Zlobivé nebo hyperaktivní?

Rubrika: Výchova školáka, Vývoj a výchova předškoláka

631627_aspirationV poslední době je zvykem o každém divočejším dítěti prohlašovat, že je hyperaktivní. Víme ale vlastně, co ta hyperaktivita znamená a co se ní dá dělat? …

Opravdu hyperaktivní dítě je neustále v akci. Nic nemůže udělat v klidu, minimálně musí například hýbat nohami, škrabat se na hlavě apod. Jsou to děti, které bývají impulzivní, zbrklé a neklidné, překypují energií, hlučně komentují, co právě dělají. Na druhou stranu ale bývají úzkostlivé a je pro ně velkým problémem se na něco soustředit. Hůře snášejí psychickou zátěž a stres. Nemají rády chaos, potřebují pevně zaběhnutý režim. Velmi důležitá je pro ně pochvala a to i za snahu. Při únavě jsou ještě hyperaktivnější.

Za hyperaktivitu dítě nemůže. Příčinou této poruchy je odlišné fungování mozku – které konkrétně spočívá v nerovnováze neuropřenašečů (látky, které jsou schopny přenášet impulzy a signály mezi různými mozkovými oblastmi a zajišťují jeho správné a harmonické fungování).

Tato porucha je také označována jako ADHD (Attention Deficit hyperactivity disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou). Má genetický základ, kde na její rozvinutí má vliv kouření, pití alkoholu během těhotenství, nízká porodní váha, komplikovaný porod, např. s nedostatekem kyslíku.

Zajímavé je, že pokud by hyperaktivní dítě žilo na pustém ostrově, nemělo by žádné problémy. Jejich největším problémem je však přizpůsobit se většině společnosti.

Rozhodně by se neměla hyperaktivita přehlížet a podceňovat. Čím dříve se s dítětem začne pracovat, tím lépe. Rozhodně se dítě neobejde bez pomoci odborníků a hlavně rodiny. Někdy postačí psychologické vedení a změna přístupu k dítěti. Někdy je však nutná i léčba léky.

Vhodná je i metoda „pevného objetí“ – vychází z myšlenky, že v krizi člověk instinktivně reaguje přiblížením nebo útěkem. Pro dítě je nejlepší pevné objetí v náručí rodiče. Metoda se osvědčila u autstických i panovačných dětí. V pevném objetí se dle psycholožky Jiriny Prekopové proměňuje strach, bolest či nejistota ve smíření, lásku a radost.

Omyly o hyperaktivitě

Je divoké a hloupé
Hyperaktivní dítě se hůře soustředí, proto samozřejmě nemá stejně dobré známky jako ostatní. Hloupé ale rozhodně není, jen potřebuje trochu jiný přístup.

Hyperaktivní jsou geniální
Mezi lidmi s ADHD je inteligence rozložena jako v běžné populaci, tedy kromě průměrných jsou mezi nimi výjimečně chytří jedinci, stejně jako lidé s inteligencí nižší.

Je rozmazlené
Někdy je těžké poznat, zda je dítě hyperaktivní, nebo rozmazlené. Je pravda, že dítě s ADHD potřebuje pevný řád a pevné vedení, rozhodně se ale jeho chování nezlepší přísnou výchovou spojenou s bitím a křikem. To by v něm naopak mohlo posílit možné agresivní sklony.

Ono z toho vyroste
Dvě třetiny hyperaktivních dětí se sice do dospělosti problémů zbaví, ale není to automatické. Proto je na místě zajít s dítětem k psychologovi nebo psychiatrovi, někdy však dá práci takového dobře informovaného specialistu najít.

Tak co, máte hyperaktivní dítě? Já asi nakonec ne :o) Natálka je sice živá a jsem z ní někdy na nervy, ale zřejmě v rámci možností. Naštěstí. Maminky s dětmi s opravdovou poruchou hyperaktivity to asi nebudou mít jednoduché. Možné jim ale tento článek maličko pomůže se s tím poprat.

Napsal/a: Arabart

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (34 vyjádření)

  • alena5

    Anonymní tak nevím,ale pokud dítě držím a stále mu odtahuju ruce od věcí co jsou v jeho dosahu,ono navíc nezavře pusu a jak zjistí že je vyšetření u konce tak odmítá čekat na vypsání papírů a snaží se odejít z ordinace,kde mu není nejlíp,protože má hrozný strach z injekcí,tak to rohodně není klidné dítě.Navíc v čekárně teď už vydrží aspoň relativně v klidu a zabavený,ale dřív jsme čekávali na chodbě a chodili stále po schodech nahoru a dolů.Ono je toho víc a popis by byl na dlouho,ale i učitelky ve školce říkají že je hodně živý a potřebuje stále aby byl něčím zaměstnán,jinak vymýšlí blbosti a zlobí.O tom že leze všude možně ani nemluvím.

  • Anonymní

    aleno, takové dítě jí ale přerovná, i když ho nenecháš :-), to je asi právě ten rozdíl

  • alena5

    Podle tohohle popisu máme doma typického „hypouše“,jenže dětská doktorka tvrdí že není,že kdyby byl tak ji při návštěvě přerovná ordinaci -což by ovšem udělal kdybych ho nechala.Takže nějak nevím jestli a kde to řešit dál a hrozím se školy

  • Anonymní

    Ahoj všem,muzu se vás prosím zeptat ,zda nevíte o nejaké školce v Praze pro hyperaktivni děti?Ma sestra ma 5leteho kluka,kteremu diagnostikovali lékaři hyperaktivitu.Ucitelky ve školce ho šikanuji a promlouvaji a sestra uz neví,co ma dělat.Dekuji moc,Katka

  • Anonymní

    jsem rada,ze v tom nejsem sama.Moji dceri je 11 let.Ma ADHD a navic je lehce opozdena.Ted je na urovni 8let.Navic je jako kluk.Vubec o sebe nedba,nechce se myt,je nezodpovedna,kdyz ji neco rekneme,tak si stejne udela to co chce ona.Jsme z toho unaveny.Do ted neumi hodiny,ikdyz ji to porad vysvetlujeme.Kdyz ji dame penize aby si neco koupila,treba na tabore,tak nam rika,ze v tom krame nevracli.Takze treba nanuk ji stoji 100,-Neumi si zpocitat kolik ji maj vratit,a nebo penize rozda.Musime na ni porad hartusit,protoze jinak nevnima.Kdyz ji posleme ucit se tak si jde malovat.I do skoly se pripravuje pod dohledem.Je to narocne.Porad si rikam,kde jsem udelala pri vychove chybu,ale i doktorka mi rika,ze nikde a ze odvadime velmi dobrou praci,protoze ve skole ma docela dobre znamky.Nas to stoji sice nervy,ale aspon,ze to v te skole aspon trochu funguje.Nejhorsi je ze si otom nemate s kym popovidat,protoze maminky,ktere to neznaji si nedokazi predstavit jake to je.Navic nase dcera vypada jako rozumna,chytra a hodna slecna,takze mi malo kdo veri.Bohuzel jsem na to sama,teda s pritelem.

  • Anonymní

    zdravím, chtěla jsem se na něco zeptat, ja osobně nemam ještě žadné dítě, jsem studetka a pišu pravě práci na tém hypeaktivita, četla jsem si všechny přispěvky které tu maminky pišou, a chci jen řict teda hodně trpělivosti. Můj dotaz je takovy: když je dítě hyperaktivní, jak se pak projevuje v dospělosti základní škola, střední popřípadě vysoká. Dokonce jsem četla že jedinci kteří trpi hyperaktivitou mají v dospělosti problémy např. často mění bydliště, zaměstnaní, pachájí více dopravních nehod, více se rozvaději a co se týče studia na vysoké škole tak ji předčastně opouštějí.Mate někdo nějaké zkušenosti spíše s dospívaním jedinců nebo snad rodinný život? děkuji předem budu rada za každou zkušenost

  • Ahoj Andruš, z vlastní zkušenosti vím, že když si čtu buď tady a nebo i na jiných stránkách o problémech rodičů a dětí s ADHD, tak se vždycky trochu uklidním, protože najednou vím, že nejsme sami. A taky z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší je – vykecat se z toho. Sice se „problémy“ nerozpustí, ale člověku je líp po dušičce. A s kým nejlépe pokecat, než s tím, kdo to zná. Honzík se naštěstí docela v posledním roce zklidnil a navíc – většinou chodí ze školy docela zdeptaný, protože se musí víc soustředit, takže většinou doma pokecáme o škole a přes týden mu dovoluju sedět u PC. Vím, že to někteří dost odsuzují, ale to je jediná činnost, při které vydrží opravdu dlouho relativně v klidu ( až na ty výkřiky a rozčílené monology)a pak je i psaní úloh nějak lehčí. A navíc při tom hraní musé číst, co se ve hře píše, takže si i dobře procvičuje čtení. Když byl menší, bylo to horší. Nejen v létě, ale i v zimě jsme trávili spoustu času venku, protože ho člověk prostě doma neudržel a nezaměstnal. My jsme v té době pořídili psa, takže to bylo docela fajn. Prostě – pes se musí proběhnout, jdeme do lesa. A co se týče klidu: neustále si říkám – klid,uklidni se, je prostě takový, ale co si budeme povídat, jsme jen lidi a nádoby křehké. Takže taky vybuchnu, taky řádím jako černá ruka a pak…..pak mám výčitky svědomí a užírám se tím. Ale to už patří nejen k životu, ale i k rodičovství, a když vidím, jak nervy a vztek neudrží na uzdě lidi, co mají děti v poho, tak co se potom čeká od nás….když máme doma tisíc hadích ocásků a občas i pěkně nakažených vzteklinou. Ještě štěstí, že ta mláďátka jsou od přírody vybavena jednou výbornou vlastností – rychle zapomínají a děti tě berou takovou, jaká jsi a takovou tě i milují. A když jednou, dvakrát vybuchneš, pak jim to stejně vrátíš stokrát. Tím, že je chápeš, že je bráníš, že za ně bojuješ a že u tebe mají to své zázemí a jistotu. a oni to moc dobře vědí, ať jsou jim 3 nebo 8 let.
    Jinak, Honzík měl odklad a nelituju. Nic mu neuteklo a myslím, že to bylo i lepší pro něj. Tak bojuj a napiš, jak pokračujete.
    Jo a jestli má IVF vliv na ADHD je docela možné, nám zase řekli, že u něj mělo vliv to, že měl mít dvojče. To se bohužel ve 2. měsíci těhotenství neudrželo a zůstal jen on. Takže nevím….jsou věci různé. Tak čauky a držím pěsti.

  • Ahoj Kesey,díky moc za podporu. Je to docela dobrý pocit vědět,že si tohla prožívá víc matek.Pár dní byl Kubík docela v pohodě. Učitelka se snažila ho zaměstnávat aby byl vytížen, tak to šlo.A jak řešíš když to Honzíka přepadne doma? Já se snažím být v klidu, ale někdy prostě vybuchnu. I když se snažím být v klidu tak se prostě neudržím a musím ho pokárat, jako dneska ráno při oblékání do školky. Šel do školky s brekem a mě to teď strašně mrzí. Máme ještě o rok a půl mladšího syna ale ten je v poho. Taky občas zlobí ale tak zdravě. Jakoubka mám po IVF. Myslíš že to má taky vliv na jeho chování? Speciální školku nemáme. Bydlíme na vsi. Ale škola je ve městě dobrá. To už jsem si zjišťovala. Tam ho určitě dám zapsat. U nás na vsi stojí škola za prd.A měl Honzík odklad nebo šel normálně v termínu? Štěstí přeju tobě i všem ostatním mamimkám toho potřebujem opravdu hodně.

  • Ahoj Andruš,hlavně buď v klidu a nenech se rozhodit. My jsme s naším Honzíkem zažívali ve školce něco podobného. Byl vždycky živý a neposedný, všechno se mu muselo říkat 10x, protože jakoby nevnímal. Naše největší problémy začaly ve školce. Neustále si na něj stěžovaly, že je takový a makový, neposlechne, prý je agresivní na děti, nikdo se s ním nechce kamarádit, atd. My jsme ze začátku mysleli, že je opravdu zlobivý, zakazovali jsme mu kvůli tomu pohádky a ostatní oblíbené aktivity, jenom aby ve školce poslouchal a byl hodný. Jenže doma a ani venku s kamarády se tak neprojevoval, a tak jsme se ho začali zastávat a byl oheň na střeše. Nakonec nám učitelka řekla, že má poruchu mozku a ať si ho necháme vyšetřit. Dovedeš si představit, jak mi bylo, když ti někdo něco takového řekne. O nějakém ADHD jsme tenkrát neměli ani potuchy. Proto jsem se naštvala a šli jsme s Honzou k neuroložce. A už to jelo. Diagnostika ADHD a bylo to. Lékařka nám vysvětlila o co jde a napsala pro školku povídání, jak se mají k němu stavět a jak s ním pracovat. Ovšem učitelky nám ten papír hodily na hlavu, že jim nikdo nebude říkat, jak mají jednat s děckem. Nakonec to došlo tak daleko, že začaly navádět ostatní děti a rodiče proti Honzíkovi. Situace byla otřesná. Nakonec jsem zavolala na školský odbor městského úřadu a vysvětlila jim, o co kráčí a jestli není někde v okolí speciální školka pro tyto děti. Když paní z magistrátu zjistila, do které školky chodí – Delfínek ve Zlíně – řekla mi, ať pro něj okamžitě jdeme a už ho tam nikdy nedáváme, protože nám skončí na psychiatrii a že mi zavolá, jestli v jediné speciální školce mají ještě volné místo. A tak jsme pro něj ihned šli a už nikdy se tam nevrátil. Začal chodit do jiné školky a byl koněčně klid. Honza byl spokojený a upřímně musím říct, že do dneška na „starou “ školku vzpomíná ve zlém. My jsme měli štěstí, že tady je speciální školka. Ale pokud u vás v okolí taková není, zkus obejít jiné školky a uvidíš. Hlavně se objednej k dětské neuroložce na vyšetření. Pokud je synek hyperaktivní, není to žádná ostuda a hrůza. Ale budeš mít jistotu a hlavně ti poradí, jak s ním pracovat. Chtěla bych i napsat, že pro budoucí nástup na základku to bude dobré, aby byl podchycený jako ADHD, bohužel my zatím nemáme moc dobrou zkušenost. Honza je v 1. třídě, navíc má diagnostikovánu disgrafii – píše teda fakt děsně a i když mu v PPP napsali, že má učitelka brát ohled a zřetel na tuto vadu, zatím s ní dost válčíme. Ale to je jiná kapitola. Ty se teď snaž vyřešit tu školku. A nezapomeň – děláš to pro něj. Rodiče a domov je jeho jediná jistota. Aspoň tak to Honzík vždycky bral a bere, takže chce to hodně trpělivosti. Ale já si vždycky říkám: jednou jsem ho přivedla na svět a když už je to tak, jak to je, budu za něj bojovat. Tak ti přeju hodně štěstí a dej vědět, jak to jde. A ničeho se neboj, jsi matka, tím pádem nejsilnější bojovník na světě!!!!!!

  • Ahoj Mariato, díky za reakci. O té poradně jsem už taky uvažovala, ale bojím se že z něj udělají něco co není. To ja ta pomyslná harnice: zlobivé nebo hyperaktivní? Dnešní den byl strašně hodný. Školka ok i volajbal super. Po dlouhé době mám žaludek v klidu a skvělí pocit. Ale ráno to budou zase nervy. Nechci vypadat jako hysterka, ale chodit do školky s vědomím co zas bude mě fakt drtí!!!!!!

  • Andruško, hlavně Ty si nic nevyčítej. Podle toho, co píšeš, že malého přendali do jiné třídy, možná paní učitelka nezvládá. Dát ho do jiného prostředí, vzít mu kamarády a myslet si, že bude klidnější je myslím mimo mísu u tak malých dětí. Ale to víš, my u toho nejsme, tak to nemůžeme tak úplně posoudit. Pokud si myslíš, že by mohl být hyperaktivní, zkus pedag-psycholog. poradnu. Já budu mít od září asi podobný problém jako Ty, náš nejmladší je číslo. Většinou je šikovný, zvídavý, roztomilý, ale tak dvakrát(někdy víckrát:-)) za den mě dokáže v pěti minutách tak vyšťavit. Taky někdy ubližuje klukům, někdy i mě. Nejhorší je oblékání, vypravování se někam, je to boj. Je strašně poličatý, když si něco vezme do hlavy, nikdo mu to nevymluví. Taky dost ječí, ještě, že bydlíme v domku a ne v paneláku:-). My naštěstí půjdeme do školky spolu, protože půjdu pracovat do školky. Ale asi půjde do jiné třídy než já, tak doufám, že to mojí kolegyni nepoloží:-)

  • Tento týden ve školce vyvrcholila krize mého 4letého syna s novou paní učitelkou která do školky nastoupila od září. Mladá,kreativní. Syn je dost neposeda,zvládá dělat spoustu věcí najednou u ničeho nevydrží delší dobu. Je chytrý, šikovný. Jen pani učitelka mu nemůže přijí na jméno. Syn to vycítil a proto jí ignoruje, je vzteklý,nechce jí posluchat,ubližuje ostatním dětem když to na něj příjde. Což bylo tento týden každý den.Došlo to tak daleko že ho pani učitelka nechala přemístit do jiné třídy.Celý víkend jsme o tom mluvili, aby poslouchal a neurážel se. Dal slib. Ale dnes když jsem pro něj šla do školky tak už na mě opět čekala pani učitelka,že měl záchvat vzteku. Jestli máte některá stejnou zkušenost tak budu ráda za reakci. Nevím zda jsem to popsala dostatečně, melou se ve mě strašné pocity,zklamání atd. Je zlobiví nebo hypreaktivní. potřebuje lékařskou pomoc nebo je to ve mě.

  • Anonymní

    ahojky Dášo,určitě by to nic nezměnilo,jen spíš aby člověk věděl jak se dětičkám věnovat a jak je zaměstnat aby to mamka i dítko zvládaly,já vím že mám kliďáska,ale aspoň jsem teď moudřejší,tak pa maminy Mája

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Majko,
    ale i kdyby byl HA, tak co, že jo. Budeš ho milovat stejně. No ne?
    Jsou to jenom slova. Jak se to nazve.
    Každé dítě potřebuje být přijato, ať je HA nebo ne.
    Hodně štěstí s mimískem. Docela Ti závidím ten krásný věk děťátka, já už mám školáky…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist