Postřehy z praxe laktační poradkyně II.

Rubrika: Kojení

Slíbila jsem, že brzy napíši další článek z praxe laktační poradkyně. To „brzy“ se maličko protáhlo, ale dnes, když jsem si přečetla jistý článek, na který mne mejlíkem upozornila kamarádka, také laktační poradkyně, nedalo mi to a pokračování je tu.

Nejčastěji navštěvuji maminky těsně po porodu, nebo v době, kdy je miminko ve věku zhruba 2 – 3 týdny. Většinou se jedná o otázky na pokles tvorby mléka, kdy se maminky obávají, že mají málo mlíčka pro svoje děťátko. Některé otázky jsou úsměvné, i když je chápu, nejspíš mi také po porodu svého prvního miminka běhaly podobné myšlenky hlavou. V té době jsem se ale neměla koho zeptat.

Dnešní maminky se ptají a ptají se hodně a to je moc dobře.
Největší perličkou v otázkách asi je:
„…kolik se mi vytvoří za hodinu v jednom prsu mléka?“
Na toto opravdu nejde přesně odpovědět. Takže nezbývá, než vysvětlovat a snažit se maminku uklidnit, že pokud je jinak vše v pořádku, drobeček přibývá na váze a je spokojený, určitě to vše zvládají na jedničku s hvězdičkou.
A to byste nevěřili, kolikrát jen taková podpora dokáže věcí! Pokud si žena bude věřit, že kojení zvládne, pak je to úplně nejlepší. Naopak smutná je situace, kdy maminka si sice věří, ale pořád dokola do ní hučí manžel, babička, tetička a přesvědčují ji, že určitě nemá dost mléka, nebo má mléko slabé! Neměla bych vám to asi ani prozrazovat, ale na slůvko „slabé“, už mám malinko alergii. Kdo četl mé předchozí články o kojení, jistě už ví, že tento termín neexistuje, mlíčko buď je, nebo není. Na začátku kojení teče tzv. přední mléko, na žízeň, pak tzv. zadní, které zažene hlad. I z toho důvodu je důležité, aby kojení trvalo, dle věku a zdatnosti sání dítěte, 15-20minut při jednom sezení. Ve většině případů opravdu stačí maminku uklidnit, zkontrolovat techniku kojení, ukázat, jak např. budit spavé miminko, jak zvýšit tvorbu mléka a za pár dnů mi pak maminka píše email, že je vše v nejlepším pořádku. Z toho mám pak opravdu radost. Někdy to ale tak jednoduché není, to bych si nechala zase třeba na další povídání.

Vrátím se ale k úvodu článku a k tomu, co mě dneska rozčílilo. Přečetla jsem si totiž vyjádření jedné známé osoby, proč přestala kojit svého 2 měsíčního syna. Paní dle svých slov chtěla kojit co nejdéle, ale kvůli zimě i stresu během natáčení ztratila mléko.

…“Fotili jsme šíleně brzy ráno a bylo skoro na nule. Není se tak asi čemu divit,“ posteskla si…

A jéé, řekla jsem si. Nebudu komentovat, zda je vhodné či nevhodné odstavit takto malé miminko, to je ostatně každého věc. Pro mne to je nepochopitelné, ale pokud paní chce raději pracovat, než kojit, šlo to vyjádřit jinak. Nějak nevěřím tomu, že i laik, který by o kojení neměl naprosto žádné informace, by dokázal věřit tomu, že focením v zimě přijde o mléko. Nejvíc mne mrzí, že toto si přečte třeba nějaká další maminka a bude se obávat, aby také nepřišla takto „záhadně“ o mléko. Tak jednoduché to není.

Jsou maminky, které kojí bez problémů třeba jen 1x za den, pokud jim častější kojení nedovoluje jejich zaměstnání. Týká se to většinou tedy starších miminek, ale jde to a není to problém. Jistě to maminky znají z doby, kdy ukončují kojení. Např. když mají roční, dvouleté, tříleté děcko, přestanou kojit nejprve dopoledne, pak uberou odpolední kojení, dále třeba ranní a zbude jen večerní. Tělo ženy si nabídku s poptávkou přizpůsobí a mlíčko bude pro dítě „připravené“, přesně na tuto dobu, například tedy na noc, nebo naopak na ráno. Takto lze kojit většinou bez problémů, po dobu dalších měsíců i let.
Vždy se snažím čerstvým maminkám vysvětlit, že úspěchem kojení je neomezené kojení, tedy takové, kdy maminka nekouká na hodinky, ale kojí, kdykoliv má její miminko zájem. Pokud bude kojit bez omezení, přestávky mezi kojením nebudou delší než 4 hodiny (u malého miminka), pak je na nejlepší cestě k úspěšnému kojení. Takže prosím, maminky, pokud jste zdravé a bez problémů kojíte, nebojte se, že přijdete o mléko ze dne na den, takových případů je opravdu jen hrstka a ještě i tuto hrstku lze řešit a mnohdy vyřešit.

Napsal/a: Petra Hottmarová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)

  • Tak dneska jsem u pana doktora řešila, že mi malý totálně odmítá příkrmy. Má 7 měsíců a když vidí lžičku, pusu mu neotevřu ani za nic.
    A pan doktor se mě ptá- a kolik máte mlíka, kojíte plnně, stačí mu to? Říkám, že kojím tak často jak malý chce. Doktor se usměje a říká: Někdy děti příkrmy odmítají do roku, malý nevypadá, že by mu něco chybělo,váhově je na tom jak roční dítě.( a to je narozený předčasně – o 8 týdnů) Tak jsem se musela smát, protože mi říká, že mám smetanu místo mléka.

  • redakce

    Lien, myslíš tu osobu, která pronesla onu větu, že přišla bohužel vlivem mrazu a stresu při focení uměleckých fotografií o mléko? Jinak, že kojit chtěla. Myslím, že to snad ani důležité není, o jakou známou osobu šlo, podstatné je to, jak toto její prohlášení budou vnímat kojící maminky. A proto jsem taky tento článek sepsala.

    Babofko, děkuji za komentář. Píšeš, že jsi odstříkávala a dokonce poměrně velké množství, to je určitě skvělé, že jsi se nenechala odradit. A jak píšeš, opravdu někdy pomůže „jen“ to ukoidnění a pochopení od lidiček kolem sebe.
    Děkuji, že jsi napsala i o té „smetaně“, na to jsem úplně zapomněla připsat, že i toto může maminku povzbudit, když na vlastní oči vidí svoje mléko po vychladnutí v ledničce.

    Bokul, ano, opět ukázka nevhodné podpory kojící maminky. A moc chválím, že jste to vše tak krásně s Davídkem zvládli!

    Virenko, nám na semináři říkali, že podstatná je v prsu mléčná tkáň, nikoliv tuková a tedy nezáleží na velikosti prsu. Vím, že ty vidíš kojící ženy v rámci tvé práce denně a máš tedy možnost srovnání z velkého procenta kojících žen. Děkuji, že jsi svoje zkušenosti napsala, je to opravdu hodně zajímavé.
    Co mohu posuzovat já a s čím se setkávám, je fakt, že ženy s velkými prsy mají opravdu poměrně často problém s technikou kojení. U těchto žen těžko tělo dítěte kopíruje tělo matky, což často neumožňuje správnou kojící polohu, která je na začátku velmi důležitá.
    Navíc silnější matky mají často obavu, že svým větším prsem miminko doslova zadusí a mají tendenci odtahovat prsní tkáň od nosíku dítěte, čímž vzniká např. právě regáda a máme zde zbytečně problém. Mamince, která má větší bříško a kojí v leže, nemůžeme miminko přiložit do jedné linie, je třeba tedy takovou maminku správně napolohovat, tak, aby vystrčila zadeček a dítě se mohlo správně přisát. Další chybou je pak i to, že maminka prso nepodpírá a tím se také vytahuje kůže v okolí dvorce a dochází k jejímu poškození.
    Osobně tedy mohu potvrdit, že tyto maminky mají většinou špatnou techniku kojení, která může mít za následek další problémy.

    Petra Hottmarová

  • Virenka

    Jedna poznámka k Bokul: ženy s velkými prsy a horší tvorbou mléka, to není mýtus, ale i moje praktická zkušenost – asi stejně jako těch (porodních bab), které mě o tom poučily. Není to pravidlo, je to ale dost časté. Naučila jsem se poznat pohledem, co je myšleno tím „velké prsy“ a nedá se nic dělat, tvorba mléka je mnohem častěji než u ostatních žen opožděná, tyto prsy mají často bradavky buď ploché nebo s jemnou velmi citlivou kůží, takže se snadněji zraní a tím ženě chuť ke kojení dál berou. Kombinace opožděné tvorby mléka, citlivější pokožky bradavky a k tomu častěji velkého, hladovějšího dítěte (bývají to přece jen korpulentnější ženy) vyžadují obrovskou trpělivost i odhodlání maminky a velmi podpůrné chování personálu. Jestli je mléka nakonec málo, to si netroufám říct, protože než tvorba mléka začne, dítě bývá dokrmováno (u nás alternativně, ale to nic nemění na tom, že dokrm už má vliv na častost a intenzitu sání miminka) a maminka díky bolavým bradavkám často trvá na používání kloboučku nebo odstříkává a to tvorbu mléka dál ruší. Souhrou všech těchto vlivů se to u maminek s velkými prsy mnohem snadněji zamotá a mýtus toto bohužel není.

  • Já se snažím odpočívat, ale bohužel to vždy nejde 🙂 A malý je docela jedlík a když ho něco bolí atd… tak pak chce jíst opravdu často. Teď začínáme s příkrmy a bohužel se nedaří, bojkotuje to.
    Ale zato při kojení je super jak mě hladí a jak se tulí 🙂 a to je pak hned lépe 🙂

    Lussy, je moc smutné jak jste dopadli 🙁

  • bokul

    Děkuji za článek a jen se zmíním k tomu slabému mléku…

    Když jsem byla s Dádou u pediatra v době, kdy asi zažíval růstový sprut a manžel i babička byli trochu hotoví z toho, že je chlapec víc ubrečenej a že má určitě málo, zeptala jsem se paní doktorky a ta řekla, vše je OK a když Vám nebude stačil mlíko, běžte si pro Bebu.

    Nevím, jaké řešení je lepší, co zabírá jako podpora jedné mamince, může druhou maminku demotivovat.

    To, že jsem si potom doma vyslechla ještě příběh o ukřičeném dítku, které muselo být z nouze strčeno sousedce k prsu, aby neřvalo s tím, že manžel jel shánět UM do lékárny, co měla noční službu a jakmile „kluk“ dostal UM byl spokojenej, proč kojit… měl přeci málo mlíka a ty jsi pitomá, stane se Ti to taky a co budeš dělat s uřvaným děckem v noci…

    I to byla podpora mého kojení. Naštěstí vyhrál rozum, pomohly Vaše rady tady na VD.

    Myslím si, že pokud se někdo rozhodne nekojit, ať nekojí… ale lituji všechny maminky, co se dostanou do kolotoče podobných informací a podlehnou jim. Chápu, je to asi těžší hledat si svou cestu a nepodlehnout.

    A ještě jeden mýtus – a to, že ženy, co mají velká prsa, většinou se jim hůře tvoří mléko… No, já nevím, myslíte, že na tom něco je?

    Já bych všem nastávajícím maminkám, které chtějí kojit doporučila, aby šli do toho s pozitivní myslí, aby se i přes všechny prvotní nezdary upínaly k pozitivním myšlenkám – že to zvládnou, že to půjde… Nejsem teoretik, 8 týdnů v kuse jsem co 2,5 hodiny mlíko odsávala než se Davídek naučil pít a kdybych podlehla svodům zcestných myšlenek, asi bych nekojila.

  • Peťo, díky za další pěkný článek. Díky „slabému“ mléku skončila s kojením i moje sestřenka 🙂 Pediatrička jí to vysvětlila, začali dávat UM a flaška zvítězila nad prsem a bylo to… Myslím, že tohle je hodně otázka osvěty a přístupu pediatrů… 🙁

    Já měla štěstí, že když jsem v nějakém 3 měsíci propadala panice, že malý chce prso co hodinu a řve, pediatrička mě uklidnila, pomohla mi i laktační poradkyně po telefonu a zase jsme se rozkojili. Byla to moje chyba, malý v noci prostě spal a protože se hodně mléka tvoří v noci a k ránu, z mých nalitých prsou tekly proudy, ale neměly odbyt 🙂 Tak jsem začala odstříkávat každou noc a z jednoho odstříkání bylo i 170 ml. To putovalo do lednice a když se k večeru už nedostávalo potřebné dávky v prsou, sáhli jsme do lednice. Lahev vzal malý na milost, ale pouze pokud v ní bylo MM 🙂 S čajem nebo UM jsem si na něj nepřišla, to byla možná i naše „výhoda“, protože bychom možná jinak dopadli stejně jako některé z holek tady…
    A i moje odstříkané mléko vypadalo jako méčná voda, ale jakmile v lednici zchladlo, „smetana“ vystoupila nahoru a docela to byla vrstva. Kdo by to byl řekl! 🙂

  • Lien

    a o kom se tady všichni bavíte?

    Lussy, malá měla dlouho zelenou stolici, mně to naopak pediatr vysvětloval, žw to jsou mýty o hladové, že buď je nemocná – infekce ale že u nás je to určtě rozdílnými RH faktory, že jatýrka odbourávají hodně bilirubinu, takže bych to u vás vbiděla vzhledem k té žloutence na tuto variantu, malá to měla určitě dobré dva měsíce a kojit jsem nepřestala, ani jsme to nijak neřešily. Je to fakt škoda, taková podpora 🙁

  • redakce

    Lussy, to je opravdu hrozně smutné čtení. Nevím, co k tomu dodat, protože toto je přesná ukázka stavu, jak opravdu ukončit zbytečně kojení.
    Dělala jsi, co jsi mohla a určitě to muselo být v nemocnici s brečícícm uzlíčkem velmi náročné a stresující. Je to opravdu hodně smutné.

    Ze zkušeností občas zelenou stoličku udělá i mléko, které maminka konzumuje. Po vysazení se stolička srovná. Pokud ovšem miminko hubne, váha jde dolů, jsem pro příkrm, který je ale vhodný miminku podávat jiným způsobem, nikoliv z flašky. A pro zahájení kroků na podporu laktace.

    Petra Hottmarová

  • Jarmuschka

    Lussy,
    naše holky taky měly zelenou stoličku. ATB v tu chvíli už nějaký den nebraly. Dělali jim různá vyšetření – nic nezjistili. A protože jinak holky prospívaly, tak nás konečně po cca 6 týdnech od narození pustili domů. A to Any ještě neměla ani 2,5 kg – prý něco jako doporučovaná tabulková váha pro propuštění z porodnice.
    Mě tam vytáčela jedna doktorka, která vždycky jenom vletěla do pokoje a houkla na mě, jestli už kojíme.
    No nekojily jsme – já měla co dělat, abych vůbec zvládla péči o dvojčata… Odstříkávala jsem, ale moc to nešlo.
    To až doma jsme se do toho pustily.
    A díky porodní asistentce jsem pak začala kojit obě holky dohromady – na pár měsíců, než mi začaly zdrhat.
    😉

  • Lussy

    Taky se řadím k těm, kteří kvůli „slabému“ mléku kojily krátce.
    Dcera měla po porodu hodně velkou žloutenku a infekci. Nedoléčené nás po 8 dnech pustili domů. Válčila jsem s kojením, vůbec mi nikdo neřekl, že žloutenkové děti jsou spavé a slabé, infekce jí taky nepřidala. Takže u nás boj a boj – každý týden u pediatra hubla a hubla. Když jí byli 4 týdny, pediatr udělal kompletní vyšetření krve, zjistil, že má hodnoty žloutenky vyšší než když nás pouštěli domů a infekci. Takže šup na dětské oddělení.
    Tam jako první do mě všichni v čele s primářem hustili, že malá hubne, protože mám slabé mléko. Já věděla, že to je blbost, ale nervy udělaly svoje, malá pořád brečela a brečela, dostávala po 8 hod. ATB do nožičky, byla tak hubená a zesláblá, že jí jednou sestra propíchla naskrz celé stehýnko – to pak plakala dalších 8 hodin do další injekce.
    A najednou se přidala zelená stolice- úplně jak když po plíně rozpatlám špenát. to už na mě vlítla jedna sestra, s tím, ať si kojení hájím jak chci, ale že zelená stolice = hladová stolice a jaký chci ještě další důkaz toho, že malé moje mlíko nestačí. Pak přišel primář a důrazně mi řekl to samý. Takže malá dostala flašku s tím, ať si teda po UM přikojuju. Ona prso vůbec nechtěla, řvala jako tur. Sestry říkaly no vidíte, UM jí chutná víc. No podpora kojení jak vyšitá :-(.
    Teď jsem nevěděla co s nalitýma prsama a tak jsem si tam půjčila takovu šílenou ruční odsávačku, abych si aspoň trochu ulevila. Moje mlíko bylo opravdu jako voda kam se přidá malinko mlíka – řídké a skoro průhledné. V tom přišel primář a viděl to moje odstříkané mlíko a pustil se do mě: No tak to se nedivím, že vám to dítě hubne, vždyť vy máte tak slabý mlíko, že to je prakticky voda a odpochodoval. Než náš pobyt v nemocnici skončil, bylo po kojení. Malá se nechtěla přisát ani za nic a mlíka bylo čím dál míň. Já si připadala naprosto neschopně.
    pak jednou v noci měla službu nějaká osvícená doktorka, sedla si u mě a povídaly jsme si, proč tam jsme a proč nekojím. Tak jsem jí to všechno vyprávěla. Ona se chytla za hlavu a řekla mi, že zelená stolice nemusí být jen hladová stolice, ale spíš reakce na ATB. Pak chtěla vidět jak malou kojím, viděla, jak jsem jí pracně donutila se přisát, ona si 2x cucla a usnula. Říkala, ať vydržím kombinovat UM a kojení, že se kojení rozjede, až malá nabere síly.
    Jak už jsem psala, kojení se nezdařilo. Malá pomalinku začla přibírat, ale žloutenku měla ještě ve 3 měsících.
    A ještě jeden postřeh – malé pořád plakala. Až mnohem později jsem zjistila, že je to z UM. V nemocnici mi tvrdili, že jí nedělá dobře kombinování kojení a UM a ať si vyberu jen jedno. Jelikož malá z prsa opravdu jen ucucávala a já oddstříkávala minimum, zůstala jsem u UM :-(. Až pak tady na VD jsem zjistila, že spousta maminek kombinuje a je to v pohodě.

  • redakce

    Virenko, děkuji za příspěvek. Vím, že pro kojení děláš hodně a že se snažíš. Chápu ale, že všechno udělat nelze a změnit postoj některých lidí už vůbec ne.
    V tomto případě se ti nedivím vůbec.
    I když si myslím, že hodně pediatrů už má na kojení kladný pohled a docela někdy jsem i překvapená, že se snaží maminku uklidnit a nenabízí hned UM při prvním problému s váhou miminka.
    Osobně mám nejhorší zkušenosti, co mi tak maminky povídají, přímo z porodnic. Hodně maminek nestihne všechny ty informace pobrat a pokud mají opravdu pediatra v tomto ohledu bez dostatku pochopení, pak maminky ukončují kojení hrozně brzy, většinou naprosto zbytečně.
    Mám pocit, že se kultura kojení zvedá a právě i v ordinacích pediatrů. Alespoň co vidím ve svém okolí. Všude tomu tak být nemusí.

    O to víc mě pak mrzí právě prohlášení oné známé osoby, že přišla o mléko tímto způsobem. A ještě bude v očích lidí pomalu za chudinku, že „přišla“ o mléko.

    Petra Hottmarová

  • redakce

    MarieB, děkuji za komentář.
    Přijde mi hodně smutné, když jedu k nějaké mamince, která má zájem a chce kojit, ale když tam přijde babička, nebo v ještě horším případě tatínek, který pronese větu v tom smyslu, že to nemá cenu, že koupí UM a bude pokoj. To je pak hodně těžké, když maminka nemá podporu doma a jde vlastně sama proti všem.

    Petra Hottmarová

  • Virenka

    Petro, chápu tvou alergii na slabé mléko, já ji mám i na nedostatek mléka (zmačknutí prsu a pokud nestříká, je toho málo) nebo na délku kojení (nejdéle 10-15 min.,co je delší, znamená nedostatek). Nejčastějším zdrojem mých alergických projevů jsou bohužel komenty téměř všech našich pediatriček, a musím říct, že se to za 15 let, co na jednom místě pracuju, nijak nezlepšilo. Snad jen v tom, že matka, která kojí snadno, už nepoučují o tom, že dítěti vlastně škodí. Jinak dlouhodobé kojení (=delší než 6 měsíců) a jakýkoliv zádrhel v počátcích se setkává se stále stejnými komentáři. Můj kontakt s tou situací je mnohem těsnější, takže už zjišťuju, že jsem těžce rezignovaná. Asi tak trošku dojíždím na vyhoření.

  • MarieB

    Asi víme, o koho jde, že ;-)… Hlásím se k alergikům na „slabé mléko“ 😀 ! Dají se na tuto alergii sehnat prášky, nebo musíme každou, co se tím ohání udolat nesnesitelnám pohledem? Pocity z málo mléka jsem také měla a také úplně zbytečně ale divím se, že při dnešní informovanosti někdo ještě vyleze ven s argumentem slabé mléko. Pěkný článek!!! MarieB

  • redakce

    Děkuji moc za komentáře.

    JanoK, to jsem ráda, že nejsem sama, komu se dělá pomalu mdlo při slovním spojení – slabé mléko. 🙂 Díky.

    Jarmuschko, osobně znám pouze jeden případ, kdy maminka kojila dvojčata takto dlouho. Z praxe jsem o kojení dvojčat samozřejmě slyšela, ale když píšeš, že jsi kojila tak dlouho, je to hrozně fajn a děkuji, že jsi to napsala. Jsi příkladem toho, že to opravdu jde!
    Jen je škoda, že se ti nedostalo odpovědi na otázky. I tak je ale vidět, že kdo opravdu chce, většinou to dokáže.

    Nuninko, ono někdy stačí vidět svoje miminko spokojené, věřit si a věřit na svůj mateřský instinkt, to je totiž to nejdůležitější. A jak píše JanaK, odpočinek také dělá divy 🙂
    Děkuji, že jsi napsala.

    Anonymní, děkuji za příspěvek. Ano, toto mě opravdu hrozně naštvalo. Vím, že některé maminky nemohou být doma se svým miminkem a přesto nezahodí takovou šanci a neochudí své děťátko o tu nejvzácnější potravu, kterou mu mohou nabídnou, o mateřské mléko. Jak je vidět, když se chce, všechno jde. Držím moc palce, aby u vás tak krásně toto období pokračovalo ještě nějaký ten měsíc, či rok.

    Petra Hottmarová

  • Anonymní

    Ani snad nemusíme tu „slavnou“ maminku dlouho hledat. A.H., že? Ona je, chuderka, trošku někde jinde a má jiné priority. Přestala kojit, aby se jí moc nevytahaly prsa. Tak si to v médiích ospravedlňuje… Mimochodem, co se týče té práce – po šestinedělí jsem nakočila cca 4-5x týdně na 4-6 hodin zpět do práce. Kojíme, bez problémů. Věříme si a jde to. Stresů bylo od té doby hodně, ale vždycky jsem věřila v mlíčko a ono bylo… Je to jen o psychice. Když jsem v práci, odsávám. Když doma, kojím dle chuti prcka. Začínáme 10m a bohudík to jde pořád nádherně a oba si to užíváme. A já moc věřím, že nám to ještě nějaký pátek vydrží… 🙂 Jinak hezký článeček 😀

  • JanaK

    Nuninko a když jsi unavená, poslechneš tělo a odpočíváš? Někdy to zkus, i taková maličkost může hodně pomoct. No jo, ale jak odpočívat s dětičkama viď – zkuste si jeden den všichni vlízt do pelíšku, s většimi hrát hry, povídat si nebo číst a uvidíš jak si odpočineš 😉

  • Petro, pěkně napsáno a musím říct, že mě by taky tento výrok štval. Je to pěkná blbost a je škoda, že některé maminky tomu mohou uvěřit, protože to řekl někdo slavný 🙁
    JaniK. občas mě taky napadne zda malému moje mléko stačí, protože mívá období kdy chce jíst co hodinu a já jsem pak z toho strašně unavená. ale pak vidím váhový přírůstek a směji je 🙂

  • Jarmuschka

    No, mě kdysi k napsání článku o kojení dvojčat vyprovokovala tuším Helena Mandlíková, tenistka – ta tvrdila, že dvojčata kojit nelze.
    Lze. Kojila jsem. Tedy přikojovala. Deset a jedenáct měsíců.
    My byly specifický případ.
    Já se ptala. Hodně jsem se ptala, ale nedostávala jsem odpovědi.
    Pak jsem narazila na knížku Kláry Rulíkové a dočetla se o technikách pro plné rozkojení vícečetných matek. Jenže jsme mnohonásobně přesahovaly v případu uváděný věk. A nebyl, kdo by mi poradil.
    Ale zaplaťpámbu za to skoro roční přikojování.

  • JanaK

    Petro, pěkný článek a jesti třeba jen jedné mamince pomůže, je to úspěch 😉
    p.s. taky jsem už na „slabé“ mléko alergická, skoro mi naskakuje kopřivka a mám co dělat, abych tento termín dotyčným správně vysvětlila

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist