Jak dítě odstavit

Rubrika: Kojení

963448_kidDožaduje-li se Jakub v noci důrazně prsu, matka mu řekne, že od nynějška žádné kojení nebude. Následný výbuch dětského hněvu pak zachytí ve svém náručí. Nedovolí dítěti žádnou agresivitu a ani ona sama ho nebude bít. Drží dítě v tak těsném, pevném, a přece měkkém objetí, aby jí nemohlo ublížit ani rukama ani nohama. Dovolí mu však, aby svou zlost odreagovalo křikem.„Vykřič celou svou zlost. Chápu, že jsi naštvaný. Křič, jak chceš, ale prs už nedostaneš.“ Jestliže se dítěti podaří matku kousnout, nechá ho, ale jednoznačně vyjádří svou bolest a hněv: „To bolí! Už mě nekousej!“ Matka drží dítě tak dlouho, dokud ono nepochopí, že sice má místo na matčině srdci, ale mezi ním a jejím prsem leží nepřekonatelná hranice. Teprve až to dítě pochopí, až se mezi ním a matkou zase obnoví láskyplné vztahy, až se oba dokážou spolu něžně mazlit, může matka dítě pustit. Jestliže dítě – jako v Jakubově případě – až doposud usínalo na matčiných prsou, musí se v návaznosti na pevné objetí znovu učit procesu usínání. Jakmile díky zkušenosti pevného objetí pocítí jednoznačnou oporu své matky, má pak matka nejlepší příležitost uložit dítě do postýlky a nechat ho tam usnout. Napřed si ovšem dítě zaslouží láhev.

Jak dítě odpoutat od matky

Odmítá-li dítě otce a neustále jen visí na matce, stejným způsobem se o takovém objetí poučí také otec. Nejvhodnější období pro tento proces je asi od osmého měsíce věku dítěte. Mluvíme o takzvaném strachu osmiměsíčních, o odcizení. Dítě rozlišuje mezi člověkem známým a cizím, vědomě vnímá vazbu s důvěrně známým člověkem a může ji také bolestně postrádat. To je dobře. Otec se však normálně nestává žádným cizincem. Dítě by k němu mělo mít podobně hluboký, důvěrný vztah jako k matce. Ten se však nemůže vyvinout, připoutává-li matka dítě z jakéhokoli důvodu k sobě a chrání ho před otcem. Velmi často můžeme hledat příčinu v mateřské ješitnosti okořeněné špetkou egoismu. „Umím to s tebou lépe než táta. Pojď raději ke mně! U mě rychleji usneš než u táty.“ Jestliže to otec připustí, nepostaví-li se proti tomu, anebo ještě hůře, není-li schopen vysvětlit své ženě, že taková rivalita je nezdravá, vzniká porucha vztahu mezi otcem a dítětem. Začíná se „rodit“ maminčin chlapeček.
Správně jedná taková matka, která vychází z přesvědčení, že rodiče nemají na své dítě působit proti sobě, ale společně a jeden pro druhého. „Milé dítě, to je tvůj táta. Tvůj jediný táta. Lepšího nenajdeš. S ním ti bude dobře. Mám ho moc ráda a přeji ti, abys ho měl také rád. Udělám pro to všechno. Proto také chci, abys teď u něj zůstal.“ Toto poselství lásky musí dítě vyslechnout také přímo od táty. Jestliže proti tomu protestuje a chová se k otci agresivně, jako to dělal Jakub, má otec plné právo, ba dokonce povinnost, se s ním konfrontovat. Nejúčinnější je to opět pomocí pevného objetí. Tímto způsobem mohou oba vyjádřit své frustrace i odpor, avšak mají také příležitost vnímat vzájemnou blízkost a lásku a vcítit se jeden do druhého. Chlapec nakonec dojde k poznání, že je pro otce důležitý, že v náručí svého silného táty k němu může vzhlížet a že v něm může nacházet také příklad.

Jedná se o ukázku z knihy Když dítě nechce spát
vydal Portál, 2008

Napsal/a: Jiřina Prekopová

Toto taky stojí za přečtení!

Tvoření: Kouzelné obrázky

Se sychravým počasím vzniká větší potřeba zabavit děti. Venku se už nedá trávit tolik času jako v létě a

Čtu dál →

Domácí salko

Už nějakou dobu chci vyzkoušet domácí salko, jestli to opravdu jde a jaké bude chuťově. A kdy jindy než

Čtu dál →

[Soutěž] Van Goghova hvězdná noc

Startujeme poslední letošní soutěž. Opět si představíme 3 knížky pro děti a o jednu z nich si rovnou zahrajeme…

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • U nás odmítání otce nebylo. Malý byl dost živý a odmalička si s ním v „klučičích“ hrách víc rozuměl manžel, syn se s manželem víc vyřádil a vybil spoustu energie. Potřeboval to a asi i díky tomu získal tatínek své pole, na kterém jsem já nebyla tak dobrá. I když byl samozřejmě víc se mnou, když uviděl tatínka, projevoval radost od té doby, co to dokázal dát najevo. Je jasné, že k matce je miminko více připoutané, ale tatínek si ho může taky získat hodně brzy.

  • v-hoffmannova

    Hezký článek. Zajímavé je, že naší malé je zrovna něco přes osm měsíců a opravu začíná na tatínkovi viset. Už spolu i usnuli a když přijde a hned si jí nevšímá, tak malá strašně moc vyvádí. Začíná být tatínkový závisláček. :-DDDD Já jsem ale ráda. Nakonec začal tatínek přebalovat a víc si s ní hrát. A jak na to maličká krásně reaguje. Myslím, že to „odcizení“ u nás začíná docela dobře fungovat. Sice malá někdy usíná u prsu, ale jindy si strčí do pusinky palec, otočí se na tátu, usměje se, pak se ke mě přitulí a usne bez bradavky. A takových večerů přibývá. Jak my máme zlatý dítě!

  • Anonymní

    Maminčin mazánek. Zajímavé, že to potom později vyčítají tomu mazánkovi. Jako by za to mohl. U nás to bylo tak, že otec schizofrenik, o mně se starala maminka a babička. Maminky a babičky, odpověděl jsem na otázku u zubařky, asi v pěti letech, čí jsem. Dost se na mne podepsaly. Ze školy rovnou domů, ven pouze v doprovodu rodičů, ale když už nevěděly kudy kam, posílala mě matka do papírnictví, abych si to koupil sám. A do toho nemocný otec, matka se na mne upnula a to pouto trvá dodnes. Neřve, nemlátí, na to je příliš malá a slabá, vydírá citově. Poslední dobou se to nedá vydržet. Jediné, co znám, je nakoupit, počkat na vynážky, chci-li se sprchovat denně, musím to dělat tajně, potřebuji-li něco ve městě, mám prostě smůlu, jsem prostě rád, že mě pustí do dvě stě metrů vzdálené samoobshluhy. Jednou za čas vybuchnu a pak se mnou nikdo nemluví. Mají ze mne strach. A nejhorší na tom je, že je to pak všechno moje vina. Navíc mám podezření, že matka, když zjistila, jaké je otec pako, připoutala si mně vlastně násilím. Zajistila si, aby se o mne starat musela. Nevědomky mi přivede psychické deprese a pak se o mne stará. Včera: Přijdu z nákupu, lehnu si nahý na postel, už mi to vyčítá. Tak se obleču, chodím k popelnicím s odpadem, buď doma. Celý den kromě nákupu ležím na posteli, protože o nějakých koníčkách nemůže být ani řeči. Jednak mi sem pořád chodí, jednak se nechci naštvat. Televize. Měli jsme dvě, jednu máme v opravně, když ji má u sebe, nesleduje ji vůbec, u mne prakticky pořád. A ještě říká, že tu byla nanejvýš dvakrát. Večer jsem to zase nevydržel a vybuchnul. Ale u doktora řekne, že snadno vybuchnu, ona považuje za příznak nemoci to, že člověk na stresovou situaci reaguje křikem. Kdybych si nechal všechno líbit, jsem zdravý. Taky že jo. Jsem apatický, ale k ostatním lidem, a jsem paplb. Vyčítají mi pak, co jsem nezavinil. Ale to už se jenom opakuji. Eduard Nud.

  • Lien

    Jé, to je zajímavý článek. Taky moc nesouhlasím s tím objímáním. Třeba moje malá se ještě více vzteká, když jí omezuju v pohybu. Je tedy pravda, že záchvaty nemá, ale kdybych jí takto objímala, tak by je i klidně mohla dostat. Mě to taky přijde jako agrese, ukážu dítěti, že jsem silnější, vlastně s ním bojuju a ne souzním.

    No a s tím tatínkem, to bylo u nás naopak. Malá chtěla, já jsem chtěla, ale zájem moc nebyl. Takže to vůbec neznám vnucovat dítěti tatínka, ani bych to nedělala, pokud dítě nechce.

  • Jendulka

    Matildo, nechtěla jsem vyznít radikálně, jen jsem nechtěla psát dlouhé romány :o)
    Jasně, každý je jiný a každý by měl jednat podle svého citu a ne podle někoho jiného – můžeme se nechat ovlivnit, když nám ten názor připadá v pořádku, ale pokud ne, tak bychom prostě měli jednat podle svého citu.
    To chápu, že když se s dítětem nevyspíš, tak s ním nespíš. Já taky nespím se všemi třemi, to by nešlo :o)))Teda spím, když s námi není taťka:o))
    Ale když kojím, tak jsem ráda, že nemusím vstávat, vyndavat a pak zase dávat dítě do postýlky…
    A ano, pokud už máma z nějakého důvodu nechce kojit, tak by měla dítě odstavit, máš pravdu, že jsou takové maminky. Znám jednu, co jí kojení připadalo odporné – tak nekojila, no. Asi by se jí nenarodilo miminko, které by to kojení nutně potřebovalo…

  • Matilda

    Jendulko, chceš vyjádřit svůj názor, to chápu, ale z mého pohledu jsi stejně radikální jako autorka článku. Vždyť to je na každé mamince individuálně, jak dlouho chce kojit, jak chce, aby dítě spalo. Pokud jsem to správně pochopila, autorka článku nic neříká o odstavení v 8.měsících, v druhém odstavci už totiž píše o něčem jiném – o strachu z odcizení, který dítě prožívá přibližně v tomto věku. To, že jako mamina tří dětí s ní tak úplně nesouhlasím, nedám najevo tím způsobem, že řeknu, že jedině to, co dělám doma já, je správné. Já si taky myslím, že pro dítě je nejlepší na spaní postýlka, že manželská postel patří rodičům, aby v ní sdíleli nadále své city a něžnosti. Že děťátku se maminka věnuje celou dobu bdění a že ho nakojí v noci, kdykoliv se dítě ozve, je samozřejmé, ale pokud jí nevyhovuje spát s miminkem celou noc, z různých důvodů – já třeba mám problém s usnutím, malý se vrtí i během spánku, neustále se pouští prsa a pak jej zase hledá a tak to dělá celou noc – to podle mého není v pořádku a tak když ho v noci nakojím, uložím zpět do jeho pelíšku, tam spí klidněji, i když je za hodinu a půl znovu vzhůru na další pití. A i já během chvilky sama v posteli lépe zaberu, než s tím vrtizadečkem u prsu.
    Metodu pevného objetí znám a souhlasím, dá se aplikovat pouze u některých charakterů dětí. U mé klidné a spíše plačtivé Kačky to opravdu fungovalo, zklidnila se a byla spokojená, maminka ji chápe, sice se zlobí, ale má ji pořád ráda. Jenže tahle holčička nikdy neměla žádný opravdový vztekací záchvat, zatímco na našeho cholerického 6-měsíčního Vladoša, který když se vzteká, potřebuje jediné – a to odvedení pozornosti, žádné pevné objetí v tu chvíli nepomůže.
    A k tomu odstavování – je jisté, že každé dítě se jednou odstaví, u někoho je to víc než snadné, u jiných to trvá dlouho a maminka se u toho pořádně zapotí, znám příklady z okolí, kdy se tříletý řízek krmí uzenou grilovanou klobásou z hořčicí a pak mámě vyhrne triko, serve jí náplast z přelepené bradavky, že máma vyjekne bolestí, a jde si cucnout, přece nebude pít kofolu:-)

  • Jendulka

    myslím, že by se nemělo dítě odstavovat násilím. Někteří odborníci tvrdí, že kojit jako hlavní jídlo do roka je idální a tady chcete násilím odstavovat v 8 měsících?
    Dávno neřeším, kolikrát v noci se vzbudí, nechám jí napít kdykoli chce a je jí 10 měsíců. Chci kojit co nejdéle. První dítě jsem začala odstavovat po 13.měsíci a zpětně je mi to skoro líto (resp. kdybych nechtěla otěhotnět a nemyslela si, že by bylo pro mě v tu chvíli příliš náročné těhotenství i kojení, tak bych ji neodstavila)
    Druhé dítě se odstavilo samo v roce. To bylo v pořádku
    Pokud dítě odmítá otce, nebudu mu ho nutit násilím – láska se nedá vynutit – to není opravdová. Moje děti si tvoří vztah postupně a je to v pořádku. Má dobrou náladu, směje se na něj, vezmi si jí. Když už chce k mámě, tak jde k mámě. Když máma nemá volné ruce a potřebuje něco dodělat, tak mimino počká. Ale nutit usínat s tátou – NE.
    A dávat spát do postýlky… Nejlepší – a to z mnoha důvodů, je spát s rodiči…

  • Anonymní:-))) já kojila do 27měs,částečně proto,že sem neměla to srdce mu to vzít:-)) taky pro jiné výhody MM-cena,kvalita,přístupnost:-)…ve 27měs jsem ho odstavila velmi lehce-vysvětlila sem mu,že mlíčko už nebude. V klidu.
    Se sprchou souhlasím-u nás taky pomohla-asi to bude o temperamentu dítěte. Při dalším vztekání pomohla už jen zmínka o sprše:-) A kupodivu z ,,konce světa“ jak vztekání vypadalo se vyklubalo,že chce utřít nos. K

  • Anonymní

    No, já patřím naštěstí mezi šťastnější matky, neboť náš Vojta začal najednou sám odmítat, a tak to bylo naprosto bez nějakého vztekání. Bylo mu 10 měsíců. S tím objetím jsem ale také neměla úspěch. Zkoušela jsem ho při nočních záchvatech, kdy najednou začal okolo sebe kopat, mlátit a plakat. Hodinu jsme zkoušeli všechno možné, včetně objetí a řekla bych, že to mělo spíše opačný účinek. Nakonec pomohla sprcha. Ovšem v nouzi člověk zkusí vše. Přeji všem šťastnou volbu!

  • No, s tímto postupem ,,pevného“ objetí jsme neměli nikdy dobrou zkušenost…pokud jsem tohle zkusila v období vzdoru-18měs,když se prcek vztekal kvůli každé maličkosti tak se jeho vztek jen stupňoval a k ničemu to nevedlo-nemyslím si,že je to dobrý nápad.
    A ohledně odstavování-tak mačkat k sobě dítě,které chci odnaučit od prsa to mi přijde nelogické-v tomto období by se měli zapojit ostatní členové rodiny-nebo nechat odstavení až na dobu,kdy se dá dítěti rozumně vysvětlit a ono to pochopí. Mě to pevné objetí přijde jako agrese-vlastně tím dítě omezuji. K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist