Od doby kdy jsem porodila svoji první dceru, jsem se začala zajímat o kojení. Sama jsem měla v počátku docela problém a nenašla jsem odpovědi na své otázky. Když jsem byla těhotná podruhé, už jsem se snažila na kojení určitým způsobem připravit a později jsem absolvovala kurz pro laktační poradce z řad matek při Laktační Lize v Praze.
Nadále se snažím maminkám pomáhat, předávat své zkušenosti a motivovat maminky, které kojit opravdu chtějí, aby to nevzdávaly. Společně hledáme důvody a nalézáme řešení,které vede k odstranění problémů. O to víc mě těší, když se pak maminky vrací a občas některá napíše třeba i jen pár slovíček, že se vše povedlo a její miminko je plně kojeno a vše je v pořádku.
Při svých návštěvách zažívám často zajímavé situace a tak jsem se rozhodla některé mé postřehy sepsat a nabídnout k přečtení.
Ve většině případů se jedná o návštěvy milé a příjemné. Jednoho dne jsem se po telefonické domluvě vypravila na určenou adresu. Jednalo se o městskou část, kde je poměrně velké sídliště. Našla jsem tedy uvedenou adresu, ale číslo vchodu bohužel ne. Následoval telefonát a další bloudění. Maminka 3týdenního chlapečka, Jana, se tedy rozhodla, že mi půjdou naproti. Protože ale maličký v kočárku usnul, sedly jsme si spolu na lavičku a zatím si o všem popovídaly. Následně se chlapeček probudil a paní se rozhodla, že není nutné nikam chodit a když už jsme tady tak pěkně na lavičce, ukáže mi, jak se maličký přisává tam. Jelikož bylo třeba maličko poupravit techniku kojení, malého hezky napolohovat k prsu, chopila jsem se své práce a snažila se ukázat, jak by to asi mělo vypadat. V tu chvilku šel kolem pán staršího věku. Podíval se, zatnul ruce v pěst, zahrozil a pronesl památnou větu, kterou se neodvážím pro její hanlivý obsah vůbec napsat. Pán evidentně nepochopil, o co se s maminkou snažíme a nejspíše si vůbec nepovšiml malého zabaleného uzlíčku. Po prvotním šoku jsme se všemu společně s paní Janou zasmály. Z jeho úhlu pohledu a při faktu, že si opravdu nepovšiml miminka, jsme rázem pochopily jeho rozhořčení.
Tento příběh dopadl velmi dobře. Paní Jana měla problém v tom, že maličký se špatně přisával k prsu. Z jednoho to šlo poměrně dobře, ale u druhého se nedařilo. I když miminko otevíralo pusinku dobře a snažilo se o přisátí, podařilo se mu uchopit do úst pouze bradavku, nikoliv i část dvorce. Maminka držela malého v poloze madony, avšak jednou rukou si přidržovala prso poněkud neobvykle. V této poloze jí také logicky velmi bolela ruka a celá záda. Všimla jsem si, že prsa maminky jsou hodně nalitá mlékem a dvorec velmi pevný. Miminko se tak nemohlo dobře přisát, protože dvorec byl příliš tuhý. Poradila jsem tedy paní Janě, že je nutné před kojením dvorec rozmasírovat a doporučila jí správný postup. Po mírném upravení kojící polohy a následném odstříkání mléka se miminko dokázalo dobře přisát a co vím z mejlíků od paní, je nyní vše v nejlepším pořádku. Maminka je spokojená a chlapeček přibývá na váze jedna radost.
Ve svém diáři mám několik zajímavých příběhů a postupně se je pokusím sepsat. Třeba tyto příběhy se šťastným koncem zrovna pomůžou některé mamince, která v nich nalezne řešení podobných problémů. Nebo se alespoň maminky nebudou zdráhat a v případě jakéhokoliv problému v klidu zavolají laktační poradkyni v místě svého bydliště. Jak jsem zjistila, je hodně maminek, které se bojí zeptat se, poradit se. Ale o tom zas až třeba příště.