Kojení bylo, je a bude. Kojilo se od nepaměti a přesto se paradoxně z kojení stává trend jednadvacáteho století. O jeho důležitosti se dočteme ve všech časopisech pro maminky a těhulky. Jenže…..
Jenže stále ještě z porodnic odchází hodně maminek, které plně nekojí, kojí přes klobouček nebo nekojí vůbec. Což je velká škoda. První přiložení děťátka k prsu maminky by mělo nastat do jedné hodiny po narození. Děťátko tak od ní přijímá pozitivní emoce. Teplo a vůně kůže matky jsou pro ně příjemné. Zapojuje zrak a sluch, což má vliv na další vývoj mozku a regulačních systémů. Vytváří se trvalé pouto k matce, rodičům a domovu tím, jak si vtiskuje do paměti tvář, hlas a vůni maminky a tatínka. Pro ně je stav, kdy může být u maminky a sát mateřské mléko, stav komfortu, tedy pozitivní emoce, která je důležitá k dalšímu pozitivnímu vývoji dítěte.Bohužel, se také děťátku můžou dostat emoce negativní. Nastávají tehdy, kdy má dítě hlad, žízeň, je mu chladno či strádá. Při těchto negativních emocích se vývoj mozku a dalších regulačních mechanismů bude nejen opožďovat, ale i odlišně vyvíjet.
Pokud dítě plně kojíme, je i naše „dušička“ více spokojená. Kojící maminka netuší kolik mililitrů její děťátko vypilo, ale pokud je spokojené je spokojena s ním. Netrápí se tím, že včera její cvrček vypil 150 ml a dnes jen 70 ml. Děťátko si vezme, kolik potřebuje, a tím snižuje možnost obezity v budoucnu. Děťátko přikládáme k prsu dle potřeby, některé jí po hodině, jiné po čtyřech, prostě každé miminko je jedinečný originál a nelze je srovnávat ani porovnávat. Některé maminky se vyděsí, když jejich malý brouček saje příliš často, a ze všech stran, hlavně od našich babiček, se jí dostává rozumů, že má asi „slabé mléko“ a podobně. Maminky, nelekejte se!!! To jen miminko má častěji hlad, žízeň a nebo jen chuť.
Když se miminko poprvé přisaje novopečené mamince k prsu, je to nepopsatelný pocit, který si každá maminka sama vychutná. Vždyť čekala devět měsíců, až konečně drobečka uvidí a najednou jsou spolu a tak neskutečně blízko, odvážím si říci, že je jeden závislý na druhém. Děťátko si pamatuje její hlas ještě z dělohy. Učí se maminku poznávat a seznamuje se s její vůní, kterou později bezpečně pozná.
První kojení přináší oběma výhody. U maminky i děťátka se vylučuje hormon Oxytocin, nazývaný také „hormon lásky“, který aktivuje produkci Prolaktinu (hormonu potřebnému k tvorbě mléka). Další z výhod včasného kojení je, že se děťátko cítí bezpečně a snižuje se jeho nemocnost. I když malý brouček vypadá úplně bezbranně, dokáže se vlastními pohyby po těle matky dostat až k prsní bradavce. Tyto pohyby si miminko nacvičilo už u maminky v bříšku a tím, že se plazí po matčině břiše, pomáhá při zavinování dělohy, čímž se snižuje krvácení a urychluje vypuzení placenty.
U kojení jsme začali a u kojení také skončíme. Ne každá maminka má to veliké štěstí a může plně kojit svého potomka. Ale pokud to alespoň trošičku jde, nevzdávejte se naděje na kojení, dáte svému děťátku do vínku to nejcenější, co můžete dát.
tisková konference k Českému týdnu kojení,
MUDr. Anna Mydlilová, Národní laktační centrum, FTN Krč
MUDr. Anna Mydlilová, Národní laktační centrum, FTN Krč
Napsal/a: nyx
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Dlouhodobě kojící žena může mít zbytkovou produkci mléka až 5 let po skončení kojení.
Anonymní, mlíčko v prsu můžeš mít klidně i celý další rok po skončení kojení, aspoň já to tak měla u všech dětí, důležité je nezkoušet nic vymačkávat, nechat to být. Není to nic neobvyklého:-)
ahojky mám na vvás prozbu,kojila jsem devět měsíců a už čtyři měsíce neekojím a teď jsem oběvila že mám v prsu stále mlíko.prosím poraďte.
Když se Nikolka narodila, přiložili mi ji k prsu až snad po třech hodinách a tak není divu, že chvíli trvalo, než se chytla. Sestřičky neměly moc času, byl tam jeden porod za druhým, ukázaly mi to jednou a musela jsem si poradit sama. Chvilka trpělivosti a Nikča se to naučila a já taky.
Než se mi ale udělalo mléko, Nikolka trošku zhubla, asi jako každé miminko. Sestřičky byly hodné a na noc dávaly příkrm, než se to tedy dozvěděl pan primář, který to prý zakázal. Jenže co si počít s miminkem, které pláče, protože má hlad a vy nevíte, jak jej utišit. Naštěstí třetí den se utvořilo mléko a Nikolka bumbala o sto šest a začala zase přibírat.
Domů jsme jeli pátý den po porodu a raději jsme to vzali přes lékárnu, kde jsme pro případ nouze nakoupili sušené mléko. Neznamenalo to, že bych nechtěla kojit, spíše naopak, chtěla jsem hrozně kojit, ale bála jsem se, že by mohl nastat nějaký problém, měla bych málo mléka a tak je lepší mít pak po ruce nějakou náhradu.
Když jsem jezdila s kočárkem po městě, každý, koho jsem potkávala, se mě ptal, jestli kojím. Začala jsem být na tu otázku alergická, vlastně mi to už pilo krev. Nejhorší je, že se mě na to každý ptá vlastně do dneška. Ano, stále kojím a kojit budu, dokud to půjde. Nikolce je sedm měsíců, má první zoubek, raší nám druhý a co to půjde, chci kojit, protože vím, že je to pro mé dítě to nejlepší.
V porodnici se mnou ležela na pokoji vietnamka, která se ani nesnažila malého přiložit k prsu. Vlastně pokaždé, když zabrečel, už si běžela pro příkrm. Stále jsme v kontaktu a potkáváme se do dneška. Malého nekojí, zřejmě je pro ni pohodlnější kupovat mléko. Je to samozřejmě rozhodnutí každého, ale myslím si, že pokud dívka nebo žena nemá nějaké problémy nebo málo mléka a chce dítě, měla by kojit a dát dítěti přece to nejlepší.
Zažila jsem hodně žen, které prostě nechtěly kojit z toho důvodu, že by si zničily postavu nebo prsa. Je pro ně pohodlnější dát prostě příkrm, dítě déle vydrží. Takové chování opravdu nepochopím, když se jednou rozhodnu pro dítě, musím pro to i něco obětovat. Rozhodně bych maličké nedávala umělé mléko jen kvůli tomu, že bych měla vytahaná prsa. Můj názor? Mám po porodu popraskané břicho, vytahaná prsa, která jsem měla asi už předtím a nevadí mi to. Důležité pro mě je to, že mám svůj poklad, který můžu nakojit a i když mě občas prsa pěkně bolí, vím, že dávám svému dítěti to nejzdravější, co může být. A je to i krásný pocit, když si můžu přivinout dítě k tělu a dívat se, jak pije z mého prsa a já se cítím spokojená, když vím, že maličké chutná. Je to to nejkrásnější, o co bych se nechtěla nikdy připravit.
Samozřejmě už začínáme i s výživičkami, začali jsme zeleninovými, večer dáváme kašičky a sem tam zkusím na noc kupované mléko, aby malá lépe spinkala, protože se mi teď moc často budí, ale jelikož nám rostou zoubky, moc to nepomáhá. A mateřské mléko je prostě mateřské mléko, to nemůže nikdo nahradit a tak budu kojit, co to půjde. I když bude maličké třeba jeden rok. Hlavně, když jí bude chutnat, bude zdravá a bude mi přibírat.
Niky už bude mít jeden rok, hrozně to utíká,roste jí sedmý zoubek, ještě stále kojím, i když moje prsa jsou zničená, sykám bolestí, ale zatínám zuby, ani sama nevím, proč to dělám. Měla bych asi pocit, že jsem špatná matka, kdybych svoji dcerku odstavila. Vím, že mi každý říká, ať už to vzdám a kupuji kojenecké mléko, sice už jej kupuji, moje jí nestačí, přesto mi stejně špatně spává, ale moje mléko je prostě moje mléko a já bych chtěla kojit, co nejdéle to půjde. Sice jsem ji chtěla v roce odstavit, ale za pár dní bude mít Niky rok, zvládnu to? Uvidíme…
Chtěla jsem přece dítě, musím pro to něco obětovat, jak svoji postavu, tak prostě volný čas. Veškerý čas teď patří naší maličké, ale já toho nelituji. Udělala bych pro ni cokoliv.
Chtěla bych jen souhlasit s Katkou,že kojení a vůbec krmení dítěte je to nejtěžší v péči o něho a je daleko horší/na psychiku i fyzičku/ než celý porod a to jsem rodila 22hodin normal a pak císařem….ale po těžkém boji v začátcích kojení jsem nakonec kojila 27měs.:-)))
Holky bojujte a važte si,že můžete kojit…. K
První dceru jsem kojila rok a půl, druhou jen 4měs.,prostě z jedné strany nechtěla a nechtěla a mně mlíčko zmizelo, z druhé ho bylo málo tak jsem na radu lékaře přikrmovala a bylo „po fialkách“, z prsu už odmítala úplně,škoda.
Zuzkasim ma stejne zkusenosti jako ja. Mala se mi narodila na konci srpna. Na sale se neprisala a ani po dobu pobytu v porodnici jsme to nezvlady. Take se na nas vystridalo cele osazenstvo zdravotnickeho personalu. Zazily jsme pokusy i dost nasilne a spis nas to obe rozhodilo jeste vic. Na ceste z porodnice jsme nakoupily v lekarne Nutrilon a frcely domu. Ale protoze jsme se nevzdaly a ja stale zkousela obcas prilozit, tak se nam to treti den doma podarilo a pak zacal boj. Potrhane bradavky, hladove dite, ja totalne vycerpana a pritel take.Nakojit, dokrmit strikackou, pripadne jeste odstrikat Po dvou dnech jsme na doporuceni detske lekarky koupili kloboucky a pak uz to bylo den ode dne lepsi a od tretiho tydne plne kojime. Nebylo to jednoduche a osprchovat si prsa muzu teprve tento (6.) tyden. Ale sama muzu rici, ze po 8 dnech zacit kojit a zvladnout to, ze to jsem sama necekala a kdyby bylo jen na me, tak bych to asi vzdala. Ale pritel a detska Dr. mi verili vic nez ja sobe a nakonec to vyslo. Ale chtelo to hodne sebezapreni a pretpeni spousty bolesti. Sama mohu rici, ze tohle pro me bylo horsi nez cely porod.
Katka
Já vidím hlavní problém spíš v tom, že kojení je sice naprosto přirozená věc, ale často nejde tak přirozeně samo od sebe, musí se mu pomoct. Vidím to u sebe i mých kamarádek. Prvního syna jsem kojila 13 měsíců z toho 8 měsíců s kloboučkem, pak jsem ze zdravotních důvodů skončila. Na konci šestinedělí mě chytl ischias, kdo to zažil, ví, že je to bolest horší jak při porodu. V nemocnici mi řekli, že pokud chci kojit, tak mi nemůžou píchnout ani injekci od bolesti, takže mám jet domů a vydržet to, v klidu počkat, až to přejde. Opravdu potěšující. S kojením druhého syna jsem nečekala už žádné potíže a ejhle. Nechtěl se vůbec přisát, mléka bylo dost, tak jsem krmila injekční stříkačkou. V porodnici se u nás na pokusech o kojení vystřídaly všechny sestřičky a dva doktoři, bradavky jsem měla totálně potrhané, bez úspěchu. Uklidňovali mě, že až synek trochu zesílí, tak se chytí. Takže jsme šli z porodnice domů bez kojení. Doma jsem zkoušela, odstříkávala a najednou se po pár dnech chytil k jednomu prsu. Za pár dnů znovu, takže jsem začala být tvrdší a trošku víc ho nutit. Dnes je mu měsíc a plně kojím, už dva týdny jsem na odsávačku ani nesáhla. Za tu dobu jsme zvládli několik dnů s horečkama a bolestivýma tvrdýma prsama, k tomu můžu jen říct, že tvaroh je učiněný zázrak. Moc mi pomohly stránky kojeni.net a hlavně vytrvalost, trpělivost, klid. Kamarádce se holčička nechtěla přisát k jednomu prsu, takže ji kojila 4 měsíce jen z jednoho, dnes už bych jí taky uměla poradit (prostě být tvrdá a to „horší“ prso neustále nabízet, z preferovaného prsa ji rychle šikovně stáhnout k tomu odmítanému atd.). Druhá přestala v období růstového spurtu miminka v 6 týdnech, prostě mimi mělo hlad a ona mléka zrovna míň, tak se na to vykašlala. Neodsuzuju nikoho, kdo se rozhodne z různých důvodů nekojit, je to jeho věc, ale ať se nevymlouvá na okolnosti a nehledá důvody jinde. Když se chce, dá se toho zvládnout hodně, věřím tomu, že jen malé procento žen své děti kojit nemůže. A pro to malé procento je přece dostatečný výběr umělých mlék. Která maminka nekojí není přece špatná, jen buď nemohla nebo to prostě nezvládla. A nemůžeme všichni zvládat a mít všechno.
Myslím si, že vy, paní Tomaso, máte pravdu jen zčásti. Čaj se dává spíš pro žízeň, ale určitě nenahradí mléko. Dřív se do vytvoření mléka u matky (nebo když ho měla málo), dávalo odstříkané mléko od jiných mamminek. Ale při tom dnešním fofru, jakým je novopečená maminka propuštěna z porodnice, se to asi nestíhá.
A když si náhodou nevím rady, tak mám sebou pusu a zeptám se. A já se ptám hodně, protože neuznávám důvod „oni my neřekli“.Já něco nevím, já něčemu nerozumím a chci na to znát odpověď. Klidně se zeptám dvakrát.A zatím se mi nestalo, že by mě někdo odbyl. Jarka
Já myslím, že maminek, které odcházejí už z porodnice a nekojí nebo plně nekojí přibývá proto, že z porodnice už je dnes maminka propouštěná většinou třetí den po porodu, kdy ještě nemá většinou vytvořeno mlíčko. Maminka se sice snaží, ale bez pomoci se jí to nedaří, na pohodě jí určitě nepřidává ani stres z toho co všude kolem slyší a čte, a to, že kojení je přece ta nejpřirozenější věc na světě a také nejlepší. Začíná si připadat jako naprosto neschopná, některá to vzdá a přejde na umělé mlíčko, některá se snaží najít pomoc např. u laktačních poradkyň.
A ještě pro porovnání. Syna jsem porodila v Havířově, kde dětská paní doktorka z novorozeneckého odd. chodila po pokojích a dělala přednášky o kojení, pomáhala, ptala se. Syn byl „pijus“, chytl se hned na porodním sále a nebyl s ním problém. Ale jen díky této porodnici jsem pak kojila i svou dceru, narozenou v Karviné. Ta se nechtěla přisát, byly s ní problémy, v této porodnici všem automaticky nosí čajík, že ho děti musejí pít, dokud se nevytvoří mléko. Žádná podpora kojení, žádná rada ani od sester ani od lékařů. Myslím, že to tam maminky prvorodičky měly docela těžké. A nejedna z nich nikdy nekojí, protože opravdu ne vždy to jde samo a tak přirozeně jak se všude píše.
Omlouvám se za chyby ve slovech chtěla a napadala – prostě je večer a únava se začíná projevovat. Díky za pochopení.
Máš pravdu, pokaždé jsem své děti chtěl kojit co nejdéle, ale prvního syna jsem kojila 5 týdnů, dostala 40 horečky, kojila dál. Nakonec se k tomu přidaly urputné bolesti a musela jsem na pohotovost. Myslela jsem, že mě skolil žlučník, nakonec se jednalo o zánět močových cest a moč. měchýře jako komplikace po porodu – někde se mi dostala infekce (hráz jsem měla hodně poraněnou, šitou, špatné hojení). Dostala jsem antibiotika a bylo po kojení, přesto, že jsem upozorňovala, že chci taková, abych mohla pokračovat. Ani homeopatika od por. asistentky na podporu kojení a pravidelné odstříkávání a odsávání nepomohly. Prostě bylo rychle po mlíku. V 7 týdnu se mi skřípl nerv, napadal jsem na jednu nohu, nakonec jsem skončila na opichu na neurologii, dostala injekce, takže pokud bychom to rozkojili, museli bychom přestat nyní. S druhým synem se mi stalo totéž – zánět močových cest a měchýře, pouze dříve – už na konci 3 týdne po porodu, ovšem s větší intenzitou, silnějšími antibiotiky. Veškerá moje snaha kojit co nejdéle padla a s ní i všechny moje ideály. Oba synové tak bez potíží vyrůstali na Nutrilonu a ty chvilky krmení s flašečkou jsem si dokázala udělat taky moc pěkné pro sebe i syny, aby neměli pocit, že jsou o něco ochuzeni. Proto milé maminky, pokud můžete, tak kojte a važte si toho, že vůbec kojit můžete.
Mobile Sliding Menu