Proč dítě odmítá jídlo, které je chutné, hezky naservírované a krásně voní?
A co s tím lze dělat?
Nervozita a zvýšený hlas místo hezkých zážitků u stolu. Strakonický pediatr a autor knih o dětské výživě MUDr. Martin Gregora vidí dvě hlavní příčiny, proč děti nejedí: „Jídlo odmítají, když jsou nemocné (trápí je například časté střevní infekce či virózy horních dýchacích cest), nebo mají nabídku jiných, energeticky bohatých potravin či nápojů. Hlavně ve starším kojeneckém a batolecím věku se můžeme setkat s nechutenstvím, které vlastně způsobíme sami zvýšenou nabídkou nevhodných sladkých tekutin nebo sladkostí místo hodnotnějších jídel. Šťáva nebo čaj dítě na chvíli zasytí, ale také sníží chuť k dalšímu jídlu. Nezřídka se pak takové děti vyšetřují v dětských ambulancích pro domnělé neprospívání,“ uvádí lékař.
Z dcery je hubená kostřička
„Nechápala jsem maminky, kterým děti nejedí. Myslela jsem si, že přehánějí. Pak jsem to sama zažila. Mám tři děti. U dvou není a nebyl sebemenší problém. V jídle se nerýpají, snědí cokoliv. Tříletá dcera zpočátku jako miminko také jedla dobře. Pak nastal zlom, který trvá už asi rok. Absolutně nezkusí nic nového, nevezme do pusy maso. Jídlo odmítá dřív, než ho ochutná. Chce jen suché věci – těstoviny, rýži, popřípadě knedlík. Brambory odmítá. Zeleninu a ovoce do ní nedostaneme. Omáčky nesnáší. Z jogurtů jen jeden druh,“ říká jedna z účastnic diskusního fóra na téma nejedlictví na www.rodina.cz.
„Jediné, co chce, je dokola jíst chleba s máslem a medem. Případně občas nahradit máslo a med sýrem Veselá kráva. Je to taková bledá hubená kostřička, ale nedá si říct. Doktorka jen řekla, ať jsme rádi, že není tlustá, že má ordinaci plnou obézních dětí. Ostatním to, co vařím, chutná a opravdu se snažím vařit zdravě. Rady si moc nevím,“ uvádí.
Násilí nepomůže
Někteří rodiče se ze zoufalství nad nedotčeným talířem uchýlí k násilí. A jídlo do dítěte jednoduše nacpou. Může to mít velmi nepříjemné následky. V literatuře se popisuje případ šestileté holčičky, které maminka přetrhla při násilném krmení lžičkou patrový oblouk. Pokud potomek nechce jíst a rodiče jsou na pokraji zhroucení, zdá se dobrým řešením strčit dítě do vany, odkud nemůže uniknout a kde nenadělá binec. Nebo mu násilím přidržet hlavu, že jí nemůže odvrátit. Případně tlačit na čelisti tak, že dítě samou bolestí jednoduše musí ústa otevřít. Je libo další lahůdka? Rodiče ucpou dítěti nos a ve chvíli, kde se už musí nadechnout ústy, mu do nich jídlo rychle vloží. Někde dokonce praktikují způsob, že jídlo nutí polospícímu dítěti. Tyto metody jsou mimořádně drastické a lásku k jídlu u dítěte rozhodně nevypěstují.
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál
Napsal/a: Gabriela Bachárová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Přidám se k diskuzi, opravdu je toto asi největší problém, který s maminkami často řeším.
Výborné informace o výživě a jídelníčcích je na http://www.kojeni.net. Je tam i databáze otázek a odpovědí, kde se dá tento problém také najít.
Jiná věc je odmítání jídla u mrňousů – ti většinou potřebují delší seznamování s novou chutí, než ji jsou ochotni přijmout.
To ty starší – kolem dvou let a výš už nás rodiče dost zkoušejí a vymýšlí si kde co.
Důležitá je nejprve porada s lékařem. Pokud ale není za odmítáním nějaký zdravotní problém (nesnášenlivost, alergie, apod.), dá se vše vyřešit jednoduše.
Nepamatujete se z dětství větu: „Nechceš to? Dobře, ale nic jiného nebude!“ Dítěti nabídněte připravené jídlo a pokud nechce, nenuťte, nehubujte, ale nic jiného mu do dalšího jídla nedejte. Pár dní budete muset asi vydržet, ale většinou to zabere a ejhle – děcko sní vše, co mu nabídnete a bez řečí …
Jak říkali naše babičky – u plného stolu ještě nikdo hlady neumřel.
Znám to z vlastní zkušenosti – dcera (7 let) často nejí tohle a tamto – slyším to ze školy nebo od babičky, doma však sní téměř vše, co jí dám. Prostě, když „dělá ksichty“, jídlo jí seberu a nedostane nic. To pak vylizuje i talíř 😉
Hlad je hold ten nejlepší kuchař, že?!
Držím všem palce a nedejte se!
Kupodivu, s tím jsem u malých dětí neměla problém, ovšem teď si např. 15letý Petr vymýšlí, že to jíst nebude, tamto nechce- původně odmalička mejedl květák. My to respektovali. Poslední dobou rozšířil svou nechuť nejdřív na brokolici, nyní prakticky na všechnu zeleninu krom rajčat, paprik a okurky. A vůbec poslední dobou nic nejí. Nad vším se ofrňuje, nic mu nejede.
Nejvíc mě naštve, když uvařím, kluci si vezmou místo jídla chleba se salámem a já zjišťuji, že druhý, třetí den (podle skladování) můžu jídlo vyhodit. Přetrhla bych je vejpůl.
Dlouho jsem nadávala a rozčilovala se, až jsem zvolila jinou taktiku. Nekupuju chleba o víkendu, nepeču tolik, jen co se sní ke snídani a ke svačině. Myslíte, že to pomohlo? ani náhodou. Hovězí polévku od včera můžu zase vylít, protože jsme ji jedli jen já a prcek. A to u nás bylo doma spíš jako ve vývařovně. Dřív slupci úplně všechno a polévky nevyjímaje. Ne, že by neměli hlad, ale raději jdou k bráchovi a tam slupnou, co kde najdou (i to, co by mi doma s odporem hodili k nohám) nebo jdou k jedněm známým- podotýkám jejich, ne mým, protože takovou rodinu mít v okolí, to je za trest. Paní dělá jako kuchařka a tak má doma i masa dost a gulášky jsou snad jediné, co vaří a náš Petr tam tvrdí, že doma nedostane najíst a oni mu to baští. Ti puberťáci jsou někdy na zabití.
Aha, tak koukám, že než jsem si článek přečetla a poslal komentář, špatný odstavec už zmizel. I tak díky 🙂
Pěkný článek. Jen v odstavci „Jídlo: problém číslo jedna“ patrně řádil šotek. Určitě nějaká věta chybí… 🙁
Zajímavé, akurát mi chyběla pointa, co s tím dělat. Tedy ne že by se to týkalo mě, ale co kdyby:-). Dcerka moc problémy s jídlem nedělá. Jo má dny, kdy je vybíravější, ale sladkostmi to neřešíme. Vcelku hlídám, co za den sní. Pokud se stane, že nedojí oběd, tak dostane na stůl salát z ovoce či zeleniny a nějak to už dožene. Preferujeme společné stolování, takže když vidí,že jí ostatní, tak ona taky. Násilí? asi bych to takhle neřešila ani ve snu, myslím si, že pak to vybuduje ještě horší blok a jíst nebude vůbec. Jedna věc je doba pro jídlo a věc druhá pohlídat např. před obědem, co skutečně dítko do té doby do sebe dostane. Pokud jsme uvědomělí a dáme dítku před obědem spíš jablíčko nebo čerstvou okurku, tak to spíš hlad podpoří, než utlumí 🙂 Tak jako u všeho, tak i u jídla se musí přemýšlet.
Zajímavý příspěvek – děkuji za něj.
Znám to velmi dobře a věta: „Já to jíst nebudu“ mě vrátila zpět do dětství, kdy moje mladší sestra tohle opakovala dokola ráno-v poledne-večer. Naši byli nešťastní.
Ovšem násilí se u nás nekonalo. Když jsem si přečetla, co jsou schopni někteří rodiče udělat, byla jsem překvapená, to se u nás nikdy nedělo.
Mobile Sliding Menu