Bakterie Neisseria meningitidis, známá jako meningokok, představuje pro člověka často smrtelné nebezpečí od kojeneckého věku do dospělosti. Nakazit se můžeme pouze my lidé mezi sebou. Jedná se o invazivní onemocnění, protože se bakterie po proniknutí do těla velice rychle množí a šíří krví po celém organismu.
Neisseria meningitidis je bakterie, která se vyskytuje v několika druzích, dokonce se dá předpokládat, že v populaci je až 15% lidí, kteří jsou nosiči toho meningokoka. Těchto bezpříznakových nosičů je více, než samotných nemocných. U těchto nosičů se žádné meningokokové onemocnění nevyvíjí, naopak, nosičství může působit pozitivně, protože vyvolává tvorby ochranných protilátek, tudíž i posiluje imunitu. Jedná se o nosičství v nosohltanu.
U nás se vyskytuje hlavně typ B a C, jeden rok se jedná například o typ B, další zase o typ C. Především jde ale o výskyt typu B, často s velmi závažnými důsledky.
Kromě těchto dvou skupin, tak typických pro naši republiku, se vyskytují ještě například skupiny A, W135, Y. Tak například typ A nalezneme hlavně v Africe, typ Y zase v USA. K epidemiím dochází hlavně u typu A v Africe, ostatní výskyty se v epidemiích většinou nevyskytují.
Meningokokové invazivní onemocnění je velice závažné, život ohrožující.
Co se týká počtu nemocných, pohybuje se u nás okolo stovky ročně.
Nejohroženější skupinou jsou jednak malé děti, ve věku mezi 2 – 5 lety (tady se uplatňuje především typ B), a pak dospívající a lidé mezi 15 – 20 lety (tady se jedná hlavně o typ C). Samozřejmě ale nemůžeme s naprostou jistotou říci, že se meningokok nevyskytne u člověka patřícího do jiného věkové skupiny.
Inkubační doba
Pohybuje se mezi 2 – 7 dny, často se jedná o 3 -4 dny.
Jakmile dojde k propuknutí nemoci, dochází zároveň k velmi rychlému zhoršení stavu člověka, může se jednat i o několik hodin a člověk se pak dostává do nemocnice už v šokovém stavu.
Cesta přenosu
Bakterie se přenáší kapénkami – kýcháním, kašláním, líbáním, sdílení nádob na pití, zubních kartáčků, kapesníků atd.
Nejčastěji útočí po změně prostředí při kontaktu s novými lidmi v uzavřeném prostoru – dětský tábor, brigáda, škola v přírodě, sportovní soustředění, kluby nebo studentské koleje a kasárna. Meningokok postihne třeba zdravé mladé lidí, kteří byli vystaveni psychické a fyzické zátěži (hodně tady působí stres), pobytu v zakouřené a přeplněné místnosti, někdy oslabeni prodělanou virózou nebo onemocněním dýchacích cest. Nemoc propuká často koncem pracovního týdne, třeba po návštěvě diskotéky, kdy je organismus unavený a sliznice nosohltanu je u kuřáků nebo pasivních kuřáků narušená.
Příznaky
Většina meningokoků závažné invazivní onemocnění nevyvolá. To vzniká, jakmile bakterie pronikne přes sliznici nosohltanu do krevního oběhu.
Nákaza meningokokem může proběhnout několika způsoby. Jednak jako bezpříznakové nosičství, o kterém je psáno výše, dále jako infekce HCD, ale i jako invazivní meningokokové onemocnění, které je ale zároveň velice závažným stavem – to probíhá pod obrazem tzv. meningokokové sepse, zánětu mozkových blan nebo kombinací meningitidy a sepse zároveň.
I přesto, že jsou známy typické příznaky, může se onemocnění projevovat i řadou nespecifických příznaků, které nemusí vůbec v počátku ukazovat na závažné onemocnění.
Časné příznaky – objevují se v rozmezí 4 – 8 hodin od propuknutí nemoci. Jednoduše se dají zaměnit například za chřipku apod. Patří sem náhle vzniklá vysoká horečka, škrábání v krku, rýma, kruté bolesti hlavy, svalů a kloubů, závrať, ospalost, malátnost, pocit na zvracení až zvracení, podrážděnost, ztráta chuti k jídlu, může dojít i ke křečím.
Na prvním místě je vyšetření lékařem, kdy by se měl brát v potaz rychlý, bouřlivý nástup příznaků.
Charakteristické příznaky – ty se objevují za cca 12 – 15 hodin po propuknutí nemoci. Většinou se neprojeví všechny najednou. Patří sem studené končetiny, bolesti nohou, bledost a světloplachost, dochází ke ztuhnutí šíje (člověk není schopen dotknout se bradou hrudi), typická je pak vyrážka, která má charakter krvavých vpichů. Dochází ke krvácení do kůže až k rozsáhlým tzv. sufuzím, což je splývající krvácení do kůže. Postiženy jsou především akrální části těla, následkem je pak jejich nezbytná amputace po předchozí nekróze.
Pozdní příznaky – objevují se již za 15 – 24 hodin od propuknutí nemoci a znamenají pokročilou fázi nemoci, kdy je život v přímém ohrožení. Tato fáze se projeví záchvaty, křečemi, zmateností, bezvědomím. V této fázi již dochází k nezvratným změnám v organismu a to buď s následkem smrti, nebo s trvalými následky.
Komplikace
Ke komplikacím může docházet jak v průběhu meningitidy, tak i po ní.
Především se jedná o gangrény akrálních částí těla (prsty rukou, nohou, nos). Ty se pak léčí amputacemi těchto částí těla, někdy i celých končetin.
Často se také může vyskytnout artritida velkých kloubů, ta je přechodné formy.
Trvalé následky jsou například hluchota (při obrně hlavových nervů), myokarditida (zánět srdečního svalu), hemoplegie, epileptické záchvaty, selhání ledvin apod.
Pokud se nemoc vyskytne u velmi malých dětí, například u kojenců, pak jsou trvalé následky velmi časté (retardace, hluchota, hydrocefalus).
Diagnostika
Předběžně lze na meningokoka usuzovat již při náhlém vzniku horečky a objevení se drobných petechií.
Dále se provádí lumbální punkce, kdy je v hnisavém moku prokázána přítomnost meningokoka. Lze prokázat i z odběru krve bakteriologickým vyšetřením, nebo z výtěru z krku a nosohltanu.
Léčba
Onemocnění způsobené meningokokem vyžaduje nezbytně antibiotika. Léčeny jsou i osoby, které byly v užším kontaktu s nemocným.
Samotný nemocný je pak umístěný na JIP, často je nutná umělá plicní ventilace, dialýza, infuzní léčba atd.
Co se týká úmrtnosti, pohybuje se okolo 10% u všech forem nemoci. I přes současné možnosti moderní medicíny může toto onemocnění skončit smrtí pacienta, hodně je to také ovlivněno velice rychlým průběhem nemoci.
Ačkoli antibiotika zlepšila úspěšnost léčby, úmrtnost je stále vysoká a hrozí, že některé meningokokové séroskupiny budou vůči antibiotikům časem rezistentní.
Jediná prevence – očkování
K dispozici jsou polysacharidové vakcíny určené pro děti starší 2 let s působností na 3 roky. Děti mladší dvou let a dospělé lze očkovat konjugovanou vakcínou. Jako novinka se objevuje na trhu čtyřvalentní konjugovaná vakcína Menveo pro séroskupiny A, C, W-135 a Y, která poskytuje širokou ochranu proti čtyřem séroskupinám a je určena pro adolescenty od 11 let věku a dospělé, popřípadě je možné ji využít i pro přeočkování, tzv. booster.
Očkování není sice zařazeno do očkovacího kalendáře (je dobrovolné a pacient si jej hradí sám, nebo může využít příspěvků jednotlivých pojišťoven z preventivních fondů), ale je jedinou možnou prevencí. Dalo by se říci, že každá pojišťovna přispívá nějakou částkou na toto očkování, například VZP přispívá částkou 500Kč u dětí do 15 let, Vojenská zdravotní pak částkou 1000 Kč pro lidi ve věku 12 – 26 let apod.
Protože se na trhu objevila novinka v očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění, věnujeme seznámení s tímto očkováním samostatný článek.
Napsal/a: Iveta Pešková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Ájíku, moc ti děkuji za tvůj komentář:-)
Virenko, díky za další reakci. K problému názvu toho odstavce o očkování jsem se již vyjádřila v diskuzi s Lien, a mohu tedy jen opakovat, že jsem jej nezvolila správně, to uznávám.
Děkuji všem za reakce, komentáře a názory.
Iveta P.
Ivčo, díky za článek….
Nebudu řešit ani komentovat otázku očkování, jelikož o něm neuvažuji – z několika důvodů, o nichž se rozepisovat nechci.
Nicméně je pro mě důležité – i když jsem o meningokokovi četla už mnohokrát, zopakovat si průběh, příznaky apod. …. jelikož nikdy nevíme, že.
Každopádně vnímám článek jako důležitý a obsahující ty správné informace – ještě jednou dík 🙂
Ivčo, já to chápu. Ale název odstavce: Jediná prevence – očkování
To ve mně rozhodně nenavozuje pocit, že je to jen jedna z možností, a i když prvnímu komentáři Sedmikrásky úplně nerozumím, mám pocit, že její reakce se vztahovala právě k tomu – jediná prevence.
Toto je palčivý problém roky a bývá uváděn jako příklad dvojsečnosti očkování v tom pravém slova smyslu (tedy ne jako argument odpůrců, ale zastánců). Respektuju, že článek není o problematice očkování, přesto mi to tam hodně chybělo. Proto má reakce.
Děkuji i za další reakci Virenko a pohled na „problém“ názvu článku.
Co se týká toho očkování, jak uvádíš. Po pravdě – já v tomto článku nechtěla řešit do široka problematiku očkování u IMO, zmínila jsem ho, to ano, protože je součástí IMO. Možná jsem se měla více rozepsat co se této problematiky tady týká, ale musím říct, že jsem také neměla dostatek informací k tomu, abych „dělala závěry“, takže jsem napsala očkování jen jako možnost.Tudíž ti zároveň děkuji, že jsi více přiblížila tuto problematiku.
Co se týká té novinky v očkování u této nemoci, vyjde jako samostatný článek tisková zpráva tady na VD v nejbližších dnech.
Ještě jednou děkuji. Iveta P.
Já vidím jako problém, že přestože u vnímavého jedince bakterie rozvine velmi nebezpečný stav, pomíjí se, že pro cca 20% je neškodná až prospěšná – vím, Ivča to v článku má správně uvedené, ale název evokuje jen a pouze nebezpečí. Na druhou stranu, takový název bývá spíš než touhou po manipulaci tahem ke zvýšení čtenosti – a to není od věci.
Ale pokud šlo o tiskovou konferenci, mělo tam zaznít, že právě očkování proti méně nebezpečným kmenům meningokoků zvyšuje šanci na onemocnění tím nejzákeřnějším. To asi není chyba článku, přesto je to nedostatek, kterým je závěr velmi zkreslen. Očkování je zároveň ochranou, zároveň ale brankou k nárůstu počtu nemocných typem B. Toto není žádný „alternativní“ názor, byl s námi mediky probírán na fakultě v mikrobiologii, imunologii i infekci. Takhle to totiž vyznívá, že očkování je závislé na ochotě lidí ho podstoupit. A ono je to dost možná spíš tak, že se v tomto případě počítá s určitou konzervativností Čechů v případě očkování – a proočkovanost nestoupne tolik, aby se výskyt nemoci působené meningokokem B výrazně zvýšil…
ivčo i já ti děkuji za konstruktivní výměnu názorů 🙂
Lien, děkuji za další reakci.
Pokud se nad tím zamyslím co píšeš, pak máš pravdu v tom, že očkování není skutečně jedinou prevencí, zase na druhou stranu, možnost ochrany by bylo nevycházet vůbec mezi lidi. No, uznávám, název o ochraně jsem snad měla skutečně zvolit jiný.
S názvem „Bakterie, která nese smrt“ – nechci se hádat, každá na to máme jiný názor, ten tvůj respektuji, ale stojím si za tím, co jsem k tomu napsala, podle mě to je fakt v případě tohoto kokrétního názvu.
Já chápu, cos tím myslela, jak píšu, respektuji tvůj názor, nicméně úplně s tebou souhlasit nemůžu, což vysvětluji. I přesto ale děkuji za tvou reakci, vede k zamyšlení i z druhého pohledu a jsem ráda, žes napsala svůj pohled na toto.
Iveta P.
ivčo děkuji za objasnění. Také nevidím nic špatného na článcích, které popisuješ, také většinou tvé články nekomentuji nebo je komentuji ve smyslu poděkování za informace, ale tenhle je prostě jiný.
a bakterie, která zabíjí není fakt – fakt by byl bakterie, která může i zabít
zrovna tak jediná ochrana – očkování, to rozhodně není fakt, fakt je, že mimo jiné způsoby, jak se chránit, existuje i očkování, (o tom, zda a jestli opravdu chrání to už je asi na uvážení jednotlivce).
Doufám, že jsem lépe vysvětlila, co jsem chtěla předtím říci, prostě pokud je to napsané takto, je to čistá manipulace a s fakty nemá společného zhola nic. To co vyjadřují tyto dvě věty znamená pokud dostanete meningokoka, je z vás mrtvola, jediné co můžete udělat je nechat se naočkovat a to prostě fakt NENÍ.
Děkuji za komentáře.
Ráda bych se vyjádřila k názoru Lien – článek vznikl na podkladě tiskové konference v souvislosti s novinkou očkování proti invazivnímu mening. onemocnění, název je skutečně převzatý z tiskové zprávy. Tím se ale neobhajuji, osobně mi nepřijde ten název daleko od věci,tj. tato bakterie, o které je řeč, zabíjí rychle, jak je vidno i z popisu nemoci. Podobně to vidím i s druhým zmiňovaným názvem, byť očkování nechrání proti typu B, ale ochrání proti dalším typům. Pokud se zdají někomu názvy neslušné či nevhodné, beru to tak, že se člověk „nezavděčí“ všem, každý má jiné představy, názory atd. (teď tedy myšleno všeobecně).
Co se týká typu B – v článku je zmíněno (poslední odstavec „Jediná prevence – očkování“) proti kterým typům se dá očkovat, typ B tam zmíněn není (ani nemůže být).Tudíž tato informace tam uvedena je, resp. článek netvrdí, že se dá očkovat proti všem typům.
Jinak bych ještě ráda řekla, že nevidím nic špatného na článcích, které informují o nejrůznějších nemocech, včetně možností léčby či prevence, tedy i očkování, byť se někomu (myšleno opět všeobecně)mohou zdát propagandistické ve smyslu očkování atd. Jsou to prostě fakta.
Každopádně děkuji za reakce.
Iveta P.
Nechci se dotknout autorky článku, nevím ani, zda není převzatý z nějakého lékařského časopisu. Ale hesla typu „Bakterie,která nese smrt“ nebo „jediná prevence – očkování“ mi zavání typickým proočkovacím vymýváním mozku a velmi, velmi mi připomíná reklamu „jedna,dvě, klíště jde….. Navíc tedy v kontextku s Vírenky komentářem, ve kterém je informace, kterou jsem v článku jaksi nepostřehla (možná špatně koukám), mi připadá článek téměř neslušný.
Ale možná to budou hormony :-))))
Sedmikrásko, komentář nechápu. Opravdu se nemusíme bát, že by očkování meningitidu typu B vymýtilo, protože proti typu B očkování neexistuje a je přitom průběhem a úmrtností nejhorší ze všech.
Očkování proti ostatním typům je typickou dvojsečnou zbraní očkování – na jednu stranu sníží výskyt meningokoků (v našich podmínkách) A+C, na druhou stranu otevírá větší pole a napomůže většímu rozšíření meningokoka typu B, právem obávanějšího. Obojí je odborníkům známo a pokud vím, víc než 15 let to brání většímu rozšiřování tohoto očkování – čeká se a doufá, že se najde očkovací vakcina i pro nejhorší variantu B.
Já se obávám, že ani takové argumenty jisté osoby nepřesvědčí, aby očkování vzali na milost. Je to strašná nemoc. Ale bohužel se asi nemusíme bát, že by ji očkování vymýtilo jako například pravé neštovice. Bohužel.
Mobile Sliding Menu