Nedávejte jídlu STOP

Rubrika: Stravovací návyky

V období dospívání redukční dietu zkusila prakticky každá holka. Já taky. A nejednou. A nejen v dospívání.

Po přečtení knížky Petry Dvořákové (1977) „Já jsem hlad“ mi nedalo, abych nenapsala příspěvek na téma: porucha příjmu potravy.

Mentální anorexie patří mezi poruchy příjmu potravy. Jedná se o vážné, psychosomatické onemocnění, kdy onemocní duše i tělo. Je pro ni typické záměrné snižování tělesné váhy.

Mezi další poruchy příjmu potravy řadíme např. bulimii ( tj. chorobná žravost), která s mentální anorexií úzce souvisí. Mentální bulimie je charakteristická opakujícími se záchvaty přejídání. Z hladu nemocní vyloženě bezmyšlenkovitě „zhltají“ velké množství jídla. Bezprostředně po jeho konzumaci je přepadnou výčitky svědomí a snaží se požitého jídla zbavit – vyprovokují si zvracení, nadbytečně užívají projímadla apod.
Obecně poruch příjmu potravy přibývá. Víte, že existuje už i závislost na příjmu výhradně zdravé stravy?

Poodkryjme nyní roušku historie, abychom si uvědomili, že krása je relativní pojem – zkrátka, každému se líbí něco jiného.
Nejprve si připomeneme keramickou sošku nahé ženy – Věstonickou venuši ( 29 000 – 25 000 před naším letopočtem) – a její mohutná prsa, velké břicho, široké boky i pozadí. Věstonická venuše symbolizuje a oslavuje ženu coby nositelku života.

Zastavíme se v období gotiky (druhá polovina 12. století – počátek 16. století), kdy ženy začaly zdůrazňovat linii ženské postavy. Oblékaly se do šněrovaček, živůtků apod. V touze po obdivných pohledech mužů chtěly docílit útlého pasu – a tak si nechaly odstranit žebra…

Historicky známá anorektička – císařovna Alžběta Bavorská, žijící v letech 1837 – 1898, byla žena velmi krásná, nicméně nespokojená v manželství i v ostatních společenských vztazích. Tato princezna Sisi trpěla zřejmě obsedantním chováním – třikrát denně se vážila. Při výšce 172 cm se její váha pohybovala mezi 44-48 kg. Hodně sportovala, milovala koně. Jakmile byla se svojí váhou nespokojená, nezdráhala se držet ničící diety – jedla ovoce, pila ovocné a zeleninové šťávy, ale i šťávu ze syrového masa.

Nesmím opomenout „zlatá šedesátá“ minulého století a připomenout britskou modelku „Twiggy“ (nar.1949), která byla roku 1966 vyhlášena „Tváří roku“ a v následujícím roce se stala nejlépe placenou modelkou. Twiggy zaujala svou hubeností. Nebyla však anorektičkou. Štíhlost pro tuto mladou ženu byla přirozená, protože měla rychlý bazální metabolismus. Ženy a dívky, pro něž byla modelka vzorem, se ji snažily napodobit a vyhubnout do jejího typu postavy. Začaly se trápit drastickými dietami.
To nic nemění na tom, že Twiggy dosáhla velké popularity. A to tak velké, že firma MATTEL začala vyrábět panenky Twiggy – Barbie. Mimochodem, když jsme u Barbie: Jistý psychiatr z Harvardu přeměřil proporce panenky Barbie a porovnal je s mírami dospělé ženy reálného života. Zjistil, že kdyby Barbie byla skutečnou ženou, nemohla by správně lézt po čtyřech, natož se postavit a chodit.

barbie horolezkyně
barbie na houpačce
birbie na pláži

Co dnes bývá impulsem k hladovění?
Příčin je víc a bývají mezi sebou propojeny.
„Ty jseš, holka, taková pěkná, oplácaná…“ , „No téda, ty máš ale zadek…“ ,“ Nějak vám vyspěla, viďte…“. Pár nevhodných poznámek, rozvod či závislost rodičů, touha odlišit se od své mámy při budování vlastní identity, rozchod s přítelem – přítelkyní, potřeba vyniknout ve sportu, modelingu, identifikace s populární osobností, nákup oblečení typického pro hubené holky, no a mohla bych ve výčtu pokračovat…

Nemocní mentální anorexií a mentální bulimií se neustále zabývají myšlenkami na jídlo. Intenzivně cvičí, sportují – ale ne z důvodu relaxace a pro radost z pohybu – ale pro snížení hmotnosti. Zdraví ohrožující je, pokud se tito závislí dají cestou užívání medikamentů, jakými jsou anorektika (léky snižující chuť k jídlu), diuretika (přípravky vyvolávající nadměrné močení) a laxativa(léky s projímavými účinky). A proč zdůrazňuju, že užívat jmenované léky je cesta do pekel? Vezměme si taková anorektika. Ty může ordinovat pouze lékař a to obezním pacientům, kteří musí rychle snížit svoji váhu např. z důvodu plánované operace.

Anorektikům, pro chronický nedostatek kvalitní stravy, chátrá tělo. Toto se projevuje vypadáváním vlasů, chudokrevností, zácpou, bolestmi svalů, kloubů, srdeční arytmií, celkovou vyčerpaností, snížením imunity, u dívek ztrátou menstruace. Nemocní mívají zkažené zuby (účinek častého zvracení potravy u bulimiků), suchou a nehezkou pleť. Jsou zimomřiví, unavení.
Chátrá však i duše – postižený bývá samotářský, ztrácí kamarády, společenské vazby, nemá zájem o dosud oblíbené koníčky a záliby. Stále se zaobírá obsedantními myšlenkami na jídlo a na snížené své tělesné hmotnosti. Trpí nespavostí a nesoustředěností.

Jak ven z tohoto začarovaného kruhu?
Je třeba vyhledat co nejrychleji odbornou pomoc – lékaře internistu – pro léčbu tělesných potíží a lékaře – psychiatra a psychologa.
Psychiatr může naordinovat léky proti úzkosti (a pomůže tak závislým odbourat neustálý strach z rovnice: něco sním – hooodně přiberu), psycholog pomůže v rámci individuální a skupinové terapie. Dočetla jsem se, že klienti s poruchami příjmu potravy jsou schopni daleko lépe komunikovat s terapeutem tehdy, pokud je terapeut nevidí. Dle mého názoru jsou otevřenější, spíše se zbaví ostychu. Pro nemocné je velmi důležité vést si každodenní poctivé jídelní záznamy. Pročpak asi? Aby odbourali vlastní strach nad tím, že toho přespříliš snědli. V záznamech vyhledají, že se vlastně moc nenajedli. Pocit plnosti způsobuje zmenšený žaludek, který si již odvykl normálnímu množství stravy.

V článku jsem použila slovo „závislost – závislý“. To proto, že anorektik je vlastně člověk závislý na svém vzhledu. Chce se stát dokonalým, krásným, přitažlivým. Jaký paradox! Přitom je nemocným, který ztratil náhled nad svým chováním, trpí jeho zdravotní stav i vizáž.

Holky, neblázněte!!! Opravdu si myslíte, že mužští jásají nad vyhublými dámskými kostřičkami místo přirozené ženské postavy? V nejmenovaném odborném časopise jsem se dočetla, že právě chuť k jídlu je příslibem dobrého sexu. Mužům se líbí ženy, které rády a s chutí jedí. Tuto schopnost si muži spojují s přístupem k sexu – i v něm je přece určitá míra „labužnictví“.

Nedejme proto jídlu STOP a vychutnejme si třeba tuto sladkou pochoutku, nazvanou DORT JADRAN. Jo, a pozvěme kámošky, které si taky určitě rády smlsnou.

Nejprve upečeme piškotový korpus, stačí nižší – dvě vejce, kolik váží, tolik hrubé mouky a o trošku méně cukru. Vyšleháme žloutky s cukrem a dvěma lžícemi horké vody. Potom vmícháme mouku a sníh ze dvou bílků. Pečeme v předehřáté troubě. Necháme vychladnout. Po vychladnutí odstraníme formu a na piškot namažeme krém.
Krém – svaříme jednu sklenici mléka, 15 dkg mletých vlašských ořechů a 15 dkg práškového cukru. Po vychladnutí zamícháme 15 dkg změklého másla.
Dort zdobíme šlehačkou. Já ještě sypu strouhanou čokoládou. Fotka dortu JADRAN je uveřejněna u článku „Když rozbijeme prasátko…“ ze dne 20. 6. 2009. Tam jsem vysypala mletými oříšky a čokoládou silnici, na kterou jsme umístila dutou figurku čokoládového auta.

Když popisuji tuto dobrotu, vím, že pokud bych někdy nějakou knížku napsala já, bude mít nejspíš název „Já mám hlad“.
Pěkné dny s dobrým jídlem!

Napsal/a: hannah58

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Hannah, to je zajímavý článek…někde jsem četla nebo slyšela, že už se vyžadují modelky normální váhy, taky bez jakékoli retuše, aby ty mladinké holky neměly popletenou hlavu a nechtělky se podobat ideálům na titulních stranách časopisů a na mole. Každý chlap ti stejně řekne, že se mu hubené holky nelíbí, že se nechtějí popíchat o kosti 🙁
    Já znám holku, co při své výšce 175cm váží 45kg. Totální hubeňour. To budu raděj špekatá 🙂 On tvrdí, že jí, no možná tak dva brambory a kousek masa 🙁 a šíleně hulí.
    Třeba i tři cigarety za sebou 🙁
    Já dietu nikdy držet nemusela. Mohla jsem si dopřávat knedlíky, buchty a váha pořád stejná. Jsme prostě rodina hubeňourů 🙂
    Příběh, který zmínila Lussy, je příšerný 🙁 brrrr 🙁
    Co já jen štíhlým závidím, je vosí pas, ten jsem nikdy neměla, no ale co, hlavně, že mi chutná 🙂

  • Danniella

    Já jsem nikdy žádnou dietu nedržela, v pubertě jsem byla dost hubená, teď bych ráda tak 3-4 kg shodila, ale na dietu se rozhodně nechystám. Tak maximálně se snažím nejíst moc pozdě večer. A pořád si říkám, že začnu cvičit.

  • Mariko to může mít daný genama.Já sem drobná a na můj vkus taky šíleně hubená.
    Asi na 158cm mám 45kg.Mám 2 děti.Je pravde,že jím dost nepravidelně a co nemusím vařit /mužskej maká mimo bydliště/odbývám to festově.
    Po druhým porodu jsem dost dlouho kojila a než holčině byly 3roky z 52kg jsem sjela na 38kg.Takže okamžitě jsem musela přestat kojit a nabrat.
    Období vyjíst /doslova-vyžrat/ledničku mám tak 2-3x do měsíce,ale nenaberu ani náhodou.
    Ostatní říkají jak se mám,ale někdy mám z toho pomalu depku.Jenže když já nemám hlad tak do sebe nic nedostanu.
    Takže záměrně nehubnu.Kdo ví do jakýho šuplíku by mě odbornící dali.

  • S tímhle snad nebudu mít problémy já ani moje dcera.
    Ale můžu napsat,že jak nějaká anorektička vypadá moje mamka,dívala jsem se na jednu fotku,tak jsem se jí ptala a kdo to je v tom bazénu na tom lehátku? A ona,no přece já,nechtějte znát mé pocity,vystouplé pánevní kosti,žebra,no děs. Upozornuji,že má šest děti a je jak lunt,ale určitě to dělá to vínečko,které má ráda,jídla si dobne a cpe se jen zeleninou a čalamádama.

  • Lussy

    Hannah,
    já měla spolužačku – anorektičku na střední škole. Bravurně to skrývala a po 2 letech byla z normální prsaté holky troska jak z koncentráku, která měla 33 kg a skončila na psychiatrii. Začalo to postupně – přestala si s námi dávat k svačině chlebíček a dala si jablko a jogurt, pak přestala chodit do jídelny na obědy. To my taky,ale šli jsme někam na hambáče. Pak už celý den žužlala jen to jablko, začali jí strašně padat vlasy, měla pleť jak pergamen, celé hodiny spala na lavici a ani profesorům se jí nepodařilo vzbudit, i horkém létě nosila huňatý svetr. A pak přišla k maturitě v letních šatičkách a vypadala tak PŘÍŠERNĚ, že se mi normálně chtělo zvracet.
    Samozřejmě pořád tvrdila, že je strašně tlustá. O prázdninách po matuře jí rodiče odvezli do „blázince“ a od té doby nechodí na žádné srazy a nemáme o ní žádné zprávy.

  • hannah58

    Hani25, já mám taky problém se štítnou žlázou. Naštěstí se to nijak na váze neprojevilo. No, ale pro jistotu svoji váhu hlídám.

  • HANINA25

    pěkně napsaný a pravdivě.Taky jsem měla doma s dcerou toto období,že celý den nechtěla jíst.Zaplať pámbůch to nedošlo tak daleko.Řekla bych,že to šílené období trvalo 3roky,než pochopila,že je tak akorát na svou postavu a nic moc s tím nenadělá,když má problém se štítnou žlázou +dědičný sklony do otcovi strany.
    Řekla bych,jak začnou holky blbnout,hučet do nich a být odborník takový cácory bych povinně hnala do špitálů,kde podobný holčiny se léčí.
    Jenže mě se to povídá,já jsem jedna z těch pár co může celou ledničku a nabere 2kg,které má do 2dnů dole,ikdyž nechce.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist