Neisseria meningitidis je bakterie, která se vyskytuje v několika druzích, dokonce se dá předpokládat, že v populaci je až 15% lidí, kteří jsou nosiči toho meningokoka. Těchto bezpříznakových nosičů je více, než samotných nemocných. U těchto nosičů se žádné meningokokové onemocnění nevyvíjí, naopak, nosičství může působit pozitivně, protože vyvolává tvorby ochranných protilátek, tudíž i posiluje imunitu. Jedná se o nosičství v nosohltanu.
U nás se vyskytuje hlavně typ B a C, jeden rok se jedná například o typ B, další zase o typ C. Především jde ale o výskyt typu B, často s velmi závažnými důsledky.
Kromě těchto dvou skupin, tak typických pro naši republiku, se vyskytují ještě například skupiny A, W135, Y. Tak například typ A nalezneme hlavně v Africe, typ Y zase v USA. K epidemiím dochází hlavně u typu A v Africe, ostatní výskyty se v epidemiích většinou nevyskytují.
Meningokokové invazivní onemocnění je velice závažné, život ohrožující.
Co se týká počtu nemocných, pohybuje se u nás okolo stovky ročně.
Nejohroženější skupinou jsou jednak malé děti, ve věku mezi 2 – 5 lety (tady se uplatňuje především typ B), a pak dospívající a lidé mezi 15 – 20 lety (tady se jedná hlavně o typ C). Samozřejmě ale nemůžeme s naprostou jistotou říci, že se meningokok nevyskytne u člověka patřícího do jiného věkové skupiny.
Pohybuje se mezi 2 – 7 dny, často se jedná o 3 -4 dny.
Jakmile dojde k propuknutí nemoci, dochází zároveň k velmi rychlému zhoršení stavu člověka, může se jednat i o několik hodin a člověk se pak dostává do nemocnice už v šokovém stavu.
Bakterie se přenáší kapénkami – kýcháním, kašláním, líbáním, sdílení nádob na pití, zubních kartáčků, kapesníků atd.
Nejčastěji útočí po změně prostředí při kontaktu s novými lidmi v uzavřeném prostoru – dětský tábor, brigáda, škola v přírodě, sportovní soustředění, kluby nebo studentské koleje a kasárna. Meningokok postihne třeba zdravé mladé lidí, kteří byli vystaveni psychické a fyzické zátěži (hodně tady působí stres), pobytu v zakouřené a přeplněné místnosti, někdy oslabeni prodělanou virózou nebo onemocněním dýchacích cest. Nemoc propuká často koncem pracovního týdne, třeba po návštěvě diskotéky, kdy je organismus unavený a sliznice nosohltanu je u kuřáků nebo pasivních kuřáků narušená.
Většina meningokoků závažné invazivní onemocnění nevyvolá. To vzniká, jakmile bakterie pronikne přes sliznici nosohltanu do krevního oběhu.
Nákaza meningokokem může proběhnout několika způsoby. Jednak jako bezpříznakové nosičství, o kterém je psáno výše, dále jako infekce HCD, ale i jako invazivní meningokokové onemocnění, které je ale zároveň velice závažným stavem – to probíhá pod obrazem tzv. meningokokové sepse, zánětu mozkových blan nebo kombinací meningitidy a sepse zároveň.
I přesto, že jsou známy typické příznaky, může se onemocnění projevovat i řadou nespecifických příznaků, které nemusí vůbec v počátku ukazovat na závažné onemocnění.
Časné příznaky – objevují se v rozmezí 4 – 8 hodin od propuknutí nemoci. Jednoduše se dají zaměnit například za chřipku apod. Patří sem náhle vzniklá vysoká horečka, škrábání v krku, rýma, kruté bolesti hlavy, svalů a kloubů, závrať, ospalost, malátnost, pocit na zvracení až zvracení, podrážděnost, ztráta chuti k jídlu, může dojít i ke křečím.
Na prvním místě je vyšetření lékařem, kdy by se měl brát v potaz rychlý, bouřlivý nástup příznaků.
Charakteristické příznaky – ty se objevují za cca 12 – 15 hodin po propuknutí nemoci. Většinou se neprojeví všechny najednou. Patří sem studené končetiny, bolesti nohou, bledost a světloplachost, dochází ke ztuhnutí šíje (člověk není schopen dotknout se bradou hrudi), typická je pak vyrážka, která má charakter krvavých vpichů. Dochází ke krvácení do kůže až k rozsáhlým tzv. sufuzím, což je splývající krvácení do kůže. Postiženy jsou především akrální části těla, následkem je pak jejich nezbytná amputace po předchozí nekróze.
Pozdní příznaky – objevují se již za 15 – 24 hodin od propuknutí nemoci a znamenají pokročilou fázi nemoci, kdy je život v přímém ohrožení. Tato fáze se projeví záchvaty, křečemi, zmateností, bezvědomím. V této fázi již dochází k nezvratným změnám v organismu a to buď s následkem smrti, nebo s trvalými následky.
Ke komplikacím může docházet jak v průběhu meningitidy, tak i po ní.
Především se jedná o gangrény akrálních částí těla (prsty rukou, nohou, nos). Ty se pak léčí amputacemi těchto částí těla, někdy i celých končetin.
Často se také může vyskytnout artritida velkých kloubů, ta je přechodné formy.
Trvalé následky jsou například hluchota (při obrně hlavových nervů), myokarditida (zánět srdečního svalu), hemoplegie, epileptické záchvaty, selhání ledvin apod.
Pokud se nemoc vyskytne u velmi malých dětí, například u kojenců, pak jsou trvalé následky velmi časté (retardace, hluchota, hydrocefalus).
Předběžně lze na meningokoka usuzovat již při náhlém vzniku horečky a objevení se drobných petechií.
Dále se provádí lumbální punkce, kdy je v hnisavém moku prokázána přítomnost meningokoka. Lze prokázat i z odběru krve bakteriologickým vyšetřením, nebo z výtěru z krku a nosohltanu.
Onemocnění způsobené meningokokem vyžaduje nezbytně antibiotika. Léčeny jsou i osoby, které byly v užším kontaktu s nemocným.
Samotný nemocný je pak umístěný na JIP, často je nutná umělá plicní ventilace, dialýza, infuzní léčba atd.
Co se týká úmrtnosti, pohybuje se okolo 10% u všech forem nemoci. I přes současné možnosti moderní medicíny může toto onemocnění skončit smrtí pacienta, hodně je to také ovlivněno velice rychlým průběhem nemoci.
Ačkoli antibiotika zlepšila úspěšnost léčby, úmrtnost je stále vysoká a hrozí, že některé meningokokové séroskupiny budou vůči antibiotikům časem rezistentní.
K dispozici jsou polysacharidové vakcíny určené pro děti starší 2 let s působností na 3 roky. Děti mladší dvou let a dospělé lze očkovat konjugovanou vakcínou. Jako novinka se objevuje na trhu čtyřvalentní konjugovaná vakcína Menveo pro séroskupiny A, C, W-135 a Y, která poskytuje širokou ochranu proti čtyřem séroskupinám a je určena pro adolescenty od 11 let věku a dospělé, popřípadě je možné ji využít i pro přeočkování, tzv. booster.
Očkování není sice zařazeno do očkovacího kalendáře (je dobrovolné a pacient si jej hradí sám, nebo může využít příspěvků jednotlivých pojišťoven z preventivních fondů), ale je jedinou možnou prevencí. Dalo by se říci, že každá pojišťovna přispívá nějakou částkou na toto očkování, například VZP přispívá částkou 500Kč u dětí do 15 let, Vojenská zdravotní pak částkou 1000 Kč pro lidi ve věku 12 – 26 let apod.
Protože se na trhu objevila novinka v očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění, věnujeme seznámení s tímto očkováním samostatný článek.