Konec nočnímu kojení

21.10.2009

redakce (Markéta)

Snad každá kojící maminka to zažila – desítky, ne-li stovky prokojených nocí, řvoucí dítě, nepopsatelná únava, totální vyčerpání. A na mysl se pomalu vkrádá myšlenka, že pláč dítěte by mohl vyřešit polštář, dobře přiložený na obličej řvoucího uzlíčku… Přitom to tak daleko vůbec nemusí zajít.

Mnohé maminky se snaží pro své miminko udělat první poslední. A často to znamená kojit co nejdéle a co nejvíce, dle potřeb děťátka. Jenže z dobré vůle se snadno sklouzne k otročině a noční kojení maminku ubíjí. Na pokraji sil se rozhodne s kojením definitivně přestat a snaží se potlačit výčitky, že to aspoň do 1,5 roku dítěte vydržet mohla…

To vše je ale naprosto zbytečné! Miminka narozená v termínu bývají již od 6 měsíců věku schopna nejíst a spát po celou noc. Maminka si tak může aspoň v noci odpočinout, pořádně se prospat a s kojením pokračovat během dne. A to klidně až do dvou let věku dítěte.

Celonoční spaní bez kojení ale není důležité jen pro unavenou maminku. Mnohem důležitější je pro dítě. Časté noční buzení s sebou nese množství rizik. Jedním z nich, a to docela velkým, může být vznik nespavosti. Dítě si navykne, že je normální vzbudit se několikrát za noc, a tento návyk si může „odnést“ do pozdějšího věku. Bez kvalitního, celonočního spánku, může být dítě během dne více unavené, roztěkané a nesoustředěné. V extrémních případech to může vyústit i do poruch učení.

Dalším rizikem nočního kojení je návyk na pití. Dítě starší šesti měsíců již většinou nepotřebuje v noci jíst = pít mléko. Budí se ze zvyku a matka jeho pláč tiší tekutinou. Známá dětská psycholožka Jiřina Prekopová varuje, že tento návyk (tedy pít při nekomfortu) může u některých jedinců v dospělosti vyústit v alkoholismus.

Po prořezání prvních zoubků vyvstává riziko vzniku zubního kazu. Toto riziko je vyšší u dětí, které dostávají umělé mléko či sladké šťávičky / čajíčky. Mateřské mléko naštěstí není tak agresivní.

V neposlední řadě bych ještě zmínila riziko partnerského soužití. Unavená, nevyspalá maminka může být lehko podrážditelná. Snadněji dojde mezi ní a partnerem ke konfliktu, i kvůli hlouposti, kterou by, coby vyspaná, zřejmě ani neřešila. Také nemusí mít chuť na sex, což partnerskému soužití vůbec neprospívá.

Noční kojení tedy od jisté doby není ideální. Jak ale odnaučit dítko, aby se v noci budilo? Zde je pár tipů, které vám mohou v odvykání pomoci.

1) Odhadněte, kdy je vaše dítě připravené. Pokud máte doma nedonošeňátko, pravděpodobně pro něj nebude věkový limit 6 měsíců ideální. Zřejmě bude lepší chvíli počkat. Pokud se vaše děťátko sice narodilo v termínu, ale nové věci se učí pomalu, také raději nějaký ten týden počkejte.

2) Obrňte se trpělivostí. Odvykání může trvat pár dní, ale třeba i týden či dva. U každého dítěte je to zcela individuální. Budí-li se v noci vaše zlatíčko co dvě hodiny, je celkem pravděpodobné, že odvykání u vás bude trvat déle než u dítka, které se za noc vzbudí jen 1-2x.

3) Zvolte pro dítě klidné období. Naučit drobečka celou noc spát, to je přeci jen velká změna v jeho životě. Nemělo by tedy v době odvykání prodělávat další změny, jako je například stěhování či zavádění příkrmů. Pokud se vašemu drobečku právě prořezávají zoubky, ani toto není ideální období. Je-li dítě nemocné, odvykání odložte. Vždyť i starší děti, když marodí, nemohou v noci klidně spát!

4) Pozvěte si na pomoc druhou osobu. Nejlepší je samozřejmě pomoc tatínka dítka nebo jiné osoby dítěti blízké, není-li tatínek k dispozici. Maminka půjde spát do jiné místnosti a za svým potomkem po celou noc nepřijde. Dítě tak snadněji pochopí, že mlíčko nebude – vždyť z tatínka přeci neteče!

5) Máte-li pomocníka, zkuste využít svátků a prodloužených víkendů. Odvykání vám půjde lépe, bude-li se moci pomocník během dne dospat a nabrat síly na noční bdění. Nejvhodnějším obdobím jsou zřejmě blížící se Vánoce. (Tedy, nepracuje-li váš pomocník jako lékař, hasič, řidič městské hromadné dopravy, … a svátky a vícedenní volno pro něj není možné.)

A jak vlastně takové odvykání nočního kojení může probíhat?

Až se děťátko v noci vzbudí, klidně mu vysvětlete, že mlíčko nebude. Dítě bude plakat a dožadovat se kojení. Vy jej utěšujte, hlaďte, ale trvejte na svém. Mlíčko už teď za žádnou cenu dostat nesmí. Můžete dítku nabídnout umělé mléko, nebo ještě lépe vodu, případně piškot či kukuřičnou křupku. (Další noci ale nabídky omezujte až k nule, zdravé dítě na odpovídajícím stupni vývoje opravdu nepotřebuje v noci jíst či pít.) Snažte se dítě jemným, ale neoblomným způsobem přimět, aby si lehlo a zase spalo.

Nikdy na dítě nekřičte, netřeste jím ani je nebijte! Je to pro něj velká změna, je tudíž pochopitelné, že zvyknout si bude chvíli trvat.

První noc bývá nejhorší. Další noci ale budou jen a jen lepší. A na konci vás čeká lákavá odměna – celonoční spánek!

Maminky také mohou tuto příležitost využít. Velmi pravděpodobně se vám prsy nalijí mlékem a vy budete muset v noci odstříkávat. Připravte si vyvařené skleničky a odstříkané mléko okamžitě zamrazte. Může se vám hodit, až si budete chtít vyrazit do společnosti a dítě přenecháte ochotné babičce. Nebudete muset pospíchat domů kojit, vždyť mlíčko stačí jen rozmrazit.

Přeji vám rychlé odvykání nočního kojení a sladký, ničím nerušený spánek po celou noc!

O problematice dětské nespavosti se můžete dočíst např. v knize Když dítě nechce spát od Jiřiny Prekopové.

Líbí?

(hodnoceno 1×)

Loading ...

Diskuze k článku

marika81 napsal:

25.10.2009 v 22:16

Souhlasím s výrokem JanaK:)))

0 0

JanaK napsal:

25.10.2009 v 0:01

Zdravím všechny, i když z některými radami nesouhlasím, velkými písmeny bych napsala:
Odpočatá a usměvavá (i když nekojící) maminka je mnohem lepší, než unavená a podrážděná (ale kojící)!!!
Mamči mějte rozum, kojení je přeci právo, ale ne povinnost, že

0 0

Anonymní napsal:

23.10.2009 v 21:01

Matildo, vůbec se nemusíš tolik omlouvat a stydět za rudé uši. A hlavně se nikam nechoď zakopávat! To by mi Petra dala, kdyby ubylo jedné VéDéčačky. Hlavní je, že jsme si to vyjasnily.

0 0

Anonymní napsal:

23.10.2009 v 13:45

Každé dítě je individuální, to víme všechny.

Taky jsem zastánce „zlatý dudlík“… Chtěla jsem malé dudlík nedat, ale po té, co byla už v porodnici schopná žužlat cokoli, co se jí povedlo náhodou dostat k pusince a měla za pár dní rozžužlané ruce (netušila jsem, že je to možné), dudlík jsem dala. (Ne, hladem to nebylo, mlíka měla dost, nudou taky ne, pozornosti taky měla dost. Prostě byla taková, já prý taky, jak jsem se dozvěděla od mojí mámy.) A byl klid.
Není pravda, že nejsou žádné výzkumy, že dudlík nic nezpůsobuje (v souvislosti s tím nočním kojením na písknutím a alkoholismem) a, narazila jsem na pár teorií, že při nepohodlí automaticky vrážet dítěti dudlík na uklidnění může vést k závislosti na cigaretách či jídlu (prostě něco dát do pusy na odbourání stresu). K odbourání dudlíku u nás následně došlo spíše nechtěně, cca v roce a půl(do té doby to vypadalo, že jen tak neodbouráme, říkala si o něj) – jeden dudlík jsme ztratily na vycházce, druhý jsme ten samý den zapomněly u babičky, a když si malá vzpomněla večer na dudlík, nebyl. Tak jsem jí to vysvětlila, že nemáme… Usnula. Druhý den se na něj zeptala, tak jsem zkusila, že ho stále nemáme, že to ví, že jeden se ztratil a druhý jsme zapomněly – usnula. Třetí den se už neptala a od té doby je bez dudlíku. Obešlo se to bez řvaní a bez stresu nás obou.

A noční kojení? Vstávat jednou nebo dvakrát v noci je brnkačka… Ale já patřím k těm, co byly z nočního kojení zoufalé. Devětkrát minimum, průměr desetkrát, rekord dvanáctkrát. Spočtěte si to – vzbudit se každou třičtvrtě hodinu. A vyzkoušejte si to pár dní. Víte, že přerušovaný spánek patří mezi účinné mučící metody? Skutečně myslíte, že jsem po tom měla náladu (ne třeba čas, ale náladu) na milování s manželem, když jsem připomínala chodící mátohu (neměla jsem za zadkem nikoho, kdo by mi pohlídal, když byla malá vzhůru, neexistovalo se natáhnout, a ona toho přes den tou dobou už moc nenaspala)? Myslíte, že mi pak mozek fungoval? O psychické vyrovnanosti ani nemluvě… Malá byla naprosto úžasné miminko, už z porodnice jsme odcházely s tím, že spí celou noc, nakojit jí stačí v deset večer, další mlíčko chce až v pět ráno, celou noc spí – nikdo jí to neučil, nastavila se tak sama, až mi to bylo divné. Ale přibývala, byla zdravá a čilá a prospívala, tak jsem to nechala a na rady některých ji na kojení nebudila. V šesti měsících se začala v noci budit – a tak co jiného, než že může mít hlad, třeba mám málo mléka a tak jí to nestačí na celou noc, když už tak vyrostla a příkrmy zatím nechce a nejí(vystresovaná prvomatka), a tak samozřejmě nakojit, přece nebude malá o hladu, je v pořádku přece, to jsem kontrolovala, je přebalená, zima ani horko jí není, žádné stresující či náhlé změny neproděláváme atd. atd., co by se tedy jinak budila než že má hlad. Z počátečního vstávání jednou – dvakrát za noc se do tří týdnů stal tenhle teror. Vydržela jsem to tři měsíce, a skutečně na hranici sil. I když jsem pak už měla malou v posteli a jen jsem vyhrnula košili, nebyla jsem schopná k ní vstávat a nebo vydržet aspoň to kojení vzhůru a dát jí zpátky do její postýlky, i když si většinou jen krátce cucla. Pak jsem si řekla „dost“. Vysvětlila jsem jí, že mlíko nebude, že je noc a v noci se spí a dala jsem jí slabý čaj – nepila. Křupka ani piškot mne ani nenapadla. Řekla jsem jí, že je noc a v noci se spí, když nechce čaj, zjevně hlad ani žízeň nemá a popřála jí dobrou noc. A – odešla jsem z pokoje, než znova usnula. Tu noc to udělala několikrát Totéž druhou noc, to jsem jí dala už jen vodu (se stejným výsledkem, nepila) – ale tu druhou noc se vzbudila jen dvakrát. Třetí noc už jen kňoukla a vzbudila se na krátko a čtvrtou už se ani nevzbudila. Světe div se, i přes den s ní pak bylo lepší pořízení, byla spokojenější a vyspalejší a čilejší (takže něco na té natrénované nespavosti možné něco bude)…
Takže – s něčím v článku souhlasím, s něčím ne… Nedala bych křupku, dala bych dudlík a nabídla bych vodu. Ale souhlasím s tím, že noční kojení se skutečně může stát už terorem končícím naprostým vyčerpáním, prošla jsem si tím.

0 0

Matilda napsal:

23.10.2009 v 13:43

Markétko, to jsme se vůbec nepochopily, a je to mou vinou, přiznávám – ta první věta tě nutně musela zmást, jsem to ale hlava, až mi uši rudnou:-)

Všechno, co jsem napsala, nebylo vůbec míněno proti tvému komentáři, spíš jako souhlas s tím, co píšeš. A vyjádření k dudlíku a k nočnímu jídlu, to jen doplnění k tomu, co píšou holky, ne ty…

No prostě mě poznamenává nedostatek času a tím pádem zmatené psaní, za což se velmi velmi omlouvám:-)))

Teď si říkám, že jsem vlastně psala naprosté zbytečnosti, které jen potvrzovaly to, co jsem už napsala předtím. Ale já jsem jen měla potřebu upřesnění, nic víc… Tak promiň, prosím tě. Božínku, půjdu se někam zakopat…:-)

0 0

Anonymní napsal:

23.10.2009 v 13:34

Milá anonymní, ze svého pohledu tu žádnou hádku nevidím, jen možná trošku ostřejší výměnu názorů.
Co se týče tvého dotazu, poradit ti bohužel nedokážu. Zkus svůj dotaz vložit do poradny tady na VD, jistě se najdou maminky, které něco podobného zažily a poradí ti. Držím pěsti, ať se problém rychle vyřeší!

0 0

Anonymní napsal:

23.10.2009 v 13:31

Matildo, přiznám se, že tvůj poslední komentář příliš nechápu.
Ohledně dudlíku jsem psala, co uvádí Prekopová a to, že si myslím, že na tom část pravdy bude. Nenapsala jsem, že jsem proti dudlíkům. Na dudlíky nemám žádný vyhraněný názor, nejsem ani pro, ani proti, takže toto téma bych nechala stranou.
Vím, že každé dítě je jiné. To jsem ostatně i v článku několikrát zmiňovala – vše dle dítěte. Také nějak nechápu tvůj první odstavec. Přijde mi naprosto normální a samozřejmé, že maminka ukončí kojení, jsou-li k tomu závažné důvody, což v tvém případě evidentně byly. Jsem zastáncem tvrzení, že pohodová a zdravá maminka = pohodové a zdravé dítě.
Pokračování v denním kojení jsem myslela pro ty maminky, které by rády kojily, ale v noci to nezvládají, tak přestanou kojit definitivně, ač chtěly původně kojit déle. Důvodem pro ukončení u nich je jen únava a nevyspání, ne závažné zdravotní komplikace či něco podobného. Na tom si budu trvat, že je lepší přestat kojit jen v noci, než definitivně, tj. i přes den.
Ohledně jídla v noci jsem se vyjádřila už výše. Také nejsem zastáncem toho, aby dítě v noci jedlo. Existují výjimečné případy, kdy nějaký pokrm v noci přijde vhod, ale jako pravidlo, to rozhodně ne.

0 0