Nejsem lékař, jsem maminka, která se rozhodla do této problematiky zahloubat a dát dohromady informace, které budou bezesporu zajímat všechny rodiče, obzvláště maminky.Snažila jsem se informace čerpat z věrohodných zdrojů, ze zkušeností vlastních a jiných rodičů. Budu doufat, že informace o očkování Vám budou k užitku.
Co v seriálu článků přímo souvisejících s očkováním dětí naleznete? Půjde o informace týkající se očkovacích látek, pozitivních i nežádoucích účinků, které s aplikací souvisí. Dále pozastavení se nad historií a současností ve vztahu k očkování a nemocem, proti kterým se aplikuje. Budou zde rozebírány jednotlivé typy vakcín z očkovacího kalendáře. Nahlédneme do alternativních možností očkování v případě, že nelze provést vakcinaci běžnou cestou a poskytnutí informací o různých typech vakcín, které lze pro daný typ nemoci využít. V neposlední řadě nahlédneme do složení jednotlivých vakcín.
Mimo odborných informací zde naleznete i mé osobní úvahy a názory, které budou řádně označeny, aby se nedaly zaměnit s podloženými fakty a nevedly k dezinformaci.
Na úvod bude dobré ujasnit si některé základní pojmy související s tímto tématem:
1) Pojem očkování, vakcinace:
Očkování nebo také odborně vakcinace je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stavy imunizace organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji řady infekčních nemocí a propuknutí epidemií u lidí a zvířat. Vakcína sama onemocnění způsobit nemůže, protože obsahuje jen neživé nebo oslabené mikroorganizmy, případně jen jejich části.
2) Antigen:
Antigen je každá molekula, která je schopná vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď nebo specificky vázat na protilátky či vazebná místa lymfocytů. Laicky řečeno, antigenem je každá látka (molekula), kterou imunitní systém organismu rozpoznává jako tělu cizí a nějakým způsobem na ní reaguje.
Jde o makromolekulární látky nebo nízkomolekulární látky (hapteny) navázané na vysokomolekulární nosič. Z chemického hlediska jde nejčastěji o proteiny, polysacharidy nebo nukleonové kyseliny.
Antigeny dělíme na:
Mikrobiální antigeny: Jedná se o molekuly nejčastěji povrchových struktur bakterií, virů a dalších patogenů.
Nemikrobiální antigeny: Jsou to například různé molekuly z potravy, na které reaguje imunitní systém (potravinová alergie). Dále to mohou být prachové částice vdechnuté do plic, pyly, či toxiny hadů nebo včel, krvinky od dárců krve apod.
Autoantigeny. Pocházejí z vlastního organismu. Jedná se opět o proteiny, polysacharidy či nukleové kyseliny vlastního těla, proti kterým se v důsledku selhání imunotolerantních mechanismů vytváří specifické protilátky. Jsou příčinou autoimunitních onemocnění (revma, autoimunitní anémie, diabetes atd). Nejaktivnějšími antigeny jsou proteiny, dále polysacharidy, slabší antigenní aktivitu mají lipidy.
3) Imunizace:
Imunizace je děj, při kterém je jedinec vystaven působení látky, která je uzpůsobená tak, že posiluje jeho imunitní systém. Tato látka je nazývaná imunogen. Imunizace se liší od inokulace (předchůce očkování) a vakcinace (očkování) v tom, že vakcinace a inokulace využívá jako imunogeny buď živé, ale oslabené mikroorganismy tzv. atenuovaná vakcína, používá se při očkování proti TBC, u tuberkulinových testů, nebo mrtvé mikroorganismy – většina v ČR používaných vakcín. Imunizace využívá pouze části těchto mikroorganismů, obvykle pouze molekuly, které přímo vyvolávají imunitní odpověď. Imunitní odpověď vyvolaná pouze imunogenní molekulou nemusí být dostatečně silná nebo se nevytvoří paměťové lymfocyty.
4)Imunogen:
Struktura, kterou organismus rozpoznává jako „cizí” a reaguje na její přítomnost tím, že proti ní synthetisuje specifické protilátky. Jako imunogeny působí především organismu cizí buňky, nadmolekulové komplexy (viry) a bílkoviny, ale i bílkoviny jiného jedince téhož biologického druhu; proto je při transplantacích nutno imunitní systém tlumit tzv. imunosupresivy. Nízkomolekulární látky působí jako imunogeny pouze, jsou-li připojeny na vysokomolekulární nosič (viz hapteny). Organismus vyrábí protilátky i proti některým strukturám jemu vlastním; tento typ protilátek může způsobit některá vážná onemocnění (viz autoimunní choroby).
5) Lymfocyty:
V tomto tématu je pro nás důležitý B-Lymfocyt. Jde o buňky imunitního systému zodpovědné především za specifickou, protilátkami zprostředkovanou imunitní odpověď. Jako složka daptivní imunity mají rovněž velký význam pro imunitní paměť, čehož se mj. využívá i při očkování.
6) Infekční onemocnění:
Infekční onemocnění nebo-li infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností nebo-li patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj. jakož i obranyschopnost hostitele. Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotik), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
7) Nežádoucí účinek
Nežádoucí účinek je nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání léčivého přípravku, která se dostaví po dávce běžně užívané k prevenci, léčení či určení diagnózy onemocnění nebo k obnově, úpravě nebo jinému ovlivnění fyziologických funkcí.
Závažný nežádoucí účinek je každý nežádoucí účinek, který má za následek úmrtí pacienta, ohrožení života, vyžaduje přijetí do nemocnice nebo prodloužení pobytu v nemocnici, má za následek trvalé či významné poškození zdraví nebo omezení schopností, nebo se projeví jako vrozená anomálie či vada u potomků.
Hlásit je třeba i podezření na nežádoucí účinek, protože rozhodnutí, zda existuje vztah mezi nežádoucím účinkem a podáním léčivého přípravku je v mnoha případech velmi obtížné.
Pro začátek máme tedy za sebou základní pojmy, se kterými se setkáváme ve vztahu k očkování. Pokud jsem něco vynechala, co by vás zajímalo, zeptejte se, ráda tuto informaci pro vás vyhledám.
V dalším dílu podrobně nahlédneme do současného očkovacího kalendáře a legislativy, která se k tomuto tématu vztahuje. Seznámíme se zevrubně s jednotlivými onemocněními a vakcínami z tohoto kalendáře.