V posledních týdnech je všude velký poprask kolem tzv. Pamlskové vyhlášky. Proč tomu tak je a kdo se nejvíc zlobí? Upřímně řečeno, zlobí se dva tábory, každý z trochu jiného důvodu, ale zcela zbytečně, řešení tu je, jen vyžaduje trochu přiložení ruky k dílu, což zrovna zástupci těchto táborů nejsou moc ochotni udělat.
Proč vůbec Pamlsková vyhláška?
Začnu s tím, jaký byl záměr tzv. Pamlskové vyhlášky. Neříkám, že provedení je ve všech směrech nejlepší, ale záměr je prostě dobrý. Nenabízet dětem prázdnou energii plnou pouze jednoduchých cukrů, soli a tuku a kvantum chemie. Nic víc, nic míň. Nevidím jediný důvod k tomu, proč by děti potřebovaly jíst a pít potraviny a nápoje s uměle přidanými látkami a stravu takovou, která je ničím neobohatí. Nic pozitivního jim to nepřinese, naopak. A přesně tato redukce prodávaného sortimentu ve školách byla vyhláškou zamýšlena.
Kde je problém?
Prodejci však narazili na to, že málokterý výrobek, který koupí hotový ve velkoobchodech, tyto normy splní. A ejhle, nastal problém. Co budeme těm dětem prodávat? O tom, že by začali připravovat skutečné svačiny pro děti popřemýšlel opravdu málokdo.
Svačina je totiž něco úplně jiného, než energetický nápoj s čokoládovou tyčinkou.
Jenže tahle nabídka je jaksi bezpracná, stačí ji vyložit do regálu. Tak už asi víme, proč se zrovna prodejci zlobí, kopou okolo sebe a místo aby našli jiný způsob svého podnikání, dali do něj své srdce a nabídli dětem skutečně zdravé svačiny, balí fidlátka a zavírají školní krámky.
Nemusí tomu tak být
S projektem Pestrá strava bez zbytečné chemie jsme jako tým výživových poradců nelenili, upravili receptury, které jinak používáme při práci s dětmi v základních školách, když s námi děti chystají zdravé svačiny, učí se poznávat nové chutě a dozví se také, proč by měly zdravě svačit a jíst vůbec.
Tyto receptury jsme schopni nabídnout zájemcům z řad školních krámků a kantýn, proškolit personál a dodat jim i certifikované označení Zdravá kantýna. Tu první jsme otevřeli v polovině ledna. Zdárně funguje a je vidět, že cesta tu vždy je, stačí nezavírat oči 🙂
Druhý tábor – rodiče
Co mě ale i jako rodiče překvapuje nejvíc je, když se zlobí a rozčilují rodiče dětí, proč takováto omezení začala fungovat a že děti si stejně jdou v poledne do nejbližšího kiosku koupit nějaký ten fast-food. Co na to říct.
Vše začíná v rodině a pokud výchova ke zdravému životnímu stylu nezačne právě tam, škola ani jakýkoliv projekt nic nezmůže.
Škola i my jako výživoví poradci jsme tu, abychom nabídli řešení, pomoc, dělali osvětu, ukázali cestu, ale jestliže rodiče nezajímá, jak se jeho dítě stravuje a je ochoten mu každý den dát 100 Kč na útratu za jídlo a dítě se samo rozhodne za co je utratí, nezmůžeme nic.
Evidentně na tom nejsme tak špatně
Napadá mě na tom snad jen jedna pozitivní věc. Asi na tom nebude naše ekonomika zase tak špatně, když si představím čtyřčlennou domácnost, kde každý z rodiny má na útratu min. 100 Kč denně na oběd…