Bolavé ouško

Rubrika: Onemocnění a léčba

166584_i_am_listeningMalé děti jsou vyjímečně náchylné k onemocněním ucha, takže pokud i vaše dítě má třeba jen rýmu, rozhodně ji nepodceňujte. Právě rýma často vede k bolestivým příznakům zánětu středního ucha…

Je to onemocnění, které pokud není dostatečně léčeno, nebo dochází k jeho častým opakováním, pak hrozí i výskyt komplikací či dokonce ztráta sluchu.

TROCHA ANATOMIE

Uši jsou sluchový orgán. Pomocí ucha jsou zpracovávány zvukové vlny. Tyto vlny se pak mění na nervové signály, které se zpracovávají v mozku. Sluch je nástrojem lidské komunikace, zároveň je to nejcitlivější smysl.
Ucho se skládá ze zevního, středního a vnitřního ucha a sluchového centra v mozku. Dutina středního ucha je spojena Eustachovou trubicí s dutinou nosohltanu. Tato trubice pomáhá vyrovnávat tlak ve středoušní dutině. Ve vnitřním uchu pak dochází ke zpracování a přeměně podnětů na nervové vzruchy. Z vnitřního ucha také vychází tzv. sluchový nerv, který spojuje vnitřní ucho s mozkovým centrem.

CO JE TO OTITIDA

Otitida znamená zánět středního ucha. U dětí se toto onemocnění vyskytuje v daleko větší míře proto, že děti mají trochu odlišnou stavbu ucha než dospělí a jsou proto také více náchylnější k tomuto onemocnění. Zánět středního ucha nevzniká většinou samostatně, ale téměř vždy jeho vznik doprovází například rýma nebo nemoci nosohltanu. Otitida vzniká právě u dětí, které mají kratší a užší Eustachovu trubici a zánět se tak snadněji šíří. Dokonce je možné, že se tato anatomie dědí, a proto se pak tyto záněty v některých rodinách vyskytují častěji.
Další příčinou je například oslabená imunita a větší náchylnost k různým onemocněním. U dětí je například větší výskyt u těch, které nejsou kojené. Další z příčin větší náchylnosti je kouření v rodině. Dále se také uvádí jako příčina například nadměrná konzumace hlenotvorných potravin, jako je kravské mléko a mléčné výrobky, sladkosti a bílé pečivo.

Jak bylo řečeno, většina onemocnění začíná jako virové onemocnění horních cest dýchacích, kdy se může zkomplikovat bakteriálním zánětem a začne se hromadit tekutina ve středoušní dutině. Vzhledem k tomu, že tato dutina je kostěná, anatomie dovolí pouze její rozpínání, resp. rozpínání bubínku. Pokud se zánět neléčí, dojde k protržení bubínku a hnis začne vytékat ven. Samotné rozpínání bubínku je samozřejmě velmi bolestivé.

PŘÍZNAKY

Prvním a nejdůležitějším příznakem je samozřejmě bolest ouška, na kterou si dítě stěžuje. Příznaky se mohou lišit podle věku dítěte.
Ty nejmenší děti jsou nápadně neklidné, mají teplotu, špatně spí a odmítají jídlo. Z ucha jim může vytékat zmiňovaná tekutina.
U batolat a menších dětí již pozorujeme stížnosti na bolesti ouška, ale i poruchu sluchu. Teplota a výtok z ucha mohou být stejně přítomné jako u těch nejmenších dětí.
Větší děti pak mají podobné příznaky.

Aby bylo dítě správně ošetřeno a léčeno, mělo by se vždy podrobit vyšetření ORL.

LÉČBA

Pokud dojde k potvrzení diagnózy otitidy, lékař rozhodne, zda bude nutné provést tzv. paracentézu, což je záměrné propíchnutí bubínku. Toto propíchnutí způsobí vytečení hnisavé tekutiny a uvolnění tlaku v bubínku. Dítěti se samozřejmě uleví a je po bolesti. Podle vyteklé tekutiny také lékař pozná, zda se jedná o zánět virový či bakteriální. U bakteriálního zánětu je tekutina zkalená nebo zahnisaná a pak je nutné nasadit antibiotika, aby se zánět správně vyléčil a předešlo se možným komplikacím či opakovaným zánětům.
Výkon je bohužel bolestivý, ale rodiče si musí uvědomit, že jen tak je možné předejít komplikacím či dokonce ztrátě sluchu. Pokud by nedošlo k tomuto výkonu, ale následovala by tzv. konzervativní léčba, měla by být vždy nasazena antibiotika. V některých evropských zemích se dokonce od tohoto zákroku upouští právě pro jeho bolestivost, což ovšem může vést k častým opakujícím se zánětům.

Pokud se nejedná o bakteriální, ale o virový zánět a lékař rozhodne, že se paracentéza provádět nebude, pak se onemocnění léčí pomocí nosních kapek, které uvolní Eustachovu trubici.
Pokud má dítě teploty, podávají se léky na její snížení, tzv. antipyretika.

Dítě by také mělo mít dostatek tekutin ve formě teplých čajů nebo polévek.

KOMPLIKACE

V nejzávažnějších případech může zánět středního ucha postihnout okolí, a to hlavně dutiny spánkové kosti, ale i nervy, cévy a mozkové obaly a způsobit například zánět mozkových blan. Tyto komplikace se pak samozřejmě již léčí operací.
Opakované záněty středního ucha mohou vést, jak již bylo zmíněno, i ke ztrátě sluchu. Pokud se tedy tyto záněty často opakují, mělo by dítě být důkladně vyšetřeno lékařem ORL.

Nejdůležitější je PREVENCE, to znamená, vyléčit i malou rýmu. A samozřejmě se snažit jí předcházet, což je ovšem mnohdy velmi komplikované, až nemožné, zvláště, když je dítě větší a navštěvuje například předškolní zařízení. Při každé rýmě by ale dítě mělo pořádně smrkat, popřípadě používat nosní kapky, aby se udržel průchodný nos. V chladném počasí je pak důležité udržovat v teple uši.
Možností také je nechat dítě očkovat proti streptokoku pneumonie, neboť tato bakterie zánět způsobuje. Bohužel toto očkování je pouze proti těm nejběžnějším subtypům této bakterie, takže se může stát, že dítě právě proti nim očkované být vůbec nemusí.
Důležitým prvkem je pak zvyšování obranyschopnosti dítěte, například pravidelným otužováním, pravidelnými pobyty v čistém a zdravém prostředí a dostatek vitamínů.

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Naše holky si s nástupem do školky začaly tu a tam stěžovat na bolavé ouško. Já si zpětně uvědomila, že jako dítě jsem na to trpěla též, ovšem nikdy jsem nebyla píchat. Vždy jsme to doma zvládli svépomocí.
    S holkama jsem zatím taky zvládala – moc nám pomáhají kapky Audiron (v podstatě alkoholový bylinkový extrakt). No, pomáhají i mě – už mě ty uši zase zlobívají.
    Ale teď máme čerstvou zkušenost – před týdnem nám onemocněla Lu – velká rýma, kašel, horečka. Pak se přidaly i ouška. Na kontrole jsme byly minulé úterý, dostala jsem paragraf. Stav Lu se moc nelepšil, v pátek jsme pro jistotu – před dlouhým víkendem – šly znovu k doktorce, ta nás pro jistotu poslala na ORL.
    Dle sdělení doktora – jedno ucho zarudlé, dluhé jen zalehlé. Přesto mě přemlouval k píchnutí. Preventivně. Odmítla jsem, že je to první případ.
    Prý do dvou hodin ještě můžem přijet, jinak bychom museli jet do jednoho ze dvou okresních měst, kde je ORL pohotovost (minimálně 20 km, s vyhlídkou odjetého manži).
    Půl den po čekárnách Lu vyčerpal, její stav se zhoršil – málem jsme vyrazili, ale s podporou manži jsme to ustáli. Po pár hodinách spánku se situace uklidnila.
    Takže jsme jen kapali Otipax (jen na předpis, ale možná kromě Audironu pořídím i Octobacid – nebo jak se to jmenuje).
    Nevím, jaké zkušenosti máte vy, ale jsem ráda, že jsem ten čistě preventivní zákrok odmítla.
    Snad zrovna minulý týden se v Sama doma věnovali mikrochirurgii, mj. i mikrochirurgii v ORL. A řekli tam, že píchání oušek se praktikuje ve střední Evropě – tj. u nás, ale třeba hojně i ve Francii. Ale třeba ve Skandinávských zemích či v USA tyto praktiky v podstatě neznají…
    No a už se těším, až se dočkám autíčka, snad do té doby opráším i své řidičské schopnosti. To abych nebyla závislá na vytíženém manžovi. Navíc jsem teď mimo město, o víkendu prakticky bez dopravní obsluhy (no, před stěhováním jsme měli nemocnici 20 minut rychlé chůze od baráku)… A to nemluvím o tom, že některá oddělení naší nemocnice o víkendu nepracují – jak mi naznačil náš ORL specialista…

  • Virenka

    My jsme auto koupili právě proto, že s uchem musíme hodinu jet – co to je v neděli večer, chlap v cizině, obíhat lidi, jestli mě naloží se řvoucím bolestí, s miminem v ruce, bez sedaček, vynesou mi řvoucího do kopce k ORL (to jsou snad všechny špitály na skalách?), protože já nesu mimino, počkají hodinu nebo víc, než nás někdo vezme a ještě odveze domů, a potom si z dobroty srdce vyčistí poblinkané potahy a vezmou prášek na bolehlav z řevu po celou cestu – koupili jsme rozhrkanýho Favorita právě pro ten účel. Kluk je astmatik s anafylaktickou reakcí na ořechy. Já jsem doktor, tak dobře vím, že sice bydlíme od špitálu 3 min. jízdy, ale o víkendech sanita jistí okruh 30km. Pokud je na výjezdu, když volám, může přijet třeba za 20 min, a to už může být dost pozdě. Takže auto vesele žere prachy, ale je tu, udělala jsem si řidičák a snažím se, jinou možnost nemám. Zlobit jsem se ani nezačala, protože jsem doktor sama a vím, jak je náš systém v háji, spíš se dost bojím, aby stihli vyrůst dřív, než ti kvalitní pomoc neposkytnou ani tam, kam se sama doplazíš, dobu počkáš a budeš prosit.
    Četli jste v tisku, jak ve středních Čechách chtějí zřizovat další záchranky a naprosto nemají zdravotní personál?? Ale ne že bych ti, Dášo, nerozuměla. Takové situace jsou fakt strašné.

  • Také my jsme měli až donedávna v Šumperku ORL pohotovost,bohužel jsme,a nejen my,doplatili na neutěšené osobní problémy zdejšího oddělení,které gradovaly odvoláním ted už bývalého primáře.Nevíme,co se tam stalo a abych pravdu řekla,ani mě to celkem nezajímá.Jde o to,že jsme jejich osobními problémy přišli o jedinnou pohotovost,ta další je pro nás v 50 km vzdáleném Olomouci.Současná primářka mi na můj dotaz,jestli tady ještě někdy nějaká ušní pohotovost bude,odpověděla-jóóó paní,to já nevím,víte,já jsem tady na vše sama(chudera malá,chtěla jsem ji pohladit,jak mi jí bylo líto).Opravdu mě jejich vnitřní problémy nezajímají,mě jde o to,že když máte malé dítě a máte podezdření na zánět středního ucha,musíte jet až do Olomouce.A to nemluvím o tom,že má děcko horečku,vy nemáte auto,takže se prosíte po rodině,v horším případě po sousedech.A to si ještě vemte,že Olomouc je spádová nemocnice pro tyto případy,takže když tam přijedete,může se stát,že si místo hodiny,co by jste strávili cestou na pohotovost do Šumperka,uděláte celodenní výlet do Olmiku.Jo a druhý den nanovo,protože musíte jet na kontrolu a vyčištění.Jedinná výhoda toho všeho je,že si můžete být jisti,že předepsaná antibiotika snad ve fakultce mít budou.Stalo se mi i to,že nám na pohotovosti v Šumpru předepsali léky,jeli jsme do jedinné! lékárny ve městě,co je otevřená o víkendu a oni ten lék neměli.To už jsem skoro potřebovala pomoc já,protože mi lékárník řekl,hmmm,asi budete muset jet do Olomouce,tam to určitě mět budou.
    Radka

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Virenko,
    20 minut jsme jeli jen v tramvaji. Než jsem se s plačícím dítkem dostavila do čekárny dět. pohotovosti, bylo dalších 15 minut. Pak jsme asi půl hodiny čekali, než se dostaneme na řadu, pak cesta k tramvaji, čekat na tramvaj v sobotu dopoledne 15 minut), byl ledový vítr, kluk strašně brečel. Pak ta cesta tramvají bylo to nejmenší. Ještě jsme museli přestupovat a čekat na jinou tramvaj. Pak hledat vchod do nemocnice (netušila jsem, kde to je), v tom ledovém větru (Poruba je na kopci), celou tu dobu děcko řvalo a nechtělo ani chodit. To bych to noční auto s Tebou fakt i měnila.
    Celkově jsme vyšli v 9 ráno a vrátili se v půl druhé odpoledne.
    Celou tu dobu dítě s horečkou a bolestí mělo ležet v posteli. Kdybych věděla, jak je to zbytečné, nikam bych nejela a ten Ibalgin bych mu mohla dát i doma.

    Myslela jsem, že jsme v jiné době, než jak jsem slyšela od mých rodičů, jak s blinkající sestrou jeli tramvají.
    Holka měla spálu. Nepřijedou a nepřijedou. Tak zblili MHD tramvaj. Dobře jim tak. Infekce nikoho netankovala. Prostě zabalte dítě a přijeďte.
    Prostě za dětmi v takovém stavu by měli poslat sanitku, když můžou vyjíždět kvůli podrážděnému žlučníku z přežrání. To si myslím stále.
    Když měl starší kluk 4,5 roku, tak jsem ho musela v kočárku mladšího kluka dovézt na pohotovost. Závěr? Podezření na meningitidu a hned jsme jeli do nemocnice.
    Ale kdybych doma neměla kočárek od mladšího dítěte, tak tam kluka prostě nedovezu!
    Omdlíval každou chvíli, a vážil už přes 20 kg. Auto nemáme. Nikoho to nezajímá. Asi by musel umřít, aby si pro něj přijeli…:-(
    Do nemocnice pak byli najednou ochotní hned nám dát sanitku.
    Jak můžou přes tlf. posoudit zdravotní stav dítěte natolik, že si dovolí rodičům říct, ať dítě přinesou? jak ví, že mu nejde o život, když se nepostaví ani na nohy?
    Zlobím se. Moc se zlobím.

  • Virenka

    Pittmon, k tomu není co říct. Doufám, že jsi to doktorovi řekla od plic. Ať jste brzy v pořádku, snad ty mandle opravdu uleví.

    Dášo P., jako máma ti rozumím. Ale zrovna u ucha – jak by mohla pomoci pohotovost doma? Chirurgický výkon provést nemohou, pohotovostní lékař většinou není pediatr, tedy neumí spolehlivě posoudit nutnost píchání. Pravděpodobně by museli naložit o odvézt každé dítě, což je podle mě rychlejší, když udělají rodiče – bez hodinového čekání na pohotovost. Kromě toho už jsou pohotovosti většinou zrušené, aspoň v menších městech. Já ti můžu závidět i ten dojezd 20 minut. U nás musíme do okresní nemocnice v jiném kraji, neb naše okreska ORL nemá, je to autem hodina jízdy, rozbitá neosvětlená silnice, v noci docela o život. Jeli jsme tak 3x… Při vysoké horečce většinou v autě zvrací… Ale co se děti narodily, pohotovost už tady nebyla. Nepřijde mi zrovna spravedlivé, že některé regiony pohotovost mají a jiné ne – rovná péče pro všechny ??

  • Ahoj Pittmon.
    No tak mám pocit,že všichni „ušaři“ jsou asi stejní.Já mám tu samou nemilou vzpomínku na jistou p.doktorku ze šumperské nemocnice.Naše Martina byla jednu doby stálým hostem na ORL v Šumperku.Většinou nás to přepadlo v pátek večer,takže jsme museli vyjet na pohotovost.Jednou se nám ale stalo,že se p.doktorka asi hóóódně špatně vyspala.Tenkrát šel do ordinace manžel,jinak chodím já.Krom obvyklého řevu ale slyším najednou hádání,pak vyletí manžel i s dcerou,práskne dveřima,čapne věci a tahne mě pryč.No asi až po hodině jsem z něho dostala,co se vlastně stalo.Milá paní doktorka,nejen že mu nadala,že Martinu špatně drží,kdo to ví,tak mi dá za pravdu,že udržet v tomhle případě dítě je skoro nadlidský výkon,no ale on se jí pak prý normálně ptal-a co jako bude dál,co s ní máme dělat,jestli máme přijet na kontrolu a tak,a ona prý po něm vyjela-no jestli vás to pane tak obtěžuje přijet s děckem na kontrolu,tak si klidně jedtě do Olomouce!A prý u toho nadskakovala jak čertík.Načež se nasral manžel a primářka neprimářka nadal jí.Tak tam po sobě chvíli štěkali,skončilo to tím,že jí manžel řekl,že si na ni půjde stěžovat,že jí nic špatného neřekl a pane jak prý obrátila.
    No jo,tak to máte,jo a ted tu pohotovost v nemocnici zrušili,takže kdyby něco,tak musíme opravdu jet do 50km vzdáleného Olomouce.
    Jo-mandli máme za sebou-byli jsme loni v říjnu,ještě jsme naočkovaní Prevenarem a mám pocit,že nám tahle kombinace skvělě pomohla.Poslední zánět jsme měli,klup klup,loni v září,před trháním.Od té doby klid,snad dvakrát rýma.Zkus se zeptat přímo na ORL,jestli by vám nemohli napsat papír,aby jste dostali Prevenar zadarmo od hygieny.Omlouvám se za ten román.
    Radka

  • Pittmon, tak to je teda síla…… 🙁

  • Včera večer jsem pročítala Vaši diskusi a přemýšlela jestli také napsat příspěvek.Zrovna jsem dorazila s ORL pohotovosti s mladším synem.Pan doktor mě pěkně naštval,tak se z toho musím vypsat.Manža zůstal doma se starším synem a já vezla mladšího 25km do nemocnice.Malemu už píchli PU 6* a LU dnes podruhé,takže se docela bojí.Když viděl doktora začal vyvádět tak,že jsem ho nemohla udržet.Pan „doktor“ na něj začal hulákat,že jestli se neuklidní tak mu uřízne ucho.Já byla ve větším šoku než malej.Než jsem se zpamatovala uco mu píchl,ale potom sme si to vyřikali.Takže stačí jeden zkušený předdůchodový doktor a veškeré snahy o vysvětlování že pan doktor je hodnej a chce nám jenom pomoct od bolení ouška,jsou kdesi.Do dnešního dne jsme s touto pohotovostí neměli problémy,všechno je opravdu o lidech.Za čtrnáct dní jdeme na nosní mandli,tak doufám,že to pomůže a ouška už nám dají pokoj.

  • Moje řeč, Dášo, když můj nejstarší syn dostal první astmatický záchvat (bylo mu 18m), taky nám řekli, ať ho tam „nějak “ doručíme. Neměli jsme auto (a nemáme ho dodnes), takže jsme celí vyděšení lítali po sousedech a prosili, aby nás někdo odvezl (tenkrát jsme neměli ani telefon, abychom zavolali taxi, člověk byl tak „ve vředu“, že nás to ani nenapadlo). Nakonec si ho nechali na JIP, protože hrozně sípal, popadal dech… no hrůza. Nevím, proč se v tomhle smyslu ty pohotovosti nezlepšily. Je to blbé, ani bych tu dobu vracet nechtěla, ale vzpomínám si, že když mi bylo asi 5 – trpěla jsem hodně na průdušky a jednou v noci mi zas bylo docela zle, přijela nejen sanitka, ale i s lékařkou, kerá mě vyšetřila a ošetřila rovnou doma, aby mě nemuseli nikam v noci tahat. Člověk by si v tu chvíli klidně i připlatil…

  • Dáša P.
    Dáša P.

    My jsme naposledy cestovali s mladším klukem o víkendu na pohotovost kvůli otitidě před Vánocemi.
    Cesta tramvají ze středu Ostravy do Poruby trvala 20 minut (v centru neměli zrovna ušní pohotovost), a celou tu dobu kluk hlasitě naříkal, plakal, slzičky kanuly, v tramvaji se po nás dívali…chudinka. Bylo mi hrozně, v tom mrazu a vichru tahat dítě s horečkou tak daleko. Sanitku pro dítě nepošlou, ani nepřijedou. Bylo mi řečeno:“Zabalte dítě, nacpěte Paralenem, a přijeďte“!!!
    Nakonec jsme cestovali zbytečně. ATB nám tentokrát nedali, a Brufen máme doma.
    Mohli jsme si ušetřit tu strašnou cestu bolestí.

    Stejně se zlobím. Pro opilce před hospodou ležícího přijede sanitka. Pro nemocné dítě nikoliv, ledaže by se jednalo o život.
    I mně jednou domů večer přijela pohotovost, když mi bylo hodně zle. Dítěti nepřijede!
    To je ale bordel.

  • My jsme si užili píchání se staršími syny…. byť jsme je všechny 4 naučili smrkat kolem 18měs., ti mladší neměli zánět nikdy (ťuky ťuk 🙂 , ti starší každý asi 3x – ne moc, já vím, ale většinou nás to taky popadlo večer nebo na víkend a objíždět karvinskou pohotovost s brečícím mimčem a vysvětlovat neskutečně protivné doktorce, PROč jsme přijeli (když to má jen prosáklé, no ale když myslíte, já mu to tedy píchnu…:( ) Nejhorší bylo, že jsme po dvakrát jeden den jeli píchnout jedno ouško a druhý den druhé… a bez antibiotik se to u nás bohužel neobešlo ani jednou. Je pravda, že na ORL jsme byli naposledy před 5 lety. Tak snad to bylo naposledy.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Také znám, zažila jsem se svým mladším synem. Starší neměl NIKDY otitidu. A to neuměl až do osmi let smrkat!!! Zvláštní. Rýmou to tedy nebude. Každý máme sklony k jiným nemocem. A to nemluvím o duševních příčinách nemocí.
    Nemoci uší=neochota slyšet. U dětí obvykle problém mezi rodiči. Ale to už je mimo klas. medicínu…
    Já sama na to v dětství trpěla, moje máma taky, ta je kvůli opakovanému propichování na jedno ucho téměř hluchá. :o(

  • bioviruska
    bioviruska

    Zánět stř. ouška, tim jsme si několikrát prošli, naštěstí bez píchání oušek.I ja jako dite jsem na to trpěla, i má dcerka….velmi nepříjemné, bolavé.Take jsme jezdili na ORL na pohotovosti.Štasten ten, kdo nezažil….

  • Ahoj holky.
    Tak na téma bolavé ouško bych mohla napsat román.A ne jedno ouško,ale nejlépe hned obě naráz,aby nechybělo.U staší dcery jsem nevěděla,co to zánět středouší obnáší,za to ta mladší si toho užila až dost.Ted už máme naštěstí chvilku klid(na podzim nám trhali nosní mandli a jsme naočkovaní Prevenarem),klepu,ale i tak mě při čtení tohoto článku naskočila husina,protože se mi vybavily ty zážitky z ordinace ORL a na pohotovosti,kdy jsem se učila chmatům,a to doslova,jak nejlépe dítě udržet,aby sebou necuklo.Ono,když tam jdete několikrát do roka,tak pak už je to brnkačka.Ale ne,nezlehčuji to,moc dobře vím,co to obnáší,sice jsem tu bolest necítila,ale ten pláč,nebo spíš řev,si pamatuji doted.
    Radka

  • No holky,to je opravdu síla…Mě taky uši nepichali,ale obě starší holky asi tak pětkrát.Upřímně doufám,že tu malou to nečeká.Ono to asi hodně bolí,vždycky jsem to obrečela s níma.

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    No, já tedy úplně osobní zkušenosti nemám, ucho mi nepíchali nikdy, dceři jen jednou. Ale to co píšete, to je teda síla. …

  • Taky bych mohla psát litanie… Jako dítě jsem byla na ORL někdy i 2x za noc, bílý plášť na mě působil jak rudý hadr na býka… Dnes mám snížený sluch na jedno ucho právě v důsledku častých paracentéz (jedno ouško kolem 50 píchání, druhé „jen“ 25), ale hlavně taky z těch samovolných prasknutí. A zajizvení bubínku pak zhoršuje přenos zvuku… Takže radím, raději ouško píchnout, než nechat prasknout, je to do budoucna menší zlo.
    A chcete se zasmát? Po maturitě jsem nastoupila jako sestřička právě na ORL… 🙂

  • mimkys

    Ivetko o píchání uší bych mohla psát romány! Mladší Barborka chodila snad od 6 měs. kdy jsem ji přestala kojit, píchat ouška pravidelně. Starší byla poprvé ve 3 letech, kdy jí píchli ouško a od té doby hezky smrká. Já chodim na „stará kolena“ píchat uši, od září jsem byla snad 6x už to ani nepočítám, už to poznám které bolí a bojim se toho, protože vim, jaká to bude opět bolest, ale vim, jak se mi uleví. Rýmu pokaždé nemám, ale doktoři tvrdí, že to můžu mít jako reakci na alergii. Tak za cvhilku nám začíná jaro a já už se zase vidim na ORL. Už nevim co dělat, chodim skoro každý měsíc. Ach jo. Bojim se ztráchu sluchu – doktor nechápe, jsem tam pečená vařená. Ach jo.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist