Jak pochopit chování dítěte

Rubrika: Výchovné tipy

1277546_looking_out„Není správné a špatné chování. Jediné rozhodování, které má smysl, je mezi strachem a láskou.“ Gerald Jampolsky, Ph.D.

Rodiče mě často kontaktují proto, že jsou zaskočeni chováním svých dětí. Chtěli by je vychovávat laskavě, ale nedokáží to. Mnoho rodičů už ví, jak s dětmi laskavě mluvit. Sami však říkají, že se nemohou přimět k tomu, aby to, co chápou, také skutečně udělali.

Je to jen náš vnitřní hlas, který nedovolí porozumět dítěti a chápat, jak s ním zacházet. To, co dítě dělá, není špatné ani dobré, je to prostě jen vyjádření jeho emocionálních a fyzických potřeb anebo je to jen nevinná hra. Přesto naše mysl chování rychle zhodnotí a pak nereagujeme na to, co dítě dělá, ale na naši vlastní interpretaci jeho činnosti.

Reagovat na jasný požadavek fyzických potřeb, jako je spánek, jídlo či teplo, je celkem snadné. Když však jde o potřeby dítěte z oblasti citů nebo když se dítě vyjadřuje způsobem, který se liší od našich preferencí, vyvolává to v nás různé reakce, od zmatku a hněvu po bezmocnost a zoufalství. Tyto reakce nejsou autentické v tom smyslu, že jsou to staré utkvělé myšlenky a ne přímá odpověď na to, co dítě právě dělá. Brání nám, abychom dítě viděli jasně, takové, jaké je v konkrétním okamžiku. Myšlenky mají původ v naší minulosti a projektují se do budoucnosti, obvykle jako obavy o vývoj dítěte nebo o náš obraz jako rodičů.

Jinými slovy, často dítěti nerozumíme právě proto, že jsme příliš zaujati nasloucháním automatické reakci ve své mysli. Mysl přehrává staré záznamy a my lidé jsme naprogramováni k tomu, abychom se s tímto vnitřním hlasem ztotožnili. Následujeme hlas, který se automaticky ozývá v naší hlavě, ačkoli není v souladu s tím, kým bychom chtěli být a kým také opravdu jsme.

Odpovídat moudře a s láskou na potřeby dítěte můžeme však jen tehdy, pokud jsme naprosto přítomni a osvobozeni od starých záznamů své mysli. Láska se dá zažívat jen v přítomnosti. Kdybyste dokázali být přítomni se svým dítětem, nepotřebovali byste ani tuto, ani žádnou jinou knihu. Je to jen naše mysl, která vysílá matoucí zprávy. Například když batole vyrazí hračku z ruky svému maličkému sourozenci, rodič naslouchá své mysli, a ta mu říká, že to je kruté a ošklivé. Batole to ale dělá naprosto nevinně, jen pro svůj vlastní prospěch. Buďto si tak hraje, nebo hračku chce a ještě nechápe, že miminko je taky bytost, nebo se mu třeba líbí, jak kojenec zareaguje, anebo chce přilákat vaši pozornost. Když se na dítě díváte bez předsudků a hodnocení, můžete na jeho činnost reagovat přiměřeně a klidně, jak ukazuje spousta příkladů v následujících pěti kapitolách.

Jestliže nějaký čin dítěte vyvolá vaši nelibost, hněv a bolest, máte tendenci mu toto chování znemožnit. To ale nefunguje, a i když nakonec chování opravdu vymizí (ze strachu), na jeho místo se prosadí jiné a představuje stejně nesplněnou potřebu. Dítě je vaším učitelem; pokud mu jeho lekci znemožníte tím, že jeho chování zastavíte, ztrácíte oba dva. Když místo toho prozkoumáte své myšlenky tak, jak je to popsáno v první kapitole, dorostete do takové emocionální svobody, že dokážete dítěti skutečně odpovídat na jeho potřeby a ne jeho činnost pouze negovat. Uvědomíme-li si, že dítě jen vyjadřuje své potřeby, přesouváme i my svou snahu jinam. Nechceme již zastavit jeho projevy, ale zjistit, co potřebuje. Pokud zarazíme dětské vyjádření, zůstaneme uvězněni ve starých zraněních a dítěti neporozumíme. Naopak když za našimi reaktivními myšlenkami uvidíme staré scénáře a uvážíme, zda jsou platné a odpovídají skutečnosti, máme možnost zjistit, jak naše mysl pracuje. Pak dokážeme naprosto jasně vidět dítě tady a teď.

Jinými slovy se dá říci, že největší překážkou v tom, abychom dítěti porozuměli, je fakt, že považujeme své staré reaktivní myšlenky a utkvělé názory za pravdivé a řídíme se podle nich. V dalších kapitolách se naučíte několika postupům, jak odlišit milující vedení (soustředěné na dítě) od vlastních reakcí (soustředěných na nás). Jasné rozlišení se projeví ve výsledku: Milující vedení přináší klidná řešení a srdečný kontakt s dítětem, zatímco staré reakce vedou k boji, hněvu a ztrátě komunikace.

Činnost dítěte často znamená jen okamžité naplnění jeho potřeb, jako je nekonečné běhání kolem dokola, vydávání opičích skřeků nebo přeměna koupelny v tropický deštný prales. Jakmile pochopíte, o co mu jde, docela snadno ho buď necháte být, anebo najdete způsob, jak se může „vyřádit“, aniž by narušil váš život a pohodu ostatních lidí. Do cesty lásce a pochopení projevů dítěte se staví utkvělé představy v naší mysli o strachu ze ztráty kontroly, o obavách, že se dítě nebude zdárně vyvíjet a jiných vymyšlených dramatech a předpovědích.

Jakmile se opravdu soustředíte na dítě, bude pro vás snazší odpovídat s laskavostí. Zde je pět základních emocionálních potřeb, které děti projevují svým chováním:

  • Láska
  • Svoboda sebevyjádření
  • Samostatnost a moc
  • Emocionální bezpečí
  • Sebevědomí

Když jsou tyto potřeby soustavně naplňovány, tvoří jako elementární zkušenosti pevný základ, na němž mohou děti rozvíjet svůj potenciál a zažívat svou vnitřní sílu a spokojenost samy se sebou a s ostatními lidmi. Jinými slovy, dítě, které má jistotu lásky rodičů, které se cítí plnohodnotné, nezávislé a má bezpečí k plnému vyjádření, bude prospívat a zůstane v kontaktu samo se sebou i s vámi. Naproti tomu děti, které necítí emocionální bezpečí, bývají bezmocné, osamělé, nejisté a mívají i problémy s chováním, s učením a jiné potíže.

Následující kapitoly dávají nahlédnout do nejrůznějších projevů, kterými dospívající děti, malé děti, batolata i kojenci sdělují těchto svých pět základních potřeb a naznačují způsoby, jak na ně odpovídat.

Jedná se o ukázku z knihy Vychováváme děti a rostemi s nimi.
Vydalo nakladatelství Práh, 2010.

Napsal/a: Naomi Aldortová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Anonymní

    Porozumět dětem není tak těžké pokud si je necháme vyslechnout. Ale když si my dospělí myslíme že my máme ve všem pravdu tak ty děti nechápou proč jim nechtějí věřit. Toto se potom projevuje až to budou puberťáci tak se vám se svými problémy nesvěří ale svým kamarádům většinou ano!

  • Ukázka mě také zaujala a vidím v tom věci, se kterými se ztotožňuji. V momentě, kdy se od všeho odprostím a soustředím se na to, abych svému dítěti porozumněla, tak se taky tak většinou stane. V momentě, kdy to neudělám neberu danou věc z pohledu dítěte, tak nastává problém.

  • Lien

    Ukázka z knihy se mi líbí, soutěže se zúčastním. Děkuji

  • Petra Vymětalová

    Knihu, ze které je tato ukázka, můžete právě teď získat v naší soutěži o rádce pro rodiče.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist