Počítače však stále ještě vyvolávají u řady byť jen mírně starších rodičů nedůvěru a obavy. Mají starost, aby se dítě nestalo na počítači závislé, aby se naučilo komunikovat s lidmi a nedomlouvalo se pouze přes počítač (nebo přes mobil), aby nemělo „kamarády“ výlučně v počítačových hrách, aby četlo knížky a chodilo ven… Dokážou si rovněž představit nebezpečí pro zdraví, pro oči a pohybové ústrojí, ale možná i pro rozvoj řečových dovedností i sociálních vztahů. Správně také cítí, že některé následky se mohou projevit až za delší dobu.
Jak se postavit k používání počítače předškolním dítětem?
Spodní hranici věku dítěte, kdy bychom mu měli dovolit usednout k počítači, nelze stanovit přesně. Asi bychom mu neměli bránit, jakmile projeví zájem, ochotu vytrvat chvíli v klidu a když současně ovládne několik jednoduchých pravidel ovládání. Možná je nejprve vezmeme na klín a sami mu ukážeme nějakou hodně jednoduchou hru. Nemusíme mít velké obavy – jestliže počítač dítěti něco nepřináší, nebude u něj sedět dlouho. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že by někdo posazoval předškolní dítě k počítači proti jeho vůli, skoro bych neřešil, kdy s počítačem začít.
Rozhodně bychom neměli podceňovat technickou kvalitu a umístění monitoru. Nechci dělat propagaci prodejcům, ale věta: „Na to jeho hraní je deset let starý monitor dost dobrý,“ není příliš rozumná. Než si dítě vytvoří vlastní návyk, měli bychom je vést k tomu, aby se na monitor dívalo z dostatečné vzdálenosti. Stejnou pozornost bychom měli věnovat i sezení. Sezení u počítače představuje jednostranné zatížení.