Čarodějka – totalamater

No, tak já vám teda řeknu, jak je to „dovopravdy“. Jsem od narození blíženec ((-:. A ti jsou, jak známo, zvídaví, komunikativní a přelétaví – to teda hlavně. Na mne to sedí, jako hrnec na p…. Celý život mě to provází, jako můj malej stín. Vždycky mě něco nadchne, šíííleně se pro to zapálím, vrhnu se do toho celá, nezřídka do toho vrhnu ještě kohokoli dalšího, kdo je po ruce, a zakousnu se do toho…

Uplyne libovolně dlouhá doba, je po zájmu, a předmět touhy zapadá prachem bídy a zapomnění. Tak tomu bylo s VŠ – 4 měsíce, atletikou – 4 roky, kreslením – 2 roky, studiem astrologie – 4 měsíce, atd. atp. Jediné, co mi vydrželo, je můj manžel a děti ((((((((((-:. To mě baví furt.
Ještě za studií na střední škole jsem ráda chodila do antikvariátu, který je hned přes ulici. Knížky totiž miluju, mám jich tuny, nedokážu žádnou vyhodit (ani učebnici autoškoly z r. 72, tu mám snad ještě po dědovi..). V knížkách se rochním, vyžívám, spravujou mi náladu, miluju češtinu a její krásnou bohatost, no prostě PROTO jsem do toho antikvariátu šla. A našla jsem tam Velkou učebnici čarodějnictví a magie. Je to vlastně učebnice Wiccy. Tenkrát mi to zavánělo trochu sektářstvím, nicméně mi to nezabránilo v tom, abych ji celou několikrát přečetla. Postupem času se v mé knihovně začaly objevovat další takové knihy. Čarodějka po česku, Každá žena může být čarodějnicí, Čarodějnický slabikář a jeden velmi starý kalendář, na kterém bylo vysvětleno, kterak vykládat mariášové karty – madam Kludská…
Magie mne začala zajímat víc a víc a čím déle jsem se v tom vrtala, tím více jsem zjišťovala, jak ostudně málo toho znám a jak moc bych se musela učit a že já prostě nejsem zrovna ten typ, co by to zvládl sám. A tak jsem si podala inzerát, kde jsem hledala někoho, kdo by mi trochu „ukázal cestu“. Většinou se mi ozvali lidé, kteří hledali totéž co já, nebo někdo, kdo viděl ducha, nebo moc milá paní, která své věci velice rozuměla, žel bohu, bydlela na druhém konci republiky. Což byl tenkrát pro mne, nemaje internet, fakt problém.
Pak se mi ozval jeden muž a bylo znát, že ví, o čem mluví, tak jsme se sešli. Byl to vážně mág. Bylo na něm znát, že tomu všemu rozumí, že to všechno fakt poctivě studoval… Kladl mi otázky jako při přijímacím pohovoru. Ptal se mne, co vím o chemii, fyzice, Kabale (na to jsem mu řekla – „Madonna?“ – projevil absolutní nedostatek smyslu pro humor a ještě více posílil ochranný prostor, který měl kolem sebe, ač neviděný, vytvořený. A který, jestli mi do teď tlačil temeno vzad, nyní mi už lámal vaz…)
Je fakt, že dotyčný „projevil zájem“, tedy, že jsem se prokázala jako dostačující adeptka, s hlavou otevřenou, myslí i úmysly čistými. Pak uznal za vhodné mne varovat (za což jsem mu nesmírně vděčná), že se mi může stát, že čím hlouběji se do problému ponořím, tím spíše si budu připadat více a více sama a je možné, že o spoustu přátel přijdu, ne-li i o své nejbližší – v citovém slova smyslu. Dávalo to logiku. Pak se mě zeptal, co jsem zatím o problému četla, tak jsem mu to řekla, načež byly uvedené tituly smeteny ze stolu, jako perly vhodné tak do popelnice a pro rádobyčarodějky a babky kořenářky. Já nevim, mně se to četlo dobře((-:.
Noo, dal mi čas na rozmyšlenou. Nabízenou pomoc jsem odmítla, protože moje rodina pro mne znamená vše a já ji nevyměním ani za všechno poznání světa. Zájem o magii ustoupil do pozadí a mě začalo bavit „se zadlužování a kupování nějaké staré barabizny“.
Když jsme tu začali bydlet na stálo, začalo se mi to všechno vracet. Při procházkách mi ty kytky začaly samy skákat do kapes a později do košíku.
Začalo to nevinně – pampeliškami, kterými máme každoročně pozlacenou zahradu. Medík byl na světě.
Pak přišel na řadu chlast. Tedy bezinkovice. Lisované plody černého bezu svařené s cukrem (musí jich být hodně a děsně to barví – bacha), dolité nějakým alkoholem. Rum je nejlepší. Je to dobré na močové potíže, při nachlazení. Dá se z toho udělat moc dobrý punč. Čerstvé plody projímají, sušené mají opačný účinek. Velice vhodné jsou také květy bezu – dělá se z nich víno. Ale ty já nesbírám, my máme radši ten rum, tak aby na něj zbylo(((-:.
Následovala máta a meduňka. Roste to samo, krásně to voní a ta chuť((-:. Manža občas přijede z práce a má toho tak akorát plné zuby, čajíček z máty a meduňky, a za chvíli je hlava čistá.
Kupuji kmín a fenykl (koření) ve velkých baleních. Dělám si kmínovo-fenyklový čaj, je to moc dobré, podporuje to tvorbu mateřského mléka a ulehčuje odchod prdíků u kojence (u maminky taktéž). Fenyklový čaj je také vhodný při kašlíčku a to i u malých dětí.
Na kašlíček děláme také tymiánový čaj, ale ne moc často, smrdí nám.
Sušíme šípek, většinu ho rozdáme, chutná jenom manžovi a občas dcerce.
Bazalku mám ráda, ale štve mě , že „to neroste“ samo. Takže jeden rok jí koupím a „jde“ mi, jindy je do čtrnácti dní „po ní“.
Kopr pochcípal hned při prvním pokusu, no, zkusím mu dát ještě jednu šanci.
Namlsaly jste mě na šalvěj, tu zkusíme.
Měsíček a heřmánek používáme na mastičky – na bebíčka.
Kopřiva – do nádivky, či na týdenní kůru jako čajík k pročištění organismu – ne déle!
Na drobnější krvácivé ranky, když zrovna není po ruce náplast – rozžvýkaný jitrocel. Čaj z něho je dobrý také při nachlazení.
Velice osvěžující koupel si připravíte, když uštípáte zelené špičky u mladých smrčků a v sáčku je zavěsíte pod kohoutek s teplou vodou a přes něj si napustíte vanu. Zkusila jsem to však jen jednou, bylo mi těch stromků jen pro „parádu“ líto a také myslivci to vidí neradi((-:
Mateřídouška, zasazená u vchodu do zahrady, přináší štěstí.
Míza z břízy – výluh – dává hezký odstín blond vlasům, na tmavé je vhodný odvar z dubové kůry, který můžete také použít na sedací koupele, při hemoroidech.

Vždycky nějakou bylinku někde seberu, usuším, a pak ji na někom „prubnu“. Zatím si nikdo nestěžoval. Bylinky, které, ač velice léčivé, přesto poněkud jedovaté – nesbírám.

Tak nějak jsem si časem uvědomila, že ten mág byl prostě trochu vůl. Já si zůstanu u těch svých kartiček a bude ze mne prachobyčejná babka kořenářka. (Jestli to s poplatky takhle půjde dál, bude babek kořenářek plná republika…) Také jsem přemýšlela, jak je možné, že mě to bylinkaření tak chytlo a stále – již několik let – drží. Dělá to ten náš dům. Předchozí obyvatelka, velice stará paní, byla v širokém okolí známá svými bylinkářskými schopnostmi, tak jsem se asi tak trochu nakazila.

DOBŘE mi tak (((-:

Napsal/a: Bramborka