Zdravý agávový sirup? Vůbec ne!
Agávový sirup je sladidlo, které obsahuje mezi 75 a 95 % fruktózy. Fruktóza je ovocný cukr, který se vyskytuje v ovoci, a ovoce je přece zdravé. Tak kde je problém? V koncentrované a nepřirozené podobě.
Pokud si dáte ovoce, spolu s fruktózou sníte i velké množství vitamínů, minerálů a hlavně vlákniny, která vstřebávání cukru do krve zpomalí a navíc navodí pocit nasycení, takže jich nesníte kilo. Vaše tělo se s takovou formou fruktózy bez problémů vyrovná.
Pokud ale člověk přijímá mnoho izolované fruktózy (například formou agáve sirupu nebo glukózovo-fruktózového sirupu, který je prakticky ve všech průmyslově zpracovávaných potravinách), cukr se nestačí odbourat (přeměnit se na energii) a přebytečný putuje do jater, kde se usazuje ve formě tuku.
Játra postupně ztukovatí a vznikne podobný problém jako při nadměrném pití alkoholu. Fruktóza navíc stimuluje nervové dráhy v mozku a vyvolává návyk. Negativně ovlivňuje pocit sytosti a tělo má pak pocit, že se nenajedlo dostatečně a chce přidat.
Jestli vám to připadá jako sci-fi, tak věřte, že to začíná být opravdu problém. V USA, kde jsou na tom s obezitou a nemocností u dětí ještě hůře než v Evropě, má až 20 % tříletých (!) dětí ztukovatělá játra!
Z výše uvedeného vyplývá, že ani různé ovocné smoothie (bez vlákniny) není vhodné zařazovat do jídelníčku denně.
Polysacharidy
Polysacharidy se v našem těle oproti jednoduchým cukrům rozkládají mnohem pomaleji.
Najdete je buď ve formě stravitelné (pak jim říkáme škroby) nebo ve formě nestravitelné (vláknina).
Polysacharidy jsou zastoupeny ve velké míře v obilovinách, luštěninách, škrobovité zelenině (brambory, batáty, dýně), ořeších, nebo ovoci (více ve formě vlákniny).
Vláknina podporuje činnost střev, navozuje pocit sytosti a hlavně se jí živí střevní bakterie v našem střevě, které jsou pro naše zdraví zcela zásadní.
Existují tabulky, které doporučují množství vlákniny denně, ale naprosto bude stačit, když se zelenina stane hlavním kamenem jídelníčku a budete ji svým dětem nabízet co možná nejčastěji v různých podobách a úpravách. Měřit pak nic nemusíte.
Kolik sacharidů tedy potřebujeme?
Množství sacharidů, které je pro naše těla naprosto dostačující, se pohybuje v rozmezí 100 až 200 g sacharidů denně (bez rozdílu váhy). Děti, vzhledem ke své aktivitě a růstu, se mohou pohybovat na horní hranici tohoto rozmezí, ale vyšší podíl sacharidů ve stravě už není žádoucí.
Současná výživová doporučení uvádějí mnohem vyšší podíl sacharidů ve stravě, protože se počítá s tím, že musí tvořit největší část makroživin na talíři, aby se pokryla energetická potřeba organismu.
Sacharidy ale nemusí být primárním a výhradním zdrojem energie. Jak už jsem psala v článku Cukr – největší zlo v dětském jídelníčku, naše těla nebyla vývojově uzpůsobena na cukrový metabolismus. Náš původní metabolismus byl tukový a sacharidy (z ovoce a zeleniny) tvořily menší část energetického příjmu.
Do tohoto přirozenějšího stavu metabolismu (a zároveň mnohem výhodnějšího pro naše těla – větší nasycenost po delší dobu, stálá hladina krevního cukru v krvi a s tím spojená vyrovnaná energie po celý den, lepší spánek, hormonální rovnováha a další a další benefity) – je možné se postupně zase vrátit. Stačí snížit podíl sacharidů a navýšit množství zdravých tuků (kokosový olej, přepuštěné máslo, tuk z kvalitního masa, avokádo, olivový olej, sádlo z ekologicky chovaných zvířat, ořechy, semena).
Pokud vás zajímá, co sladkého můžete dětem s čistým svědomím dávat, klikněte na další stránku…
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Jakube, doufám, že můj článek nevyzněl nějak radikálně. Ani já nežiji v superzdravém prostředí a denně se potýkám s dilematem zdravé jídlo versus psychické omezování. Každý máme limity jinde, každé dítě je jinak citlivé (viz komentář paní Zuzany). Myslím ale, že by se o tom s dětmi mělo mluvit a čím jsou starší, tak jim zodpovědnost předávat. Třeba můj čtyřletý syn dokáže odmítnout lízátko nebo bonbón a někdy si ho vezme s tím, že ho chce ochutnat a já jsem s tím naprosto ok. Nejhorší je, že většina jí v současnosti opravdu hrozně, protože nemá dost informací a je udržována v domnění, že jídlo za nic nemůže a že na všechno jsou (nebo budou) prášky.
Zuzano, věřím, že situaci nějak vyřešíte. Máte to těžké v tom, že nemáte podporu v manželovi ani v dalších členech rodiny. Mrzí mě, že syn má po jídle takové těžkosti a nedá si říct, myslím ale, že by se to s věkem mohlo zlepšit. Držím palce, ať přijdete na nějaké řešení. S pozdravem Tereza Broschová
S clankom suhlasim, ale.. mam syna, 4-rocny. Ja sama mam rozne zdravotne problemy, ktore som od isteho casu riesila tiez zmenou stravovania. Syn mal tiez nejake tie zalezitosti ako exem, hnacky a pod. A nieco z toho trva do dnes, resp. sa objavuje, podla jeho stravy. Dlho mal stravu upravenu aj on prisne, v podstate ako paleo, obilniny nejedol ziadne. Cukor ako sladidlo nepouzivam uz nejaky cas, ratam na roky. Chvilu som si presla sladenim sirupmi (javorovy, agave..), postupne zbierala info a dnes fungujem len na ovoci, susenom ovoci a ked tak trosku datloveho sirupu. Nase domace kolaciky su pre inych nesladke, synich za sladke ale povazuje, nakolko nie je nauceny na to „klasicke“. Velmi vynimocne pouzijem trosku kokosoveho cukru do pecenia. Napriek tomu moj syn znasal stravovanie zle z tej psychickej stranky, aj ked zdravotne mu pomahalo. Psychicky zas skodilo. Velmi zle niesol, ze toho tolko nemoze jest. Vsetci naokolo vsetko jedia a on nic z toho. Zial, moj muz je na „klasickej“ strave a tie moje vymyslaniny mu vobec nechutia. Aj pred synom casto ofrflal jedla, ktore som im varievala. Ak muz nema ku reznu tonu zemiakov a tonu cierneho korenia a glutamatu a neviem akych veci, nechuti mu. Chapem, ma zdeformovane citenie chute, zial. Chapem, lebo som kedysi bola na tom rovnako. Dnes vnimam cistu chut potravin a chutia mi, zatial co pre neho to chut nema. No a v takomto dvojsvete nase dieta vyrasta a otec je velkym vzorom, takze velke utrpenie, ze on nemoze jest vsetko to, co otec. Plus ak ideme k starym rodicom, opat ten isty scenar. Ak sa stretavame s kamaratmi, je to menej, ale tiez podobne, lebo mnohi sice su zastancami zdravej stravy, ale v uplne inom ponimani. A toto som naoniec neustala. kto nezazije, nepochopi. Dnes syn funguje aj na obilninach, ale najradsej by ich jedol tak 80% z denneho jedla, snazim sa vytvarat mu zdrave varianty jedal, ale on tu zeleninu skratka v takom mnozstve nezje, zatial co obilninu by zjedol najradsej aj za ostatnych. Plus ked vidi muza, ako si 2x denne dopraje zo 2-3 krajce chleba so syrom, klobasou, ale idealne s kupovanou pastetou, alebo ak aj len s maslom a k tomu tak pol papriky ako obloha, tazko mu vysvetlim, ze zdrave je nieco ine. On to vlastne aj vie, n tu moju teoriu, co ho ucim, vie dokonale. Ale kasle na nu 🙁 a to ma trapi.
Ale nazad k sladkemu. Tam teda prevazne funguje na ovoci, susenom ovoci, orieskoch a obcas na niecom domacom pecenom. Lenze, on je schopny cely den plakat, ze este by chcel banan, mandarinku, jablko… keby mohol, stacilo by mu zit z ovocia. Tolko fruktozy si nemyslim, ze je prospesnej, aj ked z ovocia. Plusk tomu oriesky od vymyslu sveta a gastany, dokaze zjest na tony, ak ma nahodou pristup, ak nie, je schopny to chosit kradnut (na navsteve, v spolocnosti a pod.). Som v tomto zufala, lebo potom na zachode vylakava, ze ho stipe ritka, hnacky trvaju aj niekolko dni, ale povedat si neda. Ak to mam ja vyslovene ustrazit, tak to mu musim stat 24h denne za chrbtom ako gestapo a ako jedina byt ako policajt, kym vsetci ostatny nahlas len rozpravaju, preco by to nemohol, nechaj ho… a cim viac sladkeho si da, tym menej normalneho jedla potom skonzumuje a tym horsie su ine zdravotne zalezitosti. Ja mu ovocie doprajem, aj to susene, aj oriesky, gastany.. aj domace susienky ked napeciem, ale ak ho brzdim, je zle, ak ho nebrzdim, teiz zle. Pre mna momentalne bezvychodiskova situacia a snazim sa z toho pohnut dalej. Ale verim, ze najdeme riesenie 🙂
Samozřejmě, že se vším zde v zásadě z mého dnešního pohledu souhlasím. Na paleo způsobu stravování jsem již čtvrtým rokem a rozhodně bych neměnil. Nicméně i já mám dvě děti a řeším, jak a čím je budu živit, aby to bylo alespoň trochu v souladu s tím, co si myslím, že je správné. Že to není snadné pod vlivem okolí je zřejmé. Snažím se jim vštěpovat, co je a co není dobré, ale taky si vždycky rychle uvědomím na čem sem proboha vyrostl já. Co si tak vybavuji, tak to rozhodně zdravé nebylo (knedlíky, sladké limonády, sladkosti) a jsem tu tak jako tak a v docela dobré formě, řekl bych (žádné nemoci, alergie, nadváha, jiné problémy). Znamenalo by, že kdybych takto ‚správně‘ jedl od mala, tak bych na tom byl ještě líp, byl by ze mě nějaký super člověk? Je to prostě vždycky takové dvojsečné s těmi dětmi. Na jednu stranu jo, bylo by super, kdyby jedly „ukázkově“, ale to zbytečné omezování a stresování (‚bonbóny nejez, to je jed a tělíčko pak bude churavět‘) my přijde trochu moc. Děti pak budou žít v nějakém pohnutém omezujícím duševním nastavení vůči ‚většině‘ a to je taky špatně. Psychická pohoda je myslím taky hodně důležitá. Aneb, co věříš, že ti škodí, ti taky určitě škodit bude i kdyby by to byl božská mana.
Mobile Sliding Menu