Jsem maminkou čtyř dětí, které navštěvují různé školní jídelny. Přestože se v každé z nich nabízí výběr dvou jídel, vegetariánské k naší lítosti schází.
Zkoušela jsem o tom hovořit s kuchařkami v jídelnách, kam chodí mé děti, i s učiteli, kteří se v jídelnách také stravují, a zjistila jsem, že dochází k nepochopení už v tom zásadním: co to vlastně je vegetariánské jídlo. To totiž všichni zaměnili s pojmem bezmasé jídlo.
A v tom vidím velký kámen úrazu. Jídla bezmasá, např. ovocné knedlíky, palačinka se špenátem, zeleninové rizoto, lívanečky se zavařeninou, současné jídelny nabízejí, a to minimálně jednou týdně, ale to jsou jídla málo vydatná, málo výživná. Děti jsou ve vývinu, potřebují stravu pestrou v přísunu vitaminů, minerálů, bílkovin… Maso z talíře nestačí odstranit, je nutné ho nahradit. Proto jsou vegetariánská jídla kombinací zejména obilovin, luštěnin, zeleniny a ovoce. Vaření obilovin je jiné než tzv. běžné vaření. Je potřeba více času na vaření, některé druhy se musí připravit den předem, což se týká i luštěnin, některé se před vařením musí spařovat, aby vůbec k jídlu byly, jiné se musí rozdrtit. To je jen miniaturní nástin specifik při vaření obilovin a kuchaři nestačí jen dobrá vůle chtít vařit jinak, ale musí se naučit jak.
Myslím si, že nabídka kuchařské literatury na našem trhu je bohatá a kvalitní, ale proškolení nejen vedoucích jídelen, ale zejména kuchařů je nejlepší cestou, jak se naučit vařit jídla, která nejsou běžná, a kombinovat méně obvyklé suroviny. Na takovém školení, kde kuchař může uvařit a často sám poprvé ochutnat vegetariánské jídlo, získá hmatatelnou zkušenost, kterou mu kniha nemůže poskytnout.
Dalším důležitým momentem je používání koření. Paleta koření je mnohem bohatší než při vaření běžných jídel, tedy pro kuchaře další nové informace. Nebo krájení zeleniny. Víte, že mrkev nakrájená na kolečka má jinou chuť než nakrájená na proužky a jinou, když je nastrouhaná?
Právě tyto postupy si lze na kurzech vaření vyzkoušet a ihned začít používat. Věřím, že je to rychlejší a snazší cesta než přes studium kuchařských knih. Nejsem odbornicí na výživu, můj názor pramení ze snahy vařit a jíst chutně, kvalitně, pro radost a s radostí.
Kakao s topinkou nebo s pomerančem?
Kuriózní, ale bohužel pravdivá zkušenost. V době, kdy mé děti navštěvovaly mateřskou školu, opakovaně dostávaly na dopolední svačinu na tuku smaženou topinku a k ní kakao. Nechci komentovat to, že někdo je schopen takovou kombinaci vytvořit a ještě ji nabízet dětem, chci se s vámi podělit o absurdní výsledek mé snahy o změnu. Pokus promluvit s kuchařkou byl úplně neúspěšný. Vaří prý podle předem schváleného jídelníčku, a nikdo si nestěžuje a dětem to chutná. Naopak si stěžovala ona na mě paní učitelce a ta mi vyčetla, že jim teď v jídelně nebudou vycházet vstříc. Nikomu se kombinace kakaa a topinky nezdála zvláštní.
Obrátila jsem se na školský úřad, který v té době jednou ročně schvaloval modelový jídelníček. Do jídelny přijela kontrola na skladbu jídelníčku a já podle kuchařky a paní učitelky dosáhla svého. Namísto topinky s kakaem se na dopolední svačinu podával pomeranč a kakao. Věřím, že jsou jídelny dobré, které se snaží a vaří když ne vegetariánská, tak chutná jídla. Vím ale, že jsou jídelny, kde se nedaří ani jedno.
Napsal/a: Martina Hanzlíková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Na jídelnu ve školce si stěžovat nemůžu, i když o vegetariánské jídlo zájem nemám a konkrétně tento problém neřeším. Protože ale syn nejí spoustu věcí (omáčky, kaše a různé další), stejně počítám s tím, že to nejhodnotnější jídlo má často doma. Snažím se dát mu dobrou a vydatnou snídani a odpoledne dohání to, co ve školce nesnědl. Nezdá se mi rozumné nutit kuchařky, aby přizpůsobovaly jídelníček potřebám jednoho dítěte, když ostatní mají potřeby dost jiné.
Osobně se mi na té topince nelíbí to smažení na tuku, ale jinak nevidím velký rozdíl mezi krajícem chleba a topinkou, takže mi nepřijde divná ani ta kombinace s kakaem.
Moc hezký článek. Souhlasím prakticky ve všem a neporozumění rozdílu mezi bezmasým a vegetariánským – na to narážím pořád. Mám dost tristní zkušenost se školní jídelnou synka a nemám pro to řešení 🙁 Snažila jsem se před lety o jediné – aby méně solili a nepřidávali glutamát, byl to děs, všem prý chutná, nikomu to nevadí, důchodci, pro které škola taky vaří, si jinak stěžují, že jídlo nemá chuť…. Nikomu nepřišlo divné, že slané a glutamátové jídlo je (nejen) pro děti silně nevhodné…
Teď je synek ve 2.třídě a je to o chlup lepší – glutamát je potírán obecně, takže už ho tolik v jídle nemají, ale solí se hodně, často vaří z polotovarů. Ze školky jsem byla (a s mladším jsem) zvyklá na bezvadnou kuchyni, sice ne vegetariánskou, ale bohatou na zeleninu a ovoce i na pestrost potravin… Byl to dost tvrdý skok a jelikož není průchozí vlastně nic (i kontrola přišla, ale musí se předem ohlásit, takže v uvedený den v jídle nebyla nejen sůl, ale ani pepř a mražená zelenina), jen to ve mně posiluje pocit, že vařit má prostě matka. Nikomu jinému na dětech asi tolik nezáleží, možná na těch malých roztomilých školkových, ale u těch starších…
Myslím, že záleží na přístupu lidí ve školách, školkách. Kdo nechce, tak to podle toho bude vypadat. Ta topinka uvedená v článku je děs:-(
Pokud kuchařka bude vařit ráda a ne jen z povinnosti tam něco „kydnout“, tak to bude taky podle toho vypadat. Je to běh na dlouhou trať a je nutné změnit myšlení těchto lidí, začít se pak musí nejen u kuchařek, ale hlavně to musí podporovat vedení daného zařízení.
Chápu, že si kuchařky stěžují, že mají malé rozpočty, ale na druhou stranu – znám kuchařku ze ZŠ, která si denně nosí tašku s jídlem domů a ještě se chlubí, jak na dětech bezva ušetřili. Takže to chápu tak, že dětem dají to „ošklivější“ a sami si nechají na doma to lepší. Stačí mi, když vidím, jak tady z nedaleké školky odcházejí kuchařky denně s narvanýma taškama jídlem:-(
Pak snaha o zlepšení jídelníčku pro děti asi nebude…..
Piškotko, tak to má být, ta školka musí být skvělá:-)
Hezky napsané. Nemám sice moc co říct k vegetariánské stravě v naší či jiných školkách, protože jsem se po tom nepídila, ale: mám o dost starší kamarádku, která je vedoucí stravování v jedné mateřské školce tady u nás na Moravě. Každý měsíc, ne-li častěji, mají školení, kde se dovídají a podřizují neustále novým zásadám stravování, novému trendu a za sebe opravdu musím říct, že tato školka je co do výživy hodně, opravdu hodně popředu. Nebylo lehké docílit toho, aby školka ty děti, které mají zlozvyky z domu dostat v podstatě to, co chtějí, ne to, co je výživné, naučila jíst velké porce zeleniny a jídla, kde se přidává pohanka, jáhly apod. Přesto přeze všechno je výsledek perfektní. Děti dostávají zeleninu několikrát denně, krásně nakrájenou na kousky ve velké červené míse :o) ano, právě v červené, tento mini fígl se mimo jiné kamarádka dověděla přímo na školeních. Červená barva má podporovat chuť k jídlu. Samozřejmě to ale všechno nestojí na červené míse :o))), to je jen střípek toho všeho, co se dá naučit. Ale je to především úžasná píle celého kolektivu kuchařek a vedoucích, kterým děti nejsou lhostejné a snaží se prosadit to nejlepší (samozřejmě v rámci dodržení rozpočtu). Tady neexistuje krabicové mléko, neexistuje tady koblížek ke svačině (výjimečně je to loupák, či croissant)… A absolutně fantastický úspěch docílili ve školce tím, že se děti naučily jíst častěji právě méně oblíbenou pohanku, jáhly, krupky apod. Nebylo to snadné, často ohrnovaly nos, ale naučily se. Na naši školku si taky nemůžu stěžovat, protože zdravé potraviny se zde objevují taky poměrně často. Já bych ale opravdu každému přála školku mé kamarádky navštívit, protože ono opravdu jde naučit všechno :o)
Máme úžasné zkušenosti.
Mobile Sliding Menu