Co mě naučila homeopatie: O zdraví, nemoci a léčení

Rubrika: Onemocnění a léčba, Tipy pro zdraví, Životní styl

Poslední dobou žiju homeopatií, nejen jako pacientka, ale také jako studentka homeopatické školy. Protože se často setkávám s tím, že lidé mají o homeopatii zkreslené představy, tak jsem se rozhodla sepsat několik článků, ve kterých bych ráda vysvětlila, jak homeopatie funguje, jak naprosto racionálně se vybírá homeopatický lék pro konkrétního pacienta, o tom, jak vybírat homeopata a čemu se při homeopatické léčbě raději vyhnout.

Někteří z vás již mají třeba s homeopatií pozitivní zkušenosti, některým třeba nepomohla, jiní třeba mají přesvědčení, že se homeopatie neslučuje s vírou v Boha.
Ráda bych ale, aby tato povídání přispěla k zamyšlení nad zdravím všeobecně, bez ohledu na to, jestli homeopatie bude vaší volbou při léčbě nemocí. Za otázky, vaše zkušenosti a diskuzi budu ráda.

Moje cesta k homeopatii

Před 1,5 rokem jsem se rozhodla navštívit homeopatku. Byla jsem docela skeptická, ale slyšela jsem na homeopatii hodně chvály. V situaci, kdy si klasická medicína s mým problémem nevěděla příliš rady, jsem měla pocit, že nemám co ztratit a při nejhorším přijdu o tisícovku.
Moc jsem se mýlila, můj život se obrátil naruby a poznala jsem, jakou má homeopatie sílu. Můj stav se nelepšil, ale naopak velice zhoršil. To bylo něco, co jsem vůbec nečekala, protože se všude píše, jak homeopatie nemůže uškodit. Ale stalo se a z povrchních problémů se staly potíže vážnější. To mě přimělo začít pátrat po informacích, najít si jiného homeopata a v neposlední řadě začít homeopatii studovat.
Díky těmto zkušenostem jsem získala jiný pohled na život, na zdraví, sama na sebe i na ostatní lidi a na to, jak funguje lidský organismus. O tyto svoje poznatky bych se s vámi ráda podělila.

Jsme opravdu zdravější?

Často se můžeme dočíst, jak jsme jako lidstvo stále zdravější, jak se dožíváme čím dál vyššího věku, kolik hrůzostrašných nemocí už jsme vymýtili…
Někdy se ovšem zapomínáme podívat na druhou stranu téže mince. Že místo prudkých a mnohdy smrtelných akutních nemocí, máme nemoci, na které umíráme roky, máme psychiatrické diagnózy u malých dětí, rakovinu…Objevují se nové vážné nemoci, spotřeba léků je čím dál vyšší a velká část populace je na nich závislá od útlého věku. Mnohdy délka života je za cenu jeho mizerné kvality.
Mnohdy jsme také přesvědčení, že jsme zdravější, než jsme bývali v dětství. Tehdy jsme přece mívali několikrát do roka horečku a teď už jen sem tam slabou rýmu. Často je to ale jen slabost našeho organismu, který již nedokáže tak efektivně bojovat proti nemocem. Většinou si nedáme do souvislosti, že místo horečnatých onemocnění míváme skrytější a vážnější problémy.

Organismus jako celek

Tady se liší pohled západní medicíny a homeopatie. Z pohledu homeopatie je náš organismus jedním celkem. V danou chvíli máme jednu nemoc, která se jen projevuje na různých rovinách našeho organismu. Stačí si uvědomit, že se nemůžeme rozložit na kousíčky, ať už nás bolí ruka či noha, ať už nás trápí afty nebo nemůžeme spát, pořád jsme to my, kdo cítíme bolest a trápení. Neoddělitelně. Západní medicína často vnímá naše zdravotní potíže odděleně. Považuje za náhodu, pokud se po odstranění bradavic objeví astma nebo úzkosti. Z pozorování homeopatů vyplývá, že se o náhodu nejedná. A že se mysl, emoce a tělo oddělit nedají.
Chtěla bych vybídnout každého, aby se občas zamyslel, jakým směrem se jeho zdraví a léčba vyvíjí. Pokud jeden problém zmizí a po čase se objeví horší, tak těžko můžeme považovat léčbu za úspěšnou. Pokud je to naopak, a organismus místo vážných potíží, začíná nemoc projevovat mírnějšími problémy, pak to vypadá na správný postup.
Většinou na toto posouzení nepotřebujeme žádné testy a odběry… Stačí si odpovědět na otázku, co nám více omezuje život, co nám způsobuje větší utrpení? Čas od času chřipka s horečkou nebo nespavost několikrát týdně?Akné nebo migréna? Podrážděnost nebo deprese?
Toto zhodnocení léčby je užitečné u jakékoliv metody – ať už západní medicíny či homeopatie. Někteří z nás se snadno nechají přesvědčit čísly na papíře nebo přesvědčivým lékařem či homeopatem… a je moc důležité nezapomínat na to, jak se vlastně doopravdy cítíme.
Homeopatie orientačně sleduje v člověku tři roviny – mentální (nejhlubší, pokrývající rozpoznávání, chápání, paměť), emocionální (také velmi hluboká, zahrnující veškeré naše pocity) a fyzickou (ta je nejvíce na povrchu). To, na jaké rovině se nemoc projeví, záleží na síle našeho organismu. Čím silnější obranyschopnost, tím spíše dovede problém zadržet na okrajové úrovni, např. na kůži. Nejslabší organismus už nemá sílu a nemoc vpustí do nejhlubšího nitra – všichni vnímáme, že život člověka např. s depresemi (emocionální rovina) nebo se schizofrenií (mentální rovina) je omezen v daleko větší míře, než život člověka např. s potravinovými alergiemi.

…pokračování série Co mě naučila homeopatie: Nemoc a její projevy – co to vlastně znamená?

Napsal/a: makinea

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)

  • Anonymní

    jojo, Lussy, to je každá „smrtelná“ choroba 🙂 Lien

  • Lussy, zajímavý příspěvek. Nesouhlasím úplně se vším, ale s čím souzním, tak s myšlenkou, že ten proces, který my můžeme vidět (bolesti, kašel, rakovina), že to není ona nemoc, ale vlastně projev naší obranyschopnosti. To je podle mě jedno z největších nedorozumění západní medicíny, protože bráníme našemu organismu v jeho obraně.
    Tělo vždy dělá to nejlepší, co umí. Je samozřejmě smutné, pokud už nezvládne lepší obranu, než takovéto onemocnění.

    Marinado, ano je to tak, většinou to lidé vnímají přesně naopak – nemáš rýmu, jsi tak zdravá a ono to tak není. Ale bohužel je to docela častý stav dospělých.
    Kdo má schopnost mít horečku, měl by si ji hýčkat.

    Petro, určitě mi nevadí, že se ptáš/ptáte… jen mám spíš pochybnost, jestli to umím vysvětlit dostatečně jasně. Přece jen článek je napsaný svým způsobem zjednodušeně, chtěla jsem vysvětlit ten základní princip a myšlenku, ale ono je to samozřejmě složitější, jsou i výjimky. A já to všechno vstřebávám postupně, už ten rok a půl, vždy nějaký další kousek zapadne do mozaiky, tak nevím, jestli těmi komentáři vám nedělám v hlavě spíš chaos.

  • Lussy

    Holky, předevčírem jsem četla zajímavý článek o rakovině, s dovolením kousek překopíruju:

    Rakovina není nemoc, ale přírodou řízené prodloužení života. Rakovina není nic víc než poslední projev extrémního překyselení organismu a toxicity tělesných tekutin a tkání. Za těchto podmínek a při dysfunkci imunitního systému by tělo předčasně zemřelo. Proto na svou ochranu moudře začne shromažďovat vnitřní toxiny, obalovat je oslabenou super-kyselou tkání a zapouzdří je pod nepropustnou ochrannou vrstvou, aby zabránilo jejich dalšímu šíření. S tímto důvtipným řešením obdrží majitel smlouvu na delší život. My ovšem tomuto procesu říkáme choroba. Tělo vytvoří tumor proto, aby potlačilo a uklidilo jedy, které nemůže jinak vyloučit a prodloužilo si život na tak dlouho, jak jen je možné, poskytujíc svému majiteli dostatek času na k eliminaci interní toxicity. Metastázy jsou poslední pokus těla ke své záchraně. Jestliže je tato interní toxicita úspěšně potlačena, tělo postupně bezpečně odstraní všechny nádory a navrátí se mu zdraví. Pokud tento proces není úspěšný, osud majitele těla je definitivně určen a umírá- ne na rakovinu, ale na extrémně jedovaté léčebné postupy, intenzivní emoční zhroucení, zoufalství a stres.
    Zkuste své tělo z celého srdce co nejvíce milovat a co nejdříve začněte s detoxikací.

  • Marinada
    Marinada

    Lien, můj táta to měl úplně stejně jako Tvoje maminka. Nikdy nemarodil, jen jednou a to bylo naposledy 🙁
    Jinak žlučník…to je zajímavé, zkusím se na to zaměřit. (Zatím jsem absolvovala klasická vyšetření jako oční, krev, EEG, neurologie…vše bez nálezu).
    Každopádně za poslední tři roky jsem přibrala, protože nejím tak „dietně“, jak jsem byla zvyklá dřív (už mi chybí silná vůle) a pohyb jde u mě taky od desíti k pěti, takže by to opravdu mohlo žlučníkem být… No a já tipuju ještě na stres.

  • Anonymní

    Jo a opravdu nemají co závidět, moje maminka například nebyla nemocná co si pamatuji, jen jednou – nakonec.

  • Anonymní

    Marinado a co žlučník – pracovala jsi s ním někde, kvůli těm migrénám? Lien

  • Marinada
    Marinada

    Opravdu zajímavé čtení.
    Momentálně mi hledají příčinu migrén, které se každý rok stupňují a nemůžou nic najít.
    Dcera má od loňska zjištěnou alergii na plísně a pravděpodobně i na nějaké potraviny.
    Ale jelikož já byla nemocná (ve smyslu kašel, rýma, teplota, atd.) naposledy na ZŚ a dcera asi tak jednou v životě, každý nám závidí naší silnou imunitu. No koukám, že nemají co závidět 🙁
    A ještě k té alergii – dcera má stejný pokoj, ve kterém jsem vyrůstala já. Já alergii neměla. Ona ano. Takže jsem celý pokoj, celý byt, musela prozkoumat a plíseň jsem na pár místech našla a odstranila. Takže podle mě její organismus reaguje mnohem líp tou alergií a ucpaným nosem než ten můj, který mě nechal roky v klidu žít v bytě s plísní…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist