Jako všechny ostatní, také rituály spojené s oslavou narozenin obvykle přebíráme ze své původní rodiny. Předpokládala jsem proto, že moje děti budou vítat své další životní roky podobně jako kdysi já – s domácím dortem se svíčkami (ten od babičky už je sám rituálem), s blízkými příbuznými a kamarády, spíš jen symbolickým dárkem a hlavně společným hraním.
Všechny tři naše dcery se narodily v létě, což se ukázalo být výhodou nejen pro čas prvních krůčků, ale právě i pro oslavy narozenin – snadno šly přesunout na zahradu. Než naše děti nastoupily do školy, probíhalo všechno v pohodě. Pak ovšem začalo přibývat narozeninových oslav u kamarádek a kamarádů a mně pozvolna docházelo, že je možná na světě nečekaný problém. To když jsem zjišťovala, že ne v každé rodině stačí k oslavě domácí dort a trocha dětského soutěžení, nýbrž že narozeniny potomka mladšího školního věku mohou být pojaty i jako velkolepá show třeba u McDonalda, na kterou jsou zvány všechny děti ze třídy. Na obzoru se tak objevilo nejen nebezpečí poněkud absurdních společenských situací, ale i příliš zaplněného diáře. Při třech dětech to jeden čas vypadalo, že málem každý druhý víkend budeme přizpůsobovat některé z narozeninových oslav, různorodých z hlediska nabízeného programu i pohoštění. A že budeme stále vymýšlet nějaké dárky.
Plyšák, kam se podíváš
Můžete namítnout, že jde o formalitu, jenže nelze přece přijít s prázdnou. Co postupně nadělovat spoustě malých oslavenců, aby to bylo smysluplné, aspoň trochu nápadité a aby to rodiče finančně neruinovalo?
Pro inspiraci stačí pohled na běžnou oslavu ve chvíli, kdy malý oslavenec dárky přijímá – hromada plyšáků, čokolád, klíčenek i zjevných „vysloužilců“, tzv. putovních dárků, bývá bohužel během několika minut zcela zapomenuta.
Co žaludek vydrží?
Rozhlédněme se po stole běžné dětské narozeninové oslavy: Z hromady barevných sladkostí, chipsů, bublinkových nápojů a zmrzliny se o útlocitnou biomatku pokoušejí mdloby. A k tomu všemu ještě ten obrovský krémový dort! Chumel dětí ochutnává, co komu přijde pod ruku. Nejpozději po příchodu domů bříško, které toho tolik splácalo, prostě musí začít bolet, zvlášť když na podobné lahůdky není zvyklé.
Pojďme se vyřádit!
Děti, vyvedené z míry nezvyklou náročností společenské situace i působením cukrů a aditiv z narozeninových lahůdek, ponechány samy sobě, obvykle kloudnou zábavu nenaleznou. Pokoušejí se sice o všelijaké hry nebo tanec, v zásadě ale – uvyklé konzumní zábavě – ničeho smysluplného a koordinovaného bez pomoci dospělých nejsou schopny. Je řešením, pokud „záchranu“, zvláště v zimním období, poskytne počítač nebo video?
Jít na to jinak
Shrnuto, sečteno: Nechceme-li, aby se dětská narozeninová oslava zvrhla v úmorný chaos a destrukci, nezbývá než se nad ní pořádně zamyslet, nepodléhat módním výstřelkům a dobře ji naplánovat.
Lien, díky za komentář. Souhlasím s tím, že to hlavní tu chybí, přesto si ale myslím, že ukázka ani bez závěru není bezcenná. Přinejmenším vede k zamyšlení. Je dost těch, které předem nenapadne nějak víc řešit dětskou oslavu narozenin.
Máš pravdu, že jako upoutávka na časopis může takto očesaný článek udělat i spíš medvědí službu. To by ale byla škoda.
Stejně tak mi přijde škoda zajímavé články nevyužít, jen možná trošku aktivněji. Určitě by třeba zrovna pod tímto mohla být spousta zajímavých komentářů, spousta z nás má určitě nápady a zkušenosti, jak to udělat jinak
Můžeme vyzkoušet, jestli to bude fungovat – pod článkem místo „jedná se o ukázku…“ by mohlo být „celý článek si můžete přečíst v časopise…“ a pod tím to hlavní – něco jako výzva k dokončení myšlenky článku pro čtenáře.
1
0
Článek znám z časopisu a zase bych řekla, že chybí to nejdůležitější. Jak tedy jinak??? Zkrátka tyto převzané články jsou oholené, což chápu, ale jsou vždycky zkrácené o to nejdůležitější a to si myslím je velká škoda. Tento časopis je jediný, který odebírám a považuji ho za vcelku čtivý, ale kdyby článek vypadal tak jako tyto úryvky, pochybuji, že bych si ho ještě vůbec někdy koupila
1
0
Tak mně to zrovna ani nevadí, že se jedná jen o ukázku, možná proto, že neznám celou verzi. Takhle to na mě působí jak pěkné zamyšlení.
Sama jsem už nad tímto tématem taky přemýšlela.
Už loni byla dcera pozvána ke kamarádovi na oslavu narozenin. Dokonce se oslava posouvala, protože moje dcera byla nemocná a on si ji tam moc přál.
Byla jsem na rozpacích, co přinést, jak to chodí, jestli takovéto děti (předškolního věku) chodí i s rodiči nebo samy.
Nakonec jsem se poptala maminky.
Koupily jsme nakonec malé Lego (asi za 150Kč) a dceru jsem na oslavu doprovodila asi za dvě hodinky chtěla vyzvednout, ale nakonec jsme se ještě zdržely všichni.
Byla to oslava se vším všudy, spousta dobrot, hry, výzdoba.
Letos poprvé dcera chtěla mít taky oslavu 7. narozenin s kamarády. Tak jsem jí udělala dort, koupila dětský šampus a velkou „prskavku“. Když jsem se jí ptala, jestli jí mám vymýšlet zábavu, řekla, že ne. Popravdě bych z toho měla trochu obavy, v zimě v malém bytě, ale kdyby chtěla, něco bych zkusila.
Děcka si asi 2 hodinky pohrály a pak šly domů. Dárky byly různé. Většinou podle možností – jeden klučina donesl tyčinku snickers, holčička nějaké omalovánky, pastelky a ozdoby do vlasů, další holčička přinesla gumová zvířátka.
Takhle když to napíšu, tak to nezní moc extra, ale děcka byly spokojený, dcera taky a o to myslím jde.
Nedávno byla dcera na další oslavě – sama, taky tam byla asi dvě hodinky. Maminka prý vymyslela pár her a pak si hrály samy.
Chtěla bych jen napsat, že i takováto nejobyčejnější oslava má to hlavní, ten zážitek, někomu něco vybrat a darovat a sledovat jeho radost a na druhou stranu si pak užít to, že si zas druzí najdou chvilku přijít popřát s dárečkem. Bylo moc pěkné u toho děti vidět a bylo úplně jedno, že na sobě mají tepláky a že si „jen“ pohrají.