Co sladkého dětem dávat
Nejsem z těch, kteří tvrdí, že ani děti nemusí mít v jídelníčku sladké věci. Už jejich první potravina – mateřské mléko – je sladká (i když oproti umělým náhražkám má mnohem nižší míru sladkosti).
Navíc děti se celý den nezastaví a oproti dospělým, kteří v současné době spíše sedí, než se pohybují, potřebují mnohem více energeticky bohatých potravin. Jde ale o to, jaké jim nabídnete.
Nemusí totiž jít jen o prázdné kalorie bez výživové hodnoty.
Doporučuji začít tím, že přestanete kupovat dětem průmyslově vyráběné sladkosti (sušenky, náhražky čokolád, slazené jogurty a tvarohy, limonády, džusy, bonbóny). To jsou věci, které nikdo nepotřebuje, spíše jen přitěžují citlivému dětskému organismu.
Místo toho lze vymyslet bezpočtu variant zdravého mlsání (pečených i nepečených) z ovoce (i toho sušeného), ořechů, semínek, kokosu nebo různých exotičtějších ingrediencí, které už dnes běžně seženete v obchodech (kokosová nebo mandlová mouka a mnoho dalších).
Dezerty můžete doslazovat sušeným ovocem, banány, případně trochou medu. Existují i varianty klasického cukru jako například kokosový cukr, který nemá tak vysoký glykemický index (ukazatel zvýšení hladiny krevního cukru v krvi), ale je to potravina, bez které se obejdete.
Místo obilovin je fajn naučit se vařit přílohy ze zeleniny. Lze vyzkoušet různá pyré, pečenou zeleninu ve formě hranolků, na způsob těstovin, dá se vyrobit i chléb pouze ze semínek, vlákniny a vajec nebo „rýže“ z mnoha druhů zeleniny. Možností je opravdu nepřeberně.
Nemusíte točit dokola jen těstoviny, pečivo a rýži. Obiloviny nejenže obsahují spoustu sacharidů a v poměru k zelenině méně mikroživin, mají také velké množství látek (tzv. antinutrientů), které zabraňují vitamínům a minerálům v jejich vstřebávání do těla.
Navíc lepkové obiloviny zcela prokazatelně poškozují střevní sliznici a ovlivňují náš mozek. (V současnosti je v odborných kruzích velmi diskutovaná závislost na lepku a jeho možná souvislost s autismem, ADHD, schizofrenií či depresemi).
Jak tyto principy uplatňujeme u nás doma prozradím na poslední stránce…
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Jakube, doufám, že můj článek nevyzněl nějak radikálně. Ani já nežiji v superzdravém prostředí a denně se potýkám s dilematem zdravé jídlo versus psychické omezování. Každý máme limity jinde, každé dítě je jinak citlivé (viz komentář paní Zuzany). Myslím ale, že by se o tom s dětmi mělo mluvit a čím jsou starší, tak jim zodpovědnost předávat. Třeba můj čtyřletý syn dokáže odmítnout lízátko nebo bonbón a někdy si ho vezme s tím, že ho chce ochutnat a já jsem s tím naprosto ok. Nejhorší je, že většina jí v současnosti opravdu hrozně, protože nemá dost informací a je udržována v domnění, že jídlo za nic nemůže a že na všechno jsou (nebo budou) prášky.
Zuzano, věřím, že situaci nějak vyřešíte. Máte to těžké v tom, že nemáte podporu v manželovi ani v dalších členech rodiny. Mrzí mě, že syn má po jídle takové těžkosti a nedá si říct, myslím ale, že by se to s věkem mohlo zlepšit. Držím palce, ať přijdete na nějaké řešení. S pozdravem Tereza Broschová
S clankom suhlasim, ale.. mam syna, 4-rocny. Ja sama mam rozne zdravotne problemy, ktore som od isteho casu riesila tiez zmenou stravovania. Syn mal tiez nejake tie zalezitosti ako exem, hnacky a pod. A nieco z toho trva do dnes, resp. sa objavuje, podla jeho stravy. Dlho mal stravu upravenu aj on prisne, v podstate ako paleo, obilniny nejedol ziadne. Cukor ako sladidlo nepouzivam uz nejaky cas, ratam na roky. Chvilu som si presla sladenim sirupmi (javorovy, agave..), postupne zbierala info a dnes fungujem len na ovoci, susenom ovoci a ked tak trosku datloveho sirupu. Nase domace kolaciky su pre inych nesladke, synich za sladke ale povazuje, nakolko nie je nauceny na to „klasicke“. Velmi vynimocne pouzijem trosku kokosoveho cukru do pecenia. Napriek tomu moj syn znasal stravovanie zle z tej psychickej stranky, aj ked zdravotne mu pomahalo. Psychicky zas skodilo. Velmi zle niesol, ze toho tolko nemoze jest. Vsetci naokolo vsetko jedia a on nic z toho. Zial, moj muz je na „klasickej“ strave a tie moje vymyslaniny mu vobec nechutia. Aj pred synom casto ofrflal jedla, ktore som im varievala. Ak muz nema ku reznu tonu zemiakov a tonu cierneho korenia a glutamatu a neviem akych veci, nechuti mu. Chapem, ma zdeformovane citenie chute, zial. Chapem, lebo som kedysi bola na tom rovnako. Dnes vnimam cistu chut potravin a chutia mi, zatial co pre neho to chut nema. No a v takomto dvojsvete nase dieta vyrasta a otec je velkym vzorom, takze velke utrpenie, ze on nemoze jest vsetko to, co otec. Plus ak ideme k starym rodicom, opat ten isty scenar. Ak sa stretavame s kamaratmi, je to menej, ale tiez podobne, lebo mnohi sice su zastancami zdravej stravy, ale v uplne inom ponimani. A toto som naoniec neustala. kto nezazije, nepochopi. Dnes syn funguje aj na obilninach, ale najradsej by ich jedol tak 80% z denneho jedla, snazim sa vytvarat mu zdrave varianty jedal, ale on tu zeleninu skratka v takom mnozstve nezje, zatial co obilninu by zjedol najradsej aj za ostatnych. Plus ked vidi muza, ako si 2x denne dopraje zo 2-3 krajce chleba so syrom, klobasou, ale idealne s kupovanou pastetou, alebo ak aj len s maslom a k tomu tak pol papriky ako obloha, tazko mu vysvetlim, ze zdrave je nieco ine. On to vlastne aj vie, n tu moju teoriu, co ho ucim, vie dokonale. Ale kasle na nu 🙁 a to ma trapi.
Ale nazad k sladkemu. Tam teda prevazne funguje na ovoci, susenom ovoci, orieskoch a obcas na niecom domacom pecenom. Lenze, on je schopny cely den plakat, ze este by chcel banan, mandarinku, jablko… keby mohol, stacilo by mu zit z ovocia. Tolko fruktozy si nemyslim, ze je prospesnej, aj ked z ovocia. Plusk tomu oriesky od vymyslu sveta a gastany, dokaze zjest na tony, ak ma nahodou pristup, ak nie, je schopny to chosit kradnut (na navsteve, v spolocnosti a pod.). Som v tomto zufala, lebo potom na zachode vylakava, ze ho stipe ritka, hnacky trvaju aj niekolko dni, ale povedat si neda. Ak to mam ja vyslovene ustrazit, tak to mu musim stat 24h denne za chrbtom ako gestapo a ako jedina byt ako policajt, kym vsetci ostatny nahlas len rozpravaju, preco by to nemohol, nechaj ho… a cim viac sladkeho si da, tym menej normalneho jedla potom skonzumuje a tym horsie su ine zdravotne zalezitosti. Ja mu ovocie doprajem, aj to susene, aj oriesky, gastany.. aj domace susienky ked napeciem, ale ak ho brzdim, je zle, ak ho nebrzdim, teiz zle. Pre mna momentalne bezvychodiskova situacia a snazim sa z toho pohnut dalej. Ale verim, ze najdeme riesenie 🙂
Samozřejmě, že se vším zde v zásadě z mého dnešního pohledu souhlasím. Na paleo způsobu stravování jsem již čtvrtým rokem a rozhodně bych neměnil. Nicméně i já mám dvě děti a řeším, jak a čím je budu živit, aby to bylo alespoň trochu v souladu s tím, co si myslím, že je správné. Že to není snadné pod vlivem okolí je zřejmé. Snažím se jim vštěpovat, co je a co není dobré, ale taky si vždycky rychle uvědomím na čem sem proboha vyrostl já. Co si tak vybavuji, tak to rozhodně zdravé nebylo (knedlíky, sladké limonády, sladkosti) a jsem tu tak jako tak a v docela dobré formě, řekl bych (žádné nemoci, alergie, nadváha, jiné problémy). Znamenalo by, že kdybych takto ‚správně‘ jedl od mala, tak bych na tom byl ještě líp, byl by ze mě nějaký super člověk? Je to prostě vždycky takové dvojsečné s těmi dětmi. Na jednu stranu jo, bylo by super, kdyby jedly „ukázkově“, ale to zbytečné omezování a stresování (‚bonbóny nejez, to je jed a tělíčko pak bude churavět‘) my přijde trochu moc. Děti pak budou žít v nějakém pohnutém omezujícím duševním nastavení vůči ‚většině‘ a to je taky špatně. Psychická pohoda je myslím taky hodně důležitá. Aneb, co věříš, že ti škodí, ti taky určitě škodit bude i kdyby by to byl božská mana.
Mobile Sliding Menu