Školní stravování (včera, dnes a zítra)

Rubrika: Ostatní

938239_at_the_soupMnohým z nás při pouhém slůvku „školní stravování“ naskočí husí kůže na zádech, to jak si vzpomeneme na ty dlouhé a nikdy nekončící fronty na oběd, ale i polévky, bez kterých nám nebylo přísnými paními učitelkami dovoleno jít si pro druhé jídlo, a které tak bedlivě a úzkostlivě hlídali, abychom se najedli, vše snědli, i to, co nám nebylo zrovna dvakrát po chuti…Nyní se v našich šlépějích ocitají i naše malé ratolesti.

Ale jak to ve skutečnosti je s tím školním stravováním, bez dětské fantazie a zkreslování za pomoci svých vlastních dojmů a pocitů? Ač si to moc neuvědomujeme, hraje v životě dítěte školní stravování velkou roli, neboť školní jídelny jsou ideálním místem, kde by měly děti získat nejen vyvážený oběd, ale vytvořit si i správné stravovací návyky.

V České republice se nachází přibližně 9028 školních jídelen, které navštěvuje přibližně 1 610 000 strávníků, a to: v mateřinkách všichni, na základních školách pouze 78 % školáků, kde denní příjem potravy zahrnuje 60 %, a 58 % středoškoláků, kde je to pouhých 35 % denního příjmu potravy.

Vzhledem k tomu, že dětství je důležitým obdobím, kdy se vytváří jednotlivé tukové tkáně a z nich dále díky pohybu svalovina, mění se tělesný růst a složení těla; vyzrávají funkce jednotlivých orgánů, vyžaduje výživa specifický přístup ke každé osobě. Hlavní a nejdůležitější součástí výživy dětí by měly představovat hlavně bílkoviny tvořené z aminokyselin, podporující růst i dalších tkání.

Školní jídelny v minulosti

První náznaky školních jídelen se objevily po II. světové válce v podobě přesnídávek, podávaných všem dětem ve školách, a až poté začaly vznikat první školní jídelny. V letech 1953 až 1963 byly ustanoveny první odpovědné orgány za zřízení a provoz školních jídelen, které měly pevně stanovenou výši finančních norem na nákup potravin a poplatků za stravování včetně systému slev.

Vzhledem k tomu, že školní jídelny nebyly v minulosti součástí škol a se školami pouze spolupracovaly, vznikla funkce krajského inspektora školního stravování, jež pečoval o rozvoj školního stravování, zvyšoval kvalifikaci pracovníků jídelen, dohlížel na to, aby děti byly dobře a správně živené.

Školní jídelny v současnosti

Po roce 1990 se tyto jídelny staly součástí jednotlivých škol, kde každá z nich musí dodržovat systém náročných hygienických a výrobních postupů v souladu s českými a evropskými předpisy. Dozor nad činností jídelen a jejich dodržování postupů vykonávají orgány české školní inspekce, která vzhledem k počtu jídelen stihne zkontrolovat každou jídelnu pouze asi jednou za 3 až 4 roky.

Jídelní lístky

Jídelní lístky sestavují vedoucí jídelny ve spolupráci s vedoucí kuchařkou tak, aby odpovídaly zásadám nejen zdravé výživy, ale také technickým a personálním možnostem daného zařízení. Měly by být pestré, nápadité, moderní a odpovídat výživovým doporučením pro děti.

Školní oběd

Před nástupem do školy bychom měli dítěti předat základní stravovací návyky, a i když to nebude vždycky tak jednoduché, nepolevit a raději se obrnit velkou dávkou trpělivosti. Dítě, které jí všechno a moc si nevybírá, projde školním stravovacím zařízením bez sebemenších problémů a konfliktů. Ale jak na to?

Strava dítěte by měla být pestrá, obsahující dostatek důležitých látek, odpovídající množství energie, rozdělena do 4 až 6 denních dávek, a to: na hlavní jídla jako je snídaně, oběd, večeře; a mezi ně zařadit nejméně 2 menší svačiny. Nezapomínejte také na to, že by oběd měl pokrývat 30 až 50 % denního příjmu energie, a proto je velmi vhodné oběd rozdělit na dvě části tj. polévku a druhé jídlo.

Vzhledem k tomu, že významnou roli ve výživě dětí hrají rodiče, měli by naučit své ratolesti jíst co nejširší škálu potravin a pokrmů již od útlého věku, seznamovat je s novými chutěmi, aby se u dítěte postupně odbourával strach z nových chutí a pokrmů, které by mu poté logicky nechutnaly a které by odmítaly jíst ve školních jídelnách.

A čeho se vyvarovat?

Aby dítě jedlo zdravě a vyhledávalo podvědomě zdravá jídla, měli by tyto zásady dodržovat zejména jeho rodiče, neboť děti po vzoru svých maminek a tatínků mohou podlehnout i špatným stravovacím návykům.

Při společné konzumaci jídel by se měli jednotliví strávníci vyvarovat negativních komentářů, jež by mohli v dítěti vyvolat a zakořenit odpor k určitým druhům jídla. Nechce-li vám dítě něco jíst, prohoďte, jak moc vám to či ono chutná a podobných poznámek nešetřete. V jídelníčku dítěte se snažte omezit hranolky, sladká jídla, pizzy, knedlíky s omáčkami či veganské a makrobiotické pokrmy, které zásadně nepatří do zdravé výživy dětí.

Školní stravování

Školní stravování bylo a je dotováno státem a spotřební koš jídelen byl vytvořen dle hlediska jednotlivých potravinových komodit, na základě doporučených dávek živin. Díky tomu školní stravování přispívá nejen k prevenci rozvoje obezity, ale zaručuje i zdravý způsob výživy, který by měl zamezit nepravidelnému stravování dětí, nezdravému stravování dle jejich vlastního uvážení a hlavně by měl u mládeže nastavit systém zdravé výživy nejen v současnosti, ale i v budoucnosti, nejen ve škole, ale i v domácím prostředí.

SPV – Společnost pro výživu

Tato společnost byla v roce 1945 ustanovena jako společnost pro racionální výživu. Po druhé světové válce například zajišťovala potřeby výživy obyvatel, neboť hrozil nedostatek potravin. V dalších letech shromažďovala, zkoumala a šířila informace, názory o výživě a potravinách, podporovala výzkum v oblasti výživy, věnovala se problematice dietologie, výživě a zdraví obyvatel. I když na dnešním trhu existuje široký a dostatečný výběr potravin určených k výživě dětí, přec chybí nové trendy, jež by měřili příjem bílkovin v časném věku dítěte, a toho si je společnost pro výživu vědoma, a snaží se hledat tyto nové trendy.

Tato společnost pro výživu funguje v České republice již přes dvacet let a každoročně pořádá v Pardubicích třídenní konferenci na téma: „Školní stravování“.

Shrnutí

Školní jídelny jsou pro dítě ideálním místem, které dítěti zaručí pravidelnou, pestrou a vyváženou stravu, zamezí přístupu k nevhodným pokrmům, jako jsou např. hranolky z McDonaldu, a v dítěti zakoření správné stravovací návyky, které bude dodržovat i mimo školní stravovací zařízení.

Napsal/a: Budulinek

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • TaHad

    Pracuju ve školní jídelně a přesně poznám, které děti jsou zvyklé jíst doma všechno a nestačím se divit kolik strávníků některá jídla vůbec nezná (i dospělých). Spousta dětí jídlo ani neochutná.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    S kojením nemám až tak velké zkušenosti (kojily jsme málo), ale holky takřka od miminek milují rajčata – těma já se cpala v těhu.

  • Čoveče Jaruš s tím banánem:-) ty já vůbec nejím-nebo velice málo..a prcek je do roku nechtěl ani vidět:-))) teď je jí podle chuti.

  • Ani my nemáme s jídlem problém,kluci jsou spokojení,jak ve školce tak ve škole.Jsem ráda,že to tak funguje,protože tam vaří i jídla ktéré neznám nebo nevařím,protože je nejím:-) Takže takhle mají opravdu pestrou stravu.Taky občas zkusí,že tohle nejí,hlavně Ája.Když ochutná a nechce to,nenutím ho.Když se ale šklebí jen co položím talíř na stůl,tak mu řeknu ať ochutná,aspoň proto že jsem se s tím vařila pro ně,většinou to pak celé sní a pak jen prohlásí:“já nevěděl,že je to to co mám rád,myslel jsem že je to něco jiného“ aby nemusel přiznat,že se mýlil:-)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak jsem dneska na novinkách četla zajímavý článek, jak i kojící matka může své dítko učit novým chutím – že její mléko chutná po tom, co snědla, nejlépe ne celou hodinu před kojením. Právě tak dlouho vydrží chuť banánu, ačkoliv jiné „příchutě“ mají delší trvání…
    Já vím, žádná převratná novinka, ale může být zajímavé uvědomit si to v souvislostech tohoto článku…

  • ja uz se skolne stravuju 33 let:)kua ja budu zdraaaaaaaaavaaaaaaaaaaaaa

  • Jarmuschko, tak v tomhle naprostý souhlas 🙂 Kluci neměli nikdy ve školce (nebo později ve škole) problémy s jídlem, i teď zbaští všechno.(I když mě samozřejmě potěšilo, když mi sdělili, že doma jim stejně chutná nejlépe :))) )
    Co se týká toho – „Deniska říkala :))))“ , tento problém jsme doma řešili taky, naštěstí se to týkalo jen okurek – „to já nejím“ ….. „odkdy?“ :)))))
    Ale také souhlasím s tím, že co do chutnosti a vyváženosti stravy to všude není vůbec tak růžové a už vůbec ne jednoduché 🙂
    Na druhou stranu jsem ve školce u starších synů zažila chlapečka, který cíleně zvracel zeleninu a „normální jídla“ – z maminky pak vylezlo, že chlapeček je zvyklý hlavně na svačinky typu Monty a podobné sladké oříškové příšernosti – a když on to chce, tak ona mu to raději dá, než by se jí ofrňal nad chlebem nebo zeleninou…. tam je potom předávání jakýchkoliv stravovacích návyků hodně těžké.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    No tak já tomu odstavečku o úloze rodičů naopak rozumím a vidím i rozdíl.
    Já jsem holčičkám od malinka vyvařovala, „hotovky“ ve skleničkách jsme měli jako nouzovku – když jsem nestihla navařit či neměla vlastní zásobu v mražáku, nebo když jsme někam jeli.
    Já doma nezaručím, že jedno a to samé jídlo mnou uvařené bude mít vždy stejnou chuť.
    A jak jsem vypozorovala ze zkušeností ostatních rodičů a třeba už i učitelek ve školce – děti, kterým maminky doma vaří, mají menší problém s jídlem ve školce (problém typu „to neznám, to mi nechutná“) – naše holky jí fakt všechno (a ve školce si je chválí – nejen v tomto směru).
    Jo, co začaly chodit holčičky do školky, tak to doma občas zkouší – „hrášek, fůůůůj, to mi nechutná, to nejím“… Ale pak z nich vyleze, že to říkal Lukášek, Klaudinka, Deniska… Když jim vysvětlím, že to znají, je po problému. A i kdyby neznaly, holky ví, že kdyby jim něco fakt nejelo, nebudu jim to nutit. Jen je poprosím, ať ochutnají a pak se rozhodnou – no a pak odnáším prázdné talíře… ;o)
    Holky hrozně rády ochutnávají jídla, co vidí, že jedí rodiče, babičky, tety… Takže třeba na rozdíl ode mě jí houby (s chutí a rády), protože ty přece zbožňuje tatínek…

  • Anonymní

    Presne,karamelko,zvedave jsem cekala a nic,prominte-))
    Jsem puvodne kucharka,byla jsem i ve skole vedouci kucharinkou,uz delam jinou profesy…bohuzel ne vse je tak idealni,jak se v clanku pise
    Jess

  • ,,Vzhledem k tomu, že významnou roli ve výživě dětí hrají rodiče, měli by naučit své ratolesti jíst co nejširší škálu potravin a pokrmů již od útlého věku, seznamovat je s novými chutěmi, aby se u dítěte postupně odbourával strach z nových chutí a pokrmů, které by mu poté logicky nechutnaly a které by odmítaly jíst ve školních jídelnách.“

    zajímalo by mě jak je myšlena formulace od útlého věku-to je od kolika let? nesouhlasím,že by dítě mělo jíst co nejširší škálu pokrmů-co je tím konkrétně myšleno? a už vůbec to nemá žádnou souvislost s tím,že by dítěti něco nového později nechutnalo..v tom žádnou logiku nevidím.

    Celkově se mi článek zdá příliš obecný a vcelku nic jsem se nedozvěděla.K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist