Já chci taky mobil!

Rubrika: Výchova školáka

970642_phone_2I mladší školáci touží dnes po mobilním telefonu. Jak se dá jejich touze vyhovět a zároveň nezruinovat rodinný rozpočet? Jak starým dětem má smysl mobil pořídit? A potřebují jej opravdu?…

S nástupem do školy začnou děti postupně ovlivňovat jejich spolužáci. A ve druhém či třetím ročníku se třída rozdělí na dvě různě velké skupiny – na ty, kteří mají a kteří nemají mobil.

Děti, které zatím mobil nemají, jsou na své rodiče schopny vyvinout neuvěřitelný tlak, jenž je v podstatě manipulací – argumenty typu „ostatní se mi smějou“ přecházejí až k výrokům „to je váš problém, že na to nemáte peníze“. A děti často neláká jen tak obyčejný mobil – touží po drahých přístrojích, které mají spoustu v podstatě zbytečných nebo pro děti nepotřebných funkcí.

Dětem mladšího školního věku pořizují rodiče mobil hlavně proto, že mají dítě „na příjmu“. U dětí do deseti let převládá ze strany rodičů mobilní komunikace typu „jsi v pořádku?“, „máš hotové úkoly?“ apod. Když jsou oba rodiče zaměstnaní, mobil určitě usnadňuje vzájemnou komunikaci s dítětem, proto se mnozí této koupi nebrání.

Jak vybrat ten správný telefon?

Telefon, který pořizujeme malému dítěti (8 – 11 let), by měl být v první řadě odolný. Nevyplácí se kupovat křehké přístroje, jež se po prvním nárazu rozsypou. Telefon by také měl vydržet delší dobu (dva až tři dny) bez nabíjení, aby se dítě, které si na výlet nevzalo nabíječku, nedostalo do problémů. I když by se nám zdálo výhodné koupit telefon v bazaru, raději zvolme seriózní obchod – telefony v bazaru mají často dlouhou historii, mohou být kradené nebo na nich někdo mohl provádět různé partyzánské úpravy.

Děti ale v první řadě zajímá, jak telefon vypadá, jaké má funkce, prostě zda je IN. Od svých dcer jsem si několikrát vyslechla: „S takovým pádlem já nemůžu mezi lidi.“ Sice platí, že čím atraktivnější telefon, tím vyšší cena, ale naštěstí máme možnost kompromisu. Doporučuji uzavřít s dítětem dohodu, spočívající ve stanovení maximální ceny, kterou jsme ochotni zaplatit, případně se domluvit na jeho finanční spoluúčasti. Děti mladšího školního věku sice nemají možnost si nějak přivydělat, často ale dostanou peníze od babiček a jiných příbuzných a mají většinou své kapesné. Počítejme s tím, že dítě nebude schopno zaplatit nějakou podstatnou sumu, jeho finanční spoluúčast nám ale možná zaručí, že si bude telefonu více vážit.

Možností, jaký model vybrat, je i při omezeném finančním limitu celkem dost – pro děti je lákavý telefon s barevným displejem, který jim připadá atraktivní. Nevýhodou barevného displeje je rychlé vybíjení baterie, nicméně pokud je to jediný konkrétní parametr, který by podle nich měl telefon mít, asi bychom jim měli jejich touhu splnit.

Samozřejmostí u telefonu pro děti je podpora SMS zpráv, MMS zprávy jsou finančně náročná záležitost, takže s nimi bych příliš nespěchala. Telefon by také měl umožňovat zablokování některých kontaktů. A protože vybíráme telefon pro děti, necháme jim volnou ruku ve výběru barevných krytů, šňůrky i pouzdra.

autor: Marie Těthalová, Děti a my, 2/2006
Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my, vydává Portál

Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová

Toto taky stojí za přečtení!

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Píšete omluvenky z plavání?

Představte si, že vaše dítě je sportovní anti talent, nebo „koordinační psanec“ neumí ani jezdit na kole, nemá moc vlohy

Čtu dál →

[Soutěž] Bombarďák – Čtvrtek

Bombarďák vydal nové album. A co je nejlepší? Že ho teď 2 z vás můžou vyhrát v naší soutěži

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Učila jsem třídu plnou třeťáků. Asi polovina z nich měla mobil (ta druhá polovina po něm samozřejmě toužila:-) ). O přestávkách to pro některé byla zábava, hlavně když měl někdo něco nového, jinak se ale většinou zabavili jinak. Byly děti, kteří se se svým telefonem rády chlubily, ale byli i tací, o kterých jsem ani nevěděla, že přístroj mají, protože býval celou dobu v aktovce a dítě jej mělo opravdu jen pro potřebu něčeho důležitého. Nejzajímavější pro ně bylo, aby měl telefon foťák a daly se na něj nahrávat různé zvuky, to je fakt bavilo (takže pouze barevný displej jim nestačil). Ve vyučování telefon zazvonit nesměl, musel být vypnutý, kdyby zazvonil, tak si ho beru k sobě a předám jej pouze rodičům (tak znělo nařízení vedení školy). Já jsem si telefon taky do vyučování nenosila, pouze v případě, kdy jsem čekala důležitý hovor (např. nám měli volat řemeslníci) a to jsem děti dopředu upozornila, že čekám tento důležitý hovor a proto budu mít telefon u sebe, kdyby zvonil, aby se nezlobily. Stejnou možnost by měli ve vyjímečných případech i oni. Připadalo mi to férové. Bohužel jsem zjistila, že někteří z nich ho měli opravdu jen jako hračku. Na cestě zpět ze školního výletu nám ujel vlak, tak jsme museli jednotlivé rodiče upozornit, že přijedeme později. Byli takoví žáci, kteří ve svém telefonu neměli žádné číslo na rodiče a ani ho neznaly. To už mi připadalo opravdu postavené na hlavu.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Naši kluci (skoro 8 a 10 let) tedy ještě mobil nemají, a to proto, že ho nepotřebují. Všude (na kroužky) chodím s nimi. To je výhoda mé pracovní doby (ikdyž má zase jiné nevýhody-práce večer a v noci, apod.).
    Ale kdyby hoši byli nuceni odpoledne zůstávat sami doma, nebo dokonce sami někam jezdit, beru mobil jako super pomocníka v tom, abych měla přehled, kde děti jsou, atd.
    Tak to řeší moje sestra-samoživitelka, má už 12-ti letou Kristýnku, a denně si volají, sestra ji kontroluje, jestli nezaspala, jestli nezapomněla něco vzít…Kristýnka má mobil od 10-ti let a opravdu se osvědčil.
    Ovšem mobily jen na hraní a utrácení kreditu, to je spíš rozežranost.
    Můj mladší synek Jiřík (2. třída) si bere do školy můj starý mobil bez SIM-karty, hraje na něm jen tu jednu hru, co tam je :o) -rozbíjení cihliček, a pouští melodie vyzvánění, samozřejmě o přestávkách (aspoň to tvrdí :o). Má kamaráda (který má zcela funkční mobil, právě z důvodů kontroly rodiči, bývá doma sám, než se vrátí z práce) a s tím si „jako“ volají, a je to legrace.
    Starší kluk Jarda (4. třída) má ve třídě docela dost spolužáků, kterým zvoní mobil i při vyučování. To moc nechápu, nějak si neumím představit, co tak důležitého 10-ti letému děcku někdo v době vyučování volá…
    Ale když to tak vezmu, tak ani dospělí nejsou v tomto nějak spolehliví, vždyť před každým představením v divadle říká pouštíme z rozhlasu:
    „Vážení návštěvníci, vypněte, prosím, své mobilní telefony. Děkujeme Vám.“
    A stejně se občas stane, že zvoní i během představení…

  • ve svém okolí se setkávám s mobilem už i u pětiletých dětí:-( Takže jestli to tak půjde dál,budeme pořizovat mobil už do školky:-))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist