Bylinky a já

Rubrika: Onemocnění a léčba

Pocházím z rodiny skrz naskrz doktorské. Dalo by se proto snad očekávat, že každý neduh, každé zakašlání řešíme pilulkou. Inu, až taková nepravda to není. Ale i bylinky tvoří nedílnou součást našeho života.První bylinkové zážitky mám, tak jako řada ostatních, spojené s babičkou.
Leč moje babička nebyla žádná „babka kořenářka“. Byla to žena z města, bydlela v bytě, scházela se s kamarádkami, chodily na kafíčko, na výstavy výtvarného umění.
Ale jednou ročně, vždy na konci prázdnin jsme na 14 dnů jezdili celá rodina na podnikovou chatu babiččina zaměstnavatele.
Chata, tedy vlastně chaty tři, byly na samotě. Do nejbližší vesnice to bylo 4 km, kolem pole, lesy, louky.
Na záhonku za chatou rostl krom hortenzií keřík libečku – takže každý den byla čerstvá snítka do polívky.
S babičkou jsme chodily na lopuchy – dávala si je na noc na bolavé klouby (lopuchový list, na to igelit – třeba rozstřižený pytlík, a zavázat). Asi to pomáhalo – tuto kůru babička nadšeně opakovala každý rok.
Sbíraly jsme taky třezalku, tu si babička sušila na pozdější použití – na „ženský čaj“.
Taky nás děti babička naučila, že květy třezalky barví fialově – takže pak byly veškeré betonové chodníčky kolem chaty pomalované fialovými ornamenty.
Středem zájmu babičky byl též světlík lékařský – na oči.
Největším zážitkem ovšem pro nás děti byly trsy mateřídkoušky. Od té doby jsem jí tolik pohromadě snad už neviděla. Tu jsme si sušili i my a vařili si ji pak doma při nachlazení a břichabolu.
A co jsem milovala, to byl bylinkový čaj vařený na otevřeném ohni – nasbírali jsme listy jahodníku, maliníku, mladé větvičky smrku, případně co dalšího jsme našli, vhodili do ešusu s vodou a na ohništi přivedli k varu, povařili. Čaj měl typickou kouřovou (uzenou) příchuť, jiné chutě si dnes už moc nevybavuji, ale bylo to pro nás děti takové malé dobrodružství a hra na zálesáky. A ještě konzumace pupavy, za syrova.

Ani maminka ovšem – co se bylinek týče – nezaostávala.
K bramborákům vařívala pravidelně šípkový čaj – jako prevenci různých nachlazení a zdroj vitaminu C (a nikdy nezapomněla zdůraznit, že nesmíme na zamíchání – třeba medu – použít nerezovou lžičku, vitamín C by se poničil).
Když už jsme se kašli nevyhnuli, přišel na řadu cibulový čaj s majoránkou (jednu cibuli nakrájíme na kostičky, zalijeme přiměřeným množstvím vody – cca 1 litr – a přivedeme k varu; vaříme cca 10 minut, pak přisypeme hrst majoránky, necháme přejít varem, vypneme oheň, zakryjeme pokličkou a necháme cca 15 minut louhovat; scedíme, případně přisladíme medem a teplé vypijeme), čaj lipový nebo čaj z květu bezu černého. Květenství bezu černého jsme si sami sbírali. Maminka z něj vyráběla taky bezinkový med (obdoba medu pampeliškového), bezinkový sirup či šumivý nápoj (lehce alkoholický, ten byl jen pro dospěláky). Když už jsem byla starší, chodila jsem na bez sama, i ten med jsem tehdy párkrát vyráběla svépomocí.

Pak u nás ve městě vznikla prodejna Herba plná pytlíčků se sušenými bylinkami.
Byla jsem častým návštěvníkem a snila o tom, jak o víkendech vyrážím do přírody vyzbrojena herbáři a poznávám a učím se. Nebo si i sama pěstuju. Tak jsem se zatím realizovala aspoň tím, že jsem nadále sbírala a sušila černý bez, listy jitrocele. A sedmikrásky. Chodila jsem na ně ke kamarádovi. Bydlel s rodiči v rodinném domku s malou zahrádkou, kde chtěli rodiče mít anglický trávník, který jim ale „kazily“ sedmikrásky. Rodiče se na mě zpočátku sice dívali trošku divně, nicméně mě nechali orvat si půlku zahrady. Zvládla jsem vždy natrhat těch sedmikrásek větší papírový pytlík, ovšem po usušení se to všechno vešlo do malé šroubovací skleničky od zavařeniny. Ale čaj chutnal výborně.

Manža svět kolem sebe často vnímá prostřednictvím jídla. Tudíž i bylinky.
Jednou mi nad bezinkovým medem od mé mamky pobaveně vyprávěl, jak se v dětství přejedl smažených kosmatic – květenství bezu černého – obalených v těstíčku a osmažených. Myslím, že to od té doby nejedl (a kdo ví, jestli někdy v brzké době jíst bude…).
A taky mě jednou, na jednom našem ještě bezdětném výletě, tak trochu šokoval, když si vyhlédl obzvláště hezkou pampelišku, utrhnul ji i s celou stopkou, oklepal broučky, a pak ji od stopky ke květu snědl. Že je to dobré na trávení a játra.

Teď máme domeček se zahrádkou. Loni na jaře jsem se začala realizovat coby zahradnice. Spoustu bylinek uplatňujeme jako koření v kuchyni. A není nic úžasnějšího, než během přípravy oběda vyjít na zahradu, na záhonku sebrat potřebné a dochutit jídlo. Vyseli jsme pro začátek kopr, meduňku, bazalku, petržel, majoránku a mátu. Z kopru jsem úspěšně opakovaně připravila koprmajdu a dostatečné množství zamrazila. Z meduňky a máty si průběžně vaříme čaje. Petržel skoro nestačila dorůstat, jak jsme si ji přidávali, kam to jen šlo. Bazalku a majoránku jsme nakonec museli pořídit v květináčku znovu a nechat doma na okně – nějak totiž zachutnaly ptákům na naší zahradě a přes opakované pokusy je vysadit z nich do druhého dne nezůstalo ani „ň“.
Letos se pokusím svůj arzenál rozšířit o mateřídoušku a saturejku. Tak uvidíme, kdo vyhraje – jestli kosáci, nebo já…

Pampeliškový med (při nachlazení nebo pro dobré trávení) – tak nějak ho dělává moje mamka:
250 g pampeliškových květů zbavených zeleného zákrovu
1 ½ l vody, 1 ½ kg krystalového cukru
1 pomeranč, 1 citron

Květy propereme, přelijeme vroucí vodou a přikryté necháme do druhého dne. Pak scedíme přes plátýnko a vymačkáme. Do nálevu přidáme pomeranč a citron (oloupané, zbavené jader a pokrájené na kostičky – nebo pouze šťávu z nich) a cukr a vaříme za občasného míchání do zhoustnutí. Ještě teplý med nalijeme do skleniček a uzavřeme víčky. Skladujeme v chladnu a temnu. Používáme jako včelí med – na chleba, do čaje či k přímé konzumaci.

Smažené květy bezu černého:
12 čerstvých, čerstvě rozvketlých květenství
Na těstíčko: 250 g mouky, ¼ l mléka, 3 vejce, 1 lžíce oleje, 1 lžíce vína, sůl, tuk na smažení

Z přísad ušleháme těstíčko. Květenství zbavíme stopek, obalíme v těstíčku a usmažíme do růžova.
Podáváme buď na slano (s barmbory a zeleninovým salátem) nebo na sladko jako dezert (posypaná cukrem se skořicí).

(Oba recepty jsem čerpala z úžasné knihy Dagmar Lánské „Plané rostliny v kuchyni“ – ARTIA, Praha 1990. Asi bych do ní měla přestat jen nahlížet…)

A ještě jeden „kosmetický“ tip na mastné vlasy – dřív jsem to využívala v případě, že jsem někam jela na víc dní a s vědomím, že pravděpodobně nebude možné umýt si vlasy dle potřeby.
6 PL sušeného heřmánku
voda
2-3 bílky

Heřmánek zalijeme cca 6 PL vroucí vody (já dávala trošku víc, prostě aby byl všechen heřmánek ponořený), a necháme louhovat pod pokličkou cca 20 minut. Scedíme (vymačkáme).
Z bílků ušleháme tuhý sníh a opatrně vmícháme heřmánkový zápar.
Naneseme rovnoměrně na vlasy a zabalíme do starého froté ručníku.
Necháme působit přibližně půl hodiny a pak pořádně opláchneme vodou.
Pozor – barví – vlasy i ručník. Blondýnky tak mají barevný bonus navíc.
Jak jsem dříve potřebovala vlasy umývat každý druhý, maximálně třetí den, s touto kúrou jsem vydržela i týden.

sponzorČlánek byl zařazen do soutěže Napište o bylinkách a vyhrajte Bylinky pro děti a maminky, do které můžete až do konce března 2009 poslat svůj příspěvek i vy.

Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství Grada Publishing

Napsal/a: Jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Sourozenci – o spravedlivé výchově

Snaha o aplikování spravedlivé výchovy mezi naše potomky někdy bývá velkou zkouškou nervů, a leckdy i těžko rozlousknutelným oříškem. A právě

Čtu dál →

[Soutěž] Příběhy obrazů a soch

Máme tu další knižní novinky pro děti a s nimi už tradiční soutěž o jednu z nich. Kdo se

Čtu dál →

Recenze: Knížka pro zvídavé děti

Knížka pro zvídavé děti? Tak to je přesně pro nás, viď, mami? sdělil mi Marek hned po přečtení názvu.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Hmmm, to je hezká vzpomínka 🙂
    Je pravda, že když si to sepíšeš, najednou ti „naskakují“ situace a rostlinky, které bys dříve nějak opomněla…
    A k tomu čajíku – zkus směs řebříčku, měsíčku a kontryhele – to jsou tři opravdu silné bylinky na ženské potíže… já v tomto ohledu nedám dopustit na kontryhel… ale je fakt, že budeš muset hledat, nějak ho vidím čím dál méně.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Ájíku, ale jak jsem to psala, tak jsem si vzpomínala na další a další nitky a odbočky – až mě to samotnou překvapilo…
    Třeba že jsem dlouho měla různé gynekologické problémy. Doktoři mi předepisovali různé bobule, které zabraly. Krátkodobě. A pak se problémy vrátily.
    No a jednou na to přišla řeč s kolegou v práci – starý mládenec, pro někoho monžá podivín, čajař, zajímal se o alternativní medicínu, duchovno.
    Asi dva dny po našem rozhovoru mi donesl pytlíček se směsí bylinek právě pro mě. Začala jsem ho pít, a veškeré problémy ustoupily. Navíc čaj byl i chutný.
    Vyžádala jsem si i soupis bylinek, ale bohužel se mi při několika mých stěhováních někam vytratil… A nemám se už koho zeptat – kolega byl už dlouho nemocný a sám sobě pomoct nedokázal.
    A já si na něj občas nad šálkem čaje vzpomenu. I když už to není ta jeho směs.

  • Jarmuschko, moc krásný článeček 🙂
    Voňavě bylinkový 🙂

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Padmé, díky.
    Teď už bych teoreticky mohla trhat na své zahrádce, leč zatím nám jich na trávníku roste jen pořídku (zakládali jsme trávník s vědomím, že jednou z toho bude „kvetoucí trávník“).
    No a bramborák-šípkový čaj – prostě bramboráky se dělávají v zimě (větší a „starší“ brambory, z nových brambor klasické bramboráky moc nejdou), a šípkový čaj se také vařívá v zimě – jako zdroj vitamínu C.
    Já osobně uvařím čaj, na jaký mám zrovna chuť, ale takhle mi to zůstane jako vzpomínka na mamčiny bramboráky.

  • Padmé

    Jarmuschko, pěkný příspěvek o bylinkách – děkuji.
    A kdybys náááhodou chtěla ještě někdy trhat sedmikrásky, můžeš k nám přijet :-))) A můžeš si vzít nůši :o) A slibuji, že na tebe nebudeme koukat DIVNĚ :o)
    Jinak mě překvapila kombinace bramborák-šípkový čaj, to jsem doposud nezkoušela, když dělám bramboráky, vařím buď zelený čaj s citronem nebo mátový čaj.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist