Downův syndrom – Chování dítěte

Rubrika: Onemocnění a léčba

1189395_lazy_daysNa chování dětí i dospělých s Downovým syndromem jsou v zásadě dva protichůdné názory. Jeden říká, že jsou to klidné bytosti, které se dají snadno zvládnout. Druhý naopak tvrdí, že jsou to jedinci úporní a těžko zvladatelní. Koexistence těchto dvou tak velmi odlišných názorů odráží skutečnou pravdu o chování lidí s Downovým syndromem – zejména v tom, že se jeden od druhého znatelně odlišují. Někteří jsou mírní, jiní svéhlaví a mnozí spadají někam mezi tyto dva extrémy. Jedni rodiče říkají, že dítě s Downovým syndromem se dá zvládnout lépe než zdravé děti, jiní se potýkají se širokou paletou výchovných problémů.

Souvisí s Downovým syndromem nějaké zvláštní poruchy chování?
Děti s Downovým syndromem dosahují jednotlivých vývojových stadií později než průměrné děti. V porovnání s ostatními dětmi proto jejich chování neodpovídá věku ani tělesné zdatnosti. Období vzdoru, které se normálně projevuje mezi druhým a třetím rokem, se u dítěte s Downovým syndromem dostaví až kolem čtyř let. Chování proto může být mnohem destruktivnější, protože dítě je větší a silnější. Pozorovatele může takové chování staršího dítěte zaskočit. Neexistují však žádné výchovné problémy, které by souvisely výhradně s diagnózou Downova syndromu. Problémy, pokud nastanou, jsou v zásadě podobné jako problémy, s nimiž se můžeme setkat u normálních mladších dětí, a obvykle se dají zvládnout jednoduchými metodami modifikace chování.

Co je to modifikace chování?
Řada rodičů nevědomě používá metodu modifikace chování. Modifiací chování může být třeba to, že rodiče své dítě za správné chování odmění a za špatné chování potrestají. Někteří rodiče v tomto směru potřebují pomoci nalézt co nejúčinnější cestu. Pro děti je dobré, vědí-li, co se od nich očekává, protože pak mohou napřít své síly konstruktivním a smysluplným směrem. Modifikace chování je druh učení a používá se tam, kde nestačí pouhé vysvětlování.

Identifikace chování
Prvním krokem v programu modifikace chování je sledovat, jak se dítě chová, a určit, které projevy jeho chování chcete změnit. Musíte se vyhnout obecným prohlášením o dítěti (například výroky typu „je nemožná“) a místo toho se zaměřit na konkrétní věci, které dělá a které vám vadí nebo ze kterých máte obavu, třeba když vám na nákupu utíká.

Jak se dítě chová?
Chování je sled projevů, které můžete pozorovat. Existují dva druhy chování: dobré chování, které chcete podporovat, a chování nežádoucí, které chcete potlačit. V ideálním případě je nejlepší naučit dítě užitečným dovednostem, jimiž nechtěné chování nahradíte. Nejprve si řekneme, jak můžete podpořit žádoucí chování, které může být posléze odměněno.

Podpora a následná odměna dobrého chování
Jeden z možných způsobů, jak podpořit dobré chování, je předvést je dítěti a doufat, že vás napodobí. Některé děti napodobují rády, jiné méně. Některé děti napodobování dokonce přehánějí a toho byste měli využít. Chcete-li například, aby chlapeček začal chodit čurat na toaletu, měl by mu to tatínek předvést a říct, že tak to „chlapi“dělají.

Odměna dobrého chování
Jak máte dítě odměňovat? Nejjednodušší odměna je pochválit dítě za to, co udělalo, usmát se na něj a říci: „to se nám to povedlo“ nebo „to máme krásně suchou postýlku“ nebo „to jsou ale pěkné krůčky“ atd. Všimněte si, že chválit by se mělo chování, nikoli dítě. Zdůrazníte tím, co chválíte, a neodrazí se to na hodnocení dítěte. Takové jednoduché slovní ohodnocení byste měli učinit vždycky, bývá totiž mnohem účinnější, než si rodiče myslí. Někdy však samo o sobě nestačí. Starší děti tak jednoduchá odměna už asi neuspokojí. V tom případě musíte nabídnout nějakou „hmotnou“ odměnu. Můžete třeba lepit hvězdičky na kartičku, dávat razítko se smajlíkem na ruku, sladkost, rozinku, zvláštní hračku nebo jít na vycházku. Pro vynalézavější děti je vhodné mít například systém, kde je za určitý počet bodů možné získat něco trochu většího. Nedávejte nic velkého ani drahého. Získat velkou odměnu by pro dítě nemělo být příliš snadné, menší dárek by však měl být rozumně dostupný, aby dítě mělo chuť se o něj snažit.
Systém odměňování byste měli mít předem dobře promyšlený. Známky, žolíky a bodovací tabulky byste měli mít připravené hned od začátku. Program modifikace chování je proces, proto budete muset bodový systém občas pozměnit, třeba když bude zřejmé, že dítě čeká na odměnu moc dlouho, nebo naopak dostává-li odměny moc často.
Systém odměn používejte tak dlouho, dokud bude dítě bavit; zájem určitě ztratí ve chvíli, kdy žádoucího chování na nějaký čas dosáhnete. I když už nebudete dítěti dávat žádné odměny, nepřestávejte ho chválit.

Potlačení nežádoucího chování
Potlačení nežádoucího chování způsobuje rodičům mnoho potíží a starostí. Často nevědomky odměňují špatné chování a dělají přesný opak toho, co chtějí, jindy se špatné chování snaží odstranit neúčinně.

Co nepomáhá
Jak se zbavit nežádoucího chování? Častým jevem bývá, že rodiče dětem nadávají nebo se s nimi hádají. Většina rodičů by se asi shodla na tom, že to nepomáhá. Důvod je ten, že děti nezřídka chápou jakýkoli projev zájmu rodičů jako odměnu. Čím dál víc se snaží upoutat pozornost. Samozřejmě, že raději slyší chválu; pro děti ale může být odměnou jakákoli pozornost, dokonce i nadávání.
Někteří rodiče začnou dítě bít, později však přijdou na to, že ani bití nepomáhá. Z toho jsou rozčilení, protože si myslí, že je to ten nejkrajnější způsob, který mohou použít. Důvod, proč bití nepomáhá, tkví právě v tom, že jde o krajní řešení. Je to nepříjemné nejen pro dítě, ale i pro jeho rodiče. A většina dětí si to uvědomuje. Poté co rodič dítě uhodí, cítí nepochybně určitou vinu, a tak když výprask přestane bolet, dítě může mít užitek ze soucitu, který kajícní rodiče k němu cítí. Výprask může mít v některých případech okamžitý účinek, nelze jím však upravit opakující se nežádoucí chování.

Jak na to
Co tedy mohou rodiče dělat, když tradiční metody nepomáhají? První věc, kterou se oni sami musí naučit, je nedělat nic. Děti se urputně snaží vynutit si pozornost, třeba v podobě bití a křiku. Pokud ji nezískají, mnohé projevy chování se zmírní nebo zmizí docela. Přehlížet takové chování je velmi těžké. Otázkou zůstává, zda je vůbec možné, aby rodiče chování svých dětí zcela ignorovali. Můžete se však pokusit předstírat, že chování nevidíte. Abyste toho byli schopni, musíte utlumit své přirozené reakce, vyhnout se očnímu kontaktu s dítětem a tvářit se klidně. Dělejte něco, co s dítětem nesouvisí, a nedejte se zatáhnout do žádného hovoru ani hádky o chování, které se pokoušíte odstranit. Až se dítě přestane předvádět, řekněte mu, ať s vámi jde dělat vaši činnost, a pokračujte v normálním hovoru. Nedávejte na sobě znát nelibost, když s dítětem začnete znovu komunikovat.
Jsou situace, kdy chování dítěte přehlédnout nelze. Je-li dítě natolik aktivní nebo destruktivní, že by si mohlo ublížit nebo by mohlo něco poškodit, nemůžete je ignorovat. Možná vás rozzlobí tak moc, že budete mít strach, že se neudržíte a ublížíte mu. V takových situacích musíte dítě odvést někam, kde mu nemusíte dále poskytovat odměnu formou své pozornosti.
Této technice se říká „oddechový čas“ (time-out) a spočívá v tom, že dítě nenásilně odvedete pryč ze své společnosti. Cílem této techniky není způsobit dítěti nepohodlí nebo v něm vyvolat strach, ale jednoduše ho vyvést z prostředí, které jeho počínání podněcuje. Nejpříjemnější prostředí pro tento druh odpočinku je dětský pokoj. Nechte tam dítě tak dlouho, dokud se oba neuklidníte. Dokud je v pokoji, měli byste veškerý křik a pláč ignorovat. Mírným hlasem můžete dítěti říci, že ho nepustíte, dokud se neuklidní, nebo, pokud tomu nerozumí a nespolupracuje, můžete počkat, až na chvilku přestane, a v té chvíli je z pokoje odvést. Některé děti mají sklon pokojíček ničit, a proto je lepší odvést je do jiné místnosti. Poté co dítě přivedete zpátky, nevyžadujte omluvy a neukládejte tresty. Buďte přátelští a dělejte jakoby nic.
V situacích, kdy „oddechový čas“ nelze použít, můžete na zklidnění agresivního chování dítěte zkusit jinou metodu. Podržte dítěti pevně ruce podél těla a počítejte do 15. Pak sevření uvolněte. Jestliže chování pokračuje, zkuste to znovu. Metoda se nazývá „krátké omezení“. Když dítě držíte, nemluvte s ním. Cílem je přerušit dítěti na chvíli radost z volnosti a pobíhání, nikoli využít okamžik klidu k pozitivní interakci.
Někdy si děti zvyknou dostávat za špatné chování odměnu. Příkladem může být nekonečný pláč v postýlce končící tím, že se vytoužený rodič nakonec objeví. Odebrání této odměny se nazývá „vymizení“.
Postupovat můžete dvěma způsoby: radikálním nebo postupným odvykáním. Druhý způsob se také někdy nazývá „řízený pláč“ a lidé mu obvykle dávají přednost. Při této metodě budete k dítěti chodit postupně v delších a delších intervalech. Pozornost, kterou pak dítěti budete věnovat, by měla být minimální.
Buďte připraveni na to, že se chování zpočátku ještě zhorší. Změna obvykle trvá několik dní, ale když budete důslední, chování se postupně zmírní, až zmizí docela. Po různě dlouhé době (za týden nebo dva) se často objeví znovu, jako by dítě zkoušelo, jestli nová pravidla stále platí. Budete-li se chovat stejně, chování se upraví.
Před zahájením této techniky by se oba rodiče měli připravit na těžké chvíle. V době, kdy se chování dítěte zhorší, je důležitá vzájemná podpora.

Jedná se o ukázku z knihy Downův syndrom (autor: Selikowitz)
vydal Portál, 2005

Napsal/a: Selikowitz

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Ahoj,mam chlapecka s DS.Je mu 3,5roku.Je celkem hodny,ale ma i dny kdy je hyperaktivni a chvili neposedi.Kdyz se mu neco nechce delat,tak s nim nikdo nehne-mozna tak za odmenu…Musi se pockat az to bude chtit on sam..Ma mladsiho brasku (1,5let).Kdyz jsou spolu,tak to jsou pekny cisla.Ted maji obdobi,ze nechteji vubec poslouchat,kdyz je napomenu nebo reknu,ze se to nedela,tak se sice zarazi,ale pak se na sebe podivaji a zacnou se chechtat…
    Doufam,ze toto obdobi brzy polevi a mladsi syn povede starsiho brasku dopredu a pujde mu dobrym prikladem..

  • kristýna

    Moje sestra je dost náladová, někdy je v pohodě, ale někdy s ní člověk vůbec nehne. Tyhle děti žijí ve svým světě, takže pokud po nich něco chcete, a oni zrovna to dělat nechtějí nebo nemají náladu, tak s nimi nehnete za žádnou cenu. Na takovéto děti to chce mít pevné nervy. Jsou takto postižené děti, které se o sebe dokáží postarat, vykoupat se , obléci se, udělat si snídani, ale také jsou děti, které celý den sedí, a neumí vůbec nic. Záleží to, jestli jsou vychovávány od malička v rodině, nebo v ústavu. Protoože v ústavu se jim tolik nevěnují jako rodiče.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist