Z praxe laktační poradkyně

Když jsem byla na rodičovské dovolené, měla jsem relativně hodně času a tak jsem si řekla, proč nepomáhat kojícím maminkám. Téma mě bavilo, udělala jsem si kurz a věnovala se poradenství. Nyní už mám volného času opravdu hodně málo, ale stále, když zazvoní telefon, nebo přijde email, ráda pomůžu. A tak mi jednu březnovou sobotu zavolala paní Radka, maminka novorozeňátka Tomáška.

Před několika dny přišla z porodnice a měla obavu, že její mléko nestačí na výživu miminka. Tomášek je pěkné miminko, na váze přibíral normálně, počet počůraných plenek i vzhled stolice byl také v pořádku. Ptala jsem se tedy maminky, z jakého důvodu má dojem, nebo co ji vede k obavám, že nedokáže nasytit její dítě. Původem obav byla babička, která dceři vnukla myšlenku, že když nekojila celá generace žen v jejich rodině, nemůže kojit ani ona.

V průběhu naší diskuze vyšlo dokonce najevo, že babička v dobré víře přikrmovala bez vědomí rodičů svého vnuka umělou výživou. Vždy když ho brala na procházku, přibalila s sebou i flaštičku s mlékem. Babička zkrátka měla pocit, že její vnouček nemá dost oplácané tvářičky. Maminka pak byla rozmrzelá, protože dítě nemělo i po 4 hodinové procházce vůbec zájem o kojení. Vždy se přisálo jen na pár minutek. Toto trvalo asi 14 dní, kdy se jednoho dne babička plačící dceři přiznala,

Do ruky Radce strčila krabici s umělým mlékem s doporučením nejlepšího řešení, což z pohledu babičky, bylo ukončení kojení. Poporodní změny nálad, rady babičky, občas brečící miminko, manžel často mimo domov úplně rozhodilo Radku a ta nevěděla, komu a čemu věřit. Svěřila se své kamarádce, které jsem kdysi s kojením pomáhala a ta jí dala moje telefonní číslo.

Povídaly jsme si téměř 3 hodiny. Pro mě bylo důležité, že Radka kojit chtěla. Navíc vše šlo opravdu bez problémů. Často se setkávám s tím, že maminky neumějí miminko správně přiložit. To pak sice saje, ale nejedná se o efektivní sání, maminka má poraněné bradavky, dítě nepřibývá a místo pouhé úpravy techniky kojení končí celé kojení. Dalším častým problémem bývá netrpělivost maminek, spěch a strach, pokud dítě přesně nezapadá do tabulek.

Mám pocit, že se poslední dobou vytrácí přirozenost, mateřský instinkt i čas. Maminky chtějí stíhat své aktivity před těhotenstvím a nejsou ochotné věnovat kojení tolik potřebného času, klidu a pohody.

Možná se opravdu může zdát, že kojící maminka nedělá nic jiného, než kojí a zase kojí. Ono je to zpočátku opravdu tak a je to tak správně. Učit se musí i novorozenec, aby se z něho stal zdatný savec, kterému později bude stačit na zasycení pár minutek. Vzájemné souznění, propojenost, respekt, tolerance, láska…to vše hraje pro dobré nastartování kojení svou roli.

Říkám maminkám, aby nekoukaly na hodinky, nesledovaly čas dalšího kojení, ale řídily se potřebou miminka. Často dítě potřebuje „jen“ pocit bezpečí, být u prsu maminky, přisát se a odpočívat. Důležité je přikládat opravdu kdykoliv si miminko řekne, kdykoliv má potřebu sát.

Jak to s kojením dopadlo u Radky? Po mé návštěvě jsme si vyměnily ještě několik emailů. A já byla moc ráda, když napsala

Radka musela učinit rázný krok, který nebyl jednoduchý. Vysvětlit babičce, že sice chápe její obavy, ale kojit zvládne a Tomášek nutně nemusí být obalený tukem, a přesto to je zdravé a prospívající miminko.

Chtěla bych tímto všem kojícím maminkám popřát hlavně hodně pohody, klidu, času a podporu rodiny, která je pro zdárné kojení velmi důležitá.

Napsal/a: Petra Hottmarová