Poslední dobou žiju homeopatií, nejen jako pacientka, ale také jako studentka homeopatické školy. Protože se často setkávám s tím, že lidé mají o homeopatii zkreslené představy, tak jsem se rozhodla sepsat několik článků, ve kterých bych ráda vysvětlila, jak homeopatie funguje, jak naprosto racionálně se vybírá homeopatický lék pro konkrétního pacienta, o tom, jak vybírat homeopata a čemu se při homeopatické léčbě raději vyhnout.
Někteří z vás již mají třeba s homeopatií pozitivní zkušenosti, některým třeba nepomohla, jiní třeba mají přesvědčení, že se homeopatie neslučuje s vírou v Boha.
Ráda bych ale, aby tato povídání přispěla k zamyšlení nad zdravím všeobecně, bez ohledu na to, jestli homeopatie bude vaší volbou při léčbě nemocí. Za otázky, vaše zkušenosti a diskuzi budu ráda.
Moje cesta k homeopatii
Před 1,5 rokem jsem se rozhodla navštívit homeopatku. Byla jsem docela skeptická, ale slyšela jsem na homeopatii hodně chvály. V situaci, kdy si klasická medicína s mým problémem nevěděla příliš rady, jsem měla pocit, že nemám co ztratit a při nejhorším přijdu o tisícovku.
Moc jsem se mýlila, můj život se obrátil naruby a poznala jsem, jakou má homeopatie sílu. Můj stav se nelepšil, ale naopak velice zhoršil. To bylo něco, co jsem vůbec nečekala, protože se všude píše, jak homeopatie nemůže uškodit. Ale stalo se a z povrchních problémů se staly potíže vážnější. To mě přimělo začít pátrat po informacích, najít si jiného homeopata a v neposlední řadě začít homeopatii studovat.
Díky těmto zkušenostem jsem získala jiný pohled na život, na zdraví, sama na sebe i na ostatní lidi a na to, jak funguje lidský organismus. O tyto svoje poznatky bych se s vámi ráda podělila.
Jsme opravdu zdravější?
Často se můžeme dočíst, jak jsme jako lidstvo stále zdravější, jak se dožíváme čím dál vyššího věku, kolik hrůzostrašných nemocí už jsme vymýtili…
Někdy se ovšem zapomínáme podívat na druhou stranu téže mince. Že místo prudkých a mnohdy smrtelných akutních nemocí, máme nemoci, na které umíráme roky, máme psychiatrické diagnózy u malých dětí, rakovinu…Objevují se nové vážné nemoci, spotřeba léků je čím dál vyšší a velká část populace je na nich závislá od útlého věku. Mnohdy délka života je za cenu jeho mizerné kvality.
Mnohdy jsme také přesvědčení, že jsme zdravější, než jsme bývali v dětství. Tehdy jsme přece mívali několikrát do roka horečku a teď už jen sem tam slabou rýmu. Často je to ale jen slabost našeho organismu, který již nedokáže tak efektivně bojovat proti nemocem. Většinou si nedáme do souvislosti, že místo horečnatých onemocnění míváme skrytější a vážnější problémy.
Organismus jako celek
Tady se liší pohled západní medicíny a homeopatie. Z pohledu homeopatie je náš organismus jedním celkem. V danou chvíli máme jednu nemoc, která se jen projevuje na různých rovinách našeho organismu. Stačí si uvědomit, že se nemůžeme rozložit na kousíčky, ať už nás bolí ruka či noha, ať už nás trápí afty nebo nemůžeme spát, pořád jsme to my, kdo cítíme bolest a trápení. Neoddělitelně. Západní medicína často vnímá naše zdravotní potíže odděleně. Považuje za náhodu, pokud se po odstranění bradavic objeví astma nebo úzkosti. Z pozorování homeopatů vyplývá, že se o náhodu nejedná. A že se mysl, emoce a tělo oddělit nedají.
Chtěla bych vybídnout každého, aby se občas zamyslel, jakým směrem se jeho zdraví a léčba vyvíjí. Pokud jeden problém zmizí a po čase se objeví horší, tak těžko můžeme považovat léčbu za úspěšnou. Pokud je to naopak, a organismus místo vážných potíží, začíná nemoc projevovat mírnějšími problémy, pak to vypadá na správný postup.
Většinou na toto posouzení nepotřebujeme žádné testy a odběry… Stačí si odpovědět na otázku, co nám více omezuje život, co nám způsobuje větší utrpení? Čas od času chřipka s horečkou nebo nespavost několikrát týdně?Akné nebo migréna? Podrážděnost nebo deprese?
Toto zhodnocení léčby je užitečné u jakékoliv metody – ať už západní medicíny či homeopatie. Někteří z nás se snadno nechají přesvědčit čísly na papíře nebo přesvědčivým lékařem či homeopatem… a je moc důležité nezapomínat na to, jak se vlastně doopravdy cítíme.
Homeopatie orientačně sleduje v člověku tři roviny – mentální (nejhlubší, pokrývající rozpoznávání, chápání, paměť), emocionální (také velmi hluboká, zahrnující veškeré naše pocity) a fyzickou (ta je nejvíce na povrchu). To, na jaké rovině se nemoc projeví, záleží na síle našeho organismu. Čím silnější obranyschopnost, tím spíše dovede problém zadržet na okrajové úrovni, např. na kůži. Nejslabší organismus už nemá sílu a nemoc vpustí do nejhlubšího nitra – všichni vnímáme, že život člověka např. s depresemi (emocionální rovina) nebo se schizofrenií (mentální rovina) je omezen v daleko větší míře, než život člověka např. s potravinovými alergiemi.
…pokračování série Co mě naučila homeopatie: Nemoc a její projevy – co to vlastně znamená?
Napsal/a: makinea
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)
Přírodní léky jsou mocné. Vlastně všechny léky vychází z přírody.
makineo, odpoledne jsme psaly zároveň, tak jsem si to další info o tvojí cestě k homeopatii četla až večer a už se mi nechtělo psát. Tak děkuju za upřesnění dodatečně. doufám, že ty moje dotazy nevyznívají tak, že bych to chtěla nějak zpochybňovat, to vůbec nemám v úmyslu, naopak přijde mi to fakt zajímavé.
Z toho co píšeš mi připadá, že to prostě tak mělo být, že k tobě ta homeopatie nějak patří a potřebovala si k tobě najít cestu.
Ještě k bradavicím – jak ses ptala, co se stane po natření vlaštovičníkem – nevím, nezkoušela jsem to 🙂 Vážně mi nijak nevadí (jsou malinké a na místě, kde ani nijak netlačí), tak jsem ani neměla potřebu je řešit. To mě napadlo až teď, když tu na ně přišla řeč a včera se mi pak pořád nějak připomínaly. Ještě jsem včera trochu pátrala po netu a narazila i na článek, kde se psalo, že bradavice do dvou let zmizí sama. Tak jsem si vzpomněla, jak jsem je už kdysi měla a dokud jsem je zkoumala, tak rostly. Pak jsem na ně zapomněla a najednou byly pryč 😀 Taky jsem se dočetla, že právě u bradavic docela funguje i sugesce/placebo, hlavně u dětí.
Peťko.
Možná jsem to nenapsala přesně, ale přece jen bych nedávala rovnítko mezi supr imunita a bradavice.(člověk se supr imunitou nebude mít ani ty bradavice, ani nic jiného… ale kolik znáte lidí, co jsou dokonale zdraví – já asi nikoho) Píšu, že je mnohem lepší bradavice (myšleno jako nezávažný problém na kůži) než astma nebo něco jiného. Že z hlediska homeopatie vyplývá, že člověk s bradavicemi má lepší imunitu než člověk, který má astma.
Původní reakce byla na Lussy, když psala, že se její zdravotní stav zlepšil a teď má na noze bradavice.
Další věc, já nemám nějak pocit, že za bradavicí hledám něco víc. Nějaký hlubší smysl.
Pokud to tak vypadá z vyjádření, že se homeopat i u člověka, který chce léčit bradavice, vyptává na všelijaké symptomy z jeho života, tak pak chci jen upřesnit, že to homeopat nedělá proto, aby našel nějaký důvod, hlubší smysl bradavice :-), ale proto, aby mohl vybrat správný lék z těch cca 80ti, které na bradavice jsou. Některý lék je pro pacienty, co jsou zimomřiví, jiný pro horkokrevné, jeden nesnáší cibuli, druhý jogurty atd. Jde o hledání podobnosti, ne o nějaký smysl a příčinu nemoci. Jsou to jen jiná kritéria pro výběr léku.
Bradavice je infekční onemocnění, u někoho má formu akutní krátké epizody, ale u jiných je to záležitost měsíců a let. Přejde to do chronického stavu. To je podobné jako kašel. Pokud člověk kašle týden, asi to neřeší, ale pokud se z toho stane dlouhodobá záležitost nebo se to pořád vrací, tak to řešit chce.
Tedy nepopírám ani to, že bradavice je infekční (taky nevím, jestli vždy) a že člověk, který má k tomuto viru a projevu citlivost, tak bradavici chytne ani neví jak.
Samozřejmě vím, že např. čínská medicína je taky propracovaná, že existují další léčebné metody. Každý si vybere, co chce zkusit.
Já mám zkušenost jen se západní medicínou a s homeopatií.
Makineo, mě šlo o ten fakt, že bradavice jsou infekční a mám vyzkoušeno, že se člověk nakazí ani neví jak. Myslím si tedy, že ne vždy je nutné za bradavicí hledat cokoliv jiného a spojovat to s něčím jiným. Zdá se mi přehnané tvrzení, že kdo má bradavice, má dobrou imunitu. Ale jak říkám, určitě je více druhů bradavic, některé jsou třeba neinfekční a mohou poukazovat právě na určitý stav organismu apod.
Já zase slyšela názor, že bradavice se vytvoří na místě na plosce nohy, která má spojitost s určitou částí těla. Něco jako přírodní akupunktura. Tím, že bradavice či jiný otlak bude tlačit na určitý bod, tím se člověk prakticky uzdravuje.
Peťko, nejsem si jistá, co se ti nezdá…
Možná to, že jsi chytla bradavice a namazala jsi je. Bradavice zmizely a nic horšího se neobjevilo.
To nijak nepopírám, já nemůžu vypisovat úplně všechny možnosti, které můžou nastat, protože každý člověk je jiný a mě ani vše nenapadne.
To potlačení může a nemusí přijít hned. Člověk se pětkrát setká s tímto virem, co způsobuje bradavice. Jeho organismus na ně pětkrát zareaguje vznikem bradavic, člověk si je namaže vodičkou, bradavice zmizí a nic se zdánlivě nestane. Možná ale až se s tímto virem setká pošesté, tak organismus už nedokáže jako reakci zvolit vytvoření pár bradavic a bude nucen např. virus pustit na děložní čípek. Nebo se rozvine nějaká jiná hlubší porucha.
Částečně toto zmiňuju v následujícím článku, kde jako příklad uvádím situaci, kdy se dítě postupně propracuje od obyčejných nachlazení, sem tam horečky, až k astmatu, alergiím atd.
Ve svých příspěvcích jsem měla spíš na mysli bradavice jako součást chronického stavu. Málo dospělých má jako jediný problém nezávažný kožní problém. Většina z nás má vážnější problémy – málo energie, tu a tam bolest hlavy, někdo špatný spánek, někdo třeba alergie atd. V těchto případech může nastat po odstranění bradavic problém, že se zhorší vnitřní problémy.
Tak já nevím, ale stalo se mi, že jsem neměla žádné bradavice, pak jsem nějakou dobu používala společnou koupelnu s osobou, která měla bradavice. Za pár dní jsem jich měla na chodidle několik. Vždyť je to „normální“, infekční onemocnění. Tenkrát jsem si koupila v lékárně nějakou vodičku, mazala pár dní a hlavně jsem donutila onu osobu, ať s tím něco dělá. Nenakazila jsem se od ní jen já. Od té doby to bylo v pořádku, ale je pravda, že na jednom místě mám pořád jakoby otlak, tvrdé místo právě po té největší bradavici. Ale nijak mi nevadí. Asi ne každý útvar je infekční a třeba jsou rozdíly mezi typy bradavic, nevím.
Petro, v podstatě ano.
Samozřejmě ideální stav by asi byl nemít ani žádné bradavice, být pořád šťastný a vyrovnaný, mít jasnou mysl… A třeba jednou za pár let mít akutní nemoc se čtyřicítkou horečkou, která sama do týdne přejde. Nebo možná i nemít žádnou nemoc, nevím, jestli to jde. Myslím, že v praxi se to moc nevyskytuje 🙂
Pokud bych měla bradavice na noze a nijak mě neobtěžovaly, tak bych je neřešila.
Pokud bych je měla ale např. na obličeji, asi bych je řešit z estetického důvodu chtěla.
Ničím bych je nemazala, nevypalovala, tím děláš právě to, že je buď zatlačíš hlouběji anebo se ti někde za chvíli objeví znovu. Homeopaticky to řešit jde, ale je nutné jít k homeopatovi, který zjistí tvůj celkový stav, jaké máš chutě, zvyklosti a tyhle všechny informace spojí s informací, že máš bradavice. Na základě tohoto obrazu – kombinace symptomů vybere lék (na bradavice jsem jich našla tak 80). Lék posílí imunitu tak, že pokud opravdu bradavice jsou jediným a nejvážnějším problémem, tak postupně začnou vysychat a mizet.
Vím, že schopnost potlačit mají kortikoidy, antibiotika, ale třeba i konopná mast – která je sice přírodní, ale velice silná. Jak je to s přípravky na bradavice nevím. Tipla bych, že vlaštovičník bude slabý, ale fakt nevím. Co se stane, když si namažeš bradavice vlaštovičníkem? Zmizí?
Zkrátka u problémů na kůži je vždy na místě velká opatrnost.
makineo, díky za obsáhlou odpověď, celou cestu do města jsem nad tím přemýšlela, přijdu do lékárny a hned na dveřích letáček – 5.5. Den kůže (normálně ty letáčky nečtu, tohle mě nějak praštilo do očí), za pultem lékárnice, která mi kdysi radila, ať na bradavice radši zkusíme nejdřív vlaštovičník, no a když jsem odcházela, tak paní, co stála za mnou chtěla přípravek na bradavice 🙂 …stavovala jsems e tam teda kvůli spreji od Vincentky, protože se nám záhadně ztratil, ale ty bradavice mi teď leží v hlavě ještě víc (mám jich pár na nohách, ale vlastně mi nijak nevadí, jen vím, že tam jsou, kdyby je Lussy nezmínila, tak si na ně ani nevzpomenu).
Pochopila jsem to teda tak, že mít bradavice = imunita je v pořádku, dokáže zachytit problém hned na povrchu. Je to tak? Co ale s tím? Nechat je být, ať se s nima tělo teda nějak popere, když nijak nevadí, nebo hloubat, proč se objevily, nebo je prostě napatlat tím vlaštovičníkem?
Petro, ještě odpověď na otázku, proč jsem dál zkoušela homeopatii.
Já jsem se rozhodla zkusit homeopatii z toho důvodu, že mi právě začaly docházet některé věci. Např. to, že doktoři často tvrdí jak něco vyléčí, ale člověku ve skutečnosti není líp, někdy je to i naopak. Vyhýbala jsem se lékům poměrně dlouho, nechávala jsem všechny nemoci prostě odeznít. Jenomže vše neodezní, chtěla jsem najít tedy něco jiného.
Tedy ve chvíli, kdy jsem šla k homeopatce jsem už byla velice skeptická vůči „léčení“ západní medicíny.
To, co se stalo po prvním léku… byl to problém, který mě výrazně omezoval, bylo nutné ho nějak řešit. V klasické medicíně jsem neviděla naději na vyléčení, v homeopatii ano. Věděla jsem na tisíc procent, že to co se děje, není placebo, náhoda… věděla jsem, že to vyvolal homeopatický lék. Věděla jsem v tu chvíli tedy, že to funguje, že to není výmysl, že když špatný lék dokáže potíže zhoršit, tak správný je může zlepšit. Zkrátka v homeopatii jsem viděla naději na vyléčení, v západní medicíně ji nevidím.
Kdyby můj stav nevyžadoval nějaké řešení, tak bych možná homeopatii už dál nezkoušela, takhle jsem něco dělat musela. Jen jsem tehdy ještě nevěděla, že někdy nemusí být tak snadné najít lék, že každý homeopat nepoužívá stejné metody atd.
Marinado, díky, jsem ráda, že se to dá číst.
Já jsem si dřív taky některé věci vůbec nedávala do souvislostí.
Každopádně pokud Ti moje články přinesou třeba trošku nový úhel pohledu, tak budu ráda.
Petro,
bradavice jsou problém na kůži. Kůže je nejpovrchnější systém těla… I v rámci jednotlivých rovin je určitá hierarchie. Homeopaté to sledují za tím účelem, aby mohli správně zhodnotit vývoj léčby. Pomůže mi představit si např. pokud se říznu, jaký to má dopad. Na kůži jen velmi malý, rána se brzy zacelí, ale pokud měla stejně hlubokou ránu např. na ledvině nebo plicích, natož v srdci, v mozku, tak to bude sakra vážný problém a třeba i fatální… Z tohoto si i laik může odvodit, co je vážnější problém. Tedy pokud zmizí potíže třeba se žaludkem a objeví se bradavice, tak co víc si můžeme přát?
Jde o to, že naše imunita je úžasná a snaží se problém zadržet tam, kde to nejmíň ohrožuje fungování našeho těla. Často to začíná tak, že tedy problém zadrží na kůži, třeba ve formě ekzému. Pokud ekzém budeme mazat kortikoidy, tak tím naší obranyschopnosti říkáme: tady nemůžeš ten problém zadržet, tady ti to nedovolím. Organismus je tedy nucený jít o patro níž, způsobí tedy např. alergie, pokud i z této roviny ho vyženeme, musí jít zase níž…Při správné homeopatické léčbě to jde zase naopak. Zlepší se vnitřní problémy a objeví se ekzém? Bradavice? Akné? Je to super! Organismus má zase znovu sílu a možnost zadržet problém na kůži a nepustit ho hlouběji. Většinou se homeopat ptá, co potížím předchází, takže ty bradavice vlastně očekává, když byly i v minulosti. Není to tak jednoznačné. Někdy se to prolíná. Např. pacient má 2 bradavice a vážné zažívací potíže, po správné léčbě se zažívání zlepší o 80 procent a bradavic má třeba 30. Homeopat má z toho radost, protože to je pro něj potvrzení, že léčba probíhá správně, potíže jsou míň závažné, míň život omezující a ohrožující. Bradavice zmizí až jako poslední nebo zmizí třeba ty nejvíc obtěžující – třeba na chodidlech a dlouho zůstanou jinde. Nebo když má někdo ekzém,nezmizí hned, ale třeba přestane svědit, takže člověk může spát, najednou to může lépe snášet.
Ke zmizení bradavic nemusí dojít jen mechanickým odstraněním, organismus se třeba oslabí v důsledku jiných nemocí nebo přílišného podávání atb, po očkování atd. A najednou nemá sílu vytáhnout problém až na kůži.
Ještě jsem chtěla napsat, že paradoxně třeba bamisky syn má nejspíš dobrou imunitu… I přes tolik zásahů – mandle, trubičky, tolik atb… pořád ještě je schopný mít horečky a akutní nemoci.
Kolikrát je to přesně naopak, než to většinově vnímáme. Někdo jde na odstranění 2 bradavic, bradavice už se nikdy nevrátí, ale objeví se astma. Jinému krátce po odstranění bradavic vyraší další bradavice a po dalším odstranění zas… Většinou ten druhý pacient si stěžuje, jak je to hrozný, ale to jen jeho silná obrannyschopnost se tak snadno nevzdá. Zase znovu ten problém manifestuje na kůži. Každý má predispozice pro jiná onemocnění, někdo bradavice, jiný ekzém, někdo migrény, jiný psychiku atp. Takže nejde o bradavice jako takové, ale o to, že to je problém na kůži.
Petro, tak třeba si u Makiney nakonec vytleskáme ještě nějaký přídavek 🙂
Marinado, těšíš se správně, zbývající 3 články taky stojí za přečtení 😉 Já už mám teda přečteno předem, ale o to víc jsem zvědavá na ty diskuze, fakt je to zajímavé 😉
Makineo, super článek a těším se na další. Snad začnu časem chápat víc souvislostí, než se mi zatím daří, konkrétně o té imunitě, alergii, atd., no takže vlastně o všem 🙂
Lussy, odpovídám zde, nechci Bamisce plevelit diskuzi (i když ono asi opravdu všechno souvisí se vším). To s těma testama jsem tušila a četla, ale to, co píšeš, zní úplně neuvěřitelně. Věřím, že se ve článcích o homeopatii od Makiney a díky diskuzím pod články od vás ostatních nadšenců dozvím nové a nové věci.
Makineo, taky se přidávám s díky za článek (vlastně za celou sérii ;-)).
Zaujalo mě, že ses po tom ohromném zhoršení rozhodla vyhledat jiného homeopata, většina lidí po takové první zkušenosti asi spíš homeopatii zavrhne. Měla jsi k té důvěře v homeopatii nějaký speciální důvod?
A ještě dotaz č. 2 – co z homeopatického hlediska tedy znamenají bradavice, že z nich mají homeopati takovou radost? 😉
Lussy, tak to je super.
Jak postupujete směrem ke zdraví, tak by postupně i ta zhoršení měla být kratší.
Já právě taky nejsem úplně jednoduchý pacient, minulé zhoršení taky docela drsné a skoro 2 měsíce… Ale od té doby jen čekám a pořád se to zlepšuje.
Tak ať se daří i nadále.
makineo,
u dětí homeopatika pomohla obrovsky. Marek, který měl (má) spoustu potravinových alergií a nesměl např. ani stopové množství vejce nebo kukuřice v potravinách je na tom teď tak, že mu 100 % vadí už jen samotné kravské mléko, u ostatních potravin je zlepšení tak o 80 %.
Na homeopatika reaguje dobře. On je ten horečkový typ.
Lucinka má po konstitučním léku vždy, stejně jako já, dost netypické reakce – ohromná zhoršení, která trvají i měsíc v kuse, ale je to vždy obrovský skok kupředu. Zbavila se úplně všech alergií. Začala jsem s ní chodit v únoru 2012, protože chodila první rok do školky a byla pořád nemocná. Další školní rok už prakticky nemarodila a vloni na jaře jsem už vysadila i „léky“ na alergie. Letos od září měla jednou kašel a 2x rýmu.
Hodně se jí zlepšila i psychika, na tom ještě pracujeme,ale z fyzické stránky vidím zlepšení o 90 %.
Holky, díky za komentáře.
Lussy, tak to je super, že je Ti líp. Asi nikdo neocení bradavice (apod.) víc než homeopaté 😀
A zkoušela jsi homeopatii i u dětí? Taky pomohla?
Lien, skvělý, že i u vás jsou pokroky. A že se malá vyhnula operaci. Třeba Ti jednou pomůže i na bolavou ruku. 🙂
K tomu, co píšete obě… Základem je vybrat správný lék a pak už se může dost lišit tempo, kterým se léčba vyvíjí.
Jednomu člověku potíže rázem zmizí a u jiného trvá měsíce a roky, než dosáhne při stejných problémech stejného stavu.
Záleží na úrovni zdraví, síle organismu (to je dané jak geneticky, tak zdravotním stavem rodičů v době početí, tak v neposlední řadě tím, jak jsme se v průběhu života léčili). Pro homeopata je jedním z ukazatelů aktuálního zdraví schopnost mít horečku. Většinou lidé, co ji ještě mívají, tak postupují v léčbě výrazně rychleji, než ti, co horečku nemívají. Úroveň zdraví nám napoví, jakou reakci můžeme po léku očekávat a jaká je prognóza.
Co se mě týče, tak se to taky docela vleče, ale dokud se to vleče tím správným směrem, tak budu ráda čekat 🙂 Z týdne na týden ani žádný pokrok není vidět, ale když se ohlédnu pár měsíců zpět, tak je ten osun kupředu jednoznačný.
Taky děkuji za článek, super, že ses rozhodla sepsat svojí cestu, moc ráda si přečtu další a další, pokud budou.
Moje zkušenost s homeopatií je (kromě pár příznakových homeopatik) konstituční lék pro mojí starší dceru, po počátečním zhoršení, které jsem ale očekávala a byla na něj připravená nastalo dlouhodobé pomalé, ale jasné zlepšování. My neřešily vcelku nic vážného fyzického, ale problémy s chováním. Další zkušenost s mladší dcerou – vleklý novorozenecký výtok z očí – po osmi měsících a hrozbě lékařky voperováváním nějakých trubiček namísto slzných kanálků, jsem kontaktovala svého homeopata (pouze emailem s popisem stavu a fotkami). Po prvním podání výtok zmizel a už se neobjevil. To jsou moje zkušenosti s homeopatií.
Teď uvažuji o sobě, nemám v podstatě žádné velké problémy, cítím se dobře, ale xletá bolest v zápěstí jedné ruky, která sice není stálá, ale vždy se vrací, mně úplně v klidu nenechává. Autopatie zabrala jen dočasně, takže možná….
Makineo, díky za článek.
Já svoje vleklé zdravotní problémy, které šíleně vygradovaly po druhém porodu začala řešit před 2,5 lety homeopaticky, měla jsem štěstí, že hned první homeopatka byla ta pravá.
Jelikož jsem těch problémů měla vážně moc, zlepšení bylo ale trvalo to cca 2 roky. Přesně si pamatuju, jak mi říkala, že nejdřív budeme řešit ty vážnější věci a na konci léčby se mi můžou objevit např. bradavice, jako takový poslední obraz problémů. A zrovna dnes jsem si na to vzpomněla, když jsem si potírala venku nohy plné bradavic vlaštovičníkem :-).
Moc ti fandím a těším se na další článek!
Mobile Sliding Menu