Svíčková. Knedlíky s omáčkou si přidá, maso nechá. Šunkofleky. Miluje je, ale šunku vždycky vydoluje do posledního kousku. A nesní. Rizoto. Zmizí hned, ale můžete klidně vařit jen zeleninové. Maso mu stejně vždycky zbyde.
Poznáváte své dítě?
A vy se slyšíte říkat: „Sněz aspoň to maso.“
Nebo: „Když nebudeš jíst maso, nevyrosteš.“
A do třetice: „Když nesníš maso, nebudeš mít sílu. Každý tě přepere.“
Pokud v těchto větách nepoznáváte sebe, určitě jste je slyšeli od svých rodičů, kteří je opakují vašim dětem při každém společném obědě. Pravděpodobně je říkali i vám.
A popravdě. I já své starší dceři, když nechtěla jíst, několikrát řekla: „Sněz aspoň to maso.“ Jednou jsem se ale zarazila. Proč to vlastně říkám? Proč má sníst ASPOŇ a MASO?
Přimělo mě to se nad těmito větami zamyslet. Proč je říkáme? A je pro naše děti opravdu tak zásadní, aby k obědu snědli „aspoň to maso“?
Pravdou je, že jsme národem masožravců. Myslím tím, že maso je v českých kuchyních hlavní složka jídla. Ať už jde o pořádný flák masa, salámy, párky, klobásy, … Většina z nás má maso na talíři každý den, někteří i několikrát denně. Maso je symbolem toho, že „na to máme“ a pořádně se najíme. Bezmasé jídlo znamená, že si nedopřejeme, dostatečně se nenajíme a budeme mít brzy hlad.
A tyto stereotypy a předsudky pak přenášíme na naše děti.
Oni to ale zrovna můžou cítit jinak.
Vždyť jakou jinou potravinu jim nutíte tolik jako maso? Jsou to těstoviny, rýže, ovoce nebo zelenina, luštěniny? Ne? Tak proč zrovna maso?
Aby nedošlo k omylu, nechci vám tady tvrdit, že děti nemají jíst maso. Podle mého názoru lidské tělo z dlouhodobého hlediska potřebuje v rozumné míře všechny potraviny. A děti o to více.
Ale. Co se stane, když vaše dítě nebude chtít zítra k obědu maso? Nebo když ho nebude chtít celý příští týden/příští měsíc?
Troufnu si tvrdit, že vůbec nic.
Neřešte to.
Naservírujte svému dítěti oběd bez masa. Nebo mu dejte vybrat, jaké jídlo příště uvaříte. Uvidíte, že si maso s chutí dá dříve, než se nadějete.
Abyste si nemysleli, že jen tak plkám. Se svými dvěma malými dětmi máme už několikáté bezmasé období. Jednou nechce maso jedno dítě, pak druhé, potom obě a nakonec se můžou přetrhnout, kdo si maso přidá dřív.
Aktuálně má skoro pětiletá dcera asi půlroční téměř bezmasé období. Neřeším to. Maso nakrájím a po každém jídle nadšeně hlásí, že snědla jeden nebo dva kousky. Někdy nesní žádný, jindy, i když minimálně, si dá všechno.
Netlačte na ně. Nepruďte. 🙂
Ony si dají, až budou chtít a až nebudete masu věnovat přehnanou pozornost.
Bezmasé období svých dětí můžete využít ve prospěch celé rodiny. Vařte jeden týden jen bezmasá jídla nebo si udělejte bezmasý víkend.
