Za hyperaktivitu dítě nemůže. Příčinou této poruchy je odlišné fungování mozku – které konkrétně spočívá v nerovnováze neuropřenašečů (látky, které jsou schopny přenášet impulzy a signály mezi různými mozkovými oblastmi a zajišťují jeho správné a harmonické fungování).
Tato porucha je také označována jako ADHD (Attention Deficit hyperactivity disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou). Má genetický základ, kde na její rozvinutí má vliv kouření, pití alkoholu během těhotenství, nízká porodní váha, komplikovaný porod, např. s nedostatekem kyslíku.
Zajímavé je, že pokud by hyperaktivní dítě žilo na pustém ostrově, nemělo by žádné problémy. Jejich největším problémem je však přizpůsobit se většině společnosti.
Rozhodně by se neměla hyperaktivita přehlížet a podceňovat. Čím dříve se s dítětem začne pracovat, tím lépe. Rozhodně se dítě neobejde bez pomoci odborníků a hlavně rodiny. Někdy postačí psychologické vedení a změna přístupu k dítěti. Někdy je však nutná i léčba léky.
Vhodná je i metoda „pevného objetí“ – vychází z myšlenky, že v krizi člověk instinktivně reaguje přiblížením nebo útěkem. Pro dítě je nejlepší pevné objetí v náručí rodiče. Metoda se osvědčila u autstických i panovačných dětí. V pevném objetí se dle psycholožky Jiriny Prekopové proměňuje strach, bolest či nejistota ve smíření, lásku a radost.
Omyly o hyperaktivitě
Je divoké a hloupé
Hyperaktivní dítě se hůře soustředí, proto samozřejmě nemá stejně dobré známky jako ostatní. Hloupé ale rozhodně není, jen potřebuje trochu jiný přístup.
Hyperaktivní jsou geniální
Mezi lidmi s ADHD je inteligence rozložena jako v běžné populaci, tedy kromě průměrných jsou mezi nimi výjimečně chytří jedinci, stejně jako lidé s inteligencí nižší.
Je rozmazlené
Někdy je těžké poznat, zda je dítě hyperaktivní, nebo rozmazlené. Je pravda, že dítě s ADHD potřebuje pevný řád a pevné vedení, rozhodně se ale jeho chování nezlepší přísnou výchovou spojenou s bitím a křikem. To by v něm naopak mohlo posílit možné agresivní sklony.
Ono z toho vyroste
Dvě třetiny hyperaktivních dětí se sice do dospělosti problémů zbaví, ale není to automatické. Proto je na místě zajít s dítětem k psychologovi nebo psychiatrovi, někdy však dá práci takového dobře informovaného specialistu najít.
Tak co, máte hyperaktivní dítě? Já asi nakonec ne :o) Natálka je sice živá a jsem z ní někdy na nervy, ale zřejmě v rámci možností. Naštěstí. Maminky s dětmi s opravdovou poruchou hyperaktivity to asi nebudou mít jednoduché. Možné jim ale tento článek maličko pomůže se s tím poprat.