Jak se kojí dvojčata

Rubrika: Kojení

Před pár týdny byla v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím jako host i známá česká tenistka Hana Mandlíková (na jméno jsem si nemohla vzpomenout – radil mi manžel, tak snad dobře), matka dvojčat. Ta prohlásila, že dvojčata kojit nelze…

Já, matka nyní třináctiměsíčních dvojčat-holčiček, tvrdím, že dvojčata kojit lze. A to i přes spoustu problémů. Naše trojka je toho zářným příkladem (tatínka ze svého středu nijak vylučovat nechceme, ale kojení prostě byla naše „dámská“ záležitost… ale tatínek nám to aspoň zdokumentoval).

Jak už jsem psala na jiném místě, holky se narodily předčasně a strávily cca měsíc v inkubátorech a krmili je sondičkou přímo do žaludku. Nejlepší by bývalo bylo, kdyby měly dostatek svého mateřského mléka, ale nebyla to žádná sláva – začínala jsem s odstříkanou dávkou několika mililitrů, ale zaplať pámbu za to… Takže když bylo maminčino mlíčko, dostávaly to, jinak bylo k dispozici tzv. „ženské“ mléko (od jiné kojící maminky, která měla „přebytky“) nebo mléko „umělé“.
Své mléko jsem holčičkám pravidelně donášela, když jsem ležela po porodu týden v nemocnici, i když už jsem pak byla propuštěna domů.

Časem jsem měla být přijata přímo k holčičkám na oddělení, aby nás sestřičky kojení naučily – jak mě, tak holčičky. A taky, aby mě zasvětily do péče o dvojčátka. Jenomže to dopadlo jinak. Já onemocněla a přijata v určeném termínu jsem být nemohla, takže jsme se nakonec dostaly na normální dětské oddělení v okresní nemocnici (tam holky převezly jako nejlépe prospívající miminka, když potřebovali uvolnit místo dalším drobečkům).
Všichni tam byli milí, ochotní, a zejména v noci mi sestřičky chodily pomáhat s krmením. Ale co se kojení týče, bylo to na mě, doktorka se mě jen pravidelně ptala, jestli už kojím….
No, nekojila jsem. Byla jsem ráda, že zvládám péči o holky, odstříkávat mlíko, sebe trošku udržovat…
Byla jsem tam s holčičkama přesně 5 dnů (ony o pár dnů déle – než jsem se já uzdravila). Možná, kdybychom tam strávily delší čas, že by došlo i na kojení, ale…

Po propuštění jsme pár dnů strávily samy doma (tatínek chodil do práce), ale protože už byly Vánoce za dveřmi, odjeli jsme brzy k manželovým rodičům. A tam bylo tolik pomocných rukou, aspoň na krmení. Někomu se to může zdát málo, ale mě to fakt pomohlo. A najednou jsem měla víc sil a pocit, že mám i více času, a začala jsem zkoušet holčičky i kojit. Zpočátku zejména večer a v noci (taky pro uklidnění), ale postupně se z toho stal rituál – holky postupně přebalit, pak jednu po druhé nakojit, a pak nakrmit z lahviček.
Už tehdy jsem začala používat kojící polštář (a nedám na něj dopustit – výborná pomůcka).
Obdobně jsme postupovaly i po návratu domů.
Pak jednou přišla „moje“ porodní asistentka (přišla si pro knížku, kterou mi půjčila) a jestli prý holčičky kojím zároveň!? Že si ušetřím čas… No, já to ještě nezvládala… Tak mi holky „nainstalovala“ a šla… Při dalším krmení už jsem to tak nějak zvládla sama a byla jsem v tom čím dál tím lepší.
Co to obnášelo!? Nachystat si na posteli na jednu stranu složený polštář, na druhou stranu složenou peřinu. Holky si na ně položit. Sednout si mezi polštář a peřinu, zapnout si kojící polštář, vzít jednu holčičku a správně si ji položit, stejně tak i druhou. Jednu nechat přisát a zkontrolovat, druhou nechat přisát a zkontrolovat. Kojit.
Polohu jsme používaly stále stejnou – Klára Rulíková ji ve své knize Dvojčata, jejich vývoj a výchova (Portál, Praha 2002) nazývá „boční fotbalové držení“ (další jsou „poloha do kříže“ a „paralelní tandemová poloha“).
Boční fotbalové držení je takové, že děti leží hlavičkama k sobě, tělíčka a nožky směřují vždy buď vlevo nebo vpravo kolem těla maminky. Maminka přidržuje děti pod hlavičkami.
Tato poloha nám zcela vyhovovala.
Později, asi od 9. měsíce, jsem zase začala holky kojit postupně a samostatně (a na střídačku, abych náhodou některé z nich nenadržovala – ta, která zůstala v ohrádce a byla druhá na řadě, dávala vždy hlasitě najevo svou nespokojenost…). Holčičky byly už natolik živé a pohyblivé, že než bych si obě „nainstalovala“ na postel a pak i na kojící polštář k prsům, zdrhly by mi…. ;o)
Několikrát to vypadalo, že snad kojení skončí, že se holky odstaví, ale vydržely jsme. Teda hlavně já… Tvorbu mléka jsem podporovala pitím dostatku tekutin, mj. i čajů pro kojící matky, párkrát jsem na radu porodní asistentky využila i homeopatika na podporu tvorby mléka (RICINUS COMMUNIS). A hlavně jsem měla vůli vytrvat. Byla jsem odhodlaná kojit holčičky klidně do dvou let…
No, postupně se holky začaly samy odstavovat. Nejdřív začaly odmítat kojení po večerní kaši, pak po dopolední svačině i polední zelenině, nakonec jsme se na chvíli ustálily na kojení ráno a odpoledne. Obě holky ale skončily naráz, „bez varování“ – Lu ve věku 10,5 měsíce, Any o měsíc později. Prostě jednoho dne už pít nechtěly…

Domnívám se, že k tomu, že holky byly ochotné (a schopné) v podstatě bez problému sát z lahvičky i ode mě z prsu, přispěl jeden takový můj „drobný“ omyl… Na umělou výživu jsem doma od začátku používala systém Avent. Mají savičky s jednou až třemi dírkami (podle věku dítěte), pro větší děti je pak variabilní průřez (množství protékajícího mléka závisí na poloze dudlíku v puse dítěte).
Takže my jsme začali se savičkou s jednou dírkou… A já si nějak špatně či nepozorně přečetla „návod“, takže jsem ji holkám nechala déle, než bylo nutné… A tak se holky musely jóóó snažit, aby se najedly… ;o) Každou svou dávku tehdy pily snad hodinu… A když jsem jim dala věku odpovídající savičku, najednou měly svou dávku v sobě snad za 20 minut…
Říká se, že se děti mají od mala vystavovat malým stresům, aby pak v životě lépe zvládaly ty velké…. Tak my jsme tedy začaly fakt brzo… ;o) Doufám, že mi to holky odpustí… Když jsem je naopak, přes všechny těžkosti, dokázala i docela dlouho aspoň „přikojovat“…
Aspoň já to tedy považuji za své malé vítězství…

Napsal/a: jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • bokul

    jarmuschko, diky za Tve zkusenosti. Vim, ze uz je to „dlouho“, co jsi to prozila, ale stale jsi prikladem a nadeji pro maminky, ktere dvojcatka cekaji.

    Pri cteni Tveho prispevku jsem si vzpomenula take na muj clanek o odsavacce a pripomenula si jednu vec. Ja bojovala s odsavackou a pitim (jednoho) Davidka 8 tydnu. V porodnici, kde jsem nejdrive prvni dny vyzdimala par kapek a byla ve stresu, kdyz jsem videla, kolik nosi ostatni maminky… Co dodat bylo mi ouzko. O to vic jsem byla v soku, kdyz jsme odchazeli z porodnice po 7 dnech, mela jsem tam v rezerve cca 200 ml odstrikaneho MM :-), o kterem jsem vubec nevedela. Ostatne, odsavala jsem tak, ze jsem si rikala – potrebuje 100 ml, tak musim 100 ml odsat, i kdybych to odsavala 30 minut…

    Nicmene Tve vitezstvi s kojenim je opravdu VITEZSTVI VELKE! Urcite to devcatum prospelo!

  • mandarinka

    Ahojte.
    Také mám dvojčátka. Sice mi nebylo dopřáno kojit tak dlouho, ale kojila jsem je obě. V porodnici mi bohužel nijak nepomohli, což mě velmi mrzelo a nosili mi holky vždy po sobě, což mě velmi unavovalo. Celé dny jsem v porodnici neděla nic jiného než kojila… od rána do večera jsem neustále měla některou u prsa.. večer mi je vždy kolem 22. hodiny odnesli na novorozenecké abych si „odpočinula“ a ráno v 5. hodin mi je opět začali nosit. A tam jsem se zařekla, že doma to bude jinak, protože bych nic jiného nedělala. Hned první kojení po příchodu z porodnice jsem začala obě najednou… sedla jsem si na postel, připravila ke každé ruce polštář a miminko, přiložila první tak, že jsem ji v dlaních dřela hlavičku a tělíčko bylo opřené na ruce a částečně na polštáři.. poderala volnou rukou druhou a také přiložila k prsu… naštěstí jsem to takhle dělala jen týden, než mi manžel koupil kojící poštář, pak to už bylo pohodlnější… děti si zvykly tímto stejně jíst, spát, vstávat a já mezi tím udělala doma spoustu práce…Ale upřímně.. někdy to byla fuška… :o)))

  • Jseš dobrá:-):-):-)

  • Klobouk dolů! Moje sestřenice má taky dvojčata, poprvé si je mohla přiložit 11 den po porodu a ještě se jí rozpily, kojila je hlavičkami k sobě, tělíčka do strany, okolo sebe smotanou peřinu. Vydrželo jim to 5 měsíců plně kojit a myslím si, že je to taky úspěch, oni pili strašně dlouho, takže kromě kojení nedělala skoro nic jiného.

  • Také vím, že kojit dvojčátka jde :o) Kamarádka má (teď už 4,5 leté) dvojčátka kluky a kojila je do 1,5roku…
    Jinak skládám obdiv všem maminkám 2-čat i vícerčat…

  • Pomněnka

    Teda, obdivuju všechny matky vícerčat, my si někdy „stěžujeme i na jedno… Klobouk dolů, maminky 😉

  • Anonymní

    mam 6-týdenní dvojčata a taky kojím,plně.někdy obě naráz,někdy zvlášt.je to náročné, ale dá se to vydržet.

  • Je to fakt super, že jste to tak dlouho vydržely. Moje kamarádka svýho chlapečka taky zkoušela kojit a přikrmovat a vůbec jim to nešlo. Špatně trávil umělou stravu s mateřským mlékem, takže musela přestat kojit na třech měsících. Je to fakt malý zázrak, že se vám to tak krásně podařilo.

  • Gratuluji,zasloužilá mamča.

  • jaroslavas

    Gratuluji ti k takové výdrži. Já bohužel takové štěstí neměla. Přišla jsem o mléko když klukům byli dva měsíce, ale taky jsem používala metodu kterou zde popisuješ. Bohužel jen jeden chvíli, protože Robík byl dost dlouho v porodnici sám.

  • Máš můj velký obdiv. Neumím si to představit mít dvojčátka…

  • Tak teda musím říct že jsi fakt dobrá a myslím, že je to VELKÉ vítězství a to hlavně pro tvoje holčičky.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist