Dneska z maličko jiného soudku, protože tuto historku si nemůžu nechat pro sebe…
Poslední dobou jsem byla nemocná a nemohla jsem tedy navštěvovat maminky u nich doma. Snažila jsem se pomoci alespoň po emailu. Nějakou dobu si vyměňuji emaily s maminkou Luckou, která má malého chlapečka Tomáška.
Její miminko nepřibývalo na váze, měla pocit, že má málo mléka. Paní moc stála o pokračování kojení a musím napsat, že se opravdu aktivně snažila.
Občas se stává, že když napíši mamince postup zvýšení tvorby mléka, maminka po čase odepíše, že to opravdu nešlo a přešla na UM. Není to sice tak časté, jako případy opačné, ale stane se.
Paní Lucka tedy začala pravidelně, po každém kojení, odstříkávat. Musela jsem ji nejprve uklidnit, že se opravdu nic neděje, když neodstříká žádné mléko, nebo jen malé množství. Důležitá je v tomto případě stimulace. Jednoduše řečeno, tělu odsáváním říkáme, aby zvýšilo množství mléka, že miminko potřebuje více. Technika odstříkávání není jednoduchá a je třeba si ji postupně osvojit a přitom dávat pozor, aby si žena prsa nepoškodila, protože některé odsávačky i tento problém mohou poměrně snadno způsobit.
Dále jsem doporučila paní Lucce, aby si zalezla s miminkem na dva dny do postele, klokánkovala, odpočívala a věnovala se jen a jen kojení. A dařilo se jim dobře. Za tři dny přišel email, kde maminka psala, že Tomášek přibral na váze, je spokojený a vše vypadá velmi nadějně. I tak jsme si ale s paní skoro každý den psaly.
Uběhlo pár dní a já jdu na kontrolu ke svému lékaři. Najednou do mne téměř vrazí paní s kočárkem a hned huláká na celé kolo.
„Ahoj, to je doba, co jsme se neviděly…“
Dávnou spolužačku jsem poznala hned a dala se s ní do řeči, okoukla krásné miminko a…
Přeskočím takovou tu klasickou konverzaci na téma: Jak se máš?, Kolik máš dětí?, Jsi vdaná?, Kde bydlíš?…atd.
Pak Lucka povídá:
„Jdeme s Tomáškem k doktorce na vážení. Představ si, že mi pacholek nechtěl moc přibývat na váze, už jsem měla strach, že budeme muset přikrmovat. Naštěstí, jsem si našla fajn laktační poradkyni… Člověče, to bys nevěřila, že jsou i takovýhle poradkyně, co? Já to taky nevěděla, ani v porodnici mi nikdo nic neřek. Pak jsem to našla na netu. No, ale snažím se, si představ, že mi poradila dobrou věc, byla jsem vysmátá, jak můj drahý čuměl na vrata, když jsem mu řekla, že musím dle rady jenom kojit a vykašlat se na domácnost, že bude vařit on sám. Ale co o to, on to zvládl, ale tchýně byla hotová, že kdo to kdy viděl, ona se musela starat o nemocnou babičku, o 5 dětí, dědovi denně vařila a já se celý den válím v posteli, to snad nemůže být ani normální, takový rady poslouchat…“
Kamarádka povídala a povídala a já ji nepřerušovala, jen jsem stála a kývala hlavou. Že jde o paní Lucku z emailů, mi došlo poměrně brzo. No, přiznám se, malinko jsem se obávala, abych o sobě nakonec neslyšela nějakou perličku o bláznivé laktační poradkyni, ale nakone jsem to nemohla vydržet a začala se culit. Což si ovšem Lucka vyložila asi jinak a tak říká:
„Ty se taky směješ? No jo, já vím, asi jsem blázen, pro mne je to kojení fakt důležitý, tolik jsem o tom četla. No a počkej, ty máš taky děti, kojila si?“
„Ano, určitě,“… odpovídám.
„No, tak vidíš, není to taková prdel, jak to vypadá. No, nic, já musím teda běžet a jsem děsně zvědavá, kolik mlaďoch přibral. Jako jestli ne, tak mě snad mrskne… A počkej, kdy se zase potkáme, co? Dej mi mejlovku, napíšem si a sejdem se někdy, v klidu, jo?“
Lucka začala hledat papírek, kam napsat kontakt na sebe. No a mě v ten moment napadla už jen jedna věc. Vytáhla jsem svoji vizitku, kde mám jméno a pod ním nápis: Laktační poradenství, dále telefon a emailovou adresu.
Podávám vizitku Lucce.
„Jé, díky, já ti ještě dneska napíšu, joooooo?“ Oko sklouzne na vizitku a…
No a nyní to už popsat slovy nejde. Protáhne obličej, vykulí oči, následuje sekunda ticha a tupého pohledu, pak napřáhne ruku a praští mi takovou herdu do ramene, že jen hlesnu:
„No co je? Neptala ses.“
Pak už se obě jen smějeme a smějeme, až se začne v kočárku jinak spící Tomášek vrnět a dožadovat se pozornosti. No, ano, obě jsme vdané a znaly jsme jen svá dívčí jména.
Tak o tuto příhodu jsem se musela podělit, to se opravdu nestává každý den. Odpoledne mě doma čekal email, kde bylo napsáno, jak krásně Tomášek přibral. A já se už moc těším na další setkání s kamarádkou.
Napsal/a: Petra Hottmarová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Tak tohle je dooost dobrý, to napsal fakt život sám :))) Mám radost, že jsi udělala takovou zkušenost, máš dvojí pozitivní zpětnou vazbu – mimi prospívá i maminka o tobě nevědomky mluvila moc pěkně, to je dobrá odměna za tu energii, kterou vkládáš.
Jsi hodná, že ses podělila :)))
Všem moc děkuji za komentáře. Ještě připíšu, že prcek pořád krásně roste a jeho maminka slíbila, že se na VD taky brzo podívá a třeba i zůstane, protože tady je vždy tolik fajn lidiček a milá atmosféra. 🙂
Petra Hottmarová
No já taky tedy – nádherně napsané, kdo by řekl, že se tohle může opravdu stát 😀
Nedá mi to, a musím se také připojit k chvalným komentářům! Hodně úspěchů!!! MarieB
Petro, krásný článek, i když to určitě neměl být účel, mě dojal.
Peťko, to je krásné… Přeju Ti spoustu dalších spokojených maminek, nejen spolužaček 😉
To je fajnéé 😀 tak hlavně,.že to byla chvála a účel světil prostředky 🙂
Petro, krásný příběh, moc jsem se pobavila, i když vím, že primárně to pro pobavení není 😉
Kéž by všechny klientky byly takto spokojené a tak vzorně spolupracovaly, že? Přeju hodně radosti a úspěchů při této práci!
Mobile Sliding Menu