Podívejte se na problém očima dítěte

Rubrika: Výchova školáka

Maminka nejlépe ví, kdy se s dítětem něco děje. Je potřeba už jen jedno jediné, řešit situaci a nepodceňovat svůj instinkt.

Nedávno se tu řešil problém s osmiletým chlapce, který najednou nechce ani za nic do školy. Ráda bych vám na celou situaci nabídla pohled očima psycholožky a zároveň maminky dvou dětí…

Ve škole se může dít cokoliv

Nemusí se jednat o systematické ubližování, ponižování atp., aby z toho mělo dítě problémy, „zaseklo se“, nechtělo komunikovat, bylo jiné. Stačí kolikrát jedna situace, která může být pro dítě natolik silná, že opravdu zasáhne do jeho života.

Při změnách chování dítěte doporučuji:

  1. Nikdy nepodceňujte city, chování vašeho dítěte.
     
  2. Stůjte při něm.
     
  3. Nevyhrožujte, nezastrašujte, neporovnávejte.

    „… ale já také musím do práce, i když moje šéfová je nespravedlivá.“

    Není to dobrý příklad. To je vaše volba. Vy máte i další možnosti – řešit vaši nespravedlivou šéfovou, hledat jiná řešení. Nemusíte přijmout to, že je vám ubližováno. Z takového přístupu je jen vidět souhlas s tím, že si nechám ubližovat z venku a považuji to za normu.

     

  4. Dejte dítěte pochopení a nechte mu otevřené dveře.
    „Chápu a respektuji, že se ti o tom nechce mluvit. Chci ale, abys věděl/a, že mě taková situace také trápí, ale bez tvojí pomoci ji nemohu řešit. Kdykoliv se ti bude chtít, přijď za mnou, i kdyby se ti chtělo uprostřed noci, protože nemůžeš spát.“

     

  5. Hledejte společně řešení. Ukažte dítěti, že stojíte při něm, že ve vás má bezpečí a že společně dokážete vše – postavit se proti zlu, zlomit strach, cokoliv. Tímto mu kážete cestu a ono pak to bude umět samo.
     
  6. Hledejte pomoc. Ne vždy najde člověk pomoc u kamarádů, rodiny a stejně  jako si nevyvrtá zub, neodoperuje slepé střevo, tak si nemusí pomoci v boji se šikanou a nespravedlivostí. Od toho je tu psycholog. Prosím, přijměte to, že jít se poradit za psychologem je stejně tak velká „ostuda“ jako jít s angínou k lékaři. Vyčítá vám lékařka a vyzvídá, zda jste opravdu měli pořádnou šálu a rukavice, nebo se zlobí, že jste v zimě byli v bazénu a pak kvůli tomu nastydli?
     
  7. Dívejte se na situaci očima dítěte.
    Když se stane nějaká křivda vašemu dítěti, nemusíte o ní vždy vědět. Netušíte, zda mu kuchařka dala pod výhružkami dojíst nechutné jídlo, zda ho ponížila učitelka nebo spolužáci? V každém případě se stala jedna věc – dítě ztratilo pevnou půdu pod nohama, pocit bezpečí.
     
  8. Použijte psychozrcadlo.
    Vrátíme se k příkladu z práce.

    Ztratíte půdu pod nohama. Bojíte se nadřízeného, zlých, manipulativních, zákeřných kolegyň. Představte si, že za vámi přijde jiná kolegyně, kolega, že vám chce pomoc. Nejdříve se divíte, proč by stál na vaší straně, když z toho může mít akorát problémy. Ale je vytrvalý (jako vy k dítěti) a chová se podle všech výše uvedených bodů. Věří vám, nechává vám čas, otevřené dveře, nabízí společnou pomoc. Vy k němu nejdříve získáte důvěru (to je čas, který musíte dát svému dítěti) a pak se rozhodnete jednat.

    Vy se o kolegu opřete. Budete cítit bezpečí. Podporu. Pochopení. Půdu pod nohama.

Milá maminko, tatínku, teto, babičko, kdokoliv.

Dítě neumí vždy rozeznat to, co se děje uvnitř.

Neumí ještě pojmenovat emoce, rozpoznat je. Kolikrát zažívá některé emoce poprvé. Musí je nejdříve ohmatat, poznat, jak na něj působí, vytvořit si na něj nějaké protilátky, je-li to negativní emoce.

Dítě také nechápe ironii a sarkasmus (téměř až do třetí třídy). Může se  tak snadno stát, že se ho dotkne, ublíží mu nějaká nevhodná poznámka dospělého, které „jen“ správně neporozumí.

Proto je ze všech výše uvedených bodů nejdůležitější dívat se na problém očima dítěte.

Pokud oči opravdu hodně otevřete, otevřete srdce dítěte směrem k vám.

Pak pro vás ty ostatní body budou samozřejmostí.

 

Na závěr vám mám potřebu dát jednu podstatnou radu do života, ať se týká jakéhokoliv věku či problému či situace:

Nedělejte závěry podle sebe.

Jako například:

  • Ale nic zas tak hrozného se nestalo.
  • Ty z toho naděláš.
  • Uklidni se a prostě jdi do školy.

Tento způsob je opona. Opona, kterou spouštíte vy mezi sebou a svým dítětem.

Uvědomte si, že dítě se vás v takové chvíli neptá na názor, ale volá po vašem pochopení.

Jak se cítíš? Je ti dobře? Jak ti mohu pomoci?

Toto zní lidštěji než: Děláš ostudu! Kolik ti je roků, že se takto chováš?

 

Věřte, že právě tahle jedna jediná otázka z vás udělá ty nejlepší psychology na světě. Otevře vám svět toho druhého.

Buďte trpěliví

Pokud chcete druhému pomoci, jděte mu naproti. Neberte ho před soud, jehož soudcem se stáváte v tom momentě právě vy.

Jak byste se cítila, pokud by v práci za vámi přišla kolegyně, která by viděla, že vás nespravedlivě napadla šéfová a řekla by: „Nevšímej si jí, je divná.“ nebo „Vykašli se na to.“ nebo „Ty z toho naděláš, že tu brečíš.“
A jak byste se cítila, kdyby řekla: „Myslím, že ti rozumím, jak ti je, mně by bylo hrozně a chtělo by se mi asi utéct. Jak je tobě? Můžu ti nějak pomoci?“

To, že jste dočetli až sem, dokazuje váš zájem pomoci a rozhodně umění pomoci, které ve vás je.

Přeji vám odvahu a trpělivost při jakémkoliv řešení problémů.

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist