Druhý den po nástupu do zaměstnání proslul Jan svým údivem nad výrokem, že vedoucí slintal blahem. Když mu šéf doporučil hodit neúplný dotazník kolegovi na hlavu, psychicky se zhroutil – domníval se totiž, že šéfův příkaz je třeba doslovně vyplnit, jenže zásadně odporoval pravidlům slušného chování, která znal…
Poruchy autistického spektra (dále PAS) způsobují člověku doživotní hendikep především v oblasti sociálního myšlení a komunikace. Jejich projevy jsou velmi různorodé a v různé míře ovlivňují a hendikepují fungování člověka ve společnosti druhých. To ale vůbec neznamená, že kvalita života těchto osob musí být nutně snížená.
Za stěžejní kameny efektivní pomoci lidem s PAS je v současné době považována raná komplexní péče o celou rodinu, přístup ke vzdělání a odborný individuální postup, který umožní těmto osobám dosáhnout maxima akademických, sociálních, komunikačních i praktických životních dovedností. Vzhledem ke značným individuálním odlišnostem neexistuje jednotná pomoc a terapie, každý člověk čelí jiným problémům a potřebuje jinou míru podpory, aby dosáhl maxima svého vrozeného potenciálu.
Lidi, já se ve vás nevyznám
„Nerozumím výrazům, snad s výjimkou upřímného úsměvu. Někdy si ale nejsem jista, zda se na mě lidé usmívají nebo se mi smějí. Pokud ale na mě někdo křičí nebo užívá sprosté výrazy, tak tomu rozumím. Jinak mi ale dělá problémy uhádnout, jak se lidé cítí, co si myslí, zda mne rádi vidí nebo ne. Oční kontakt dokáži udržet tak dvě vteřiny, což je dostačující v mém zaměstnání, kde se většinou obrátím rychle k zákazníkovi zády a vedu ho k produktu, který hledá, jinak mám ale problém,“ říká osmadvacetiletá Monika.
Mezi lidmi sdílejícími stejnou diagnózu najdeme jedince, kteří nemluví ani řeči nerozumí, stejně jako osoby se skvělou slovní zásobou hovořící zcela plynule. I verbálně zdatní však zažívají obtíže. Mají problémy porozumět významu neverbální komunikace, nejsou v hovoru pohotoví a obratní, mají tendenci mluvit zabíhavě a monotematicky. Vyřčené chápou pedanticky přesně, nerozumějí jinotajům, metaforám, neporozumění slovnímu humoru může vyvolávat zdání duševní zaostalosti.
Sedmnáctiletý Mirek s Aspergerovým syndromem se na gymnáziu, které navštěvuje, naboural do školního počítače, aby zjistil rodné číslo dívky, která se mu líbila. Doufal, že když jí předá číslo, bude zajímavý a dívka se do něj zamiluje.
„O autismu jsem četla mnoho knih a mám jich doma sbírku. Tím, že mám Aspergerův syndrom, jsem si naprosto jista. Nechápu sociální interakce. Nevím, jak se chovat před lidmi, s kým mohu mluvit a o čem, co ode mě lidé očekávají. Nikdy jsem nepotřebovala lidi. Odmalička jsem byla samotář a dodnes nemám přátele. Sama jsem naprosto spokojená, nemám pocit samoty. S lidmi mám problém komunikovat, protože prakticky nemluvím. Odpovím pouze, pokud se mě někdo na něco zeptá, například zákazník v práci,“ doplňuje Monika.
Lidé s PAS mohou mít problém již v elementárních sociálních schopnostech, jako je úsměv, přiměřený oční kontakt, spontaneita v navazování komunikace a podobně. Druzí selhávají ve schopnosti navazovat, případně udržet přátelství, fungovat ve vztahu recipročně a niko- li jen egocentricky, pružně reagovat na různé sociální situace či se chovat zdvořile a dodržovat bonton. Hendikep v sociální a emoční inteligenci vede často k tomu, že tito lidé jsou celkově podceňováni a často pracují na pozicích, které jsou pod úrovní jejich schopností, nebo kvůli svému specifickému chování práci ani nedostanou.
Někteří lidé s poruchou autistického spektra o společnost druhých nestojí, nejsou schopni týmové spolupráce. Mnozí naopak o kontakt usilují, mají však obtíže zorientovat se v pravidlech chování. Nedostatečná sociální vnímavost často vede k chování, které je považováno za značně excentrické, někdy působí natolik zvláštně, že bývá přisuzováno jiné duševní poruše.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Kateřina Thorová, Lucie Bělohlávková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Pro rodiče je to dost velké obětování,ale musíme se s tím naučit žít.A děláme to pro naše děti,aby měli lepší život.
Být rodičem autistického dítěte není snadné. Dost věcí se změnilo k lepšímu/ped.asistenti už i pro předškoláky, SPC,rodičovské organizace,informační servery/,ale pořád v naší společnosti platí, že nikdo nebude po dítěti s jednou nohou chtít,aby vyskákalo samo do schodů, ale nemálo autistů /dětí i dospělých/ nutíme stále žít po „našem“.
IvaneJ, když ono je těžké bojovat, když nejen laické okolí (rodina, přátelé), ale i odborníci kolem Tebe tvrdí, že jsi hysterický rodič nebo že prostě „jen přeháníš“. A když dojde na jakoukoliv diagnosu autistického spektra a odborník, v jehož péči doposud dítě bylo prohlásí: „nemůže být autista“, to je potom opravdu těžké.
Naše veřejnost má autisty prozatím zaškatulkované do kategorie „Rainman“.
A psychofarmaka bych zase tak striktně neodmítala:o)Mohou opravdu i pomoci.BJ
U nás jsou bohužel zatím jen odborníci,kteří umí problematiku autismu diagnostikovat a různě neutěšeně popsat.
Svými „vědeckými úvahami! ty děti tak zaškatulkují,že i často velmi odolný rodič je těmito argumenty doslova umlácen.
Proto radím rodičům takto postižených dětí mezi které se řadím i já.Zvedněte hlavu,bojujte za práva svého dítěte,dávejte o sobě vědět,držte se jako rodina pohromadě a nenechte se rozdělit a vytočit. Nikdy ne psychofarmaka nebo ústav!!!Vzdělávejte se ,čtěte servery o autismu v angličtině.Pozor na očkování,hledejte nové cesty,každé dítš je jiné a jedinečné.Všem Vám držím palce a myslím na Vás a Vaše děti.Držte se !!!!
Mobile Sliding Menu