Od tří let věku dítěte máte radost, že se naučilo zachovávat čistotu. Ale právě proto, že u něj skončilo období, kterému psychologové říkají „anální stadium“, začíná cítit potřebu provokovat neslušnými slovy. Dítě odstraňuje přebytek energie formou „sprostých“ slov v jistém smyslu proto, aby zklidnilo svaly ovládající vyměšování. Dokonale si uvědomuje, že jsou to slova zakázaná, ale právě provokace před kamarády nebo i dospělými je jeho způsobem, jak ukázat, že už umí rodičům oponovat. Demonstruje, že už není miminko, protože se naučilo zachovávat hygienu a může okolí provokovat. Odvážit se šokovat tatínka nebo maminku před ostatními znamená nebýt už zcela závislým děťátkem.
Rodiče jsou šokováni tím více, že brzy následuje eskalace neslušných slov. Vnitřní agrese, která je nedílnou součástí osobnosti dítěte, ho nutí soutěžit a první bývá ten, kdo objevil „nejsprostší slovo“. Je to také věk, kdy má dítě v oblibě monstrózní a odporné hrdiny a modrozelenou hmotu. Čím blíže má předmět k lidským výměškům, tím více si dítě může pohrávat s neslušnými slovy a tím více ho to vzrušuje. Některé děti používají taková slova daleko častěji než ostatní. Chtějí tak vyjádřit utrpení, kterým prošly, když se učily zachovávat čistotu. Čím více byly zahanbovány, když se počuraly, tím větší bude jejich vynalézavost a tím raději budou stále opakovat neslušná slova, která objevily. Budou soutěžit nejen s ostatními dětmi, ale i s dospělými. V těchto případech je důležité, aby rodiče a vychovatelé byli spontánní. Znamená to, že se lze zasmát, když dítě řekne sprosté slovo poprvé, ale pak je potřeba požadovat, aby si dítě nechalo neslušné výrazy pro sebe, nebo mu doporučit, aby si je šlo říkat na toaletu, to znamená na místo, kde tato slova budou co nejméně urážet sluch ostatních.
Nezralost mozku dítěte
Poznali jsme už, jak je důležité znát vývojové etapy zrání mozku dítěte v souvislosti s jeho záchvaty hněvu. Tyto etapy vysvětlují také požitek, který může dítě pociťovat při vyslovování nepřetržité řady neslušných slov. Oblast emocí sídlí ve skutečnosti v čelní části mozkové kůry; a právě ta nás nutí vyjadřovat se bezuzdně. U dětí, které byly v dětství hodně hubovány, bity nebo ponižovány, se mozek – zejména spojení s hlubší, takzvanou limbickou oblastí – nemohl harmonicky rozvíjet.
Působení čelní oblasti mozkové kůry nedokáže regulovat dítě vystavené při výchově agresivnímu chování, a bude proto mnohem obtížněji než ostatní děti tlumit používání neslušných výrazů. (U pacientů s traumatickým postižením lebky, kteří trpí „čelním syndromem“, také konstatujeme, že pacient často vyslovuje neslušná slova v naprosto nevhodných situacích.)
Musíme se tedy vyvarovat jakéhokoliv ponižování. Lze tolerovat určitou dávku fantazie a opozice a prostě jen ukázat, že nás sprostá slova nezajímají. Je třeba distancovat se od této verbální agresivity. Spíše než četné sankce dítěti prospěje, odvedeme-li jeho pozornost a navrhneme mu nějakou jinou, například zábavnou činnost. Když ho budeme trestat, hrozí, že si zvykne provokovat ještě více tím, o čem se přesvědčilo, že účinkuje – neslušnými slovy.