jen trošku protivné, protože to „svědí“. Mě to teda nesvědilo, spíš jsem měla pocit, že se mi do těla zabodávají tisíce horkých jehel a ten pocit trval čtyři dny v kuse, takže jsem nespala a nemohla jsem ani jíst, protože jsem to měla i v puse a v krku, no prostě všude. Super odtučňovací kúra, vřele doporučuji – až na to „svědění“. Když mě po osmi dnech pustili s práškama domů, vypadala jsem jako pubertální patnáctka, s poďobaným obličejem a se zoufalám výrazem, protože to samozřejmě nejde ničím zamazat.Na čele mi zůstal kráter dovnitř hlavy o velikosti 4 mm, který si asi nechám nějak vypálit laserem, protože vypadám jak princezna se zlatou hvězdou ( dírou ) na hlavě.A když jsem se z toho nějak vyhrabala a dojela si pro dcerku, tak jsem hned druhý den po příjezdu – přesně 14. den po mém vysypání – zjistila, že nemá až tak dobrou imunitu a pro změnu je dostala ona. Naštěstí jsme neskončily opět na infekčním, ale chybělo tomu málo, měla taky vysoké horečky a nechtěly jí klesnout dolů.
Už to teda máme za sebou, přežily jsme to a jsem ráda, že se dneska děti očkujou na všechny ostatní dětské nemoce, protože jestli bych dostala příště spalničky nebo příušnice, tak už bych asi opravdu umřela :). Rozhodně jsem nechtěla vystrašit maminky, které ještě neměly neštovice, určitě to není standartní průběh této nemoci, jen jsem chtěla pobavit čtenáře, jak skvěle jde prožít prázdniny, když není zrovna počasí na koupání.

Napsal/a: Claire

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Ještě jsem zapomněla napsat:
    Já sama je měla v Motole po operaci nohy v roce 1987, to mě bylo 10-11let a tak jsem tam nakonec ležela „díky“ nim 2 měs,a měla jsem je snad všude a památkou na ně mě zůtali malé jizvičky po těle, jen pár…

  • Náš Marťa se před 2 lety vzbudil s pár pupínky na břiše…svědělo ho o a tak jsme jeli k lékaři. Pediatr měl dovču, tak nás poslali od „dospěláckého“ na infekční a tam řekli, že to má neštovice. Měl jich nejvíc na bříšku nad pindíkem a sem tam pupíne po těle. Mazaly jsme mu to genciálkou, pudr tekutý je prý na to „těžký“ a nemůže to dýchat, nám bylo řečeno..Za týden – 10 dní to bylo dobré. Neměl ani horečky, nic jiného…

  • Nás neštovice postihly na vánoce.Starší syn si je přinesl ze školy a Tomík se osypal dva týdny na to.Bohužel kluci měli dost vysoké teploty skoro týden a Tomášek(2,5) to celkově dost špatně snášel.Když to tak spočítám tak jsme se skoro měsíc nedostali mezi lidi.A to jsem celou dobu trnula že se osypu i já protože se mě v dětství také vyhly.Řeknu vám s třemi a více dětmi to musí být horor zvláště když se osypou ve 14denních intervalech.Milá Any stím,že jsi někoho nakazila na nákupu si nelam hlavu,protože člověk je nakažlivý už asi 2 nebo 3 dny před osypáním.Někde jsem ale četla,že již existuje očkovací látka.V každém případě bych vám přála,aby se vám neštovice vyhly velkým obloukem. Na druhou stranu je prý lepší když se prodělají v dětství. U Lukáše ve škole poprvé řádily neštovice když jsem byla v 7 měsíci s Tomášem tak jsem měla hodně nahnáno.Představa,že se v porodnici objevím jako indián na válečné stezce byla dost děsivá.

  • Martina 2

    Claire, moc hezky napsáno, je vidět, že Tě ani po takovém zážitku neopustil humor a to je dobře.

  • Claire,super-my jsme si je doma letošní prázdniny taky užili.Koncem června jsem byla s dětma v nemocnici,kde jsme leželi na infekčním týden se střevní chřipkou.Asi dva týdny po návratu se mi objevily stejně jako tobě na obličeji dva nebo tři pupínky.Taky jsem si pomyslela něco jako,že vypadám jako puberťačka a nevěnovala jsem tomu pozornost.Ten den jsme ještě vyrazili na nákupy,takže jsem se nejspíš někomu postarala o hezké prázdniny.Druhý den ráno jsem se probudila už osypaná a manžu napadlo jestli by to náhodou nemohly být neštovice-já jsem tvrdila,že je to asi jenom nějaká kopřivka,že jsem neštovice musela mít přece jako malá.No nedalo mi to a zavolala jsem své doktorce,která mi podle karty potvrdila,že jsem je jako dítě neměla.A tak jsem já ve svých 25.letech byla jako indián a všichni se mi smáli.To už mi bylo jasné,že to určitě dostane i náš 3 letý Davídek a modlila se,aby neštovice minuly našeho tehdy 4 měsíčního Adámka.Davídek se osypal dva týdny po mě a Adámkovi se to vyhlo,děti do 1 roku jsou podle naší dětské doktorky prý imunní.Průběh jsme ale neměli tak hrozný jako vy-naštěstí.Neměli jsme ani teploty,jenom to svědilo jako čert.Mi zůstala jizvička jedna na ruce-tu mi rozškrábl Adámek,ale Davídka jsem neuhlídala a i když chodil bobek v rukavičkách,tak jich má pár na bříšku a na zádech.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist