U druhého dítěte jsem byla přesvědčená, že kojení bude „brnkačka“, takže žádné lahvičky – které jsem si u první dcerky nakoupila a posléze půjčila – žádné dudlíky :-), prostě jsem si řekla, že budu kojit a láhve přece nepotřebuju.
Syn se narodil v parném létě minulého roku. Byl největší z dětí na pokoji, prostě nepřehlédnutelný 🙂 a tolik žíznivý. U prsu byl skoro pořád. Když jsme spolu usnuli, tak jej sestřička dala do postýlky a on začal brečet. Pomohlo zase přiložit. Ale na váze se to vůbec neprojevilo.
Po návratu domů jsem začala mít potíže. Zarudnutí, bolesti a vysoká teplota. Sestřička na gynekologii mi doporučila jogurtové zábaly – fakticky pomohly, jenom jsem všude cítila jogurt až mi z toho nebylo dobře.
Další týden příšernýho vedra a další problém s kojením. Popraskaly mi bradavky. Kojení bylo šílené, bolestivé, hrozné.
Že by pomohly mastičky se říct nedá. Po poradě s gynekologem jsem na bradavkách nechala zaschnout mat. mléko a chodila „jen tak“ – super pro prsa :-), možná i pro manžu:-), příšerné pro mě. Prsa byla těžka, mléko z nich odkapávalo, pořád jsem chodila odstříkávat – no hrůza a děs.
Jenomže nic se nelepšilo. Už jsem byla zoufalá. Jít kojit na veřejnost – velký problém, nikam jsem nemohla, synek preferoval pouze a jenom polohu v leže a kde si pohodlně lehnout, že ?
Bolesti byly příšerné. Fakt. Kolikrát jsem si říkala, že s kojením skončím, že to nemá cenu. Že existují umělá mléka s flaškou a dudlíkem. Manžel byl na mě naštvaný, že se takhle trápím.
Nakonec vše vyřešila už 3. návštěva gynekologa v době šestinedělí – no jo, byla jsem tam pečená vařená, asi se mně tam líbilo 🙂
Ten, když viděl „čím kojím“, tak se divil, že vůbec kojím. Napsal mi antibiotika a genciálku. Zakázal mastičky. A sušit a sušit. Prý nejlépe nekojit aspon 24 hodin. Uf.
Takže jsem koupila jedno baleni umělýho mlíka, jednu lahvičku a jeden dudlík. A staral se manžel. A že mu to panečku šlo. Škoda že jen týden. Týden totiž trval příkrm synka + kojení. Po týdnu se mi z umělýho mlíka poblinkal a tím jsme skončili.
Teď už 10 měsíců kojím bez jakýchkoliv potíží. A jen tak, jak vidím svého hladovce, nepřestanu 🙂
Co bych doporučila všem Vám, kterým kojit nejde?
Nebát se zeptat, jít si pro radu třeba několikrát i s dítětem, nechat si ukázat techniku kojení. A hlavně věřit si. A pokud už problém máte, jít ho řešit hned a nenechávat vše dojít tak daleko, odkud není návratu – tedy v kojení.