Vaše děťátko – a v tom jsou všichni rodiče zajedno – musí dostat to nejlepší, co mu můžete nabídnout. Proto se dnes nastávající matky zpravidla rozhodují pro kojení…
Co je to zdraví? Je to víc než jen nepřítomnost nemoci. „Zdraví,“ jak říká Světová zdravotnická organizace (WHO), „je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody.“ Toto vyjádření postihuje všechny tři oblasti, v nichž je děťátko při kojení optimálně podporováno: tělo, duši i sociální chování.
Dnes už na duši a tělo zdaleka nepohlížíme jako na něco, co je od sebe odděleno. I naše hovorová řeč jednoznačně vyjadřuje, do jaké míry se duše podílí na tělesném stavu: někdo nám „leží v žaludku“, strach nám „svírá hrdlo“, je nám „těžko u srdce“ atd. Stejně tak je duševní život, psyché, ovlivňován sociálním životem a vztahy mezi lidmi. Náš duševní stav je trvale spojen s lidmi, které máme rádi a s nimiž přicházíme do kontaktu.
Děťátko se tedy kojením nesytí pouze na tělesné úrovni a není chráněno jen z čistě imunologického hlediska. Když saje mléko z matčina prsu, vytváří se mezi ním a matkou jedinečný vzájemný vztah, který ho duševně natolik uspokojuje, že v něm vytváří hlubokou základní životní důvěru. Psychologové zabývající se vztahy mezi lidmi jsou přesvědčeni, že tento pocit naprostého bezpečí a jistoty v počáteční fázi života je rozhodující pro rozvoj zdravého pocitu vlastní hodnoty. Podívejme se nyní podrobně, nakolik ovlivňuje kojení jak tělesný, tak psychosociální vývoj dítěte.
Tělesnému vývoji dítěte
kojení prospívá, protože všechny orgány jsou trvale zásobovány snadno dostupnými živinami. Na tom záleží, neboť kojenecký věk je obdobím nejintenzivnějšího růstu v životě. Obsah tuku v mateřském mléce se v průběhu měsíců automaticky stále zvyšuje, takže při krmení uspokojí během kratší doby zvýšenou potřebu energie u větších kojenců. V lehce stravitelných bílkovinách mateřského mléka se mění také vysoký podíl esenciálních aminokyselin podle potřeb rostoucího dítěte. Podrobná tabulka na str. 156 ukazuje složení mateřského mléka na začátku období kojení. Určitou roli hraje i jedinečná „příprava“, v níž je mateřský organismus mistrem: Množství živin se totiž mění i během každého jednotlivého kojení. V prvních minutách sání je nejvyšší podíl tekutiny; obsah tuku postupně stoupá a ke konci krmení kulminuje – děťátko tedy nejprve utiší žízeň, potom hlad a nakonec dostane malou porci „šlehačky“ jako zákusek.
Potřebám dítěte se kromě toho dynamicky přizpůsobuje složení živin v mateřském mléce i obsah důležitých imunitních faktorů. Pokud matka nebo dítě onemocní, ihned v něm prudce stoupne podíl odpovídajících obranných látek. Mateřské mléko také posiluje brzlík (thymus), v němž během dětství dozrávají T-lymfocyty v buňky, které mají specifi cký úkol v imunitním systému dítěte. Brzlík kromě toho produkuje speciální hormony, které řídí uzrávání imunitních buněk v lymfatických uzlinách. Jejich nedostatek pravděpodobně vede k poruchám obranyschopnosti. Čím delší je doba, po kterou je brzlík prostřednictvím mateřského mléka v těchto důležitých funkcích posilován, tím výhodnější je to z dlouhodobého hlediska pro imunitní systém dítěte.
Psychický a sociální vývoj
je při kojení podporován nenahraditelnou vřelostí lásky – matka při něm dítěti dává kus sebe samé. Tato tělesná sounáležitost – zážitek jednoty – děťátko v této důležité rané fázi života duševně a emocionálně posiluje. Známý neurobiolog Gerald Hüther z Univerzity Georga Augusta v Göttingenu k tomu ve své knize Kinder brauchen Wurzeln píše: „První silný strach a stresovou reakci prožívá každý člověk při svém narození. Po dramatické změně prostředí, v němž dosud žil, musí zoufale hledat způsob, jak znovu nalézt ztracenou vnitřní rovnováhu. Ta nejdůležitější zkušenost, kterou může a musí každý novorozenec během prvních dnů a týdnů v novém světě učinit a která rozhodujícím způsobem ovlivňuje směr jeho dalšího vývoje, se zakotvuje v jeho mozku ve formě pocitu: Je to pocit, že je schopen přemoci svůj strach. A aby tento pocit mohl vzniknout, musí mít novorozenec možnost svůj strach vyjádřit a je odkázán na to, že jeho křik někdo slyší, že se mu někdo (za normálních okolností matka) bude věnovat, bude ho kolébat, vezme ho do náruče, bude na něho mluvit, hřát ho a konejšit.
Jen najde-li dítě někoho, kdo mu umožní, aby opět cítilo a vnímalo co nejvíce z toho, co už zná ze svého dosavadního života v mateřském lůně a co ho spojuje s jistotou a bezpečím, jež v něm pociťovalo, může svůj strach překonat a znovu nalézt vnitřní emocionální rovnováhu. Čím častěji se mu to podaří, tím hlouběji v jeho mozku zakotví zkušenost, že vlastním úsilím je schopno svůj strach s pomocí jiné osoby (matky) překonat. Roste jak jeho sebedůvěra, tak důvěra, že jeho matka mu může zajistit bezpečí a jistotu. Tak se u dítěte vytváří těsné emocionální pouto…
Takovéto zdárně vytvořené pouto – vědci hovoří o „jistotě vztahu“ – je dnes považováno za základ pro plné rozvinutí potenciálu dítěte. Jak říká Gerald Hüther*, „každé dítě potřebuje pocit jistoty a bezpečí, aby nové situace a zážitky nemuselo hodnotit jako hrozbu, nýbrž jako výzvu. Obojí existuje pouze v intenzivním vztahu k druhým lidem a právě rané psychosociální zkušenosti učiněné v těchto vztazích a zakotvené v dětském mozku určují další vývoj dítěte a nadále řídí jeho cítění, myšlení a jednání.“
Pocity bezpečí a jistoty jsou na hormonální úrovni spojeny s určitými látkami, spouštěcími hormony, například betaendorfiny a oxytocinem. O nich se ví , že trvale upevňují vztah mezi matkou a dítětem. Specifickým kontaktem při kojení – například dotykem rtů s velmi citlivými prsními bradavkami – také vždy výrazně stoupne jejich hodnota v krvi. Silné pouto vytvořené v útlém dětství má velký význam pro pozdější sociální přizpůsobivost. Výsledky různých studií konstatovaly, že kojené děti jsou ve věku devíti let lépe neurologicky vyvinuté a předčasně narozené kojené děti mají ve věku osmi let vyšší inteligenční kvocient ve srovnání s dětmi, které v kojeneckém věku dostávaly umělou výživu.
——————————————————————————–
Aby děťátko rostlo a sílilo
Sacharidy jsou v mateřském mléce obsaženy jako mléčný cukr (laktóza), z toho desetina – což je jedinečné – ve formě více než 130 různých oligosacharidů. Tyto speciální jednoduché cukry slouží částečně k vývoji mozku, ale z větší části k vybudování komplexního obranného systému proti infekcím. Posilují totiž zdravou bakteriální střevní fl óru, která brání proniknutí infekčních bakterií. Tímto způsobem jsou chráněny i močové cesty.
Tuky jsou v mateřském mléce jemně roztroušeny v podobě nepatrných kuliček se složitou stavbou a jádrem z triglyceridů a jsou doplněny enzymem pro snadnější trávení tuků (lipáza). Nezvykle vysoký je obsah nenasycených mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem, které jsou obzvláště cenné zejména pro vývoj mozku. Zde tkví jedno z možných vysvětlení skutečnosti, že kojené děti se v inteligenčních testech umisťují daleko vepředu.
Bílkoviny (proteiny) mají v mateřském mléce obzvláště vysokou biologickou hodnotu, to znamená, že jsou složeny z mnoha esenciálních aminokyselin v lehce stravitelné formě. Značná část proteinů však vůbec není strávena – tyto bílkovinné látky neslouží ke stavbě buněk, nýbrž k obranyschopnosti. K nim patří imunoglobulin a další protilátky, laktoferrin pro příjem železa (díky němu může dítě přijmout železo z více než 50 % na rozdíl od pouhých 10 % u umělé výživy) a pro obranu proti bakteriím a virům, lysozymy, které bakterie jednoduše rozpustí, a dále růstové faktory a hormony pro zrání střevní sliznice a různé obranné buňky.
Leukocyty neboli bílé krvinky jsou obsaženy v mateřském mléce v obzvlášť velkém množství po porodu: v jednom mililitru se v této době nacházejí až tři miliony těchto obranných buněk. Většina z nich (neutrofi ly a makrofágy) ničí bakterie tak, že je jednoduše pohltí. Jiná část těchto buněk (lymfocyty T) plní paměťovou funkci pro vytváření specifi ckých protilátek proti choroboplodným zárodkům v okolí matky a dítěte.
vydal Portál, 2006
Napsal/a: V. Weigert
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (36 vyjádření)
Já prostě měla to štěstí, že mě a mým dětem šlo kojení samo, zase ani jedno nebylo schopný pít z láhve s dudlíkem. Moje sestry zase patří do kategorie problémového kojení, prostě to jinak nešlo. Taky bych nikoho nenutila do kojení, toto rozhodnutí je zcela na matce, je lepší láhev a spokojená matka a dítě, než uštvaná matka a brečící mimino.
Ahojky, zdravím všechny a podepisuji se pod příspěvek Meggie. Už jsem to tady také několikrát psala a tak to zkrátím obě děti jsem kojila max. do 4 měsíců a víc ani kapku – prostě to nešlo. Měla jsem doma zapůjčenou váhu a po každém kojení Martínka vážila, nakonec jsme skončili na UM. Nervy to byly hrozný a bolest taky velká – Martínek byl žrout, a když už neteklo, tak se „mstil“ a šíleně kousal. Nakonec ochutnal z lahve a mě bez zájmu odstrčil.
Je fakt, že máme super dětskou lékařku a ta mi říkala, že dnes jsou UM na takové úrovni, že miminko vůbec nešidí.
A s pohodlností na cestách jsem to měla také vychytané. Převařenou vodu v termosce, připravené a odměřené dávky UM a několik lahví to jistilo. Sice jsem nosila o jednu tašku víc, ale nedám na to dopustit – byla jsem v klidu a pak už i psychické pohodě, protože po nasazení UM obě děti takřka ze dne na den přibrali a já už nemusela běhat po doktorech a odběrech a zjišťovat, proč stále hubnou ( s odstupem 4 let, samozřejmě, se situace téměř totožně opakovala). Pokud můžete a chcete kojit, tak kojte, a pokud to nejde nelámejte si s tím hlavu!
…a mě se zas vybavuje doktorka v nemocnici na dětském oddělení, kde jsme s holčičkami strávily pár dnů (celkem 5), když už nemusely být v inkubátoru, a já se konečně mohla zaučit v péči o ńě…
Ta doktorka se mě tak jednou denně ptala, jestli už kojím…
A to holky kolikrát měly problém vypít „šedesátku“ a já byla ráda, že je jakž takž obstarám a jsem schopná tam nelítat furt v noční košili… a to jsem se starala jen o holčičky, protože jídlo mi nosili až pod nos a na úklid tam byla paní uklízečka…
Meggie – teď jsi mi promluvila z duše – už jsem tu několikráte něco podobného psala…ta „laktační mediální masáž“ ve mě také budí takový nějaký pocit vzdoru a potřebu postavit se za ty matky, které prostě nekojí, ale krmí a starají se o své dítě se stejnou láskou jako ty kojící…a to jsem s kojením technické problémy neměla a kojila přes 10 měsíců…zkrátka jak říká naše pediatrička – „Hlavní je, že si vyhovíte, když jste oba spokojení…“ (reakce na mé sdělení, že jsem nevydržela kojit po 1,5 hod. 24 hod. denně a od 4 měsíců měl 1x denně na noc flašku…)
Před několika lety, by pro mě udělat umělé mléko bylo mnohem pohodlnější než nakojit. Věta naší paní doktorky – kojit, prostě kojit mě stála pět měsíců jauvání. Po každém nakojení -při kterém jsem opravdu neměla pocity štěstí a láskyplného citu, jsem byla šťastná , že budu mít 2-3hod. pauzu. Mě ani Filípkovi to nešlo, fyzicky jsem byla úplně na dně. Samozřejmě jsme to přežila a nakonec kojila rok a půl, ale zpětně si myslím, že je lepší umělé mléko a klidná mamina, než kojící vyčerpana a vystresovaná . Tento příspěvek je určen maminkám čekatelkám a těm, které s kojením mají problémy. Je to asi směšné, ale nátlak ze strany „kojící ligy“ve mě vyvolal hloupý pocit, že pokud dám Filípkovi něco jiného než své mléko, tak jsem ta nejhorší a své dítě okradu. A to není fér, nikdo nemá právo nutit a odsuzovat. Teď mi asi některá z vás napíše, že je to přeci jasné, ale já si to nemyslím. Kdyby to bylo tak jasné, že nějaká matka může mít problém s kojením neměla bych tu potřebu se vyjádřit tak, jak jsem se vyjádřila.
Poměnko,to beru.
S tou pohodlností,možná tuším,jak ro Lenka myslela.Ze začátku kojení pohodlné asi moc není,je to opravdu pro některé dřina a proto možná sáhnou po „flašce“,nakrmit může kdokoliv a maminka si může odpočinout.Ale postupem času,když to maminka i miminko zvládnou,tak je to opravdu pohodlnější a proto hodně maminek krom těch ůžasných důvodů,které Lenka napsala,kojí tak dlouho.papa
Já nevidím vůbec nic špatného na názoru, že kojení je „pohodlné“ – já při srovnání stylu „kudy chodím, tudy vařím“ při kojení na jedné straně a přípravě umělého mléka do sterilních nádobek na straně druhé prostě pro to nenacházím příhodnější slovo – to, že je mléko stále k dispozici vlastně „bez práce“ je zkrátka jednou z výhod kojení (třeba oproti nevýhodě, že je mimi na mámě takříkajíc „životně závislé“..)…jinak já jsem taky našemu dávala pít, kdy chtěl a kolik chtěl..v porodnici při kojení vydával takové bublavé zvuky, že jsem se vyděsila, že má nějaký zadní rozštěp patra a mlíko mu teče do nosu, až sestřičky mě uklidnily, že „to on jenom tak strašně hltá:-)“…a taky se odstavil sám někdy po 10. měsíci….
Chromle, šťastná to žena…
;o)
Všude jsem četla, že kojené děti hůře přibývají na váze a že se maminky nebají bát toho, že tolik nekynou. Ale u nás to bylo naopak. Už z porodnice jsme odcházeli s vyšší váhou než byla porodní a v půl roce měl ten můj bumbrlík 10 kilo. Celých šest měsíců dcera dostávala jen mateřské mléko. Je pravda, že jsem jí dávala napít, kdykoli chtěla. Někdy co tři hodiny, když bylo teplo, tak i co dvacet minut. Pila minutu, nebo taky dvacet. Kamarádka, lékařka, mi víceméně vyhubovala, že ji kojím tak často a že jí mám dávat na žízeň čaj. Že je dcera tlustá a hrozí jí cukrovka.
Vyděšená jsem letěla za pediatričkou a ta mě uklidnila, že je to blbost a že to dělám dobře. Mimochodem ta kamarádka kojila jen krátce, je ta výjimka, které se mléko téměř netvoří. Tak s tím asi neměla tolik zkušeností.
Po půl roce jsem začala s příkrmy. Kojit úplně jsme přestali po desátém měsíci a to se malá odstavila sama. Jinak bych ji asi kojila dál.Ale možná po roce už ne, aby tolik nepřibývalá. Mimochodem v roce vážila 10,36kg. Už chodila.
Dodnes je dcerka bumbrlajs, ale všechno jsou svaly a má obrovskou sílu. Je pevná a chodila hned od začátku moc pěkně, asi to bylo těmi svaly, které jí moc pomohly. Jo a paní doktorka nikdy neřekla, že je tlustá, ale že pěkně prospívá:-)
Ještě jsem nikdy a nikde nenarazila na tak pěkné prospívání:-) Mimochodem, díky kojení mám ještě nižší váhu než před těhotenstvím.
A taky myslím, že je to velmi pohodlné a praktické. Já patřila, mezi ty šťastnější. V porodnici jsem byla prakticky jediná, kdo nemusel přikrmovat. A to jsem měla žlotenkářku – je známo, že žluťásci jsou víc unavení a nechtějí moc bumbat z prsu.
Bobino, pokud to vyznělo jako „kojit za každou cenu“, tak tak to rozhodně nebylo myšleno, píšu v závěru mimo jiné: kojíme, protože jsme se tak rozhodly . Pokud se někdo rozhodne nekojit, tak je to jen a jen jeho (její) věc, fakt do toho nemíním nikomu kecat. Byla to reakce na ten příspěvek od mamcalenca, že jí přijde zvláštní kojit proto, že je to pohodlné. Mně přijde divné nekojit kvůli sobeckosti s ohledem na svou postavu, to prostě takhle cítím. Ale vím, že ne každá mamča, co nekojí, se pro to nerozhodla kvůli tomu, tudíž nemám důvod je dopředu odsuzovat.
Navíc kojení je tak citlivé téma, že by mě nenapdlo se nějaké mamči ptát proč nekojí, určitě pokud by nekojila proto, že to nešlo ani po všem, co se dá zkusit, tak bych se musela propadnout, že jí to připomínám, některé mamči to berou jako neschopnost.
Ale když někdo řekne jako nejlepší vtip „blázníš? Bych měla hnusný prsa..“, tak to mi přijde uhozený.
Jestli je to zmatené, tak se omlouvám, nějak jsem se do toho zamotala.
Každopádně: Kojte, pokud to považujete za správné a je vám přáno.
Pokud kojit nechcete, nebo nemůžete, vězte, že UM jsou dnes velmi kvalitní a miminku naprosto stačí.
Anonymní,z 18.4.,už se to na stránkách VD,někde nedávno probíralo,pokud tvůj drobeček už oslavil 6 měsíců,tak je taky i ukončil (běží mu 7 měsíc života)a v tom případě může zkusit baštit nějaké příkrmy.Některým kojeným dětem hodně dlouho trvá,než něco ochutnají a příjmou,takže se ti stejně bude zdát,že dále jenom kojíš.
Jinak malinko nesouhlasím s Poměnkou,s tím názorem,že by měla maminka kojit za každou cenu.Myslím si ale,že pokud se maminka rozhodne ať už z jakéhokoliv důvodu nekojit,neměl by jí do toho nikdo nutit a dívat se na ní kvůli toho přes prsty (může mít s ním opravdu špatnou zkušenost,třeba bolestivé kojení atd.) Prvního syna jsem kojila skoro 2 roky a druhého už kojím 16m a je to opravdu ten nejpohodlnější způsob,jak dítko nakrmit.Tak přeji všem maminkám,které chcou kojit,aby měli kolem sebe hodné a chápající lidi,kteří ji s počátečními těžkostmi okolo kojení pomůžou a aby jim to vydrželo.Pa
Můj syn měl 6 měsíců a pořád kojím.Naše paní doktorka říkala ,že mám začít dávat banán a mrkev.Myslím ale že ještě počkám.Prospívá v 6 měsících měl 7,40kg a 67cm.V časopisech maminka a betynka pořád píšou že se má plně kojit pokud to samozřejmě jde až do ukončenéh 6.měsíce tak proč něco přidávat dokud mm zatím stačí.
Samozřejmě že je to velice pohodlné pokud někam jedu,nemusím tahat sebou žádné láhve s jiným jídlem a pokud má hlad tak je to velmi jednoduché jen vytáhnout kdekoliv a kdykoliv prso a náš prcek je spokojen.
Doufám,že budu kojit ještě aspoň do roku malého.
Já vím,že jsou děti které maminky kojí i ve 3 letech,ale to se mi už nelíbí.Do toho roku a půl je to optimální.
ono kojit je hezke ja jsem kojila prvni dite 2.5 roku od 3mesice jsem kazde 2hodiny odstrikavala a vydrzela to opravdu az do 2.5roku protoze dite nechtelo tahat a sla vahove dolu a ja chtela udelat to nejlepsi a necpat dite umelym mlekem.Ddruhe dite mame presne 5let od prvniho ted bude mit 1.kvetna 2.5roku do ted kojim od prijezdu z porodnice jsem do roku a pul druheho ditete denne odstrikala 5 litru mleka to bylo navic kdyz jsem neodstikala hned se me ucpali pridavne mlecnr zlazy a zapouzdril se me tam zanet nabrecela jsem se je to dosti bolestive alejinak to neslo nez po porade doktoru nekolika propichnout a vymackat zanet ven ale vydrzeli jsme pry mam smelu ze mam tak moc mlika do toho jsem sla velice akutne na operaci kdyz dite melo asi 8.mes.ale byla se mnou kojili jsme dal mleko co bylo na vic tak 2 litry vypilo starsi a aspon se mela cim chlubit ze prestala byt kojena s nastupem do skoli sla skoro v 7.letech.Ja druhe kojim a myslim si ze delam vse nejlepsi pro deti ale matky pozor jte tu taky.Ted jsem zacala mit dosti velke problemy a museli jsme hodne snizit kojeni a mozna budu muset prestat kojit uplne bohuzel mam odvapneni kosti ve 30.letech je to dost tvrdy verdikt neda se to vylecit pouze zastavit prubeh a modlit se abych jednou spatne nedopadla a neskoncila dost spatne nikdy bych neverila ze neco takoveho me muze potkat ze od kojeni nikdo o tom nemluvi ze maji kojici uzivat navic treba kalcium.Kazdy den od detstvi piji dost mleka syry jsou u nas dost casto ale bohuzel je to pri dlouhodobem kijeni malo takze si myslim propagovat kojeni ale s mirou a rozumem
Ja som kojila obe svoje deti cca 2 roky. Dcéra už má 7 rokov a teraz chodí na karate a je celkom úspešná. Má vynikajúcu stavbu tela, pevné svaly, postavu úplne tak akurát. Som presvedčená, že nemalú zásluhu na tom má práve kojenie. Syn bude mať ešte len 4, trápi ho ekzém a chytajú sa nás i infekty, ale rekonvalencia bola vždy bezproblémová, ostatne ani u dcéry nebol nástup do škôlky úplne bez problémov.
Čo ma ale zarážalo viac, bol fakt, že ku koncu toho druhého roka kojenia, detská doktorka už nejako extra nadšená nebola, dokonca to dospelo do štádia, keď som už pri posledných preventívnych kontrolách ani nehlásila, že kojím a ona v presvedčení, že už som skončila sa už ani nepýtala.
…a 100 % súhlasím, že kojenie je „pohodlné“. Ročne cestujeme na Slovensko cca 4 – 5 x a popri dcére som aj dochádzala na vysokú školu. Manžel šiel vždy s nami a medzi konzultáciami som kojila. Žiadne fľašky a podobné starosti. Jediná „nevýhoda“ bola, že deti do dvoch rokov boli vždy všade so mnou, babičky si ich nemohli nechávať cez noc bezo mňa. Ale aj tak nepoznám veľa detí, čo by do dvoch rokov boli s babičkami bez rodičov, takže to asi nevadilo :-))
Kojení je důležité a nejlepší, pokud to jde mamince.
Někdy se to, ale z různých důvodů nedaří a myslím, že to prostě také není hřích, tedy pokud se mamka alespoň o kojení pokoušela. Hlavně do začátku je důležité dát děťátku mlíčkem protilátky a to i kdyby mělo být mlíčka jen trochu.To už se tu ale probíralo.
Já kojila plně jen do 3 měsíců a přestala jsem asi kolem půl roku úplně, mrňous byl jedlík a mě se pro něj mlíčka nedostávalo. Pořád jsem pila čaje na podporu kojení a vůbec pila a jedla hodně, aby se mělo z čeho mlíčko tvořit. Ale malý měl pořád hlad.
Nevím, čím to bylo, snad mou nervozitou, únavou, malými prsy, používáním kloboučku…
No, tak já si teda myslím, že je úplně, ale úplně jedno, jaký důvod ke kojení co nejdéle matka má, je jedno, jestli je to z uvědomělého postoje, že je to to nejlepší, nebo z „pohodlnosti“, protože je MM pořád připravené ve správném množství, teplotě a složení.
Důležité je, že matka prostě kojí!!!!!
Kojím svého ročního syna doteď, ráno, večer, v noci (1-2krát), někdy i přes den, když nechce čaj.
Já kojím proto, že vím, že je to to nejlepší, co mu můžu dát. Jsem šťastná, že můžu kojit až doteď, že jsem vlastně kojila plně do 7,5 měsíce syna, protože příkrmy odmítal, s večerní kaší jsem jen kojila do 8,5 měsíce. Syn je jako rybička, najvážnější, co nás potkalo, je rýma a teď průjem, ktarý je možná od zubů. A jednou se mu objevil ekzem, reakce ne cosi, dodnes nevím, co to bylo. Znovu se neobjevil.
Ale: Moc dobře si uvědomuju svoje pohodlí, jela jsem s co by 7mitýdenním a pak 4 měsíčním prckem na Slovensko, cesta nebyla nekonečná právě díky tomu, že MM je vždy připravené, takže to i s přabalením a protažením bylo 45 minut. Byli jsem na svatbě kamarádky, na oslavě 60tin. Cestovala jsem naprosto nezávisle na jeho jídle, prostě když měl hlad, nakojila jsem. Teď už jsem trochu omezená tím, kdy mu dávám obídek, svačinky, večeři…. Prostě když někam jdu, musím to promyslet, na návštěvu s sebou tahám jídlo pro něj – a představa, že bych na to musela myslet už odmala se mi moc nelíbí.
Závěr:
Je fakt úplně jedno, jestli kojíme, protože sjme se tak rozhodly z hlediska toho, co MM nabízí, nebo jestli si tím trochu usnadńujeme život, který se i tak s novorozenětem převrátí naruby.
Neděsí mě, že někdo kojí z pohodlnosti do roka.
Děsí mě, že někdo nekojí vůbec, kvůli tvaru prs, své postavě a kráse, nebo dítě odstaví v 6ti týdnech, nechá doma s au-pair, jde budovat kariéru a dítě vidí ráno v 7 a večer v osm vykoupané, nakrmené a spící v postýlce.
Já Hanču s tou pohodlností chápu.
Kamarádka měla štěstí a svého chlapečka plně kojila do šesti měsíců. A tak pro ni nebyl problém o víkendech s manželem vyrážet na výlety, protože malého mohla kdykoli a kdekoli nakojit.
Já s holčičkama, které se teprve cca ve 2 měsících věku učily pít z prsu, a i po tom byly (z větší části) na flašce, jsem musela každou cestu, ať k prarodičům, nebo na kontrolu do nemocnice (a že jsme jich, jako nedonošeňátka, absolvovaly), hrozně plánovat.
A to tedy nebylo vůbec pohodlné…
…a petro,super článek…
..no já teda nevím,ale když jsem chtěla děti,tak jsem věděla,že na nějakou svoji pohodlnost(?) můžu zapomenout(a ráda jsem zapoměla..) a že kojím,protože je to tak prostě zařízené přírodou a ta dobře věděla,proč to tak činí..nejkrásnější je na tom ten pocit,který mám,když i ted naše 10m.dcerka pije z mého prsu..je to něco tak krásného a silného!!a ještě dávám dcerce všechny ty pozitiva a „dobroty“,co píše Petra..
Já kojila hlavně pro svoji pohodlnost, je to vždy dostupné. Dítě se probudí a hned má k dispozici jídlo, nemusí čekat a zbytečně brečet, další výhoda je hlavně finanční. Kojila jsem čtyři děti minimálně rok, vliv na imunitu byl znát, marodili jsme minimálně.
Mobile Sliding Menu