Jídlo – počátky dětské samostatnosti

Kolem prvního roku svého života vyžaduje každé dítě velmi důrazně, aby mohlo dělat samo to, co za něj dříve dělali rodiče. Výjimkou není ani jídlo. Jestli jste tedy až do této chvíle drželi za dítě lžíci, od nynějška ji bude chtít držet samo…

Kolem prvního roku svého života vyžaduje každé dítě velmi důrazně, aby mohlo dělat samo to, co za něj dříve dělali rodiče. Výjimkou není ani jídlo. Jestli jste tedy až do této chvíle drželi za dítě lžíci, od nynějška ji bude chtít držet samo.
Ale protože samozřejmě neví, jak na to, bude ji zpočátku držet obráceně, jídlo mu z ní bude padat na zem, všechno kolem upatlá, zkrátka hotová katastrofa pro kuchyň. Někdy – aby to šlo rychleji – ponoří dítě ručičky do zeleninové polévky nebo do kaše a celé se od ní vydatně umaže.

Výsledek je naprosto katastrofální a nejedna maminka bude v pokušení se jednoho krásného dne opět zmocnit lžíce. To by byla ovšem chyba. Když dítě nebude trénovat, jak se naučí samo jíst?
Často lze vidět dvouleté děti, které ještě potřebují, aby je někdo krmil, jednoduše proto, že věk, kdy se toužily naučit jíst samy, uplynul, aniž by jim k tomu dal někdo příležitost. Jíst sám, stejně jako chodit po svých, představuje v tomto období vývoje dítěte velký krok k samostatnosti a je dobré ho respektovat.

TIPY:
• Aby mohlo jíst dítě samo, jsou nutné některé úpravy. Místo jedné lžíce je praktické mít dvě – jednu pro dítě, se kterou provádí své pokusy, ale s níž se příliš nenají, a druhou, kterou drží dospělý. Dítě může trénovat, zatímco ho krmíte.
• Další možností je pokrýt stůl a podlahu a nechat dítě, aby se krmilo samo. Můžete prostřít omyvatelný ubrus nebo rozprostřít novinový papír, který pak jednoduše vyhodíte. Abyste dítě ochránili, můžete použít omyvatelné bryndáčky, které zachytí padající jídlo. Můžete také pro dítě vyrobit z igelitu nebo starých košil malou zástěrku s rukávy, která se navléká zepředu podobně jako malířská zástěra.
• Nezbude vám než nechat věcem volný průběh a maximálně se je pokoušet udržet na rozumné úrovni. Dítě bude mít chuť si s jídlem hrát se stejnou radostí, s jakou modeluje z písku, z bláta nebo těsta. Nedá se s tím nic dělat. Pokud na to přistoupíte a zachováte klid, uvidíte, že dítě bude dělat rychle pokroky a než mu budou dva roky, bude už jíst, jak se patří.

Není přece důležité, jestli nějaké jídlo skončí na zemi a dítě dojí celé upatlané. Cílem ještě není dítě naučit slušným způsobům, to přijde později, ale jednak v něm zakořenit pocit, že jít ke stolu je radost, a jednak v něm vybudovat schopnost, aby si poradilo s jídlem samo.
Mělo by ovšem být jasné, že nemusíte akceptovat, jestliže dítě vyklápí svévolně obsah talíře na zem nebo když natírá kaši po zdech. Máte právo říct dost a dítěti talíř vzít, pokud nehodlá přestat.

TIPY:
• Je také možné omezit případné škody tím, jaké jídlo budete dítěti podávat. V případě polévky máte málo možností, snad jen podávat ji hustší v podobě zeleninové kaše.
  Můžete ovšem dát dítěti jídlo rozdělené na malé kousky, které se dají jednoduše žvýkat a polykat, a dítě si je pak může brát samo a dávat si je rovnou do úst. V tomto případě mohou prstíky bezpečněji nahradit lžíci.

Jídel, která lze podávat nakrájená na kousky, je mnoho: syrová zelenina (rajčata, okurky…), vařená zelenina (hrášek, kousky fazolek, brambory nakrájené na kostičky, zeleninové směsi…), obiloviny (těstoviny, kukuřice, corn flakes), kousky masa nebo šunky, kousky ryb, oloupané a nakrájené ovoce apod.

Napsal/a: Anne Bacus