Vzpomínejte, vzpomínejte

Kromě toho, že díky vzpomínkám z dětství můžeme pochopit svůj scénář, který nás buď podporuje, nebo brzdí, mohou být tyto vzpomínky i neocenitelným zdrojem informací, které nám umožní porozumět našemu dítěti. Bruno Bettelheim ve své knize A Good Enough Parent (Dost dobrý rodič – pozn.red.) uvádí příklady, jak můžeme tyto znalosti použít k posílení své rodičovské moci. Bettelheim popisuje následující případ…

Dospívající dívka se pohádala se svou matkou a nakonec jí sprostě vynadala. To by pravděpodobně rozčílilo každou matku, ale tato žena se nemohla několik dní zbavit pocitu hlubokého zranění. Přemýšlela, proč ji to tak hluboce zranilo, když podobné hádky s dcerou zažila již dřív, ale nikdy se po nich necítila špatně tak dlouho. Potom si uvědomila, že tato hádka se v mnohém podobala jedné situaci, kdy se sama v dětství pohádala se svou matkou. Nadávala svým rodičům, když ji přísně potrestali za kouření. Vzpomněla si, že tenkrát chtěla rodičům moc ublížit, ale domnívala se, že se jí to nepovedlo. Byla přesvědčena, že jim na ní nezáleží tolik, aby je svým jednáním mohla hluboce zranit. Teprve když teď několik dní cítila bolestné zranění z chování své dcery, uvědomila si, jak museli být její rodiče zraněni jejím chováním. Pochopila, že pravděpodobně svým rodičům nerozuměla, když si myslela, že chtějí prosadit svou bez ohledu na její vůli.

Matka na základě tohoto poznání lépe pochopila, co se děje s její dcerou. Uvědomila si, že i dceru muselo hodně zranit, jak se nechala unést hněvem, a její nepříjemné pocity se najednou zdály nepodstatné, zastíněny soucitem vůči dceři. Uviděla, že dceřin výbuch hněvu způsobilo její zklamání v matce a že to pro ni jistě bylo podobné, jako když ona sama tenkrát prožívala hluboké zklamání ze svých rodičů.

Vzpomínky z dětství nám mohou pomoct vcítit se do duševních stavů dítěte a posílit naši trpělivost. Musíme však být ochotni tyto vzpomínky oživit.

Cvičení

Vzpomeňte si na poslední konflikt s dcerou nebo synem, který vás mimořádně rozrušil. Potom přestaňte myslet na dítě a vraťte se v myšlenkách do svého dětství. Připomínají vám některé rysy v chování dítěte něco z vašeho dětství? Měli jste například se svými rodiči stejné problémy? Slyšeli jste někdy od svých rodičů něco, co sami říkáte svému dítěti? Co jste si tehdy přáli od rodičů ze všeho nejvíc? Potom zvažte, zda vám něco z těchto odpovědí pomáhá, abyste pochopili chování vašeho dítěte.

Napsal/a: Dainowová