Slíbila jsem, že brzy napíši další článek z praxe laktační poradkyně. To „brzy“ se maličko protáhlo, ale dnes, když jsem si přečetla jistý článek, na který mne mejlíkem upozornila kamarádka, také laktační poradkyně, nedalo mi to a pokračování je tu.
Nejčastěji navštěvuji maminky těsně po porodu, nebo v době, kdy je miminko ve věku zhruba 2 – 3 týdny. Většinou se jedná o otázky na pokles tvorby mléka, kdy se maminky obávají, že mají málo mlíčka pro svoje děťátko. Některé otázky jsou úsměvné, i když je chápu, nejspíš mi také po porodu svého prvního miminka běhaly podobné myšlenky hlavou. V té době jsem se ale neměla koho zeptat.
Dnešní maminky se ptají a ptají se hodně a to je moc dobře.
Největší perličkou v otázkách asi je:
„…kolik se mi vytvoří za hodinu v jednom prsu mléka?“
Na toto opravdu nejde přesně odpovědět. Takže nezbývá, než vysvětlovat a snažit se maminku uklidnit, že pokud je jinak vše v pořádku, drobeček přibývá na váze a je spokojený, určitě to vše zvládají na jedničku s hvězdičkou.
A to byste nevěřili, kolikrát jen taková podpora dokáže věcí! Pokud si žena bude věřit, že kojení zvládne, pak je to úplně nejlepší. Naopak smutná je situace, kdy maminka si sice věří, ale pořád dokola do ní hučí manžel, babička, tetička a přesvědčují ji, že určitě nemá dost mléka, nebo má mléko slabé! Neměla bych vám to asi ani prozrazovat, ale na slůvko „slabé“, už mám malinko alergii. Kdo četl mé předchozí články o kojení, jistě už ví, že tento termín neexistuje, mlíčko buď je, nebo není. Na začátku kojení teče tzv. přední mléko, na žízeň, pak tzv. zadní, které zažene hlad. I z toho důvodu je důležité, aby kojení trvalo, dle věku a zdatnosti sání dítěte, 15-20minut při jednom sezení. Ve většině případů opravdu stačí maminku uklidnit, zkontrolovat techniku kojení, ukázat, jak např. budit spavé miminko, jak zvýšit tvorbu mléka a za pár dnů mi pak maminka píše email, že je vše v nejlepším pořádku. Z toho mám pak opravdu radost. Někdy to ale tak jednoduché není, to bych si nechala zase třeba na další povídání.
Vrátím se ale k úvodu článku a k tomu, co mě dneska rozčílilo. Přečetla jsem si totiž vyjádření jedné známé osoby, proč přestala kojit svého 2 měsíčního syna. Paní dle svých slov chtěla kojit co nejdéle, ale kvůli zimě i stresu během natáčení ztratila mléko.
…“Fotili jsme šíleně brzy ráno a bylo skoro na nule. Není se tak asi čemu divit,“ posteskla si…
A jéé, řekla jsem si. Nebudu komentovat, zda je vhodné či nevhodné odstavit takto malé miminko, to je ostatně každého věc. Pro mne to je nepochopitelné, ale pokud paní chce raději pracovat, než kojit, šlo to vyjádřit jinak. Nějak nevěřím tomu, že i laik, který by o kojení neměl naprosto žádné informace, by dokázal věřit tomu, že focením v zimě přijde o mléko. Nejvíc mne mrzí, že toto si přečte třeba nějaká další maminka a bude se obávat, aby také nepřišla takto „záhadně“ o mléko. Tak jednoduché to není.
Jsou maminky, které kojí bez problémů třeba jen 1x za den, pokud jim častější kojení nedovoluje jejich zaměstnání. Týká se to většinou tedy starších miminek, ale jde to a není to problém. Jistě to maminky znají z doby, kdy ukončují kojení. Např. když mají roční, dvouleté, tříleté děcko, přestanou kojit nejprve dopoledne, pak uberou odpolední kojení, dále třeba ranní a zbude jen večerní. Tělo ženy si nabídku s poptávkou přizpůsobí a mlíčko bude pro dítě „připravené“, přesně na tuto dobu, například tedy na noc, nebo naopak na ráno. Takto lze kojit většinou bez problémů, po dobu dalších měsíců i let.
Vždy se snažím čerstvým maminkám vysvětlit, že úspěchem kojení je neomezené kojení, tedy takové, kdy maminka nekouká na hodinky, ale kojí, kdykoliv má její miminko zájem. Pokud bude kojit bez omezení, přestávky mezi kojením nebudou delší než 4 hodiny (u malého miminka), pak je na nejlepší cestě k úspěšnému kojení. Takže prosím, maminky, pokud jste zdravé a bez problémů kojíte, nebojte se, že přijdete o mléko ze dne na den, takových případů je opravdu jen hrstka a ještě i tuto hrstku lze řešit a mnohdy vyřešit.
Napsal/a: Petra Hottmarová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
Petro, ahoj 🙂 Není vůbec běžné pouštět matku s nerozběhnutou laktací, jsme baby-friendly porodnice a nefungující plné kojení je překážkou propuštění. Psychika nedělek je ale hodně křehká věc, i prvorodička, kterou doma nečeká žádný další mrňous, smlouvá o každou hodinu pobytu, vícerodičky potom už většinou nesmlouvají, ale oznamují… Ženy po normálním porodu dnes akceptují dobu pobytu 3-4 dny celkem dobře, dále už spíš špatně. U zmiňované situace opožděného nástupu laktace při velkých prsech je běžné, že 3.den není žádný váhový přírůstek, naopak dítě dále klesá. Dostane dokrm mateřinou, další den váhově stojí, nebo stoupne maličko, díky dokrmu. Žena je ten, kdo ovlivní dobu pobytu. Pokud zůstane a zůstane taky psychicky v kondici (i při souhlasu s dalším minimálně dnem většina z nich pláče a to dost, laktaci toto bohužel nijak nepodporuje), může se zadařit. Moje zkušenost je taková, že většina žen je ochotna akceptovat navíc jeden den. Pokud problém není dořešen, nastávají kroky k docílení odchodu, v naprosté většině je to přímá žádost pediatra o dokrm UM a s tím propuštění. Většinou se dohodnou. Naprostá většina klientek, které takto odcházejí, jsou ženy s velkými prsy…
Dobře, špatně? Asi se nedá říct. Matka ve špatné psychické kondici laktaci opravdu výrazně nepodpoří, doma ve svém prostředí může během hodin dojít k pronikavému vylepšení. Odborník po ruce 24 hodin by byl hodně ku prospěchu, ale trpělivost za maminku dosadit nemůžeme. U nás je pár dobrých laktačních poradkyň, ženy dostávají kontakt před odchodem z porodnice. Také nevím, jestli je to k něčemu. Procento zachovaného kojení tím z mé zkušenosti nevzrůstá. Žena, která vnitřně rezignuje na snahu a určitou námahu, která ji s rozjezdem plného kojení čeká, sice někdy poradkyni kontaktuje, ale pokyny dodržovat nechce, racionálně to zdůvodní… Nakonec je praxe vypadající tak nějak hůř – totiž nutnost vyhledat si pomoc třeba na netu – asi lepší, protože pomoc hledá ta, která ji opravdu chce využít a je ochotna ještě hodně pro věc udělat…
Nestává se, že by maminka byla vyzvána k odchodu kvůli například plné porodnici. Kojení většinou maminky nezdrží zdaleka tolik jako jiné problémy dětí, prodloužení o 1-3 dny by provozně nebyl určitě problém. To jen pro úplnost.
Virenko, děkuji za komentář. Máš pravdu, že ten pojem velká prsa mohou pro každého znamenat něco jiného. A určitě máš možnost takto posuzovat z obrovského vzorku žen. Já těch kojících maminek nevidím zas tolik a zatím jsem se setkala právě s tím, co jsem popsala. Že ženy, které mají velká prsa, většinou nemají zvládnutou techniku a myslím si, že tím pak dochází k menší produkci mléka a dalším problémům.
Ty ovšem píšeš o tom úplném začátku, nástupu laktace, což já posoudit nemohu, protože většinou pomáhám maminkám, které již kojí.
Rozhodně to je ale zajímavé.
Nicméně mě malinko zarazilo to, kde píšeš o tom, že maminky jsou propouštěny z porodnice v době, kdy ještě není rozjetá laktace. Tady si myslím, že je to problém a maminka by měla jít domů až v době, kdy bude schopná plně kojit. I když chápu, že snaha nemocnic a vlastně i přání maminek je tlačeno spíše na co nejmenší dobu pobytu v porodnici. Což má mnohdy ale za následek právě to, že nepoučená a nezkušená maminka, po propuštění z porodnice, zoufale volá o pomoc. A má vlastně několik možností, buď narazí na fajn pediatra, který jí podpoří v kojení, nebo kojení půjde v pohodě samo a nebo zavolá laktační poradkyni. Pokud tedy kojit chce a má zájem pro to i něco udělat. V opačném případě je dítě na UM hned.
Petra Hottmarová
Petro, zkusím se ještě (i když po několika dnech, omlouvám se, já se nějak ne a ne dostat) vrátit k těm „velkým prsům“. Při psaní vždycky spěchám a tak nemusí všechno vyznít tak, jak je myšleno. Souhlas, že mléčná, nikoliv tuková tkáň jistí kojení. Klíčové je se navzájem (i s Bokul jako tazatelkou, případně i s ostatními, které o tom mluvíme) pochopit, co to jsou „velké“ prsy. Popsat to slovně není lehké, převést do písemné podoby se mi nedaří skoro vůbec. Někomu by to mohlo přijít urážlivé, což mě taky brzdí. Musela jsem si to nakoukat a ohmatat (doslova, což jako člověk asistují při nácviku techniky kojení chápeš 🙂 ). Jde o kombinaci větších prsů – povislých a mohutných, s velikými talíři dvorců, bradavky častěji ploché, vpáčené či velmi objemné. K tomu ještě ženy světlejší pleti, kdy je kůže jemnější než obvykle. Ve skutečnosti nevím, jestli mají tyto ženy skutečně málo mléka, protože z porodnice odcházejí příliš brzy, po několika dnech. Výrazně častější u nich je ale opožděný nástup laktace, minimálně o jeden den, častěji ale v době propuštění laktace ještě není nastartovaná. I proto mívají tyto ženy příkrmy a proto jsem psala, že je potom tak obtížné hodnotit příčinu a následek. Opožděný nástup ale není podle mě způsoben ničím ze zevních vlivů. Asi tolik jsem tím mínila a píšu to sem hlavně proto, že s těmi maminkami pracuješ, takže abychom svá tvrzení navzájem lépe pochopily. Znám ženy s většími prsy, kde je to v poho a ty, u kterých po nějakém tom karambolku potom vše dobré, ale víc je těch, které přecházejí na UM v šestinedělí a velmi snadno a rychle u nich vlastní laktace odeznívá.
nuninko, věřím, že taková pochvala potěší! Dáda taky na příkrmy pomalu zvykal… nejdříve jsem mu vařila mrkvičku, mixovala jsem ji s odstříkaným mlíčkem, a přeci jen to „lépe“ zvládnul… Kupovaných příkrmů jsme moc neměli a ty jedl až mnohem později. A většinou toho snědl taky málo (jiné děti dali celou skleničku, on cca 1/3 -1/2…)
Mobile Sliding Menu