Nekojím, jsem špatná matka?

Rubrika: Kojení

Nedalo mi to a rozhodla jsem se napsat své zamyšlení na téma kojení – ano či ne? Když si tak pročítám různé časopisy a ještě nejrůznější internetové weby, tak se všude dočítám, že kojení je to nejlepší pro miminko, že kdo nekojí, tak dítěti neposkytuje tu správnou ochranu atd…. Jenže, co když maminka prostě kojit nemůže?

Samozřejmě souhlasím s tím, že kojení je věcí naprosto přirozenou a že mateřské mléko je opravdu to nejlepší, co dítě může za svůj život dostat. Tedy k tomu bych připočítala ještě lásku obou rodičů. Z mého pohledu je právě ta láska, kterou můžu svému dítěti dát, to nejlepší pro něj. Mateřské mléko jsem totiž neměla možnost mu dávat. Když jsem měla své první dítě, bylo mi osmnáct. Vše to vzniklo z mladické nerozvážnosti, nicméně toho dodnes nelituji. To, že jsem tenkrát nekojila, protože se mi prostě přestalo po čtrnácti dnech tvořit mléko a já musela dceru převést na sušené mléko, jsem více méně přičítala věku. Teď už samozřejmě vím, že věkem to nebylo. Prostě to nešlo, mléko se netvořilo. Když se mi vloni narodilo moje druhé dítě, kluk, tak jsem si už v těhotenství říkala, že všechno bude jinak. Jsem daleko starší, zklidněná zkušenostmi a hlavně jsem si oproti prvnímu těhotenství nakoupila spoustu poučných knih pro budoucí matky, o kojení a nevím jaká další témata. Jenže chyba lávky – syna jsem dokonce nekojila ani týden. Jen co jsme dorazili z porodnice domů, do týdne bylo po mléku. Nevzdala jsem to ale tak rychle jako u prvního dítěte a snažila se. Miminko doslova řvalo hlady a já se trápila bolestí, jak jsem se snažila něco z prsou vymačkat. Ani ťuk. Prostě to nešlo. Nezbylo mi tedy, než jít do lékárny a koupit sušené mléko.

Už v lékárně mě čekalo, teď už pro mě nepochopitelné, jednání cizích lidí, kteří o Vašich problémech nemají ani ponětí, a to ve formě jedné, asi čtyřicetileté paní. Velmi arogantně komentovala můj nákup zmíněného kojeneckého mléka slovy, že ty moderní matky jsou líné i kojit, jen aby mohly honit kariéru. Musím se přiznat, že jsem se nezmohla na slovo. Co nejrychleji jsem z lékárny odešla. Chtělo se mi brečet. V duchu jsem se ptala, jestli jsem opravdu tak špatná matka? Vždyť jsem se snažila. Žádnou kariéru nehoním, to snad ani při dítěti nejde. Říkala jsem si, že jsem se snažila asi málo. Prostě jsem byla zoufalá. Když se přítel vrátil ten den večer domů, našel mě jak uzlík neštěstí. Vyprávěla jsem mu tuhle příhodu a vlastně jsme celý ten večer diskutovali na téma kojení. Můj přítel, otec miminka, chce samozřejmě pro své dítě také to nejlepší, nicméně je to rozumný chlap. Za což mu z celého srdce děkuji. Ubezpečil mě, že jsem dobrá matka a kojit prostě nemůžu, stává se to. I když jsem povoláním ze zdravotnictví, tohle jsem fakt ten večer potřebovala. Víte, ono je to hezké, že znáte spoustu věcí ze školy i z praxe. Ale pak se sami ocitnete v takovéto situaci a připadáte si, že nevíte nic. Takže jsem fakt byla vděčná za každou radu. A můžu říct, že přítelova rada mi pomohla v té chvíli víc, než například rada nějakého zkušeného lékaře. Prostě jsem potřebovala uklidnit a úplně normálně se laickým pohledem podívat na celý problém.

Od té doby si z takových lidí, jako byla ona paní v lékárně, nic nedělám. Myslím si svoje. Skutečnost je prostě taková, že ne každá maminka má to štěstí, že může své dítě kojit. A to, že nekojí, z ní ještě nedělá špatnou matku. Vím, z vlastní zkušenosti, že je to dost těžké překonat. Zvláště, když o kojení a jeho důležitosti čtete v každém maminkovském časopise a slyšíte to na každém rohu. Ale článků a jiných informací o maminkách, které kojit nemohou, se dočtete jen sporadicky. Opravdu to chce velkou sílu se s tímto problémem vyrovnat. Ale jde to.

Svému dítěti sice nemůžu dát mateřské mléko, ale můžu mu dát spoustu lásky, kterou potřebuje úplně stejně. A věřím, že můj syn bude stejně zdravý jako jiné děti, ty, které to „štěstí“ měly. Jsem hrozně ráda, že svého malého broučka mám a za nic na světě, ani za mateřské mléko, bych ho tedy nevyměnila.

Napsal/a: Ivča a Domča

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (57 vyjádření)

  • alenam

    Kojení je pro dítě jistě dobré, ale není to jediné co potřebuje, mnohem důležitější je právě ta láska, kterou mu rodiče dávají. Nezáleží, jestli ho kojíte nebo krmíte z lahve. Já naštěstí neměla s kojením problémy a byla jsem za to ráda. Bylo to podstatně jednodušší a také levnější. Pokud si někdo myslí, že si maminky sušeným mlékem krmení ulehčují, tak jsem spíš opačného názoru. Při kojení je vše hned připraveno, nemusíte sterilovat lahve, ohřávat vodu ani čekat až bude mít mléko správnou teplotu. Každopádně vám i mrňousovi přeji zdravíčko a názory cizích lidí se nemá smysl stresovat.

  • Kojení je opravdu správná a nejlepší věc pro dítě. Ale já sama jsem taky vyrostla na sunaru, manžel taky a moji dva sourozenci taky. Našim maminkám prostě kojit nešlo – nezkoumala jsem z jakého důvodu. Ale jsme všichni v pořádku. Když jsem byla v porodnici, byla tam se mnou jiná maminka, která už měla třetí miminko – taky jí nešlo kojit, prostě neměla mléko – věděla, že to tak dopadne, nekojila ani první dvě děti, které byly asi o 15 let starší. I někteří lékaři se nedívali moc příjemně – ale po příslibu, že to paní nevzdává a bude zkoušet, se uklidnili. Někdy to prostě nejde, já sama měla strach, že po šestinedělí už to malýmu nebude stačit, naštěstí kojíme dodnes (je nám necelých 10 měsíců), ale už spíš jen na žízeň. Takže, nekojit není nic špatného /pokud to opravdu nedělá někdo z lenosti, což vy určitě nejste) :-))))

  • PetraO

    Když mi kojení krachovalo, opravdu jsem to brala jako konec světa..Měla jsem to o to horší, protože jsem věděla, že kojit schopna jsem-proto jsem nás také s kojením tak dlouho trápila, protože jsem nedokázala uvěřit, že tentokrát nedokážu kojit, vždyť jsem přeci první dítě kojila ještě kus mého dalšího těhotenství, nikdy nepoznalo, co je UM, a když jsem prvorozeného odstavila, tak jsem se těšila, až začnu opět kojit miminko a třeba i staršího, pokud se bude chtít zase přidat. Vůbec mě ani nenapadlo, že bych mohla mít tentokrát s kojením nějaký problém….
    Ale jestliže problém vystartoval pravděpodobně ze strany mé dcery (jestli se hlásila o jídlo, tak způsobem, který jsem v tom kolotoči o neposedné batole přehlížela, každopádně vůbec nebrečela, prostě dítě, které ač během šestinedělí bylo v pohodě (s přírustkem na váze),tak by snad i bylo schopné umřít hlady, aniž by zabrečelo, má psychyka to dokonala…

    Až když jsem poznala, jak spokojená i zdravá je na UM, tak jsem se s tím nějak smířila, když ji byl rok, tak mě ani nepřišlo, že by měla být kojená, ale to, že jsem o to kojení byla vlastně tak nečekaně oloupena mi hodně chybelo, často se mi zdálo, jak mám prsa plná mléka a jak kojím…..

  • markla

    kojila jsem vždy , když to šlo… starší dcerku jen 4 měsíce a mladšího synka 10 měsíců, ten se odstavil sám, a jako špatná matka si nepřipadám

  • Anonymní

    Já mám doma již dvě děti. Jedno skoro 2 leté a druhé 3 měsíční. První se mi přes veškerý pokus nepodařilo rozkojit. Mléka bylo požehnaně, ale malý se narodil o měsíc dřív a neměl vyvinutý sací reflex, k tomu silná anemie, reflux a jiné starosti. Byly jsme na něj v porodnici 3 ženské a ani jedna … prostě se mu nechtělo … Já jsem navíc do prsa dostala zánět (nic příjemného). Pak, když jsme přijeli po 15ti dnech domů (dokrmovali jsme už v porodnici a stříkačkou), malý prostě nejedl, nekojil se, nic … Takže jsem šla pro UM. Naučit ho na láhev byl taky boj, ale už to šlo mnohem lépe. Sice jsme krmili i hodinu a půl-opravdu, ale úspěch byl to, že vůbec pije :o) Vše se pak ustálilo, pravidelně se hlásil o jídlo co 3 hodiny a krásně prospíval. Dnes je to největší poklad (spolu s mým druhým synem) nehledě na to, jestli jsme kojili, nebo ne. Dodám, že je daleko zdravější, než kojené děti věkově stejně staré a kojené i rok a víc. Můj druhý syn-porod a vše kolem kojení bez problémů. Ale dnes je tomu den, co nekojím. Mléko se začalo ztrácet. Bylo toho hodně okolo dvou dětí a tak celkově. Malý se mi z ničeho nic začal od prsa odtahovat a jen v noci byl klid a mléko se začalo ztrácet, tak bobek neměl ani to málo. Mám ho nechat hlady, jen abych byla podle některých „příkladná“ matka a mám KOJIT, KOJIT, KOJIT a dítě nechat řvát? To přeci nejde. Tudíž za 6 dní mu budou 3 měsíce a já jsem ráda i za to málo. Je jednom, jestli kojíte, či ne. Milujete své děti? To je to nejdůležitější, že mají co jíst, jsou čisté, že je rodiče milují a v tom spočívá spokojenost, ne v tom, jestli kojím měsíc, rok, či vůbec. Krásné dny s dětmi, nestresujte se a užívejte si těch malých uzlíčků, pak budou velcí a budete ještě rádi vzpomínat, jak byli malincí a na nějaké kojení, či nekojení zcela zapomenete :o)

  • Anonymní

    Například já…jsem si kvůli kojení vytrpěla své…a tím myslím psychycky…právě kvůli oněm zmíněným článkům apod…První dítě, dcerku jsem kojila…do tří měsíců..mléka jsem měla požehnaně…že bych nakojila celou porodnici a dítko krásně prospívalo..nicméně po třech měsících ze dne na den…jsem musela přestat…neb moje klouby selhaly…a já zničeho nic dostala revmatický záchvat…kvůli kterému k nám domů přijela sanitka a museli mě „napíchat“ kortykoidama…a tudíž byl s kojením „amen“….a od toho dne…jsem rok brala léky….a doufala, že se uzdravím…:-(( Překonat to, že nemůžu malou kojit…mi bralo další síly…a já…se cítila hrozně…Ale…za tři roky..se mi narodil syn…a tady jsem tak nějak podvědomě….měla pocit…že prostě kojit ani nechci..přišlo mi to najednou všechno složité…s láhví jsem měla zkušenost..věděla jsem přesně..kdy bude jíst..atd..prostě…nějak se mi nechtělo…Ovšem..opět mléka nebyl nedostatek…alespoň to tak vypadalo v porodnici..a snad ještě měsíc po propuštění…Pak ovšem začal „teror“…dcerka potřebovala abych se jí věnovala…a syn..neustále plakal..a chtěl…být u prsa…a mě to začalo přerůstat přes hlavu…nestíhala jsem se své 3leté dcerušce věnovat tak, jako před synovým narozením…a bylo mi to líto…Tak jsme začala přikrmovat….a chlapeček byl spokojený…ale…přikrmovala jsem..dál..a víc..a víc…až jsem zjistila…že nám je oběma líp..když se netrápíme…a to byste koukali (myslím muže i ženy..:-))) ,jak je ten chlap spokojenej…Dnes už jen sunar…jsou mu čtyři měsíce..a jsme happy..všichni..:-) Takže…malé shrnutí…netrápila bych se víc…to dítě ví, že ho miluju..když mu dám pořádně najíst…:-) a hlavně….je dnes i otázkou…esi to mateřské mléko…je opravdu tak zdravé..když žijeme v takovém „sajrajtu“ s prominutím…vždyŤ dýcháme „sračky“ , jíme „sračky“..nezlobte se…ale..znám miliony nekojených dětí…a prospívají a jsou zdravější…než ty…které kojené jsou..do dvou i více let….:-/ Tím nechci kojení znevažovat…ale..já mu nevěřím…:-) Tak všem mamkám…:hlavně at je prcek spokojený..:-)

  • Anonymní

    Faktem je, že dnes se všem maminkám hustí do hlavy KOJIT, KOJIT, KOJIT. Ale kdyby se hustilo míň, nebyly by maminky tak vystresované, jestli se jim to podaří nebo ne. Věřím, že by se to bralo víc sportovně a matky by byly víc v klidu a tím pádem i děti. Možná by se i kojilo mnohem víc. Maminky, které kojí a dětičky pěkně prospívají jsou plným právem pyšné a šťastné, jak jejich zásluhou dítko roste a dostává z hlediska stravy to nejlepší a maminky, kterým kojení nejde, nebo nekojí nebo dítka při kojení špatně prospívají jsou frustrované a nešťastné. Kdyby se to tolik neřešilo, budou spokojojené všechny maminky. Dobře kojící maminky, ať se skromně radují a užívají si každé kojení, protože ani s plným kojením nemají se vším vyhráno a nekojící ať se neobviňují, své děti stejně milují a vždycky pro ně udělají maximum a to stačí. V některých civilizovaných zemích se skoro nekojí a také mají zdravou a chytrou populaci. Takže když chcete kojit a jde vám to, kojte a užívejte si to, když nechcete nebo nemůžete, nekojte, vůbec to nevadí.

  • Evakub

    Ahojky, napsalas to moc hezky. Nejsem ten případ, že bych nemohla kojit.
    Myslím si, že pro maminky jako ty to je trest, že nemůžeš kojit. Určitě ti to je líto, ale když to nejde, tak to nejde.
    Maminka která nekojí,protože nemůže, dá svému miminku stejně lásky jako ta, co kojí.
    Na druhou stranu při kojení drží maminka mimčo pořád v náručí, kdežto při krmení z láhve ho často položí do lehátka a dá mu flašku do ruky. Takže ten kontakt tam není takový častý. Když jsem přestala kojit Kubíčka, tak mi právě tohle moc chybělo.
    Nechápu ty maminky, které kojit můžou a nechtějí, protože je to „obtěžuje“.
    Měla ses zeptat té paní, jak dlouho kojila své děti. Jak to tak poslouchám ve svém okolí, tak generace našich maminek kojila maximálně 3-4 měsíce.

  • Anonymní

    Láska matky opravdu nevzniká kojením. Já jsem svého chlapečka kojila 6 týdnů, mléka jsem měla tolik, že bych ukojila trojčata a stejně se to pokazilo. Malý dostal žloutenku, byl stále žlutější a žlutější, nakonec se zjistilo, že to měl ze mě, měla jsem zánět jater, navíc antibiotika po porodu mi moc také nepřidala. Nakonec jsem změnila pediatričku, ta mi poradila mu mé mléko převářet, to už byl ale na nutrilonu, mateřské mléko odmítal i z láhve a já měl parádní zánět v prsou, takže další antibiotika, hormony na zastavení tvorby mléka a s kojením byl amen…Hrozně jsem to oplakala, obviňovala se, že jsem špatná matka.
    Pak přišly daleko horší problémy, nedonošenec starý dva měsíce – zápal plic, opětovné zahleňování, nakonec se po měsíci zjistilo, že má absolutní nesnášenlivost bílkoviny kravského mléka. Zpětně všem, kteří mi tvrdili, jak jsem špatná matka, že už ho nekojím, došlo, že nesnesl ani zbytkovou bílkovinu z mateřského mléka, protože já se podle rady babiček ládovala mlékem, jogurty, sýry…. Chudák, byl zahleněný už jako novorozenec, ale dostával kortokoidy ze mě, protože mám astma a tak foukám a beru léky, takže se to tak neprojevilo. Jen měl hrozný průjem, stále plakal, bříško jako kámen. Sestry mi v porodnici tvrdily, že každé kojené mimčo má průjem, ale z něj každou hodinu lítaly kusy sraženého mléka. Jako prvorodička jsem jim věřila, že je to úplně normální. Stačily pak po zkaženém kojení dva týdny na nutrilonu a bylo definitivně vymalováno…
    Dnes mu je skoro rok a půl, mléko a mléčné výrobky stále nesmí, trpí po nich průjmy, rýmou a osypává se, ale jinak je úplně v pořádku. Alergie by se měla do 4 let úplně ztratit. Tak má svoje mlíčko, masíčko a je spokojený. Díky péči specialistů FN Na Karlově!!!! Fakt super doktoři a doktorky, sestry, ti všichni mi nakonec vysvětlili, že jsem úplně normální matka a že se mám přestat obviňovat, že ne vždy se vše podaří.
    Nemilovala jsem ho ani víc ani méně, s láhví nebo s prsem, prostě to je moje největší štěští.
    Holky, neposuzujte se podle toho, která déla kojí. V tom to není.
    Takže, mimčům zdar, hlavní je jejich úsměv. A ten Vám vykouzlí i bez prsů….

  • Anonymní

    Moje zkušenost byla taková, že v porodnici mi ho dali až po 7 hodinách, nešlo nám to, moc jsme hubli, takže příkrmy, a jako na potvoru, když jsme šli po 5 dnech domů, prsa se mi konečně nalily, ale díky odsávačce jsem začala tahat krev = žádné kojení se nekonalo, jenom jsem se snažila odstřikávat ručně (to už mi nešlo vůbec). Kojit jsem začala až díky morální podpoře laktační poradkyně po 3 týdnech, když jsem to v podstatě už vzdala a obrečela((ono už v porodnici byly komentáře sester – no když nekojíte (upozorňuji že tímto nás masírovali hned od prvního dne, kdy ještě mléko není!!!), budete krmit uměle, podívejte se co malý dostává tady, ať víte co koupit)). Hlavně že v papírech měl napsáno „plně kojen“.
    Ono asi vůbec záleží i na přístupu sester, ty naše neměly čas, a jejich hlášky typu „vy jste maminka, vy ho musíte nakrmit“, když jste prvorodička a nemáte ani páru jak na to, co dělat či nedělat když ten malý uzlíček pláče a pláče, obzvláště když jste se odstěhovala na druhý konec republiky a všechny babičky a tetičky máte daleko.
    Dneska jsem ráda že se nám to podařilo, ale visí nade mnou damoklův meč v podobě operace žlučníku, která se odkládá na dobu kdy přestanu kojit. Jinak asi jako všechny předchozí maminy – kojení je sice krásné, ale to nejdůležitější je láska kterou miminku dáváme, a to jde i při UM. zahodit stres daleko a dát tomu malému to co můžeme, s veškerou láskou které je člověk schopen.

  • Anonymní

    Já jsem nekojila ani jedno ze svých dětí, tak plně chápu, jak jsi se cítila. Když jsem čekala syna, tak jsem si plánovala, jak budu dlouho kojit a ono nic. V porodnici mi sestřička řekla, tady máte letáček o kojení a bylo. Navíc mě stresovalo, že mi pořád říkaly mlíko máte a syn vypil 10ml za hodinu a pořád řval hlady, ale já jsem víc neměla. Po šesti dnech jsem odcházela s pocitem té nejneschopnější matky na světe a samozřejmě s příkrmem. Doma jsme to pořád zkoušeli a syn řval hlady, nakonec jsem si pozvala laktační poradkyni, která mě ujistila, že vše dělám dobře, ale prostě nemám mlíko. Mlíčko se neudělalo i když jsme to zkoušeli celkem dlouho, tak jsme přešli úplně na umělé mlíčko. Syn i já jsme byli spokojení. Když se narodila dcerka, tak jsem se rozhodla,že se nebudu stresovat a buď to půjde nebo ne. Rodila jsem v jiné porodnici, která velice dbá na kojení. Mlíko jsem opět něměla, ovšem nikdo mě za to nebuzeroval, prostě jsem dceru kojila, kvůli stimulaci a pak ji dokrmili stříkačkou. Domů jsme šla opět s příkrmem, ale spokojená a vyrovnaná. Mlíko se mi opět neudělalo, ale už jsem to neřešila. Důležité je, aby byla spokojená maminka, pak je spokojené i miminko. Pokud se vám kojení nezadaří není to konec světa a pokud kojíte, buďte za to rády.
    Lucka

  • vicikovka

    Ačkoliv jsem svou prvorozenou dceru kojila úspěšně půl roku, po narození synka mi „přívětivá“ sestra v porodnici řekla: „Vy žádná kojná nebudete…“ (Nepodařilo se jí nic vymáčknout a ta ukrutná bolest)“…asi jste nekojila ani první co, to se budeme dřít nadarmo!?“ Manžel, který byl přítomen chudák koukal jak z jara fujara a já oné vyschlé větvi s úsměvem povídám: „Kdepak, já svou dceru kojila do půl roku a sama jsem se rozhodla přestat a jelikož mi ty pradavky mačkáte špatně, nedivím se že z nich nic neteče.“ Větev se naštvala a už jsem ji neviděla. Synovi jsou 2 měsíce, pouze kojím a synek roste jako z vody. Ale kdyby to bylo mé první, nevím jestli bych kojila, jestli bych to nevzdala – ze začátku bylo mlíčka méně, ale s příchodem domů se to zlepšilo :-))).

  • Anonymní

    Chtěla bych přidat také svou zkušenost.
    Všude jsem četla jak je kojení zdravé pro dítě a všechny ty věci kolem. Neško to. A já byla rouhodnuta to nevzdat. Stresy jak pro dítě, tak pro mne a to pro kapky životadárného mateřského mléka.
    A pak o rok později jsem v jedné moudré knize četla, že pro dítě je na prvním místě blízkost matky, tvora který mu dává pocit bezpečí, až pak na druhém místě obživa. Bylo to v té knize vysvětleno na příkladu hladovějících afričanů.
    A nyní to vydím, že v tom bylo kus pravdy. Příliš jsem se pod vlivem kojící propagandy soustředila na péči o prsa a sterilní lahve. A na to nejdůležitější, pod heslem ani kapka nazmar zapoměla.

    Zkrátka, kdybych to mohla vrátit zpátky, tak bych se vykašla na drcení a masírování prsou,neustálých pokusů v různých způsobech a délkách kojení( to si myslím je pro dítě daleko více stresující, do budoucna škjodlivější než to že nemá mateřské mléko) a následného vaření nutrilonu,
    a raději se stala klidnou, spokojenou a vyrovnanou mámou.
    To je to, co mému dítěti už nikdy nemůžu dát.

  • Anonymní

    Já taky nekojila měla sem vpáčené obě bradavky a ještě mě je v porodnici ty prsa tak zničili jak se snažili vytlačit jednu kapku mléka po půl hodině.Měla sem modřiny na prsách ještě po šesti nedělách,lékař se zhrozil a vůbec se mě nedivil že se mléko stratilo po takovém zacházení.Malej sát uměl ale nebylo co.U druhého dítěte sem jim už nedovolila aby mě šahali na prsa ale to zas dítě nemělo vyvinutý sací reflex.Neuměl pít ani s flašky no hrůza.Tet jsou kluci velcí a není na nich poznat že nebyly kojení.Je mě jedno co si jiní myslý já si skusila svoje.Tet máme 5měsíční katušku a kojím jak o život ani ji nevadí,že mám vpáčené bradavky.eva

  • Anonymní, to je teda příšerný přístup…:( Možná to u příštího mimi bude lepší a půjde to samo – a pokud ne, aspoň už víš, že důležitá je pohoda tvoje i miminka – jen mě zaráží, že to neví taky zdravotníci….

  • Anonymní

    Ahoj sice pozdě, ale i ja přispěji. Rodila jsem CŘ což mne neomlouvá z toho , že jsem nekojila, jen se prý torchu později začně mlíčko tvořit. Takže pro mne pobyt v porodnici prostě horor, noční můra… jen se otevřeli dveře, tak hned slyším musíte kojit… malá hubne den co den… kojila jsem 2 hodiny v kuse a malá vypila 15 ml:-( pořád mi někdo chytal na bradavky, ale mlíko máte, málo se snažíte. Celé noci malá probrečela, neunesla jsem to a jako hysterka jsem měla v noci na pokoji manžela, který se střídal v chlácholení prodolky se mnou. Ráno se rozrazí dveře a mladá dr. na vás začně štěkat, maminko měla byste s tím kojením začít něco dělat. Tak jsem se z toho prostě musela vybrečet, brečela jsem pořád…. copak jsem špatná matka?? Nakonec jsem si pujčila odsávačku, za celý den/24 hod jsem vyodsávala tak 90ml.Zkončilo to na flašce a mlíčku od jiných maminek, cestou z porodnice jsem šla do lékárny. Tam jsem si vyselchla poznámky, že mám asi haldové dítko…. jako prvorodička jsem se samozžejmě řídila podle tabulek na krabici s UM, takže malá plakala hlady ještě měsíc. Pak jsem řekal dost… vypila kolik chtěla, nejprve teda pila dost, ale jak se dojedal, postupně se to snižovalo a vše se samo srovnalo. Dnes – za pár dní ji bude rok a je to to nejusměvavější a nejspokojenější miminko!!! Na nekojení mne jen vždu upozorní sestra u pediatra … to je ta paní co nekojila!!! Takže asi tolik. Byla jsem z toho opavdu zoufalá, prý nekojí jen 3% matek… ale není nad spokojené miminko a maminku. Dnes už to vím.

  • Téro..pokud je to jen večer a přes den je to dobré..tak to bude běžný večerní pláč..některé děti jsou holt citlivější a prostě mají svou večerní hodinku:-))) Na tohle pomáhá masáž bříška olejíčkem,nechat ji rozbalenou na dece-ale musí být v místnosti teplo. pak koupel v kýblíku pomáhá na unavené bříško. Zkus si na hlavní straně najít ve vyhledávání-na horní liště večerní pláč,nebo pláč při kojení a najdeš spoustu rad od maminek…. K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist